Dialog o transformaci s Jiřím Steigrem


*1950, hrobník působící v Poděbradech.
Stáhnout dialog:

Dialog byl natočen ve středu 23. března 2011 v dopoledních hodinách v prostorách pracovny hrobníka Jiřího Steigera, Bílkova ulice, Poděbrady Kluk.  

MS: Jaký je váš osobní pohled na rok 1989? V jakém zaměstnání vás události zastihly? Co jste vykonával? Z jaké sociální skupiny pocházíte?

JS: Byl jsem dělnického původu a také vždy jsem vykonával dělnickou práci. Zrovna rok 1989 mě zastihl, když jsem na statku dělal porodníka. Byla to společnost Oseva Nymburk, farma Sadská. Dnes společnost již neexistuje, neboť zanikla.

MS: Jakou povahu měl váš život? Angažoval jste se v politické straně?

JS: Samozřejmě, byl jsem součástí KSČ.

MS: Byl jste vlastníkem červené legitimace?

JS: Ano, z osobních důvodů, ne z politických. Víte, stále tomu levicovému režim fandím. K tomu uvedu pár skutečností. V bytovce, kde bydleli všichni pracovníci ze statku, jsem měl jediné auto. Rodina předsedy KSČ si mě doslova zotročila. Vozil jsem je.

MS: Nu, ale pokud člověk cosi vykonává, měl by za to dostat odměnu.

JS: Musel jsem do toho dávat vlastní benzín.

MS: Nu, ale na tom je vidět, že někteří lidé vás využívali.

JS: Zneužívali mě. Dopadlo to tak, že manželka předsedy místní komunistické organizace, když jsem odmítl jim jezdit zdarma, šla na policii a tam mě udala. Bylo to v době, kdy přes naši zem šli Východní Němci. Milá sousedka šla na policii a tam řekla: „Steiger krade trabanty.“

MS: To je úsměvné, že?

JS: To se mě dotklo. Mého trabanta mi policisté sebrali na zkoumání, zdali není kradený, či jak to s ním je. Týden jsem byl bez auta. Poté mi jej v pořádku vrátili.

… 1989 a minulost …

MS: Dobrá, vraťme se k onomu roku 1989.

JS: Bylo to překvapení. Říkal jsem si: „Co si to lidé dovolili na tak mocný stát?“ Pro mě osobně to bylo cosi nemyslitelného.

MS: Minimálně čtyři roky už v Rusku běžela perestrojka.

JS: Ano, Gorbačov. Víte, chodil jsem do komunistické školy, kde mi vymývali mozek. Tam nám to vysvětlovali. Například říkali polský kurvy – Walesa, …

MS: To byla Solidarita.

JS: To však bylo vše proti disidentům.  

MS: To se psal rok 1980?       

JS: Ke konci již ne. Byli tam ti kantoři, říkalo se jim lektoři.

MS: Tím se vás snažili doslova infikovat.

JS: Polsko, to byla špatná věc. To proto, že tam odstranili komunisty. Sám to vnímám jako vymývání mozku. Ze všech, kteří jsme tam byli, jsem byl nejstarší. Zažil jsem totiž rok 1968. Vím, o co šlo. Vím, že Rusové zabíjeli nás, ne my je. Pánové lektoři měli natočené filmy, kde jsme my byli v pozicích vrahů.

MS: Je vidět, že se minulost popisovala špatně. Nic více než propaganda!

JS: Potřebovali nové komunisty. My jsme byli ti špatní.

… Nad komunismem …

MS: Dobrá, rád bych se zeptal, proč jste vstoupil do komunistické strany?   

JS: Víte, ani ne z přesvědčení, protože jsem o politice mnoho nevěděl. Zeptal jsem se svého souseda, jenž byl předsedou základní organizace na statku: „Pepo, jak se dá vstoupit do KSČ?“ Druhý den jsem již měl přihlášku. Vzpomínám si, že tenkrát to museli podepsat dva svědci. Ani jsem je neznal. Vlastně jsem nevěděl, o koho šlo. Najednou jsem měl přihlášku.

MS: To se psal rok …

JS: … 1987, či 1988.

MS: Do komunistické strany jste vstupoval až ke konci režimu. Nevěřil jste, že systém je doslova na spadnutí?

