Dialog s Vladimírem Vinklářem, místostarostou Jilemnice o vodní bilanci.
Před dvěma lety jsem rozmlouval o otázce vody s Vladimírem Vinklářem – představitelem horského městečka Jilemnice – označovaného za bránu západních Krkonoš, místo, které v minulosti spravoval rod Harrachů, kteří prosazovali monokulturní přístup správy lesů, jelikož se orientovali na hospodářské využití lesů. Jako zemědělec k tématu vody přistoupil po svém – a to vztahem k živé hmotě, jíž z části věnoval svůj život: Půdy si naši předkové vážili více jak peněz. Náš předek zasadil jednu bramboru, ale pokud půdu pohnojil, měl jich nakonec násobek. Může dnes vyjádřit podnikatel podobný přístup? Možná ti, kteří hospodaří jako biozemědělci. Zároveň „varuje“ před přílišnou ochranou vody – například v Ústavě ČR, poněvadž sama ochrana by měla být otázkou našeho životního přístupu.
MS: Setkáváme se s Vladimírem Vinklářem, aby řekl pár slov o stavu vody v podhorské obci Jilemnice. Můžete se představit a čtenáři věděli, z jakého úhlu budete k vodě přistupovat?
VlV: Působím jako místostarosta Jilemnice – a to již pátý rok – druhé volební období. Ve své gesci mám veřejný pořádek, dopravu, údržbu zeleně, malé technické služby, výjezdovou jednotku dobrovolných hasičů. Jsem také velitelem městské policie. Původním povoláním jsem zemědělec.
MS: Snad i díky tomu máte odlišný vztah k živé vodě a živé hmotě?
VlV: Pokud se vody týče – zaměřujeme naši pozornost na splaškovou vodu a dešťovou, ovšem hlavní věcí je zadržování vody v krajině, což nás nejvíce trápí, jelikož bahno během období tání sněhu vidíme někdy až na náměstí. Vypracovali jsme studii, kde máme poldry, které by nám kolem Jilemnice měly vodu zadržovat, zbrzďovat, aby nedocházelo k tomu, že nám voda vytéká z kanálů. Víme, že na podobné záměry stát poskytuje velké dotace a málokdo je využívá, a proto je pouze na nás, zdali se rozhodneme, jestli uděláme čtyři poldry, případně jen dva. Městem Jilemnice protéká říčka Jilemka, jinak nám povodně nehrozí. Máme zde jednu záplavovou oblast, což je v Jilmu, části obce, na níž občas doléhá jarní tání sněhu. Tam jsme udělali protipovodňové opatření a také se tam dělá cvičení hasičů, kteří stavěli valy z písku, kdyby náhodou přišla velká voda.
MS: Jaká je vodní infrastruktura?
VlV: Největší problémy jsou u nás s mosty přes řeku, poněvadž jsou v desolátním stavu, a pokud bychom nechali udělat znalecké posudky na tyto stavby, zřejmě by neprošel ani jeden most. Buďme rádi, že stojí, že fungují, jak fungují. Město Jilemnice se bude snažit opravit alespoň dva ve spolupráci s krajskou správou silnic a uvidíme, co bude dál.
MS: Prosím vás, čím je pro vás voda osobně? Jaký k ní máte vztah?
VlV: Pozoruji, že si vody nevážíme, neboť žijeme v době, kdy splachujeme pitnou vodu toalety, což je přepych. Velmi se mně líbí, že stát podporuje výstavbu nových domů, kde je zařízení na zachycování dešťové vody, a proto se na splachování toalety používá tato voda.
MS: Hodnota vody bude na vzestupu?
VlV: Jsem přesvědčen, že pitná voda bude do budoucna vzácná, neboť vody je čím dál méně, byť Jilemnice onen problém nemá. Můžeme se pochlubit, že bereme vodu z Bátovky, což je oblast pod Žalým, jež se během tří let opravovala. Je tam asi 7 pramenů a vydatnost pramenů je tak veliká, že vodou z nich můžeme naplnit všechny vodojemy – a co více máme v plánu postavit další dva vodojemy. Zdůrazňuji: vody má toto podhorské městečko dostatek. Za poslední dobu jsme nebyli nuceni zakazovat zalévání vodou, jelikož vody je tolik, že nám přetéká přepadem Jizery.
