II. část vyprávění Petra Havlíka o Emirátech, jež jsou dostupné letecky, ale kdo pronikne pod kůží jako podnikatel a analytik Petr Havlík:
Dialog o obecných tématech byl natočen ve středu 10. ledna 2017, odpoledne v prostorách pracovny Petra Havlíka v ulici Pod Klaudiánkou 4a, Praha Podolí.
Teze:
„Resorty a hotely se předháněly, kdo pro své hosty „vymyslí“ větší atrakci.“ – reakce na rozhazovačnost šejků
„Náš styl „rychle, rychle“ není pro arabské obchodní partnery vhodný.“ „Jsou dobří, ba „mazaní“ obchodníci.“ – reakce Evropana na obchodníky na Blízkém východě
„Dělají to šikovně, obratně, a proto k radikalizaci dochází i skrz média.“ – reakce na kroky islamizace
„Éra, kdy vládcové demonstrovali blahobyt a úspěch monstrózními stavbami je za nimi.“ – reakce na honosné stavby
… Postavení státu v Emirátech …
MS: V našem druhém setkání bych se věnoval roli státu. Jistě je důležitá, že?
PH: Ano, ale zároveň platí, že firmy, které spravují „free zone“ jsou privátní, ale královská rodina v nich má zpravidla svůj podíl, ať již přímo nebo zprostředkovaně. Vše je hlídáno, jako si hlídají, kdo do země vstoupí, a kdo ne. Jsou prostě poučeni.
MS: Je vhodné se zeptat na tuto skutečnost. Hovoříte-li o pracovní síle, Česká republika má problém získat kvalifikované zaměstnance. Na českém pracovním trhu je jich nedostatek. Jak tuto skutečnost řeší oni? Myslíte si, že v tom blahodárně působí stát? Je to jiná kultura.
PH: Destinace je přitažlivá. Oni nemají nedostatek zájemců a mohou si vybírat. Můžeme to vnímat i jako demonstraci úspěchu a bohatství. Vlastně je to otázka i prestiže. Globální hráči, kteří tam vstupují, přináší kvalitu sami o sobě. Posledních několik desítek let postupné evoluční kultivace prostředí nese své ovoce. Co postavili v boomu v osmdesátých, devadesátých letech, jde často k zemi a staví se to znovu a lépe. Tlak na kvalitu je vidět. Na každém kroku tam poznáte, co bylo postaveno před třiceti lety, co bylo postaveno před rokem. Rozdíl je v tomto ohledu obrovský. Je to vidět i na školách, univerzitách, dálnicích, na zdravotnických zařízeních. Z mého pohledu – prostředí kultivuje samo o sobě.
… Paralely s jinými státy a kontexty …
MS: Myslíte si, že je možné považovat Arabské emiráty za arabské Švýcarsko?
PH: Možná spíše Monako než Švýcarsko. Jsou pyšní, když mohou pořádat podniky, které mají přesah. Týká se to nejen sportovních akcí, ale týká se to různých konferencí, sympózií. Oni se před ostatním světem nezavírají, ale naopak se mu otevírají. V Abú Dhabí se jezdí Formule 1, bývají tam letecké závody, též tenisové turnaje v Dubaji – atd., cyklistické závody. Lidé v Emirátech to berou jako pozvánku: pojďte k nám. Země sama není jen globální křižovatkou světového byznysu, ale dnes se stala vyhledávanou turistickou destinací. Rozmach je markantně vidět v posledních deseti letech, kdy na pobřeží Emirátů vyrostlo mnoho turistických resortů – a to v různých kategoriích: od těch průměrných až po ty nejluxusnější.
MS: Máte na mysli i sjezdovky v Dubaji?
PH: Doba, kdy se předháněli, kdo vymyslí větší hloupost, je řekl bych už pryč. Sjezdovka je součástí hotelu Scheraton. Resorty a hotely se předháněly, kdo pro své hosty „vymyslí“ větší atrakci. Velmi záleželo na tom, který šejk či emír je spolumajitelem hotelu.
MS: Vám se to líbí?
PH: Ne, ale funguje to. Je to zvláštní mini kopec s umělým sněhem. Dokonce bych řekl, že více návštěvníků sedí za sklem a dívá se na „odvážlivce“, kteří se tam pokouší sjíždět nějaký kopeček. Pro ně je to větší zábava. V Dubaji je i největší nákupní centrum na světě. V přízemí je ledová plocha, kde se bruslí, a dokonce hraje hokej, v prvním patře je zase největší akvárium na světě, dále tam máte multifunkční dům Burdž Chalífa, což je nejvyšší budova na světě.
