Blíží se čas cestování, třebaže asi ne v takové intenzitě, jako jsme byli zvyklí v době minulé. V našem mapování míst spojených s péčí o vodou jsme dojeli do Lázní Bělohrad – podhorského městečka, jež díky jasně definovaným cílům se stalo město prosperující. Dlouholetý starosta Pavel Šubr poukazuje na bohaté zásoby vody. která slouží k léčbě pohybového ústrojí a zároveň některé vrty zásobují 17tisícové město Jičín. Neváhejte, zastavte se a načerpejte nejen vodu, ale i energii do dalších dní. Uvidíte, že i přes mizérii vládnutí v této zemi se na vodohospodářské projekty pamatuje a snad se prosazuje veřejný zájem.
Dialog byl veden v době předkoronavirové.
MS: Setkáváme se se starostou Lázní Bělohrad Pavlem Šubrem k tématu vodní bilance v krajině lázeňského města. Jaké máte asociace, řekne-li se voda? Čím pro vás je?
PŠ: Pro mě je voda primárně spojená s naším městem, jelikož naše město je položeno na bohatém podloží, a proto kolem města je hodně pramenů. Jako malý kluk jsem se rád pohyboval kolem vody, poněvadž mám zamilované místo v parku bažantnice, který – bohužel – není v nejlepším stavu. V rámci toho parku se nacházelo několik pramenných míst. Když jsem chodil na koupaliště Pardoubek, zastavil jsem se v prostoru, kterému se říkalo Kolínko. Další pramen byl u bývalé letní restaurace v Bažantnici, ten jsem měl též rád, jelikož byl blízko tenisových kurtů. Během tenisu jsem pil vodu výhradně z tohoto pramene, byť si zdejší kupovali minerálky. Třetí místo v tomto parku byl pramen u Lva, jenž je v dnešních dnech zarostlý, a proto voda tam již nevytéká, ale utvářel příznivý prostor v parku Bažantnice.
MS: Zatím jsme mluvili pouze o městě …
PŠ: Ano, na Bělohradsku je mnoho rybníků, které jsem též navštěvoval během svých cyklistických výletů.
MS: Je milé slyšet o srdečném vztahu k místu, kde jste prožil mládí, kde nyní žijete a působíte. Pokročme dále: jaké otázky si s tématem voda kladete? Co vám jako občanovi, politikovi, obyvateli města Bělohrad leží s vodou na srdci?
PŠ: V poslední době (2018, 2019 pozn. red.) jsme vysázeli mnoho stromů. Velmi mě mrzelo, že stromy měly v posledních třech letech nedostatek vody. Přiznávám, že dost těžko jsme je udržovali při životě a některé aleje nám proschly. Vnímal jsem jistý paradox: v Bělohradu je dostatek vody, ale na druhou stranu nám chyběla voda, která by pomohla stromům, aby se udržely při životě. Zdejší občané nás kritizovali za to, že se o ně málo staráme, ovšem vím, že jsme se o ně starali dostatečně, nicméně chyběly pravidelné srážky, které by měly stačit na optimální péči o vodu. Na druhou stranu jsem členem představenstva Vodohospodářské společnosti v Jičíně a tam dost často řešíme problémy nedostatku vody v malých okolních vesnicích.
MS: Jaké řešení nacházíte?
PŠ: Snažíme se propojit malé vesnice vodovodním systémem, aby byly zásobované z hloubkových vrtů, protože jejich studně vysychají a vesnice se dostávají do problémů. Proto záležitost vody je pro mě spojená s profesní činností ve Vodohospodářské společnosti, kde se tážeme, jak efektivně postupovat, aby lidi měli zajištěn vodní standard, na který byli zvyklí.
… Bez vody a na suchu …
MS: Jste patriot města Lázně Bělohrad. Dokážete si představit, co by znamenalo, pokud by toto malebné městečko bylo sužováno dlouhodobým nedostatkem vody? Potok Javorka, který protéká centrem Bělohradu, by vyschl, a pokud by byly postiženy zdejší okolní lesy, vytvářející vlídnou atmosféru, jistě by to dramaticky proměnilo klima obce.
