Více jak půl rok se odehrává válka na Ukrajině. Vlastimil Špinka, ředitel základní školy Václava Havla popisuje dopady na výuku žáků v době příchodu dětí z Ukrajiny. Také se zmiňuje o přijetí dětí, o nutnosti adaptace žáků i pedagogů. Sluší se uvést, že v počátku konfliktu bylo v Poděbradech jako obcí s rozšířenou působností hlášeno asi 1500 Ukrajinců, v polovině září česká policie evidovala 674 Ukrajinců. Situace se zpřehlednila, ale nikdo neví, jak dlouhou bude válka trvat.
Dialog byl nahrán v době války na Ukrajině.
MS: Pane řediteli, čím je pro vás válka na Ukrajině? Jak o ní uvažujete?
VlŠ: Jednoznačně ji beru jako lidskou tragédii. Od počátku se mi to zdálo nepochopitelné v jedenadvacátém století. Cítil jsem nespravedlnost a vím, že šlo o záležitost, kterou nepochopím, ovšem nemyslím jako Rusko a Putin. Možná tato invaze náleží do kategorie scifi a nemá místo v moderních dějinách.
MS: Vidíte, přesto se to děje, a čím si to vysvětlujete? Vyspělostí? Jsme přítomni civilizačnímu střetu?
VlŠ: Mám-li mluvit obecněji, musím přiznat, že šlo o cosi očekávatelného. Za posledních sto let mají Ukrajinci s Ruskem špatné zkušenosti. Z jejich strany šlo o očekávanou akci.
MS: A co střet civilizací – té východní se západní?
VlŠ: Rusko vyklízí pozice a v globalizačním tlaku pro ně znamená méně a méně. Rusko se snaží vydobýt své místo ve světě, svou zašlou slávu i prostřednictvím územních zisků. V dnešním světě s odlišnými hodnotami pro to není pochopení.
MS: Rusové touží cestovat časem?
VlŠ: Možná se ve světě neposuneme ještě dál. Podívejte se na různé přístupy států vůči ruské agresi. Neexistuje jednota, máme zde například váhavé Maďarsko. Opět se budeme zabývat důvěrou ve spolupráci. Také Indie bude usilovat o prvenství v globalizačním vůdcovství stejně, jako Čína.
… Ukrajinská krize pohledem z Poděbrad …
MS: Podívejme se do lázeňských Poděbrad. Podle údajů Policie ČR se na území obce nachází asi 1500 Ukrajinců. Je to málo či mnoho pro toto město? Sám jsem byl překvapen, i když data zahrnují i žijící Ukrajince.
VlŠ: Vím, že zde máme několik set uprchlíků, ale již před tímto konfliktem do naší školy docházelo asi 10 ukrajinských žáků, tedy jedno promile. Upřímně – v současné škole se setkáte s mnohými národnostmi z Číny, Barmy, národnosti bývalého východního bloku z Ruska, Ukrajiny. V devadesátých letech jsme měli děti z Balkánu. Nezaznamenal jsem, že příchod Ukrajinců by vyvolal nějakou společenskou nevraživost. Kvůli naplněnosti máme asi 36 žáků.
MS: Jak reagovali vaši žáci na své nové spolužáky i konflikt, jenž se odehrává několik set kilometrů od Poděbrad?
VlŠ: Poté, co se dozvěděli o jejich přijetí, vytvářeli slovníčky. Rodiče ukrajinských žáků jsme obeslali se sdělením, že nejprve je přátelsky přijmeme – bude na ně čekat nová paní učitelka se zástupci třídy.
MS: Šli jste cestou rozptýlení Ukrajinců do tříd, nebo vznikla nová třída?
VlŠ: Nikdo nechtěl, aby to byla ukrajinská třída a děti se učily v Ukrajinštině, ale aby se děti učily český jazyk. Většina rodičů těch našich ukrajinských žáků přepokládá, že zde zůstanou, případně budou zde dlouho a nebudou se do svého původního bydliště chtít nebo moci vrátit.
MS: Rodiče si tím vybrali druhý „rodný“ jazyk češtinu?