MS: Pokud je mi známo, pomáhali to stavět také české společnosti, ale technologii zajistila společnost Samsung.
PH: Ano, česká firma PEGA z Pardubic se podílela na složitém systému stavebních výtahů. Byl to velký úspěch. Vedle tohoto monstra je umělé jezero, kde je každých patnáct minut „vodní slavnost“ s ohňostrojem. Oni se chtějí „předvést“. Ale opakuji, že tato éra již pomalu končí. Vše má své hranice. Hlavní třída v Dubaji má vyšší domy než v New Yorku. Sám si říkám, kde je ten strop?
MS: Domníváte se, že to předčí Manhattan s Empire State Building?
PH: Myslí si, že ano. Je to otázka pohledu. Pak zjistíte, že jsou určitá období, kdy hotely jsou plné, pak jsou místa, kde je naplněna pouze pětina kapacity. Ale, když se tam jede závod formule jedna, těžko tam seženete postel.
MS: Tuším, že člověk tam vidí pošetilost, koncentrovat hotely, které nemají odpovídající využití.
PH: Jsou tam hotely, které působí z části jako specifické multifunkční „office house“, ale i tradiční hotely často mají dlouhodobě pronajaté firmy. Většina pokojů nejsou pouze ubytovací kapacity, ale jsou to vlastně komplexní velké apartmány, kdy personál hotelu se stará i o chod vašich kancelářských prostor. Máte tam ubytovací kapacitu a druhá polovina funguje jako kancelář. Tímto způsobem se zaplní mnoho prostoru plochy a zaplatí se provoz. Též si často říkám: kdy ten boom skončí? Kdy přestanou stavět? Staví však dále. Byl tam jistý výpadek – a to v roce 2008-2009, protože i Spojené arabské emiráty zasáhla globální krize, oni tehdy přišli o mnoho partnerů, neboť mnozí silní hráči byli najednou v insolvenci a mnoho rozdělaných projektů tam zůstalo stát.
MS: Zde bychom měli upozornit na skutečnost, že svou roli sehrála nízká cena ropy. Koncem roku 2008 na počátku roku 2009.
PH: Zasáhla je i finanční krize, protože mnoho investičních skupin mělo velké plány, na které ovšem najednou nembylo finanční krytí.
… Obchod v Emirátech …
MS: Jak se vlastně dělá obchod v zemi, kde máte příjmy z „černého zlata“?
PH: V té době též změnili legislativu, a proto když chcete založit společnost, můžete využít několika způsobů, ale pokud tam máte zájem působit s jistotou a perspektivou, a není to pro vás pouze jednorázová záležitost, pak doporučený způsob je „joint venture“, kde je vlastně velmi důležité, jakého máte místního partnera. Bude-li vaším partnerem místní královská rodina, máte větší šanci, že odoláte turbulencím. Problém je také v tom, že se ve světě, který přitahuje různé lidi, různého typu, z různých koutů světa, tak se samozřejmě mohou vyskytnout různí „vykukové“, a navíc v modelu nepřehledného a nesrozumitelného arabského“ tržiště“. To znamená, že musíte velmi důkladně „prosít“ prostor nejen prostředníků, ale i tzv. prostředníků prostředníků. Mám zkušenosti se zdejšími společnostmi, které se tam o něco pokoušely a narazily. Můžete se stát obětí odlišné specifické mentality. Člověk v tom musí být opatrný. To je jedna skutečnost a druhá je i jiné vnímání času. Je to dáno i klimatickými podmínkami, tradicí, ale třeba i tím, že se uprostřed jednání partneři odeberou pryč a jdou se modlit. Vy s tím nic nenaděláte, musíte trpělivě počkat a pokračujete zítra.
MS: Musíte mít trpělivost a být tolerantní.
PH: Naplánovat si cestu do Emirátů na tři dny je nesmysl. Minimálně pár dní, či lépe týdnů tam musíte strávit, abyste se vůbec dostal k nějakému výsledku. Je to tak, že řada věcí se odehrává až po setmění, kdy je venkovní teplota příznivější a lidé jsou „odpočinutější“. Je to jiné. Náš styl „rychle, rychle“ není pro arabské obchodní partnery vhodný.