MS: Prosím vás, říká se, že voda je život. Jak tuto tezi vnímáte vy v kontextu toho, jak se k vodě chováme?
VlV: Jistě – voda, vzduch, slunce jsou základní pojmy života. Jsem přesvědčen, že někteří lidé se k vodě nechovají, jak by měli. S vodou se zbytečně plýtvá – a to tím, že se napouštějí bazény. Nikdo si neuvědomuje prostou moudrost: sůl je nad zlato – i voda je nad zlato.
… Zadržování vody v krajině – půda …
MS: Zmínil jste otázku zadržování vody v Jilemnici. Snažíte se komunikovat s vlastníky půdy? Vím, že polnosti kolem Jilemnice spravuje společnost Agro Jilm.
VlV: Ano, jsme s nimi ve spojení, ale záleží na tom, jak zemědělec pole osází, zdali vše půjde po vrstevnici, případně aby odtok vody z pole zpomalil. Největší problém je, že dříve jsme v okolí sázeli brambory, které byly v řádkách, byly tam rýhy a vodu zadržovaly. Dnes to neplatí, protože jsou dotace na řepku, a proto všude máme řepku, případně kukuřici, a proto zde nejsou záchytné rigoly, které vodu zadrží, aby v krajině zůstávala. Poté dochází při větším dešti k odtoku vody z pole na sídliště Spořilov. Právě tam plánujeme výstavbu poldru ve městě. Měl bych doplnit, že musíme jednat s majitelem pozemku, jelikož stavba poldru je zamýšlena na soukromém pozemku, ovšem již od majitele víme, že s touto stavbou souhlasí, neboť v tomto místě se další výstavba neplánuje. Jde pouze o to, abychom se domluvili na ceně a odkupu.
MS: Jste přesvědčen, že takovýchto investičních akcí bude potřeba pro ochranu domů více?
VlV: Máme studii, v níž je zakresleno, že kolem Jilemnice by měly být postaveny asi 4 poldry. Jistě se vyplatí městu do toho investovat – a to i vzhledem k příznivé dotační politice státu. Město by tyto akce nestály mnoho prostředků. Zde jde o záchranu majetku i životy lidí.
MS: Pane místostarosto, uvažujete-li o zadržování vody, je nutné znát i kvalitu půdy kolem obce. Tento fakt říkám, poněvadž v minulosti byla větší dobytčí jednotka na hektar a do půdy se tak dostal násobek hnoje, než se s tím setkáváme dnes, kdy zemědělci tíhnou k používání chemie – a ne přírodního materiálu, jehož se „nedostává“. Platí to i v podhůří?
VlV: Máte pravdu, dříve se hnůj, kejda, vracela do přírody. Dnes se vše čistí a na pole se vrací minimum. Pro pracovníky JZD je jednodušší naházet do pole granulované hnojivo, než aby se mazali s hnojem. Na Jilemnicku se nalézá jílovitá půda, která není kvalitní jako například na Jičínsku a pak především v Polabí. Tato skutečnost se promítá i do výnosů. S tím nic nenaděláme a záleží na zemědělcích, jak se k tomu postaví a jak s půdou budou hospodařit.
MS: Neprobíhaly debaty o proměně polí jílovité půdy na pastviny. Možná byste se touto cestou přiblížili Švýcarsku.
VlV: Pastviny, po nichž voláte, zde z části jsou – nacházejí se od Dolních Štěpanic výš. Jsou v horských oblastech, kde pole, louky jsou mechanizaci nedostupné a je potřeba je ošetřovat, louka se oplotí, na pastvu se pustí ovečky, kozy, které rostliny na louce spasou. Je nevhodné, jestli louky majitelé změní na pole, byť z luk majitel nic nemá. Raději na nich zasejí dotovanou řepku, která jim slibuje slušné peníze.