PŠ: Byl jsem vždy hrdý na krásu zdejších lesů. Bohužel již neoslovují příchozí svou krásou, poněvadž řada lesů prosychá, útočí na ně kůrovec. V mysli si dovedu představit, kdyby se situace dále zhoršovala, kdyby nezačalo pršet a vláhy nebyl dostatek. Jako město máme 100 hektarů lesů a s odborným hospodářem každou chvíli řeším, že musíme kácet stromy. Nedovedu si představit, že by naše město zůstalo bez vody. Doufám, že tomu tak nebude, protože zásoby jsou dostatečné, ale Javorka, říčka, která protéká naším městem, mi připadá rok od roku menší. Břehy zarůstají. Dříve jsem ji vnímal jako řeku, ale dnes je to říčka, poněvadž její koryto je čím dál tím menší.
MS: Každopádně je to škoda. Otázku jsem položil proto, že jinak se žije v městě s řekou, strouhou, a jinak ve městě bez vody. Vodní tok ozvláštňuje okolí. Pokud vám dobře naslouchám, raději byste žil ve městě s vodou. Ptám se proto, že se na naší planetě nachází místa, u nichž lidé musí oželet krásy přírody.
PŠ: Tento rok jsem navštívil Honduras, pobýval jsem tam na jednom ostrově, kde žije mnoho Čechů – a tam není například pitná voda. Byl jsem nucen pitnou vodu nakupovat. Vzpomněl jsem si na zdejší realitu, kdy přijdete ke kohoutku, natočíte si hrnek vody či si uděláte nápoj, avšak tam to nešlo. Právě tam jsem si začal uvědomovat, co to může znamenat, když voda není.
MS: Předpokládá, že k pití jste mohl koupit láhev Evianu, vody z francouzských Alp.
PŠ: Ano, člověk mohl tuto vodu koupit.
MS: Ano, až z Francie!
PŠ: Kvůli tomu si onen nedostatek vody dovede představit. V Hondurasu mají zásoby dešťové vody, která je nepitná, a člověk musí hodně přemýšlet, aby se nenapil dešťové vody, což může být i nebezpečné.
MS: V tomto ohledu je Česká republika bohatá, ba je luxusním místem, poněvadž máme k dispozici rozsáhlou vodní infrastrukturu – a to díky předkům.
PŠ: Jistě. Nyní vidím, kolik problémů s vodou máme ve Vodohospodářské společnosti. Když je vesnice bez vody, jaké problémy mají konkrétní občané.
MS: Můžete být prosím vás konkrétní?
PŠ: Pět kilometrů od Lázní Bělohrad je vesnička Choteč, kde nemají ani městský vodovod, a vesnice byla bez vody. My jsme jim z Bělohradu dováželi vodu v cisternách. Pro konkrétní lidi je to konkrétní dopad, když si člověk musí chodit pro vodu s kbelíkem na náměstí. Právě v této situaci si vzácnost vody lidé uvědomovali.
MS: Také si uvědomíte, jak musíte šetřit. To znamená, že když my, lidé ve vodním blahobytu, otočíme kohoutkem a voda nám teče, k vodě se chováme macešsky, poněvadž nepociťujeme námahu, kterou mají ti, kteří si musí napustit kbelík, případně jej zanést do svého domu, případně jej vynést do patra. Lze formulovat zákon: s námahou roste ocenění vodního blahobytu – neustálý přísun vody.
… Vodní strategie …
MS: Pane starosto, kdy jste v Bělohradu začali pociťovat nutnost připravovat strategii k vodě? Tážu se z tohoto důvodu, že Česká republika zažila několik sušších let a téma vody se pozvolna stalo součástí debaty ve veřejném prostoru.
PŠ: Přiznám se, že touto oblastí jsme se nezabývali, poněvadž na Bělohradsku je zatím dostatek vody. Máme vesnice, které pod nás patří, a tam vody začal být nedostatek, a proto jsme řešili rozšíření vodovodu do malebné vesničky Brtev, protože polovina vesnice prakticky byla bez vody a tamní se na nás obraceli. Další vesnicí jsou Lány, kde také přestávali mít vodu ve studních. V současné době řešíme s Vodohospodářskou společností vesnici Hřídelec, kde je zajímavá situace, poněvadž lidé tam mají svou vodou, ale mám obavu, že dostatek nebude do nekonečna, a proto bychom tuto vesnici rádi napojili na náš vodovod, abychom měli postranní vesnice zabezpečené. Je zvláštností, že Jičín, který je přibližně 17 tisícovým městem, je převážně zásobován vodou z Bělohradu. Již od osmdesátých let se voda pro obyvatele Jičína bere z Bělohradu. V jednu dobu tato skutečnost vyvolávala pocity, že odvádíme vodu pryč, že se „vzdáváme“ svého bohatství. Když jsem se před 21 lety stal starostou, byly snahy tuto skutečnost řešit.