MS: Jakou roli při obchodování hrají v Emirátech emoce a jakou rozum?
PH: Jsou dobří, ba „mazaní“ obchodníci. Řekl bych, že je důležité, zdali zafunguje „chemie“, jestli si lidé „sednou“. Říkám to, co ve svém profesním životě říkám celou dobu. Z mého pohledu mohou fungovat pouze ty vztahy – v obchodě i v osobním životě – tedy ty, které se opírají o vzájemnou důvěru a respekt. Jestliže si tuto pozici vybudujete a máte již zárodek osobního vztahu, pak to může dobře fungovat. Jste-li však pouze „značka“, číslo, jen jedna z mnoha bílých tváří, tak je velmi problematické se vůbec dostat do situace, abyste jednal s těmi, kteří skutečně rozhodují.
MS: Jak proměnit formální vztahy v autentické přátelství? Tuto otázku kladu proto, že v Čechách převažuje formalismus: rychle udělejme – ať je to za námi. Francouzi jsou v tomto jiní. Jen se podívejte, jak dlouho jedí. Během oběda se mnohé stihne, lze probrat množství osobních skutečností.
PH: Měl jsem velké štěstí, že jsem své ideje, vize mohl prezentovat přímo špičkám země. Ušetřil jsem si strastiplnou, dlouhou a nejistou cestu přes různé prostředníky. Ve chvíli, kdy vztah začal mít podobu osobní vazby, překvapila mě jejich otevřenost a upřímnost, kdy mi sami říkali: podívejte, můj partner je můj bývalý spolužák s Cambridge. Není to Arab, je to naprosto spolehlivý člověk, který má mou absolutní důvěru. A je křesťan. Odpověděl jsem: „To je fajn. Můžeme se zítra setkat.“ Sám mi však prozradil a doporučil: „Víte, kdybyste ty projekty a obchody chtěl dělat pouze s Araby, dobře to nedopadne.“ Dobře vědí, že stav věcí je produkcí určité symbiózy. Není to pouze o tom „my máme peníze, vy máte myšlenky“. Již nehledají jen někoho, u koho si pouze něco koupí, objednají službu, produkt, hledají dlouhodobé strategické partnery. To má však různou podobu. Při takto otevřeném rozhovoru jsem řekl: mně na tom imponuje to, že nejste Saudská Arábie a oni mi řekli: „Toto je pro nás velmi důležitá věta, protože kdybyste chtěl dělat byznys zároveň se Saudy a zároveň s námi, řekneme vám ne. Mnoho Evropanů má pocit, že arabský svět je jeden „monolit“. Splácáme to tam i onde. Ve středu budu v Rijádu, v pátek v Dauhá, pak v Dubaji. To je hluboký omyl. Myslím si, že pro mě osobně bylo velmi důležité si vybrat svou cestu, a té se držet.
… Ozvěny arabského světa …
MS: Jsme v situaci, kdy arabský svět je reprezentován neúspěšnou konsolidací v Iráku, obtížemi s Islámským státem. Nepoukazuje se na fakt, že existují země, kde se žije civilizovaně, řekněme evropsky, na to se v médiích prostor kupodivu nenajde.
PH: Samotného mě to trápí, protože se pokouším o osvětu, kudy chodím. Překvapuje mě u lidí, o kterých si myslím, že jsou vzdělaní, kultivovaní, nejsou to žádní extrémisté, případně dogmatici, avšak oni vůbec nerozlišují mezi Saúdskou Arábií a Spojenými arabskými emiráty.
MS: Svět, v němž žijeme, si vytváříme prostřednictvím nálepek – a ty nejsme schopni včas sejmout.