JS: Vůbec ne, to se nedalo věřit, aby se odstranila strana, …

MS: … jež vládla 40 let. Každý, kdo kriticky uvažoval, viděl, jakým způsobem se podepisovala na Československu. Západní média napomáhala šíření znalostí o pravém stavu věcí.

JS: To obyčejní lidé nevěděli.

MS: Ne?

JS: Zajímalo někoho, že zdravotnictví jde pryč? Osobně jsem to poznal na zemědělství. Když jsem tam v roce 1982 nastoupil a pomáhal jsem rodit telata, vše muselo být ošetřené, a nedej Bůh, že by tele zemřelo.

MS: Říkáte, že si to komunisté hlídali?

JS: To rozhodně. Dokonce byly pravidelně každý rok schůze, kde ředitel statku, ač nebyl komunistou, jako ředitel byl zodpovědný za všechno.  Zodpovídal se z každého problému, který se na statku vyskytl.

MS: Dobrá, ale jak jste vnímal komunisty, respektive naše vládce? Je zřejmé, že tam někteří lidé byli pouze proto, aby se obohatili.

JS: Ano, pouze ze zištných důvodů.

MS: Nu, ale tak se přece stát spravovat nemůže. Na Západě je zřejmé, že lidé, kteří jdou do politiky, jsou povětšinou zabezpečení lidé.

JS: Dělají to zdarma …

MS: Vnímají to jako službu pro obec. Považují to za odplatu, že dosáhli jistého postavení. Takové uvažování u komunistů nebylo?

JS: Nevěděl jsem, že padnou. V jistém ohledu jsem byl hrdý na to, když mě v komunistické škole jistý profesor plácal po ramenou a říkal mi: „Soudruhu, s tebou máme dalekosáhlé plány.“

MS: Smějete se. Byla to asi hloupost. Dobrá, ale jak jste vnímal lež komunistického režimu?

JS: Víte, nad tím jsem vůbec nepřemýšlel.

MS: Jinými slovy, hleděl jste si své práce.

JS: Komunista byl pro mě synonymum slušného pracovníka.

MS: Tedy člověk, jenž se umí obětovat pro celek. Člověk, který nevidí pouze své „JÁ“.

JS: Ve skutečnosti to tak nebylo. Jsou poctiví komunisté, kteří se za to nestydí, kteří v to neustále věří. Vzpomínám si, že nedávnou za mnou byli. Dej se do naší strany. Mě překvapilo, že komunisté, kteří mají setkání 8. či 9. května u ruských vojáků, jsou zastoupeni pouze starou populací. Tázal jsem se jich, kde mají mladé lidi, jelikož vím, že naopak mladí lidé chodí do kostela. Proč ve své straně nemají mladého člověka? Oni mně odpověděli, že nejmladšímu ve straně je 66 let.

MS: To je však stav na Poděbradsku. Je dobré asi říci, že komunistický režim v roce 1989 byl na konci svých sil. To ukázaly i projevy jeho představitelů. Známý je projev pana Jakeše na Červeném Hrádku. Ukázalo se, že …

JS: … již nevěděl kudy kam.

MS: To proto, že vedoucí představitelé nedostávali příkazy z Moskvy.

JS: Víte, to je naše česká povaha. Nás musí někdo vést. Ať to byli Němci, ať to byli Rusové … Čeští lidé jsou takoví, že je někdo musí vést.

MS: Podvolí se, čekají na příkazy. To je právě znak toho, že jsme si cosi odnesli z dávné minulosti, kdy jsme sloužili císařpánovi.

… Výhoda režimu …

MS: Jakou podle vás měl komunistický režim výhodu, dá-li se o nějaké výhodě hovořit?      

JS: Rohlík stál 30 halířů. Pamatuji si, že benzín stál 2 koruny. To byla pro lidi ohromná výhoda. Vím, že například komunisté ve sněmovně měli jídlo takřka „za hubičku“. Bylo to však kritizováno. Dnes je problém stejný.

MS: Člověk s vámi může částečně souhlasit. Někteří lidé si svá privilegia udrželi.

JS: Zuby nehty se jich drží.

MS: Asi nevnímáte onen režim jako uskupení mocných, kteří šli proti člověku?

JS: V jistém ohledu se zastával obyčejného člověka. Dnešní vládnoucí byli veksláky, kšeftovali u Tuzexu … Dnes jsou z nich milionáři. Jen si vzpomeňte na jména jako Krečíř, Mrázek, …

MS: V jistém ohledu s vámi lze souhlasit. Nekalou činnost s sebou přinesla doba. Je to také díky tomu, že se lidé naučili …

JS: proplouvat.