VlŠ: Ano. Intenzivně spolupracujeme s ukrajinskou komunitou na zimním stadionu, kde žije asi 7 desítek Ukrajinců. Již v počátku ukrajinského konfliktu jsme začali vybírat peníze a ve školní jídelně těmto ubytovaným vaříme obědy. Jako škola jsme vybrali přibližně 260 tisíc od rodičů a dětí. Ty byly motivovány slovy: vzdej se části kapesného, coly či čokolády a zkus to věnovat. Právě za tyto peníze vaříme obědy. Právě na tuto pomoc můžeme zaměstnat dospělé osoby. V kuchyni jsme zaměstnali jednu maminku na pozici pomocné kuchařky. Na stadionu se ubytovala dáma z Oděsy, jež tam učila češtinu jako druhý cizí jazyk. Tu jsme angažovali ve výuce. Ona k sobě přivádí na dvě hodiny ukrajinské děti, učí je češtinu od osmi od deseti hodin a pak se zařazují do svých kmenových tříd. Malé děti z prvního stupně mají hodinu s vychovatelkou, kde si hrají například i pexeso a třetí hodinu si je přebírá paní z Oděsy. Další hodinu je tato dáma k dispozici učitelům jako tlumočnice, případně zpracovává didaktické pomůcky. Cítíme, že tato činnost jí přináší podněty do jejího života a pobyt zde je pro ni stejnou výzvou, jako pro kmenové učitele.
MS: Připravujete asi tisíc dětí, což je obrovský počet, ne?
VlŠ: Máme 1 045 žáků a Ukrajinců je 36.
MS: To je pro vás maximální počet Ukrajinců?
VlŠ: Naše třídy jsou naplněné v hodnotě 26, 5. V nejvyšších ročnících dvě místa blokujeme pro přistěhovavší se Čechy, jelikož právě Čechů je většina. Je obtížné učit dnes ve třídě o třiceti žácích, třebaže je utvářena Čechy.
… Zdroje pomoci …
MS: Jak vám v této situaci pomáhá město, případně jak ministerstvo školství?
VlŠ: Uvědomili jsme si, že si musíme pomoci sami. V té první chvíli nám nikdo nebude pomáhat, poněvadž s námi nežije, není s dětmi spjat. Vedení školy si stanovilo dva podpůrné týmy, ale ve vztahu k učitelům. Jeden tým vkládá do zdejší sítě všechna témata spojená s Ukrajinci a snaží se odpovědět: jak zapojit, jak integrovat, jak je přivítat, jak jim pomoci se žádostmi.
MS: Jde o iniciativy konkrétních pedagogů i jiných zaměstnanců školy, aby integrace Ukrajinců i výuka probíhala snáze, že?
VlŠ: Jde pro podporu zvládnutí situace. Učitelé mluvící rusky představují u nás na škole menšinu. Ti mladší znají anglicky, ale děti z Ukrajiny neznají anglicky, ale ani latinku. Máme třídu, kde se česká učitelka se znalostí češtiny nedomluví s ukrajinskými žáky.
MS: Pozor, ukrajinština není ruština!
VlŠ: Souhlasím, ale nesetkal jsem se s neporozumění dětí, když jsem na ně mluvil rusky. Máme zde děti ukrajinské sdělily mi, že v životě nezaznamenaly problém v komunikaci se svými protějšky – tedy Ukrajinci z východu či západu země. Děti z ruské části Ukrajiny se učily ukrajinsky, ale běžně užívají ruštinu.
MS: Je to cosi podobného jako když se Slovák učí Česky a naopak?
VlŠ: Přesně! Trochu jsme popsali záměr prvního školského týmu vypomáhající v sociální integraci. Též máme druhý – didaktický tým, v němž pedagogové shání didaktické materiály pro výuku. U nás se žáci učí anglický i ruský jazyk a nápomocni nám jsou i kantoři z poděbradského ÚJOP zajišťující přípravu cizojazyčných studentů Univerzity Karlovy. Sice mají dospělé lidi, avšak něco jsme si z jejich zkušeností vzali.
MS: Jakou zásadou se řídíte, pokud učíte Ukrajince česky?
VlŠ: Žáci by měli text opisovat hůlkovým písmem a barevně vyznačit slova, kde chápou význam. Právě tato metoda by se měla užívat. Přiznávám, jedná se o obtížný proces. Máme třídy, kde se pedagogové i žáci stěží domluví, ovšem pomáhá nám software i technika – tedy i Google překladač.
MS: Dobrá, jak vám pomáhá město?
VlŠ: V první fázi jsme pomohli městu, poněvadž jsme uprchlíkům zajistili stravování. Při zvládnutí ukrajinské krize též asistují i zdejší dobrovolní hasiči, aby zajistili přepravu obědů. Někdy jsme si též museli vypomoci sami. Na koho bychom měli čekat? Uznávám, že začátky byly hektické, ale cítil jsem touhu lidí pomoci a sdílet se.
MS: Jak jste si poradili s pomocí maminkám s předškolními dětmi?
VlŠ: I zdejší družina se zapojila.
MS: Co na vaše aktivity řekla česká školní inspekce?