PH: Není vůbec snadné se v současné spleti zorientovat, udělat si představu, kdo je kdo, a proč se věci dějí zrovna nyní, zrovna v takové intenzitě. Proč jsme tak masivní vlnu migrantů nezažili v době války v Afghánistánu, případně v Kuvajtu, případně v Iráku? Proč zrovna nyní a s takovou silou? Můžeme pozorovat věčný svár mezi sunnity a šíity. Ten se táhne od sedmého století, od kdy se Arabové „přetahují“ o dědictví proroka Mohammada, kdo má na něj právo, který výklad dědictví je správný. Ono se to zkoncentrovalo do dnešního hlavního sporu. Ty dvě země, které stojí proti sobě v antagonistickém vztahu – to je Saúdská Arábie, kde převládají sunnité, a pak Irán, který je dominantně šíitský. Je otázka: proč zrovna Sýrie, proč zrovna Irák? Je to i proto, že v Sýrii došlo k tomu, že minoritní šíita Bašár al Asad a předtím jeho otec vládli většinové sunnitské společnosti. Hafíz al Asad z toho udělal takový „syrský socík“, byl to takový syrský Husák. Na oko se země tvářila jako sekulární stát, rozvojová, pokroková země v duchu národního internacionalismu. Ten se začal podobat scénářům, které fungovaly v Egyptě, kdy v té době zavládlo úzké partnerství mezi Egyptem a tehdejším Sovětským svazem. Syrští panovníci byli vázání na spolupráci s Ruskem, a to platí dodnes. Pak došlo k „echu“ Arabského jara, které se dostalo až do Sýrie, Syřané vyšli do ulic, protože chtěli zrušit výjimečný stav, který v Sýrii trval 40 let. Požadovali změny ústavy. Bašár al Asad jim přislíbil, že s nimi bude vyjednávat, avšak do poslední velké demonstrace nechal střílet. Tím pádem se „urvalo“ hrdlo lahve a energie nešla zastavit. Mnozí si tam odehráli své zájmy. Saúdové, Katar, který měl dohodu s Tureckem, že přes Sýrii povede plynovod. Najednou se stal „konkurentem“ Ruska. Mezitím se zvláštně Rusko přiblížilo k Turecku a naopak, a proto se hřiště proměnilo. Je pak obtížné poznat: kdo je kdo, kdo je provládní horda s podporou libanonského Hizballáhu, Iránu a Ruska, kdo jsou ti umírnění „opozičníci“ a kdo „hrdlořezové“ z Islámského státu – a proč zrovna v Sýrii? Když jsem říkal, že model menšinového vládce nad většinovou společností fungoval v Sýrii, v Iráku to bylo naopak. Saddám Hussain byl sunnita, který vládl většinové šíitské společnosti, což se nelíbilo sousednímu Iránu. Spory mezi Irákem a Iránem jsou věčné. Je to podobné, jako je věčný spor mezi Saudy a Iránci, protože Iránci jsou vlastně potomci „hrdých“ Peršanů, kdežto Saúdové jsou ti, kteří „spravují“ odkaz islámského proroka, protože součástí islámu je, že „musíte“ navštívit alespoň jedenkrát za život Mekku. Z tohoto místa slyšíme občas zprávu, že se tam pár lidí ušlape. Světe div se, většinou jde o šíity z Iránu. Z mého pohledu – boj nikdy neskončí. Faktem je, že Saúdská Arábie a Katar mají obrovskou výhodu v arabském světě, protože mají dominantní vliv přes média.
MS: Reutera, AFP či Bloomberg nemají, a proto máte na mysli asi Al Džazíru …
PH: Jsou tam dominantní dvě televize. Jedna je Al Džazíra, která je spojená s Katarem. Druhá je Al Arabía, která patří Saúdské Arábií. Vybudovali si síť mezinárodních zpravodajů. Působí v několika jazykových mutacích a vytváří obraz o sobě samém. V jedné panelové diskusi, která se konala v Praze, jsem měl spor – a to s Adamem Černým z Hospodářských novin, který říkal něco v tomto duchu: Al – Džazíra je dobrá profesionální televize. Já jsem mu namítal: „Jde o britskou verzi, kterou znáte, když si zde naladíte satelit. U nich každá zpráva končí rozpravou o události. Tam si pak sedne několik imámů – u nás bychom řekli ideologů propagandy – a oni k tomu udělají ten „správný“ výklad. Myslím si, že samotnou realitu posunou. Dělají to šikovně, obratně, a proto k radikalizaci dochází i skrz média. Také svou roli hrají radikální mešity. Asi jste zaregistroval nabídku Saúdské Arábie, která chtěla postavit pro uprchlíky v Evropě asi 200 mešit – a to za vlastní peníze, což je až „invazivní“ prvek. Je to něco, co je nepředstavitelé v obráceném gardu. Říkal jsem, že v Emirátech jsou kapličky, je tam sídlo katolického biskupa, ale cosi podobného není realizovatelné a ani myslitelné v Saúdské Arábii či Kataru. Tam naopak funguje náboženská policie a odklon od víry je zločin. V Saudské Arábii to může končit veřejnou popravou. Je uplatňováno dogmatické vymáhání práva šaría.