MS: Ano, za prvé proplouvat, ale také využít známostí z minulého režimu. Lidé, kteří byli odsunuti například díky lustračnímu zákonu, přešli do hospodářské sféry. Tam se mohli volně pohybovat a opětovně realizovat. Zdůraznil jste chléb, který dával režim socialistickému člověku, a sytil jej.

JS: Levně jej sytil.

MS: Na druhou stranu – lidé nemohli …

JS: … vycestovat. Sám se tážu, zdali já mohu vycestovat? Mám na to? To je druhá věc. To je kapitalismus.

MS: Víte, pravý kapitalismus vychází z úcty ke člověku. Kapitalismus má ve svém názvu slovo hlava – CAPITA. To znamená, že ten, kdo ji užívá správným způsobem, by se měl chovat uctivě k druhému. Pokud tomu tak není, tak cosi je chybné.  

JS: Myslel jsem si, že právě v komunismu je úcta jednoho ke druhému. Člověk se však druhého bál. Vědělo se, že ten a ten udává.

… Negativa …

MS: Hovoříme-li o komunistickém režimu, je vhodné říci, že člověk žil v nenormálním systému. Byl tam přítomen strach, kdo mě špehuje, kdo na mě sbírá informace, které nakonec mohou být využity proti mně. Co jste z toho režimu odmítal, jaké příkoří vám páchal? Zmínil jste skutečnost, že jste například nemohl vycestovat.

JS: Pamatuji si, že jednou jsem jel do Drážďan. Zabýval jsem se akvaristikou, tam jsem si obstaral rybičky. Na hranicích přišli celníci. Museli jsme vyndat vše z tašek. Byla to nesmyslnost. Některá zvířata se nemohla převážet bez veterinárního osvědčení. Celník otevřel okno a pytlík s rybičkami mi vyhodil. Je to slušné a logické?

MS: Na tom je vidět, že komunisté neměli úctu k lidem.

JS: Tím ukázal svou moc.

MS: Zde je dobré zmínit také skutečnost, že komunisté neměli úctu k osobnímu vlastnictví. To tento příklad jasně ukazoval.

JS: Bohužel ne.

MS: Vy jste tak nemohl svobodně nakládat se svým majetkem. Nemohl jste akumulovat kapitál, kdežto dnes je tomu jinak.

… Bohatství? …

JS: Pravda byla, že za komunistů jsem si vydělal neskutečné peníze. Měl jsem dvě zaměstnání. Byl jsem porodníkem, ale také jsem dělal pokrývače. Skutečně jsem měl „peněz jako šlupek“. V osmdesátých letech jsem si mohl dovolit každý rok jezdit do lázní do Maďarska.

MS: Dnes asi nemůžete?

JS: Ano, v současnosti nikam nejezdím.

MS: Možná je to způsobené tím, že minulý režim upřednostnil lidi z dělnických profesí.

… Paradoxy práce …

JS: Ano, dělnická profese něco znamenala, ale dnes dělnická profese nic neznamená. Je to cosi podřadného. Něco, co se nenosí.

MS: Je zřejmé, že to někdo také musí dělat. Také by to mělo být na základě toho patřičně oceněno. Když je nedostatek dělníků, je přirozené, že by mzdy měly dosahovat vysokých mezí.

JS: To je opětovně nedostatek tohoto režimu. Jsou otevřené hranice. Moji synové jsou vyučení zedníci. Když jsme je na to dávali, přesvědčovali jsme je, jak je to pro ně výhodné. Za komunistů zednické povolání bylo honorované.

MS: Zedník mohl dělat melouchy.

JS: Ano, ale dnes naši hoši nezavadí o svou práci, o své řemeslo. To proto, že každá stavební společnost si najímá spoustu Ukrajinců, Slováků, Rumunů.

MS: Dobrá, ale zde je dobré zmínit skutečnost, že pokud je někdo vytěsňován z trhu práce, má si hledat práci někde jinde.

JS: Udělali to, šli touto cestou. Vzniká zde otázka, nač jsou vyučení, když dělají práci pomocného dělníka? Na to přece nemusí být vyučení.

MS: Vy zde narážíte na skutečnost, že některé profese …

JS: … jsou znehodnoceny.

MS: Také je dobré říci, že minulý režim nedoceňoval vzdělání lidí, kteří absolvovali univerzity.