MS: Nebyl jste řádný patriot.
PŠ: Vodovod na Jičín se vybudoval v osmdesátých letech.
MS: Jaký význam má sdílení vody s těmi, kdo ji nemají? Je to výrazem křesťanské solidarity?
PŠ: Jsem přesvědčen, že je to tak. Právě tuto skutečnost si uvědomujeme ve Vodohospodářské společnosti. Problémy s vodou jsou na Kopidlnsku. Právě tam nejsou schopni nalézt zdroj vody, a proto do Kopidlna se povede voda až se Sobotky. Projekt se nyní dokončil a má se realizovat. Je nutné konat, pokud si oblast neporadí sama. Ano, v tom vidím solidaritu a voda by se tam měla dovést. Ona solidarita je přítomna ve využití bělohradské vody obyvateli Jičína.
MS: Měli bychom to považovat za mravní imperativ. Prosím vás, vy podporujete infrastrukturní projekty, které pomáhají vyrovnávat nedostatky vody v krajině. Je otázka, jak jsou nákladné? Rozhoduje asi míra investiční náročnosti. Je to odpovídající kritérium? Uveďme, že společnost je ve zvlněném pásu Jičín – Ostroměř – Hořice – Miletín. Co jako samospráva můžete konat pro správný rozvoj vody?
PŠ: Tyto otázky se řeší ve správě Vodohospodářské společnosti. Snažíme se, aby nebyly oblasti, kde jsou bez vody, a proto dochází k monitoringu stavu a také k předpovídání možných scénářů. Myslím si, že zde máme velmi schopného ředitele, pana Ing. Richarda Smutného, jenž odpovědně připravuje vodovodní řešení s výhledem do budoucna. Zatím je výhoda, že na výše uvedené můžeme získat dotace, které pokryjí přibližně 60 procent nákladů. Je nutné, abychom infrastrukturu měli připravenou tak, aby zdejší lidé nebyli bez vody. V roce 2009 jsme zde měli akci „čistá Cidlina“. Byla zaměřená na odkanalizování, aby se do přírody vracela čistá voda. Během trvání akce jsme vybudovali 6 čistíren odpadních vod: v Ostroměři, v Miletíně, na Pecce, v Libáni. Další čistírny se zkvalitňovaly, intenzifikovaly, což byl případ Bělohradu a Jičína. Zde bychom měli zdůraznit, že díky těmto aktivitám se do přírody vrací čistá voda. Právě z této akce jsem měl větší radost než z dobudovávání vodovodní sítě. Dokázali jsme vyřešit odkanalizování řady měst a vesnic, byť akce byla kritizována, nicméně pro naši obec byla důležitá.
MS: Mluvíte o investicích, jak zásadní jsou pro vás dotace z Evropské unie?
PŠ: Pomáhají nám.
MS: Jsou doslova požehnáním?
PŠ: Společnost musí vynaložit obrovské peníze do budování nových vodovodů a kanalizací. V Bělohradu v období patnácti let jsme proinvestovali přibližně 200 milionů korun, ovšem nebyly to pouze evropské peníze, ale i finance z rozpočtu města. Když jsem nastoupil před dvaceti lety, vodovod byl v části Bělohradu, v části obce Lány a kanalizace byla v části Bělohradu, a v okolních vesnicích kanalizace nebyla.
MS: Jak se situace proměnila?
PŠ: Dnes máme kanalizaci po celém Bělohradu včetně částí, které náleží k Bělohradu, což je značný pokrok. To stejné se týká vodovodů a pomáhala nám svými fondy Evropská unie.
MS: Měli bychom uvést, že infrastrukturní stavby nejsou příliš vidět, což voliči málo docení.
PŠ: Ano, lidé vidí, když se opraví chodníky, ovšem to skryté nevidí. Dalo mi práci přesvědčit zastupitele, že silnice se bude opravovat tehdy, až bude postaven vodovod, kanalizace. Někdy je náročné přesvědčit konkrétní lidi. Upozorňuji, že někde se sice budují silnice, avšak ony se následně rozkopou kvůli inženýrským sítím.
MS: Asi máte v tomto městě autoritu.