MS: Dobrá, je vhodné se zeptat: proč uprchlíci ze Sýrie nešli na jih a Evropa se jim zdála jako dobré útočiště? Vždyť by to bylo pro ně blíž, kdyby tam šli, poněvadž by byli mezi svými.
PH: Měli bychom si uvědomit, kolik lidí islámského světa žilo ve svých zemích před migrační explozí a kolik jich bylo v té době již v Evropě. Turecko je soused Sýrie. Syřané velmi dobře vědí, kolik Turků se dobře uchytilo hlavně v Německu – a to po několik generací. Ostatně vstup Turecka do nesrozumitelné války „partiček“ proti sobě byl motivován tím, že Turci řeší svůj letitý vztah s Kurdy. Pokud tam bude dnešní suita a vypadá to, že Erdogan svou pozici po puči-nepuči posílil (a sní své sny o obnově Osmanské říše), tak nikdy nepřipustí, aby vznikl nezávislý Kurdistán. To je z hlediska evropské zkušenosti zvláštní. Najednou se země, která se tvářila, že se sporem nemá nic společného, dostala do stavu, kdy se otevřely boční cesty k tomu, aby řešila své motivace a dělá to velmi důkladně. Z mého pohledu jsme jen na počátku dalších eskalací. A určitě situaci v regionu neuklidňují ruské vojenské intervence v Sýrii, byť je Putin prezentuje jako svůj velký úspěch. To by bylo na samostatnou debatu. A taky je zde otázka, kolik lidí prchá před Asadem a ruským bombardováním civilních cílů.
MS: Co například význam náboženství?
PH: Nyní se podívejme na otázku radikálního islámu. Vím, že řada lidí říká: přečtěte si Korán a zjistíte, že není dvojí výklad islámu, a to už pro samo slovo islám, které doslova znamená oddání se víře, nepřipouští jiné výklady než jeden jediný. Ono to však není úplně pravda. Uvedu příklad: seděl jsem jednou v kavárně v Dubaji před velkou mešitou poblíž čtvrti Marina v pátek v poledne, zrovna, když tam imám měl své kázání. A jeho kázání přenášely reproduktory i do okolních ulic. Vedle mne seděl člověk, který mi to překládal z arabštiny a já jsem mu říkal: „Řekněte mi prosím přesně, které věty říká?“ Jeho slova jsem si zapisoval a pak jsem se na některé věci ptal.
MS: Můžete být konkrétní – jakými tématy se imámové zabývají?
PH: Kázání je někdy i o úplných banalitách. Uváděl: buďte k sobě slušní, neplivejte na zem. Umývejte se, nerouhejte se. Spíše šlo o návod, jak má člověk dbát o osobní a duševní hygienu, jak se má chovat.
MS: Zkrátka věci, které jsou využitelné během všedního života.
PH: Ano, na závěr řekl větu, která mě potěšila: „Buďte tolerantní k jiným vírám.“ Myslím si, že to neříkal proto, že tam zrovna sedím před mešitou. Z tohoto pohledu je to různé. Jasně, chcete-li být dogmatikem, tak si můžete přetvořit cokoliv svému obrazu. Také to může být výzva k nepřátelství vůči těm, kteří mají jiný názor. Tento přístup neplatí pouze u víry, totéž platí u ideologie, ale třeba i u sportovního fandovství, u nacionalismu. Funguje to v jakýchkoliv mezilidských vztazích. Vždy záleží na míře a formě. Odmítnete-li a priori diskusi, zvolíte-li ultimativní diktát, odmítnete-li argumenty druhé strany, je to výzva ke sváru, případně výzva k boji, k válce, která může mít, a často má, naprosto iracionální základ. Může to být také tak, že prazákladem mohou být obchodní motivace, jen umně maskované. Tam (v té výbušné oblasti) je koncentrace všemožných zájmů. Léta letoucí tam působily Spojené státy, a ne vždy úspěšně. V Iráku to je skoro fiasko. Arabské jaro je nedotažené. Řeknu-li A, měl bych říci B. Zdá se mi, že to nikdo možná ani netušil, nebo nechtěl tušit. Vezměte si, jak dopadlo Arabské jaro v Egyptě! Islámští fundamentalisté byli posíleni, protože tam vyhrálo Islámské bratrstvo. Dále: v Tunisku se utužil policejní stát. Totéž se vlastně děje v dalších zemích. Nejde o příliš dobrou vizitku. Evropské země buď vyčkávají a vycouvaly, nebo nemají co říci či nejsou puštěny k rozhodovacímu procesu, ale je to velká škoda, protože zejména Británie a Francie tam měly co říci, jelikož