JS: S tím lze souhlasit.

MS: Člověk, jenž studoval, odkládal zapojení do pracovního procesu a snažil se zvyšovat si svou kvalifikaci, byl na tom finančně hůře než ten, kdo šel rovnou do fabriky a tam vykonával dělnické povolání.

JS: Dobrým příkladem byl horník. To bylo velmi preferované zaměstnání.

MS: Ne nadarmo se říkalo: já jsem horník, kdo je víc.

JS: Můj otec byl horník v Karviné. Říkal mi: „Byla to dřina, ovšem vydělal sis neskutečné peníze již za komunistů.“ A proto tam šel.

MS: Je zřejmé, že po roce 1989 to šlo opačně.

JS: České horníky vytlačili Poláci.

MS: Lze se domnívat, že člověk je vystaven neustálé volbě. Tím myslím, že se musí rozhodovat, co bude se svým životem dělat. Pokud to dělat nechce, tím myslím, pokud se nechce rozhodovat, sám se poté připravujete o svobodu. Člověk je člověkem díky tomu, že se rozhoduje, a tím se činí svobodným.

JS: Říkáte rozhodnout se. Český národ není takový jako Američané, že se kvůli práci přestěhuje čtyřikrát za desetiletí na druhý konec Ameriky. Tam je to běžná věc.

MS: V ekonomii se to nazývá mobilita práce.  

JS: Dovedete si představit českého člověka, mě či vás, abyste se stěhoval například na východní Moravu?

MS: Domnívám se, že máme tak možnost konat. Je na člověku, jak se k tomu postaví.

JS: Dnes je veliká výhoda cestování za prací do ciziny.

MS: Proč ne?

JS: Je možné pracovat i brigádně.

… Obecné pojednání o komunismu …

MS: Rád bych se zeptal, pokud budeme hovořit o minulosti, je vhodné se dotknout otázky komunismu. Jak se díváte na lidi, stranu, která zde 41 let vládla?

JS: Víte, věřil jsem, že je to strana pro lidi, pro dělnictvo. Vždyť na dělnících stojí jakýkoliv stát.

MS: Nejprve člověk musí věci vymyslet, poté se vytvoří. Dělníci participují hlavně v druhém stupni. Jistě lidé, kteří mají dělnickou profesi, jsou potřební.

JS: Dnes to vidí málokdo. Dnes se na dělníka mnozí dívají …

MS: … skrz prsty.

JS: Ano, je čímsi podřadným. Vidím to zde na hřbitově. Dělám s lopatou. Přijde panička z Prahy a štítí se mi podat ruku.

MS: To je vychovanost, slušnost a úcta k člověku?

JS: Ta dnes není. Je to hodně ovlivněno výchovou. Dnes každý ukazuje své lokty. Já musím být první, já, pouze já … To však s demokracií, kapitalismem i komunismem nemá co dělat.

MS: Lze se domnívat, že lidé …

JS: … si ony systémy vykládají jinak, než by to mělo správně být. Musím se usmívat nad lidmi, kteří uvažují ve smyslu: „Mám lepší auto, či chci lepší auto, než má soused.“

MS: Ano, tento přístup bychom mohli označit za dětinský, ne za projev dospělého člověka.

JS: Souhlasím, je to lidská nevyspělost, lidská hloupost.

MS: Mnohdy lidská hloupost nezná mezí.

… Komunisté před i po roce 1989 …

MS: Ještě bych se vrátil do roku 1989. Když jste viděl, jak se situace rychle mění, zakoušel jste pocit uspokojení, že režim, který zde vládl, končí?

JS: Víte, dělal jsem si z toho legraci. Všude jsem s ironií vykřikoval, že já budu poslední komunistou v republice. Nakonec jsem svou komunistickou legitimaci hodil předsedovi pod nohy. Zakřičel jsem na něj, že s udavači nebudu. Bylo mi tak strašně příjemně, když si musel pro legitimaci kleknout a sebrat ji.

MS: Dobrá, ale jak jste například viděl možnosti komunistické strany po roce 1989?

JS: Po roce 1989 se mělo začít zavírat, myslím pohlaváry …

MS: Mělo – podle vás – jít o nový monstrproces? To by opětovně byla padesátá léta.

JS: Hodně se rozčiluji, když až dnes, po roce 2000 zavřou starou prokurátorku …

MS: Myslíte paní Polednovou?  