MS: Nepěkné, že za vším hledáme peníze. Není takového zacházení s půdou škoda? Co vyžadujeme po jílovité půdě? Sám jíl je již problematický pro zadržení vody v krajině.
VlV: Ano, nepropouští vodu, někdy je jak beton. Vyschne-li, je jako betonová vana a nikdo s ním nehne, voda z něho stéká. Na druhou stranu rozumím podnikatelům, jelikož nám na Jilemnicku zaměstnávají mnoho lidí. V okolí Jilemnice máme závody, které patří do automobilového sektoru, ovšem je zde i potravinářský závod Devro. Pokud by tyto podniky šly do úpadku, životní úroveň se sníží, neboť zde práce nebude. V tomto kraji se dařilo textilnímu průmyslu. V každé vesnici podél Jizery byly postavené textilní fabriky, jež po devadesátých letech zanikly, jsou prázdné a jsou v havarijním stavu. Zdejší občané přišli o práci a jedinou práci jimi poskytly továrny automobilového průmyslu. Jsem rád, že je zde místní zemědělský podnik, jenž také poskytuje práci místním obyvatelům. I ty je nutné zaplatit a uživit, …
MS: … aby měli důstojné živobytí.
… Ostatní otázky …
MS: Jste přesvědčen, že podpora zemědělců je opodstatněná a závod, který je v Jilemnici, garantuje solidní zaměstnanost i dostatečnou péči o krajinu, tedy i o vodu v krajině? Co byste požadoval od státu, jenž poskytuje dotace?
VlV: Od státu bych požadoval, aby zemědělci neuvažovali pouze o ekonomické rozvaze při jejich správě půdy, zvířat, aby neusilovali pouze o dotace, ale aby se jejich činnost více promítala do celku – tedy krajiny. Uvědomme si, že zde bylo obilí, brambory, řepa. Přiznejme si: půda byla v lepším stavu, nebyla zdevastovaná. Po půdě jezdily lehčí traktory a mechanizace obecně. Dnes se na polích pohybují monstra. Jedná se o velké kolosy, které usnadňují obsluhu pole. Nezapomínejme – půda se tím též ničí, jelikož je hutnější, není životná, hubí se živočichové, kteří ji provzdušňují. Půda tím ztrácí kvality vsakování a zadržování vody.
MS: Jste přesvědčen, že velkým problémem jsou dotace na řepku, která má sporné využití – a to tím, že se přidává nafty?
VlV: Jsem přesvědčen, že ano, poněvadž dříve řepka nebyla tak pěstovaná. Řepka některým obyvatelům znepříjemňuje život během květu, trpí tím například alergici, avšak zemědělec vyjde z prosté úvahy: mně se brambory nevyplatí, jelikož je prodám s minimálním ziskem, avšak vyplatí se mi řepka, kterou si ode mě odebere stát, jenž ji dotuje.
MS: Není však tento přístup neudržitelný a nejde proti přirozenosti?
VlV: Zemědělci k půdě přistupují v této logice: nyní půdu využívám, nyní nám plodí, ale po nás potopa. Víme, že tento přístup je chybný. Naši předkové, kteří pracovali na poli ručně, nezastávali tento postoj, udržovali pole v dobrém stavu, při práci využívali koňskou sílu, a proto se nám půda zachovala v dobré kvalitě, ovšem my se k ní dobře nechováme.
MS: Podívejme se na situaci takto: podhůří je označováno za chudý kraj. Zdejší lid se spokojil s málem, měli kladný vztah k přírodě a stačilo jim to. Dnes se tento přístup považuje za staromódní.
VlV: Ano, je to dobou. V minulosti naši předkové jedli brambory, zelí, maso měli jednou týdně, nicméně dnes někteří z nás denně vyžadují maso, zábavu. Jde o životní styl. Naši předkové měli jiný přístup ke světu: sešli se, pohovořili, přečetli si knihu, více fyzicky pracovali, v současnosti většina z nás pracuje intelektuálně, z čehož poté máme různá onemocnění, jelikož manuální práce má příznivý vliv na fyzické zdraví člověka.