tyto části světa byly jejich koloniemi. Tento přístup dnes nikoho nezajímá. Evropa pak není srovnatelným hráčem. Kupodivu se tam začíná etablovat nejen silný vliv Ruska, ale i Číny, případně jejich mocenská kooperace. To je nebezpečný trend, stejně jako nejasná pozice Trumpa atd. Myslím si, že jsme nyní svědky „přepisování“ globální mapy sfér vlivu. Na Blízký východ pohlížím jako na Papinův hrnec, místo, kde se setkávají často velmi protichůdné zájmy a vlivy, je to jakási laboratoř revoluce, která může vybuchovat na různých místech a různou intenzitou. A taky místo odkud expanduje koncentrované zlo, ať se již nazývá islámským fundamentalismem, radikalismem, wahhábismem, džihádismem, salafismem, islamismem či politickým islámem. Vedení Spojených arabských emirátů se opakovaně vyslovilo naprosto jednoznačně proti aktivitám tzv. islámského státu a všem formám násilí, které je pácháno na bezbranných civilistech. A tento postoj drží. K islámu se ve světě hlásí více než 2 miliardy lidí. Opravdu si někdo myslí, že je možné použít princip kolektivní viny a všem vyhlásit válku? Pokud začneme klást rovnítko mezi pojmy islámský stát a islám, tak je to počátek konce. Musíme se naučit rozlišovat, ověřovat si zdroje, a hlavně se nebát myslet. Svět je a zdá se, že i bude nebezpečným místem k žití. Ale jiný nemáme a mít nebudeme. A i to, co se děje třeba 6 tisíc km od nás se nás dotýká anebo dotýkat bude. To je realita globálního světa.
MS: Vždyť je to místo, z něhož vycházely civilizace, které ovlivnily i nás.
… Arabský svět a Česká republika …
MS: Pokročme dál a zeptejme se takto: jak hodnotíte vztah České republiky k této zemi? Myslíte si, že se můžeme inspirovat tím, co mohou nabídnout? Uvedl jste dlouhodobost, a pak to, že své jednání podřizují sdílené vizi.
PH: Myslím si, že bychom se zde inspirovat mohli. Asi před rokem jsem měl unikátní možnost být účasten vizionářské konference SAE. Šlo o ukázku předávání „správy země“ nastupující generaci, která má zájem být moderní, inovativní, progresivní, kreativní a zároveň kooperativní vůči otevřenému světu … Není to pouze proklamace. Oni jsou připraveni pro to něco udělat, investovat do toho nemalé prostředky. Nejvíce se to projevuje u reformy vzdělávacího systému, kde se to týká školství od základního a logicky to pokračuje až po univerzity. Další: v České republice, ale i v evropském modelu jsme se naučili žít od voleb do voleb. Horizont budoucnosti je jeden čtyřletý cyklus, kdy jedna vláda vystřídá druhou. Chce-li přežít v pozici, přizpůsobujete tomu svůj profesní a často i osobní život. Tím myslím: nevystavujete se riziku, neplánujete dlouhodobě. Je to jen krátkodeché přežívání. Je to často i laciné a populistické „kupování si“ přízně. Není divu, že celá Evropa je obětí modelu zadluženého blahobytu a falešného sebeuspokojení.
MS: Zde bychom asi měli podotknout, že demokracie pro islámské země nejsou charakteristické.
PH: Co se nám jevilo jako naše pýcha, chlouba, má svá omezení, limity – a není od věci si to přiznat. Povím to takto: hoši, kteří přebírají správu po svých otcích, vědí, že mandát mají na jednu generaci. Uvažují: máš 30 let a předveď, co umíš. Velmi pokorně a uctivě vnímají dědictví svých otců, nicméně chtějí něco více. Nehledě na to, že vědí, že zdroj ropy „vysychá“. Sdílenou osobní odpovědnost vidíte a můžete si na ni sáhnout. Éra, kdy vládcové demonstrovali blahobyt a úspěch monstrózními stavbami je za nimi. Oni vědí, že budou muset řešit problém s vodou, vědí, že budou muset řešit jiný energetický mix, vědí, jak důležitá a nákladná je bezpečnost země, vědí, že pokud chtějí držet krok s vyspělým světem, pak budou muset mít kontrolu nad vývojem informačních technologií atd. Důležitou oblastí je environmentální energie v souladu s přírodními podmínkami. Největší energetický náklad v současnosti tvoří klimatizace.