PŠ: Ano, daří se to.
MS: Prosím vás, máte v evidenci, jestli zkvalitnění infrastruktury vedlo též k ušetření odběru vody? Tím myslím, jestli evidujete menší úniky?
PŠ: Určitě! Úniky vody byly obrovské a obnova infrastruktury zmenšuje plýtvání vzácného zdroje.
… Zahraniční investoři a voda …
MS: Pane starosto, jak se díváte na skutečnost, že voda v některých místech České republiky je v rukou zahraničních subjektů?
PŠ: V okresu Jičín jsme také dostávali mnoho nabídek. Zde se podařilo dosáhnout stavu, že jičínskou společnost VOS vlastní města a obce.
MS: Podobný je stav na Nymbursku.
PŠ: Měli jsme zde subjekty, které byly akcionáři. Těm nešlo o budování vodovodní sítě, ale o vytváření zisku a vyplácení dividendy. Akcie od těchto subjektů jsme vykoupili a nikdy jsme ani nepřistoupili k tomu, že by se společnost prodala, protože je tomu tak, že majetek k podnikání vlastní obce, ale provozování mají v rukou zahraniční společnosti, kterým jde o zisk. Je vidět, jak vzrostly ceny prací a údržby, a když mluvím se starosty, říkají, že vodné a stočné mají 120 korun, ale nám se podařilo držet cenu vodného a stočného níže, poněvadž jsme nemuseli vyplácet dividendy. Vše, co se vyprodukovalo, se vrací do investic, a proto cena vodného i stočného je pod 80 korun. V porovnání ostatními jsme na tom poměrně dobře. Uvědomme si, že kdo podniká, usiluje o zisk, zahraničním společnostem jde tedy o zisk, a proto neprobíhají investice do infrastruktury. V minulosti se udělala chyba, když bylo umožněno, že infrastruktura a voda mohla být privatizována do zahraničních rukou. I u nás jsme byli svědky takových snah. Říkali, že vědí, jak to provozovat, avšak následně se ukázalo, že je to chyba. Nyní jsou snahy vodu vrátit do českých rukou, ale cesta se bude hledat těžce a ani není naděje infrastrukturu vrátit do českých rukou.
MS: Přiznejme si: kdo by se zbavil slepice, která nese zlatá vejce! Podívejme se po republice a zjistíte, že taková je situace v Praze, v Chrudimi, v Kolíně aj.
PŠ: Také je to v Hradci Králové.
MS: Také je otázka dlouhodobosti a krátkodobosti. Máte-li dlouhodobý zájem pečovat o kvalitu, pak zřejmě děláte vše pro to, abyste zisk, který máte, investoval a nevyplácel jej formou dividend.
… Projektová řešení vody …
MS: Dále: jak probíhají jednání, pokud se dělá zásadní investiční projekt? Tážu se proto, že se právě tyto aktivity dotýkají občana v lokalitě.
PŠ: Pro investování máme pravidla. Snažíme se, aby obce na tom byly stejně, aby se investovalo všude. Právě ředitel Vodohospodářské společnosti je v úzkém kontaktu s obcemi, v minulosti byly časté připomínky, že občané a starostové neměli příliš informací. Nyní rád slyším, že dochází ke komunikaci s občany a spolupráce je opravdu dobrá. Nedávno (listopad 2019 pozn. red.) jsem byl v Lomnici nad Popelkou na setkání ohledně komunálního odpadu a přišlo za mnou několik starostů, kteří vědí, že jsem v představenstvu Vodohospodářské společnosti, a velmi oceňovali jednání pana ředitele.
MS: Můžeme konstatovat: je důležité, aby ti, kteří vedou společnost, měli důvěru občanů.
PŠ: Jednou za rok se koná valná hromada společnosti, poněvadž jsme akciová společnost, ale zároveň v lednu je setkání s akcionáři. Na něm ředitel společnosti popisuje, co se připravuje za aktivity, a je to velmi prospěšné – vlastně jako by šlo o neformální setkání.
MS: Má společnost, o níž mluvíte, krizový plán pro období, které postihlo tuto zemi v roce 2018, kdy byly čtyři měsíce trvající sucha, a každý soudný člověk si přál, aby země dostala vláhu?