MS: Ne nadarmo se užívá spojení: ve zdravém těle, zdravý duch.
VlV: Abych se vrátil zpět: problém s vodou zatím intenzivně nepociťujeme, protože voda nám dostačuje. U nás však jsou obce, které jsou v létě bez vody a tento problém musí řešit.
… Zadržování vody v krajině – lesy …
MS: Nyní bych naměřil naši pozornost na lesy, které jsou kolem Jilemnice.
VlV: Ano, město Jilemnice je vlastníkem lesů. Kalamita výskytu kůrovce nás též postihla a názory, jak se s ní vypořádat, se různí. Přiznám se, že lesnímu hospodaření nerozumím. Přikláním se k vymýcení kůrovce. Lesáci tvrdí: nechť si s tím příroda poradí sama. My nyní lesy obnovujeme, ale nesázíme smrky, které jsou náchylné na nákazu kůrovcem. Snažíme se tam sázet listnaté stromy, protože ty nejsou napadány kůrovcem a mohou sloužit jako prostředek k zadržování vody. Město Jilemnice není tím subjektem, který by stromy na svých pozemcích neobnovovalo. Pokud se stromy vykácí, dělá se náhradní výsadba, což byl případ Bátovky. Na Benecku se vykácelo několik hektarů lesa, abychom se dostali k pramenům, protože se obnovovaly, čistily. Naopak vodáci namítají, že není dobré sázet stromy, ovšem my jsme je nasázeli, neboť stejně postupovali naši předkové. Věříme, že větší počet stromů nám pomůže se zadržením vody. Nebudou-li tam, voda odteče a může se stát, že tam voda nebude. Jsme v období, kdy je na Jilemnicku dostatek vody, …
MS: … avšak projekce nejsou optimistické.
VlV: Nezapomínejme, spotřeba vody se již může zvyšovat – a to kvůli komfortu, na nějž jsme si zvyklí: máme bazény, koupeme se, splachujeme pitnou vodou.
MS: Ne všude, v mezinárodním srovnání si nevedeme tak špatně. Spolupracujete při správě městských lesů s odborníky, jako je profesor Josef Fanta – lesní ekolog? Zmiňuji jej, protože tento lesní ekolog část svého života věnoval Krkonoším a byl kritický ke skladbě zdejších lesních porostů, jež zde vysazoval Jan Nepomuk Harrach.
VlV: S představiteli akademické obce se scházíme jako členové rady KRNAP – Krkonošského národního parku. Právě tam debatujeme, jaké zásahy budeme provádět v národním parku, zaměřujeme se na typy zón, kam lidé budou, či nebudou smět, aby nedocházelo k devastaci přírody – a to i kvůli odpadům.
MS: Vlastně se zabýváte celým spektrem problémů, z nichž voda je jen součástí.
… Kdy začít jednat? …
MS: Kde a kdy bychom měli začít jednat?
VlV: Asi ve školách, možná ve školkách, kde bychom měli dětem předávat poznání o péči o přírodu. Vztah k vodě v tomto směru začíná mytím rukou, čištěním zubů atd., na toaletách bychom měli mít splachovače, který nám odměří větší či menší spotřebu. Naučíte-li malé děti správnému jednání, budou napomínat dospělé, jež následně budou cítit stud. Uvědomuji si, že takový přístup je důležitý.
MS: Nezapomínejme, že malé děti cítí, co je správné, co je chybné. Jsou spontánní. Také umí lépe pojmenovat skutečnost.
VlV: Na rovinu: malé děti jsou upřímné a sdělují pravdu, což je zásadní. Dospělý člověk kalkuluje.
MS: Ve vztahu k vodě – my dospělí jsme byli dostatečně upřímní, když se toto téma vyjevilo až nyní?