MS: Myslím si, že to je návod k tomu, jak tam mohou uspět naše společnosti, jak tam může uspět „český prvek“.
PH: Nemusíme být defétističtí. Naštěstí je zde v Česku mnoho schopných lidí, kteří se dokážou orientovat v těžké globální konkurenci, nalézt si svou skulinku a přijít s inovací a být tak před ostatními. Naše republika patří například mezi pionýry i špičku v oblasti nanotechnologií. Je zde mnoho šikovných lidí, kteří se orientují v sofistikovaných tématech v oblasti informačních technologií, inovacích v dopravě, v energetice, a proto se nemusíme obávat, že bychom navždy vyklidili prostor, ale pochopitelně je to bitva, a musíte se naučit nebát se o svou příležitost, umět se „porvat“ a někdy se naopak s konkurencí i domluvit.
MS: Pamatují si nás? Vždyť jsme do arabského světa vyváželi investiční celky.
PH: Vzdělanější lidé jdou ve znalosti „hlouběji“. Zažil jsem jednoho z doyenů odstupující generace, který říkal: já jsem byl u vás v lázních a vím, že to u vás velmi dobře funguje. Máme tam projekt, že pro jednu rehabilitační kliniku budeme připravovat tým českých fyzioterapeutů. Lázeňství a péče o tělo, – tam mají naši specialisté velmi dobrou odezvu. Také naši špičkoví lékaři zde mají slušnou pozici. Pamatují si i na vyspělý strojírenský průmysl Československa. Znají značky, jako jsou Škoda, Vítkovice. Stopy tam občas naleznete u starších rafinérií, nebo ve větších přístavech, ale tyto pozice jsme vyklidili a řekl bych: na věky věků. Pro některé evropské země, včetně ČR, je tam nyní překvapivě příznivá situace. „Chlapci“ z horních pater SAE, kteří si umí vyhledávat informace, analyzovat je, tak ti svá rozhodnutí vždy udělají na základě důkladné analýzy, upouští například od jisté „závislosti“ na velkých amerických značkách. Především je to vidět v oblasti IT. Jelikož měli dříve „neomezené zdroje“, šli po „top značkách“, tedy i „top cenách“, nakupovali velmi masivně produkci IBM, Hewlett Packard, dnes chtějí menší originální záležitosti. Zde je pak prostor i pro menší české společnosti. Také „startupové“ společnosti tam mohou mít svou šanci, pokud „trefí“ tu správnou niku. Nebo jsou součástí nějaké konkrétní poptávky.
V Emirátech se pokoušely etablovat i velké východoevropské skupiny finančních „investičních žraloků“. Musím říci, že si tam někteří chtěli vyčistit „bůhví“ jaké zdroje. Tito hráči tam již velkou šanci nemají a jejich éra skončila.
MS: Dobrá, jakou sílu mají například společnosti z Číny?
PH: Také tam vnímám soumrak nad čínskou expanzí. Oni velmi důkladně vyhodnocují čínské pokusy se tam etablovat. Pokud tam čínské společnosti měly i státní zakázku, tak to zpravidla nedopadlo dobře. Chtějí kvalitní originály, a ne jenom laciné plagiáty. Klíčoví lidé v Emirátech jsou také již značně opatrní před netransparentními ruskými zdroji. Pokud si ten prostor takto popíšete, pak si najednou uvědomíte, že vzniká logicky šance pro menší evropské země. Nyní je velká příležitost se tam uplatnit. Může to být i v souvislosti s blížícím se termínem světové výstavy Expo 2020 v Dubaji. Tu berou nesmírně prestižně a nesmírně jim na tom záleží.
MS: Myslíte si, že český stát prostřednictvím společností Czech invest, Czech trade koná?
PH: Zatím ne příliš slavně. Čísla vzájemné výměny jsou doposud velmi malá. Také to souvisí s tím, že ne úplně „aktivně“ působí česká ambasáda. My v ČR ambasádu Spojených arabských emirátů zatím nemáme, avšak její otevření se připravuje, a proto uvidíme. Prostor zde do budoucna jistě je. Tam funguje několik našich privátních obchodních společností, ovšem ony se soustředí spíše na jednotlivosti. Někdy tam české „celebrity“ vyjedou na golfový turnaj a užijí si tam pocit luxusu a výjimečnosti, ale příliš to nikde nevidím v navazujících obchodních aktivitách.