PŠ: Rok 2018 byl zásadní. Možná změnil myšlení lidí. Dříve se obce bránily napojení na městský vodovod, ale pak si uvědomily, že nejde, aby byly zásobované cisternami, a proto se zapojily do systému propojení vodovodní sítě, aby se mohl saturovat možný nedostatek z jiných částí sítě. Rok 2018 nám pomohl v uvědomění si nutnosti propojení soustav.
… Stát a voda …
MS: Jak v tomto ohledu vám pomáhá stát? Otázku kladu proto, že otázka vody je rozdělena na více ministerstev. Znáte „číslo“ na vodu? Je tam více ministerstev: životního prostředí, ministerstvo zemědělství, ministerstvo zdravotnictví a poplatky má na starosti ministerstvo financí. Pokud je voda důležité téma, neměl by být na vládní úrovni jeden resort právě se zaměřením na vodu?
PŠ: Přiznám se, že jsem nad tímto tématem nepřemýšlel. Situaci jsem bral, jaká je. Když jsme investovali jako město, dobrou spolupráci jsme měli se Státním fondem životního prostředí, dále s Ministerstvem životního prostředí ČR. Našli jsme tam šikovné lidi, kteří se snažili řešit problémy, protože někdy se stane u budování inženýrských sítí, že lidé nesouhlasí se stavbou vodovodu či kanalizace, protože by šla přes jejich pozemky. Dost těžko se to někdy dává do pořádku. Na stejný problém jsme narazili, když jsme dělali vodovod do Brtve, museli jsme dělat tlakovou stanici. Podle projektu jsme ji měli umístěnou na jednom pozemku, kde jsme se domluvili s majiteli, avšak ti pozemek prodali a noví majitelé se rozhodli, že stavbu nedovolí. Chtějí z toho mít výhody. Ze strany Státního fondu životního prostředí jsme našli vstřícnost a problém, který vznikl s vodovodem, nám pomohli vy vyřešit, byť jsme změnili projekt.
MS: Když se buduje tato infrastruktura, můžete vy jakožto lokální autorita požádat o vyvlastnění pozemku ve veřejném zájmu? Vždyť je to v zájmu vyššího celku.
PŠ: Upřímně – vyvlastnění je tak složitá záležitost, že prakticky není možné. Musí se jednat o stavbu, která je v územním plánu, což u vodovodů a kanalizací není. Máme stavbu, kde bychom mohli přistoupit k vyvlastnění, což je obchvat města, ale ani jsme se o to nepokoušeli. Snažíme se s lidmi domluvit a v dohodu s nimi věřím, avšak zatím tomu tak není.
… Zákony a voda …
MS: Prosím vás, jak je to se zákony, jejichž smyslem je pečovat o vodu? Každá větší obec má odbor životního prostředí a tam je vodoprávní úřad. Zamýšlí-li se infrastrukturní stavba, zkoumá se též dopad na životní prostředí. Mám na mysli onu EIA, SEA. Jak jejich sílu pociťujete – jistě mají své klady a zápory?
PŠ: Jsme malé městečko s pověřeným úřadem, a proto vodoprávní úřad zde není, spadáme pod Jičín. Někdy máme s povolováním staveb problémy.
MS: Vše jde tedy na dlouhé lokte, přičemž byste potřebovali rychlou akci.
PŠ: Kolaudace různých akcí se též protahuje. Je to však obecně dané naší společností, poněvadž roste počet úředníků – a ti si musí prokazovat, jak jsou důležití. Věc, která by se dala vyřešit selským rozumem, se řeší naprosto nelogicky, …
MS: … a to ke ztrátě zúčastněných stran i kvality životního prostředí. Domníváte se, že je vhodné redukovat regulaci, poněvadž to vede k nekoordinovanosti akcí a neprospívá to věci samotné?
PŠ: Jistě. Nevidím to pouze u oblasti vody, ale i v resortu lázeňství. Zákonů je mnoho, a někdy mi přijdou, že jdou proti sobě. Člověk ani neví, jak postupovat.
MS: Zákony v naší republice spíše zatemňují, než aby vykolíkovaly hrací prostor sociální akce, v němž se subjekty mají pohybovat.
PŠ: Budu konkrétní: každé lázeňské místo by mělo mít statut lázeňského místa, jenž by měl upravovat veškeré dění v lázních jako takových. Po sametové revoluci, asi v roce 1992, vzniklo sdružení lázeňských míst a jeden z hlavních úkolů bylo vstoupit do privatizace lázní. Druhým úkolem bylo co nejdříve vytvořit nové lázeňské statuty, protože některá místa je mají ze šedesátých let. Od vzniku této organizace uplynulo 27 let, a situace je úplně stejná. Lázeňské statuty nikdo nedokázal dle našich zákonů vytvořit.