VlV: Tématem vody jsme se příliš nezabývali. Vodu jsme měli, nepamatuji se na zákaz zalévání zahrádek. Stavěli jsme různé přehrady, některé se bouraly. Přiznejme si, že některé stavby se i neuskutečnily. Dnes se zabýváme i tím, že se měla stavět přehrada v Pasekách nad Jizerou, jež zde měla být již za komunistického režimu. Její projekt byl v roce 2018 Vládou ČR opět oživen, avšak věřím, že se tato přehrada nebude stavět. Ptám se, jak bychom jezdili do Harrachova. Z dlouhodobého hlediska budeme řešit nedostatek vody a sucho.
… Sucho v Jilemnici …
MS: Oním slovem sucho jste vlastně otevřel další část našeho setkání. Jak se sucho projevilo v roce 2018? Jaká byla reakce lidí, když prakticky čtyři měsíce nepršelo?
VlV: Mnoho lidí se naučilo s vodou hospodařit. Zadržují si ji na svých zahrádkách, stahují si vodu ze střech, využívají dešťovou vodu. Lidé o tomto problému uvažují, vědí o něm, vědí, že nám hrozí nedostatek vody, uvědomují si, že jsou obce, kde vodu nemají.
MS: Mluvíme-li o Jilemnici, můžete být konkrétní?
VlV: Jde o Bratrouchov a podobné vesnice. Tam nemají obecní vodu, ale vrty, které v polovině léta vyschnou, a obec je bez vody, jež tam musí být dopravována v cisternách.
MS: Jak význam nedostatku vody reflektují místní podniky?
VlV: Pomáháme s řešením problémů v potravinářském podniku Devro, kde vyrábí střívka na salámy, párky. Podnik však má velkou spotřebu vody. Projekt Bátovky to řešil, abychom je „uzásobili“, aby zde bylo dostatek vody, což se nám daří, nicméně probíhá další jednání, zdali se nebudou hloubit vrty. Přiznám se: nejsem příliš pro taková opatření, protože vrtů přibývá – a voda se ztrácí.
MS: Narážíte na hydrogeologické procesy, jimiž se vyznačuje podzemní voda?
VlV: Ve vesnici Poniklá, která je vzdálena přibližně 10 kilometrů od Jilemnice, jsou jeskyně, kde se nachází velké podzemní jezero s kojeneckou vodou, která každý rok přetékala přepady ven, a lidé si ji brali na kávu atd. Dnes voda neteče, pouze ukapává.
MS: Čím si onu proměnu vysvětlujete?
VlV: Na periférii se povolila výstavba rodinných domů, jsou tam vrty a došlo k narušení přírodních struktur – a voda zmizela. Dříve bylo jezero plné, dnes je pomalu vyschlé.
MS: Trochu mi tento stav asociuje Aralské jezero.
… Inženýrský přístup ke světu …
MS: Jak vnímáte význam inženýrského jednání: poručíme větru dešti, kde je dominance rozumu nad nasloucháním přírodě, která byla příznačná pro ideologii před rokem 1989, ale naslouchání přírodě bylo typické již pro jednání našich babiček.
VlV: Již se nevrátí čas našich předků. Ti byli vychovaní k pokoře k půdě, jelikož ona je živila. Pokud by se k půdě chovali tak, jako se chováme dnes, věděli by, že by neměli co jíst. Mám srovnání: pro ně byla půda, která jim zabezpečila obživu a směnu, podstatnou životní hodnotou, pro nás to jsou peníze.
MS: Pozor, peníze nejsou vše. Zasadíte-li zelenou bankovku s Karlem IV., případně s Emou Destinovou, nic vám v půdě nevyroste.
VIV: Půdy si naši předkové vážili více jak peněz. Náš předek zasadil jednu bramboru, ale pokud půdu pohnojil, měl jich nakonec násobek. Zásadní byl vztah k půdě, byť k penězům měli také vztah. Naši předkové neprodávali půdu, nezbavovali se jí, neprodávali pozemky, aby se na nich stavěly domy. Dnes se vše zastavuje, vše se likviduje, ubývá luk, půda ubývá, v čemž vidím problém.
MS: Jedním z problémů je též ten, že politici nám říkají, jak tato země prosperuje, avšak soudný člověk možná kroutí hlavou.