MS: Jak se snažíte v oblasti Emirátů působit vy?
PH: Má společnost se vydala jinou cestou. Z těch sedmi emirátů jsme si vybrali jeden a tam se snažíme působit v dlouhodobých projektech v několika oblastech. Hlavně se nám podařilo se stát přímým partnerem místní královské rodiny Al Sharqi. Uvažte: aglomerace Dubaje má 4 miliony obyvatel. Je to hlučné, velké město. Abú Dhabí je přehlídka luxusu, výlučnosti. Zároveň je to administrativní sídlo. Vlastně je tam „přebráno“ obsazeno, a i proto jsme našli zalíbení v emirátu, který je na severu země. Je to místo, kde se dotýká Arabské moře s Ománským zálivem. Je to Fudžajra (Fujairah). Je dostupná z Dubaje asi hodinu a půl cesty po dálnici. Je to lokalita, v níž se nachází hory, a proto když tam přijíždíte, překvapí vás dvoutisícové kopce. Je tam nejhezčí moře, ráj pro potápěče atd. Je to jako když se z nějaké velké metropole dostanete na neuspěchaný a vlídný venkov (třeba z Paříže do lázeňského Vichy). Vnímám to jako komorní, uchopitelné a mnohem klidnější prostředí. Rodina, která tam vládne po dvě generace ani nemá zájem dělat zde druhou Dubaj. Jsou si vědomi toho, že jim toto dědictví dává jisté limity, že se musí chovat mnohem pokorněji k přírodě, scenérii, která je kolem dokola. Fujairah je místem s koncentrací středověkých památek, místo, kde je dobře fungující „free zone“, velký přístav atd. Je to jedna z posledních rafinérií. Je spojena se sousedním emirátem Ras Al Khaiman. Najednou mají více zdrojů. Již nejsou pouze čistými příjemci dotací z federálního rozpočtu a přemýšlí o svém rozvoji, který se týká oblasti vzdělání, infrastruktury, zdravotnictví, ale též zábavy, odpočinku, také i dopravy, životního prostředí, energetiky. Tím se nám hřiště nesmírně otevřelo a dostali jsme se do situace, kdy jim jen nenabízíme, co by se jim líbilo z naší nabídky evropských firem, ale gard se obrátil a sami po nás poptávají. My tam nyní připravujeme projekt lanovky, fotbalovou akademii, golfovou školu, ale i nový závlahový systém či solární elektrárnu atd. Musím říci, že mě jejich přístup pokropil „živou vodou“. S vámi se někdo zcela vážně baví o perspektivě na 20 let dopředu. Vlastně se stáváte součástí jejich úvah, jejich budoucnosti. Je to potvrzení síly vytvořeného vztahu. Byli jsme také pozváni v době ramadánu do královské rodiny. Je to něco, jako když vás někdo pozve u nás ke štědrovečernímu stolu. Oni jsou pak velmi pohostinní hostitelé. Ptají se nás: měli bychom toto a toto udělat? Co byste doporučili? Prokázali jsme kompetenci a osobní vklad, a do jimi poptávaných projektů jsme se pustili s velkou vervou a s velmi dobrými a silnými evropskými partnery. Jsem rád, že jsme nezklamali i důležité osobní garance. Týká se to mého dlouholetého osobního přítele Ivana Haška, který tam působí velmi úspěšně již přes deset let.
Vlastně mám o „zábavu“ postaráno.
MS: Nechť „zábava“ trvá generace, aby z toho mohli žít i jiní.
PH: Jsem rád, že naši obchodní přátelé přijali pozvání k nám. Chystáme jejich další cestu sem. Byla by chyba se uzavírat. Jsem přesvědčen, že nekomunikaci a uzavřenosti, jakož i tmářství a předsudkům, můžeme čelit pouze otevřeným dialogem, a je-li to možné, pak i kooperací.
MS: Nechť se vám daří a Česká republika je dobrým partnerem – nejen obchodním – Spojeným arabským emirátům.
PH: Děkuji za zajímavé otázky a příjemný rozhovor. Přeji Vám vše dobré.