JS: To jsem se hodně rozčílil. Takovou osobu měli zavřít hned. Je to sporné. V padesátých letech si chránili svůj režim, nedělali nic proti státu.

MS: Lze se domnívat, že hájili vlastní pohled na svět.

JS: Ano, hájili víru v komunismus.

MS: Nu, ale nakonec to šlo jiným směrem.

JS: Například neměly být koncentrační tábory.

MS: Lze se domnívat, že nespokojenost z přístupu k člověku nakonec vyvrcholila v roce 1989, kdy se lidé zasadili o to, že bude výměna systému. Následné roky to jasně potvrdily.

 

… Soukromé aktivity …

JS: Víte, takovou zjitřenou dobu si pamatuji z roku 1968. Spousty lidí v tom roce začalo soukromničit. Byla to otázka autodopravy. Znám lidi, kteří na tom vydělali spousty peněz, než to zatrhli Rusové. V roce 1990 jsme se také dali na soukromničení, na splátky jsme si koupili nákladní automobil. To proto, že jsem říkal: „V roce 1968 jsem na tom spoustu peněz vydělal …“ Bohužel jsme na tom prodělali kalhoty, jelikož čeští lidé neplatili. Do dnešní doby nám společnosti dluží peníze, společnosti už dávno zaniklé.

MS: Ano, upozorňujete na skutečnost, která s transformací také souvisí. Je to zavedení tržního řádu.

JS: Ten je v pořádku. Víte, dnes jsou zlatokopové, doslova podvodníci. Chtějí získat věci pro sebe a nedat za to nic. Například proto se ruší běžné faktury a platby probíhají hotově. Nyní řeknu něco o jedné společnosti. Museli jsme leasingové společnosti vrátit zadlužený nákladní automobil, a proto tchán sehnal práci v Německu. Jelikož nákladní automobil nebyl náš, museli jsme žádat o povolení výjezdu.

… Konec ideologie …

MS: Jste přesvědčen, že komunismus je systém, který není schopen života? Jde o to, že po 41 letech, během nichž byl realizován, došlo k jeho vyvrácení?

JS: Myslím si, že ne. Zanikne, až vymřou staří lidé, kteří poctivě věří v komunismus. Těch pár mladých řvounů, ti jsou jako malé děti. Ti z toho vyrostou a zanikne to. Do komunistické strany se na venkově nikdo nehlásí. Nevím o tom.

MS: Jsou pouze lidé, kteří jsou sympatizanti.

JS: Když jsou volby, tajně stranu volí. Právě to já neuznávám. Když v to věřím, tak se za to nestydím, ať to má jakékoliv následky. Nyní (na jaře 2011 pozn.red.) zemřel jeden komunista, ale před tím jsem se jej tázal, co kdybych vstoupil do KSČM. Sám komunista mi řekl: „Nedělejte to, politika není to, co bývala.“

MS: V jakém ohledu?

JS: Možná nešel do politiky ze zištných důvodů.

MS: Zde je dobré připomenout skutečnost, že Komunistická strana Československa byla stranou, jež měla velkou členskou základnu. Mnoho lidí vstoupilo do strany z důvodu prospěchářství.

JS: Ano, to právě byli ti mladí komunisté. Prospěchářství mělo velký význam. Staří dědové a babičky, kteří zažili střílení do dělníků od prezidenta Masaryka, byli komunisté mající ideál. Takovým lidem říkám poctiví komunisté. Ti tam nešli kvůli prospěchu. Ti v to věřili.

MS: Ano, ale shodou okolností je dobré připomenout, že právě mnohdy komunistická strana, ač se hlásila k sociální spravedlnosti, k obhajobě obyčejného člověka, se dopouštěla příkoří.

JS: Musíme se tázat, na kom páchala příkoří? Dělala to na svých oponentech.

MS: Stačí se podívat do padesátých let.

JS: Samozřejmě, navrátím se k té prokurátorce Polednové. Proč byla zavřena? Proč nezavřeli soudce, který vynášel rozsudky smrti, například pana Vaše? Vybrali si jednou osobu, kterou odsoudili pro výstrahu. To je přece nedobré?

… Omyl minulosti …

MS: Než plně opustíme minulost, jakou chybu jste viděl v rámci minulého režimu?