VlV: Velmi nerad mám statistiky. Víme, jak se někdy dávají dohromady, a výsledky jsou podle toho, kdo si je objedná. Nevěřím, když někdo tvrdí, že se máme dle statistiky „dobře“. Jestli se politici budou chovat nerozumně, trpět, že nesmyslně stavíme dálnice, prodáme pole, kde se následně vystaví obchodní centra, velké haly, když vše vybetonujeme a vodu vyženeme, poté zde vidím problém.
MS: Jakou sílu mají experti, kteří mají být poradním hlasem těch, jež nám vládnou? Tážu se též z toho důvodu, že vznikla komise Sucho – voda, Intersucho, …
VlV: Je to v pořádku, protože nemůžeme rozumět všemu. Nerozumím-li něčemu, nestydím se a přiznám se. Jako politik bych si měl najmout odborníka, který oblasti rozumí, a poradit se s ním, naslouchat jeho doporučení. Vím, záleží na člověku, který má mandát rozhodovat, ale pokud budete expert a správnými argumenty mě budete přesvědčovat, svědomí mně nedá, abych šel proti názoru znalce. On mi řekne: pozor, zde je něco špatně, případně může dojít k něčemu chybnému. Já tedy nebudu prosazovat věc, o které jsem teprve nyní informován, že by byla špatná.
MS: Uplatňujete svědomí, jež říká: jsi součástí vyššího uspořádání. Pouze musíš konat tak, abys nenarušil vyšší celek svým jednání. Víme, že dnes je tento přístup menšinový.
VlV: Ano, přestože se zde v Jilemnici staví, mladí odcházejí a pokles je znatelný.
MS: Přesto se v lokalitě města plánuje výstavba rodinných domů, že?
VlV: Přiznám se, že jedna louka v Jilemnici bude po roce 2019 věnována výstavbě rodinných domů, aby se sem vrátili lidé. Člověk se musí smířit s tím, když se na soukromém pozemku staví haly, prodejní centra atd.
… Instituce státní správy …
MS: Prosím vás, jaká je v této oblasti komunikace s vyššími úřady – mám na mysli kraj, případně vládní úroveň?
VlV: Přiznám se, že se s vládou příliš nepotýkáme. Na městě řešíme otázky životního prostředí, máme zde stavební úřad. Nejvyšším úřadem pro nás je krajský úřad, kde se k záměrům vyjadřují „vodáci“, kteří mají pokyn překotně nepovolovat a přemýšlet nad tím, co povolí. Někdy se podaří nalézt kompromis, ale někdy též ne.
MS: Nezapomínejme: jsou výjimky a úřad je může udělit – např. zábor půdy. Poté se divíte nač?
VIV: Nesmíte se divit: zákony jsou zákony, které jsou také utvářeny politiky. Někteří neuvažují, co schvalují, a proto každý zákon se dá vykládat různě. Nezapomínejte: co právník, to jiný názor na zákon. Problém v České republice spatřuji, že se u nás dají zákony lehce obcházet a umožňují výjimky, které nejsou blahodárné a vytvářejí precedens pro jednání. Pravidla by měla být jasná a vynutitelná.
… Vztah k přírodě …
MS: Vážíme si přírody, která nám byla svěřena?
VlV: Upřímně řečeno – nevážíme. Nechť si každý sáhne do svého svědomí, jak se chová k přírodě. Jen si uvědomte, jak se lidé chovají v přírodě – když jdou pouze do lesa, když jdou na výlety do přírody. Přiznávám, že je každého osobní odpovědností, jak jedná. To zásadní v tomto ohledu sehrává výchova. Děti vidí svůj vzor v rodičích. Pokud se rodiče budou k přírodě chovat špatně, chybné jednání bude i u dětí.
… Vodní infrastruktura …
MS: Prosím vás, nyní se podívejme na infrastrukturu, kterou spravuje Vodohospodářské společenství Turnov, kam Jilemnice svou polohou náleží. Je velkou výhodou, že jednotlivé obce mají své vodovody? Je obecně dobré – pokud města mají vlastní vodovod?