MS: Možná zde není vyvinut odpovídající tlak.
PŠ: Spíše se na ministerstvu zdravotnictví mění úředníci, kteří by to s obcemi měli projednávat, a každý z nich má jiný názor. Jeden nám řekl, že náš statut je v pořádku, ale tento úředník byl vystřídán, avšak jeho nástupce nám sdělil, že náš záměr je úplně špatný. Výklad zákonů není jednoznačný. Ve městě Bělohrad řešíme skutečnost, že lázeňským městem projíždí nákladní doprava, a lázeňský zákon tento fakt upravuje neurčitě a tvrdí: doprava by lázeňským místem neměla projíždět. Nikde není dané, jak by se vše mělo řešit. Je to pouze „nakousnuté“ a nikdo neví, jak postupovat.
MS: Snad by to mohlo odrážet konkrétní přístup radnice, které se případ týká.
PŠ: Někdy je radnice malým „pánem“, protože obchvat II. třídy by měl řešit kraj, nicméně jednou za 4 roky jsou volby, a pokud se s někým domluvíme, je tam poté někdo jiný s odlišným přístupem.
… Kvalita vody …
MS: Prosím vás, jaká je kvalita vody v Lázních Bělohrad?
PŠ: Velice dobrá. Spíše někteří z nás nechtějí slyšet, že by se měla upravovat. Vodě by mělo pomoci, že v současné době (podzim roku 2019 pozn.red.) je zde rekonstrukce úpravny, ale ta existuje kvůli vodě, která se odvádí do Jičína. To by mělo zvýšit kvalitu vody v Lázních Bělohrad.
MS: Tážu se proto, že parametrů, co je pitná voda, co není, je nespočet. V 21. století jsme na stanovení pitné vody nároční. Máme vysoké standardy.
PŠ: V počátku našeho setkání jsem zmínil prameny v parku Bažantnice, kde jsou zdroje opravdu úžasné vody. Voda je označena jako nepitná, jelikož překračuje normu železa. Ano, Bělohrad leží na železitém podloží. Velmi mi chutná, ale k dlouhodobému užívání není vhodná.
MS: Naši předkové ji pili a možná ani nevěděli o její „nepitnosti“. Vše je otázka norem. Naši předchůdci se dožívali o více jak 20 let méně než my dnes.
… Velké infrastrukturní projekty …
MS: Debatujeme-li o otázce vody, dotkněme se ještě tématu – velkých infrastrukturních projektů v kontextu republiky. Mám na mysli mnohými propagovaný kanál Dunaj – Odra – Labe. Jakou cestu zásahů do krajiny preferujete jako starosta malé obce? Jste schopen přijmout velkou investici, nebo se vydáte cestou malých investic, které vypomáhají s nedostatkem vody pro menší obce?
PŠ: Jsem pro naše akce v regionu, byť se zajímám o záměry v celé republice. Kanál jako takový mi připadá jako megalomanský projekt. Když jsem o něm poprvé slyšel, říkal jsem si, že nás trápí doprava. Nalézt řešení a omezit kamionovou dopravu je zásadní, ovšem zmíněný kanál nám ono řešení nenabídne. Spíše bychom se měli snažit lépe koordinovat železniční a silniční dopravu. Kamionová doprava nám velmi vzrostla, ničí se silnice, zhoršuje se životní prostředí, hrozí nebezpečí nehod. Rozhodně přístup k tomuto problému by měl být ze strany státu a samospráv více kooperativní, ovšem výstavba kanálu D – O – L není pravým řešením. Možná o stavbu usilují ti, kteří chtějí ukázat, jak jsou mocní.
MS: Cítíte tam sílu přesně orientované lobby?
PŠ: I kamionová doprava je udržována lobby.
MS: Zde je tato otázka: v minulosti, před rokem 1989 Československo mělo silniční, železniční i vodní síť – právě posledně zmíněná je na úbytě a právě jistá skupina lidí se domnívá, že propojení vodních soustav a napojení na Severní, Baltské, Černé moře bude výhodné, jelikož se vytvoří cesta, která bude kompenzovat velké vytížení silnic.