VlŠ: Pochválili nás za školský systém, jejž jsme si pro přijetí ukrajinských dětí vytvořili, byť vše je v začátcích.
MS: Můžete uvést příklady problémů z výuky?
VlŠ: Vezměte si, že máte zeměpis Asie. Nyní tam máte 25 Čechů, dva Ukrajince a výuku byste měl uchopit, domluvit se s nimi. Nesmí nastat situace, že ukrajinský i český žák by si začal myslet: mně se zde ve škole nikdo nevěnuje, ale musí to být vyvážené, aby český žák neměl pocit: nás zde je 25, on je sám a paní učitelka se věnuje pouze jemu. Tento problém jsem se svými kolegy také diskutoval.
MS: Jak je krásné najít vřelé přijetí! Přesto, nevznikalo napětí?
VlŠ: Ze začátku jsme měli hodiny, kdy český učitel pronesl: opomenul jsem Ukrajince a nic jsem s ním nedělal. Stalo se.
MS: Jak silně se mohou Ukrajinci obohatit českou výukou?
VlŠ: Máme zkušenosti, že navštěvuje-li dítě prezenční výuku a touží-li se něco naučit, poté děti po šesti měsících začnou komunikovat. Další školní roky jsou schopni se vzdělávat. K nám přišly i nejmenší děti z Ukrajiny, a proto jsme svědky stesku i pláče, a proto zavoláme i maminku. Ti starší si plně uvědomují situaci a namítají: proč se mám učit česky, vždyť zde nebudeme žít. Chceme jít zpět za tátou, jelikož bojuje za Ukrajinu. Právě u starších žáků vidíme odlišnou motivaci při výuce českého jazyka. Musíme se s tím poprat.
MS: Jaké kroky podniklo ministerstvo školství?
VlŠ: Tamní úředníci začali vydávat metodické pokyny například v hodnocení žáků. Převážně se jedná o slovní hodnocení. Pochválíme je za snahu a popřejeme jim mnoho úspěchů v dalším školním roce.
MS: Počítáte s většinou?
VlŠ: Ano, do Poděbrad přišly děti z oblastí současných bojů. Také k nám dochází dvě děti z přístavu Cherson u Černého moře. Z počátku se učily doma, protože právě z Chersonu vysílali on-line ukrajinské vysílání. Následně paní volala, že poslední ukrajinské části převzali Rusové, což vedlo k ukončení on-line vysílání, protože jakákoliv výuka začala v ruštině. Sama matka usiluje, aby školu navštěvovali pouze v době války a je odhodlaná k návratu do vlasti.
… Význam vlajky na budově v kontextech …
MS: Krátce po vypuknutí ruského útoku na Ukrajinu jste vyvěsili jejich žlutomodrou vlajku.
VlŠ: Vyvěšení ukrajinské vlajky neznamenalo nic jiného než symbol podpory. Nikdo na to nečekal, jak to vše bude vypadat, kolik sem přijde obyvatel. Následně jsme k ukrajinské vlajce přidali i českou vlajku. Očekáváme, že tam bude do června.
MS: Děláte to pro žáky, nebo pro obyvatele Poděbrad?
VlŠ: I díky tomu si dítě může uvědomit sounáležitost s poškozeným.
… Příběh uprchlíka …
MS: Podělili se s vámi ukrajinští žáci o své příběhy?
VlŠ: V deváté třídě máme slečnu Anastázii, která vyprávět chtěla, a ukazovala nám cestu od Charkovské oblasti z Poltavy do Polska a odtamtud do České republiky do Poděbrad. Její spolužáci ani nedutali. Jasně řekla: na hranice jsem jela já, matka a mladší bratr. Také s námi jel otec, ten nás doprovodil na hranice s Polskem a pak se vrátil bojovat za svobodnou Ukrajinu.
MS: Jak reagovali čeští žáci na vyprávění své nové spolužačky?
VlŠ: V úžasu.
MS: Hovořila slečna anglicky, nebo v rodné řeči?
VlŠ: Ukrajinsky a studentům jsem pro ně obtížné pasáže přeložil. Angličtina je pro ně vzácností. Znají ji stejně jako, když se české děti učí druhý cizí jazyk.
MS: Nezpozoroval jste rozdíly žáků přicházející z východu a západu Ukrajiny?
VlŠ: Existuje rozdíl v úrovni vzdělávání na východní části Ukrajině a západní části. Stejně jako venkov a město. U nás rozdíly též existují, ale nejsou tak velké.
… Škola Václava Havla a Ukrajinská krize …
MS: Škola, kterou spravujete, nese jméno Václava Havla. Říkáte si: jak by tento význačný Čech jednal a jak jednají naši představitelé?