VlV: Místní vodovody jsou standardem obcí. Málokdo nemá svůj vodovod. VHS je sdružení obcí, kde zástupci obcí tvoří radu VHS. Sám Jilemnici v radě VHS reprezentuji. Rozhoduje se o investicích. Za sebe mohu konstatovat, že nesouhlasím s cenou vody, kterou určuje společenství, a proto jsem hlasoval proti zdražení vody. Je skutečností, že pokud by Jilemnice nebyla součástí VHS, město by si nemohlo dovolit to, co si dovolí – opravovat zastaralé vodovodní řády, opravovat kanalizaci a přitom i opravovat jinou městskou infrastrukturu – a to dopravní. Přiznejme si – nebýt sdružení VHS, opravit jiné infrastruktury bychom nikdy nedokázali. V mých očích – VHS je dobré sdružení, ale cena vody je vysoká, je asi třetí nejvyšší cena vody v republice – a to 100 korun za metr krychlový.
MS: Například Nymbursko má stejný model správy vody, ovšem cena nedosahuje takové výše jako u vás. Čemu onu výši vody přičítáte? Není to způsobeno investiční náročností, která je příznačná pro podhorskou, horskou krajinu?
VlV: Dříve tam měla svůj podíl francouzská společnost Veolia, která z provozu profitovala. Tento model se stal minulostí. Peníze ve společenství zůstávají, nicméně představitelé obcí mají ponětí o zanedbané infrastruktuře, která se postupně obnovuje. Poruchy přibývají, vodovodní řády mají již odslouženo. Důležitá skutečnost: pokud by nedocházelo ke zdražení vody, nemohli bychom dělat tyto investice.
MS: Čím to, že až po revoluci se začíná opravovat základ?
VlV: Opravy se již dělaly, po revoluci byla akce Čistá Jizera, avšak finance se „rozptýlily“ mezi obce, avšak peníze na opravení infrastruktury nebyly dostatečné. Přiznávám, že šlo o zanedbatelnou část. Pak akce „utichla“, obce na opravu vodovodních řádů neměly finance, jelikož se zabývaly jinou aktivitou. Vracely se jim majetky a řešily se odlišné problémy. Přiznejme si: stav některé části obecních vodovodů je tak žalostných, že se musí bezodkladně opravovat, …
MS: … aby nebyly ztráty majetku. Zmínil jste společnost Veolia . Shodou okolností tato francouzská společnost vlastní Pražské vodovody a kanalizace, působí též v Hradci Králové.
VlV: Ve VHS Turnov také měla svůj podíl.
MS: Fungovalo to?
VlV: Jsem přesvědčen, že provoz společnosti byl optimální. Lidé k tomu přistupovali odlišně: peníze z místa užití odtékaly jinam.
MS: Shodou okolností je dobré, pokud cosi základního v regionu je vlastněno autoritou, která má působnost v konkrétním místě – a ne někým, jehož cílem je především vydělávat peníze.
VlV: Ano, o penězích, kam půjdou, by měli rozhodovat lidé, kteří mají přehled – a ne někteří funkcionáři z Francie.
MS: Vše je pak odosobněné.
VlV: Jsem velmi rád za radu VHS, kde jsou opravdu zástupci obcí – a ti si řeknou: potřebujeme to a ono, máme takovou bilanci výkonů a rekonstrukce provedeme po etapách. Lidé rozhodují o penězích všichni.
MS: Dále: jak nahlížíte na vodní solidaritu, která vykrývá nedostatek vody v konkrétních místech vodovodního systému?
VlV: Tento problém byl řešen v Hrabačově, jelikož kousek od Hrabačova je obec Víchová, která má problém s vodou, jelikož mají jen jeden vodojem. Uvažuje se, že pokud se budou kopat trubky k závodu Devro, který je od Víchové vzdálen kilometr, zdali je nenatáhnout do obce, aby tamní lidé byli připojeni na větší vodovodní systém. Možná, nechť je vodovod „zaslepený“, a v případě, pokud by Víchová měla problém s vodou, nechť je vodovod zprovozněn.