PŠ: Tento argument nedokážu plně posoudit. Onen projekt mi přijde megalomanský a tážu se, zdali náklady spojené se stavbou budou vynaložené efektivně.
MS: Nezapomínejme, že ve velkém projektu může být větší prostor pro plýtvání … Raději menší projekt, který má jasné výsledky, slouží konkrétním lidem – nevytvářejme projekt, z něhož by mohla profitovat pouze skupina, a ne celek.
… Dialog o vodě ve veřejném prostoru …
MS: Pane starosto, poodkryjme nyní oblast významu dialogu o vodě ve společnosti. Dochází ve veřejném prostoru k dialogu o vodě? Vy to můžete posoudit jako starosta zdejší obce.
PŠ: Myslím si, že téma vody nikdy nevyvstávalo tak aktuálně jako dnes. Mluví se o něm a narážíme na to. Mám k tomu blíž, protože jsem v představenstvu Vodohospodářské společnosti a vidím tak problémy, které mají společnosti dnes. Lázně Bělohrad tento problém nemají, byť máme nedostatek srážkové vody, což následně ohrožuje naše lesy a vysázené aleje. Jsem přesvědčen, že téma vody bude celospolečensky stále významnější. Pokud se rychle nezmění stav přírody a nedojde-li k optimu, bude zadržování vody a voda vůbec nejaktuálnější téma na této planetě.
MS: Máte poblíž Lázní Bělohrad místa k zadržení vody z většího úhrnu srážek? Pokud se nemýlím, je zde rybník Pardoubek poblíž lázeňského centra.
PŠ: V roce 2019 jsme Pardoubek odbahnili a jeho retenční kapacita se tím výrazně zvětšila. Upravili jsme jeho velikost, okolní prostory. Je zde rozšířen prostor, kde se voda může zachytit. Tento prostor je příjemný na procházky – nejen na zadržení vod. Jistě nyní to vypadá lépe, než když tam chyběla voda. Je zajímavé, že se v Pardoubku nezachycuje voda z okolí. Z rybníku v sedmdesátých letech měli zájem udělat koupaliště a dali tam betonové panely, přičemž se tam spodní voda nedostávala. Letos, i když nebyl výrazně deštivý rok, hladina zůstávala výš než v předcházejících letech.
MS: Kolem Bělohradu nejsou pouze lesy, ale také pole. Snažíte se komunikovat se zdejšími zemědělci? Otázku kladu proto, že české zemědělství je charakteristické rozsahem polí, čímž se odlišuje od rakouského, poněvadž zde je průmyslová zemědělská výroba. Není zde tradice malých polností jako před rokem 1948.
PŠ: Vskutku je obtížné se v této věci angažovat, protože k systému malých políček se asi vracet nebudeme. Zemědělské podniky udržují to, co se zde vytvořilo v minulosti. My se zemědělci komunikujeme tehdy, pokud jejich správa polí se dotkne našeho majetku. Budu konkrétní: vysázeli kukuřici a voda nám stékala do vesnice a způsobovala zatopení, takže jsme s nimi řešili otázky: jaké plodiny pěstovat a kde je sázet. Co se vody týče, zatím s nimi nekomunikujeme.
MS: Pociťujete to jako chybu? Jako město nemůžete nařizovat, jakou plodinu budou vysazovat.
PŠ: Přesto jsme se s nimi snažili domluvit.
MS: Možná by iniciace tvorby mezí, poldrů nebyla marná, že? Město by sehrálo roli toho, kdo pečuje o vodu – a tím by šlo příkladem ostatním.
PŠ: Snažili jsme se domluvit se zemědělci, ovšem přát si, aby se vytvářely meze – k tomu se budeme vracet obtížně. Dosáhli jsme setby jiných rostlin – a to kvůli rychlému odtoku vody z pozemku, avšak více asi žádat nemůžeme.
MS: Jak je téma vody komunikováno ve společnosti – a to prostřednictvím Svazu měst a obcí?
PŠ: Toto téma je diskutováno. Orgány Svazu měst a obcí komunikují s ministerstvy, která mohou pomoci. Já jsem byl zvolen za Starosty a nezávislé a právě tato strana tento problém akcentuje. Nejedná se čistě o vodu, ale například o výsadbu stromů, poněvadž také pomáhají udržet vodu v krajině.
MS: Děkuji vám za vodní bělohradskou sondu – nechť se daří a vláha váš kraj neopouští!