Říká se, že žijeme v „přelomové době“. Nedostali jsme se tam také svou lehkomyslností, pocitem neohroženosti a falešným vítězstvím nad přírodou, ale i nekoncepčností našich představitelů státu? Na mysl nám právem přichází existenciální otázky: Jaký smysl má utrpení? Jakou hodnotu má mé snažení, když mne doprovází současná omezení? Proč jsem vůbec zde? Kromě tohoto tázání starozákonního Joba se vyrojilo i mnoho praktických existenčních témat: Nezkrachuji? Nepropustí mne z práce? Zaplatím složenky? Nevyženou mne z bytu? – Právě tyto dva druhy otázek mohou ukázat cestu k vírám – v sebe, v druhé, v sílu přírody, případně Pánaboha – bytosti, která i přes naše nedostatky nás neopouští, a nabízí nám vlídný dotek, byť v životě zakoušíme utrpení a soužení, na němž můžeme stavět, pokud jej dobře uchopíme. Skrze obtíž se dotýkáme podstatného – otázky života a smrti, svobody i otroctví člověka, ale i postavení jedince v kosmu aj. Právě dominikánský duchovní Pavel Mayer nabízí krátké doteky víry, která zasazuje jeho život do širších souvislostí Stvoření.
V době předkoronavirové v Jablonném v Podještědí.
Dar víry