VlŠ: Našim dětem se snažíme vštípit roli aktivního občanství a pomáhat tam, kde se děje bezpráví a pak i pomoc. Pokud by se nám to podařilo a v dětech by to převládlo, ušetřili bychom si mnoho problémů. I z Havlova života můžeme číst pomoc VONS, tedy pomoc rodinám zavřených disidentů. Asi by vystupoval stejně aktivně jako česká vláda.
MS: Myslíte si, že tuto pomoc žáci chápou napříč ročníky?
VlŠ: Většina žáků ano. Tento problém jsme s učiteli diskutovali. Občas žáci nabídnou rodinné podání konfliktu ve srovnání s postojem kantorů školy. Rozhodně výklad konfliktu není hnán do extrémů.
MS: Domníváte se, že by student zpochybňoval postoje kantorů?
VlŠ: Ne, pohled pedagoga může být odlišný. Nezaznamenali jsme případ, že by kantorka sdělovala scestné informace o válce na Ukrajině.
… Příchod ruských emigrantů …
MS: Bude-li válka na Ukrajině trvat, poté bude Rusko zažívat větší dopad sankcí uvalených Západem. Je přirozené, že se vzedme vlna emigrace z agresorské země. Přijal byste i děti těch, kteří „způsobili“ tento zbytečný konflikt?
VlŠ: Domnívám se, že nemalá část obyvatelstva Ruska plně podporuje, co se děje na Ukrajině, ovšem nedokážu to odhadnout, kolik Rusů nepodporující Putinův režim se odhodlá k emigraci. Ti, kteří již nyní (polovina května 2022) unikají například do Finska, si uvědomují, že v Rusku již není pro ně šance. Jako státní úředník uvádím: budou-li splňovat všechny náležitosti, akceptuji je. Musí mít vízum či statut uprchlíka. Snažím se akcentovat i humanitární pomoc. Rusko bych nerad vnímal jako stát jedné velké tragedie, ale přirovnal bych ho k Havlovu absurdnímu dramatu.
MS: Václav Havel západní svět vybídl v americkém kongresu slovy, která volně parafrázuji: „chcete-li pomoci postkomunistickému světu, tedy nám, pomozte Rusku.“ Proč se toto nepodařilo? Nechovali jsme se vůči tomuto „obru“ příliš utilitaristicky?
VlŠ: Zřejmě jsme byli na Západě svědky pokrytectví. Rusko jsme potřebovali pro jejich suroviny. Jistě, kulturní výměna nebyla nepodstatná. Nepřivírali jsme oči k chování Ruska. Asi byla nedostatečná reakce po ruském obsazení Krymu. Stále se ukazuje, že plyn i ropa mají pro Evropu význam. Americký prezident Donald Trump namítal: vám se na tom Rusku něco nelíbí, ale obchodujte s ním, pak s tím něco dělejte. Uplatňování této praxe však není běžné.
MS: Byl byste ochoten rychle přejít z ruských surovin na ty přicházející ze západních či arabských zemí?
VlŠ: Byl bych, ale sám na to jako občan nejsem připraven. Dle mých myšlenek o materialismu se mi to nelíbí. Uznávám, že v tom mám osobní dilema. Souhlasím, že plyn bude dodáván odjinud, ale nedej Bůh, kdyby se kohoutek plynu i ropy zavřel.
MS: Jak jinak zastavit válku na Ukrajině?
VlŠ: Peníze potřebují, jelikož válku z ničeho jiného „nezaplatí“. Navíc ceny primárních zdrojů jsou „vyšponované“. Putin však nemá dostatečnou infrastrukturu, aby plyn a ropu poslal do Indie či Číny. Obě strany se drží v šachu. Přiznávám, že jsme svědky absurdního dramatu. Na jednu stranu vybíráme peníze na uprchlíky, ale poté mu platíme za plyn a ropu.
MS: Nepociťují to vaši ukrajinští žáci jako pokrytectví?
VlŠ: Dospělí to mohou cítit, ale nevím, zdali to tak pociťují naši studenti. Mnoha Evropanům svítá, že se chováme velmi divně. Zatím to nevypadá, že něco jiného by pomohlo. Síla to nemůže zastavit. Mám-li být upřímný, v dohledné době si konec konfliktu si představit neumím. Ptám se, co by Rusko dovedlo k jednacímu stolu?
MS: Musíte být ochoten zříci se něčeho ve prospěch vyšších hodnot. Je obtížné si představit, že nebudete topit, že?
VlŠ: Asi ne.