MS: Lze říci: vodní solidarita je přirozená.
VlV:Ano, poněvadž v Jilemnici čerpáme vodu z Martinic, a proto nám poskytují několik kubíků, za které my platíme. Zbytek vody Jilemnice odebírá ze zdrojů v Bátovce. Jednat ve smyslu: Jilemice má dostatek vody a okolní obce, jako je například Mříčná – nás nezajímá, je neodpovědné. Přiznejme si: některé obce jako Poniklá, Branná ve společenství VHS Turnov nejsou, ovšem tak rozhodli jejich zastupitelé, nicméně nemohou počítat se solidaritou, jež se utvořila mezi členy společenství.
MS: Jak je společenství financováno?
VlV: Nejvíce přispívají Jilemnice, Turnov, Semily, jelikož se příspěvek odvíjí od počtu obyvatel.
MS: Dále: jak využívá společenství evropské dotace?
VlV: Pan ředitel Milan Hejduk, což je bývalý turnovský starosta, prosazuje, aby veškerá vodovodní infrastruktura byla realizována z dotací. Musím přiznat, že jsme úspěšní. Mimo dotací na projekt přispívá obec, také nám pomáhá krajský úřad.
MS: Jste přesvědčen, že bez těchto peněz by obnova infrastruktury byla velmi obtížná?
VlV: Vyžadovala by delší čas. Díky dostatku peněz to můžeme dělat rychleji. Budu konkrétní: v Jilemnici budeme rekonstruovat dvě ulice, kde zároveň budeme rekonstruovat kanalizaci, budeme zkoušet nový záchytný systém vody – vsakování vody do komunikace, aby nám neunikala do Jilemky. Celková investice je 14 milionů. Pokud by město takovou investici dělalo samo, nebude na ni úplně mít, či lépe neudělalo by další akce. Podíl města na tomto projektu bude 3 miliony, což není tak náročné.
MS: Prosím vás, konfrontujete tyto vodní výzvy s mezinárodními zkušenostmi? Jste blízko hranic s Polskou republikou.
VlV: Například s polskou stranou máme různé společné projekty, jako je spolupráce hasičů, ale nejde o otázku vody.
… Úcta k vodě v Ústavě ČR …
MS: Naše setkání se chýlí ke konci, a proto se zeptejme takto: uvažuje se, že voda – téma vody bude zakotveno v ústavě ČR. Jedná se izraelskou inspiraci. Stává se téma vody důležitější, pokud je zapsáno v ústavním dokumentu?
VlV: Mezi námi jsou ti, kteří si myslí, že pokud budeme mít ústavní vymezení, k vodě se lidé budou chovat jinak. Řeknu to takto: do ústavy voda nepatří, poněvadž bychom mohli začít vodou, poté bychom tam dali uhlí, také máme vzácné kameny, jimiž je například český granát. Kdybychom vše dali do ústavy, poté by tento dokument neměl podobu normativní: jak mají věci být, ale vyjadřoval by pouze bohatství. Nezapomínejme, máme i kulturní památky. Zkrátka – je hezké, že to máme, ale tyto skutečnosti nepatří do ústavy.
… Hasičský sbor …
MS: Do své funkce jste se dostal díky důvěře dobrovolných hasičů. Jak hasiči vnímají vodu? Jak k ní přistupují?
VlV: Bez vody by hasiči nemohli být. Vodu se snažíme čerpat z přírodních zdrojů, což jsou rybníky, řeky. Voda z hydrantů se tankuje velmi málo. Přijde-li cisterna a začne tankovat z hydrantu, naruší se tlak, uvolní se různé nečistoty, a proto se kvalita vody sníží. Snažíme se vodou šetřit. Rozhodně neplatí: co nezničí požár, zničí hasiči. Hasičský sbor se snaží vnímat své okolí, kde působí. K vodě přistupují jako k daru, protože bez vody by nemohli fungovat.
MS: Děkuji vám za jilemnické vodní reflexe.