JS: V době, kdy jsem v tom žil, jsem neviděl „žádnou chybu“. Bylo obrovské zdražování. Vnímal jsem, když se káva zdražila o korunu. Lidé byli nespokojení. V sedmdesátých letech se jim nepovedlo zdražování dětského oblečení.

MS: Je zvláštní, že československá ekonomika neprocházela tím, čím procházely ostatní země střední a východní Evropy. U nás totiž inflace nebyla vysoké. Československé hospodářství se drželo.

JS: Je chybou, že zde nebyli drobní živnostníci.

MS: To zde nebylo. Jak jste říkal, sám jste se chopil možnosti podnikání.   

JS: Byl jsem neúspěšný. Skončilo to nedobře. Byli jsme zadluženi pouze proto, že někdo, kdo byl nad námi, rozhodl, že touto činností si nemůžeme vydělávat. Jezdili jsme od rána do noci. Jezdili jsme pro společnosti, které nám faktury neplatily. Mnoho z nich už neexistuje.

MS: V jistém ohledu je možné váš postoj nazvat jako idealistický.

JS: Vnímám to jako nejhorší dobu, co se způsobu práce týče. Člověk vstával brzy ráno a někdy jezdil do noci.

… Transformace …

MS: Navrhuji, abychom otevřeli téma obnovy otevřené společnosti. Co – podle vás – přinesla transformace?

JS: Kvůli ní byla zlikvidována spousta dobrých fabrik.

MS: Řekl bych jednu důležitou skutečnost. Transformace byla nesena snahou o uvolnění trhu, o jeho restauraci v pravém slova smyslu, jež je na Západě. Nutné říci, že byl trh i za socialismu.

JS: Víte, máme hodně daleko na Západ, jelikož u nás je trh zavalen čínskými výrobky. Například společnost z blízkého okolí, Tona Pečky, zkrachovala. Mají tam velké výprodeje. Jen proto, že se sem dováží nekvalitní levné nářadí. Tážu se, proč to vláda dovolí, aby sem Číňani dováželi, a nám likvidovali podnik, jenž prosperoval nějaký ten pátek.  

MS: Zmínil jste tento regionální podnik. Je dobré podtrhnout, že tento podnik byl zprivatizován, vlastní ho americká společnost Stanley Works.

JS: Jim je úplně jedno, zdali zkrachuje někde v Čechách jeden podnik, v němž mají jistý podíl, že spousta lidí přijde o práci. To je transformace, která se mi nelíbí.

MS: Je vidět, že minulý režim upřednostňoval zdánlivou stabilitu v rámci centrálního plánování. Plán, který byl vytvářen, však nebyl řádně uskutečňován. Vše bylo papírové.    

JS: Vrátím se do statku, kde jsem dělal porodníka, abych vám cosi ukázal. Ke konci, běda, když tele přežilo, jelikož na telata neměli odbyt, neměli krmení. Tele muselo chcípnout. Když jsem nastoupil, měl jsem dost za jedno narozené tele. Ke konci režimu, v roce 1988, jsem měl asi 30 halířů za tele. Bylo vidět, jak to jde se zemědělstvím dolů. A prý to bylo plánované. Poté do podniků místo živočišné výroby byly dávány přidružené výroby jako truhlářství …   

MS: Vidíte, uvádíte zajímavý příklad, jejž jsme mohli vidět i u zemědělského družstva Slušovice.           

JS: Jaká to byla zpočátku jednička, že?

MS: Závisí na úhlu pohledu. Jen se podívejme, jaké postoje vůči Slušovicím měl Václav Havel.           

… Demokracie …   

MS: Dobrá, otočme list. Jak se díváte na demokracii, její ustavení? Máme vůbec v Čechách demokracii?

JS: Je to demokracie v uvozovkách. Jsem přesvědčen, že každý člověk si ji vysvětluje po svém. My zde nemáme demokracii, jako je v Německu, Holandsku. Znám lidi, kteří tam žijí, protože s nimi hovořím. Oni se tomu, čemu my říkáme demokracie, pouze smějí. Je zřejmé, že na demokracii musí být člověk jinak vyspělý. Dobrá, po čtyřiceti letech nevolnictví, otroctví se vše povolilo. Každý si vysvětluje, že co není trestné, to mohu. To není demokracie.

MS: Řeknu asi toto: každý člověk by měl mít možnost se vyjádřit, co rozumí pod vládou lidu. Vím, je to idealistické a obtížně proveditelné. Může nám to sloužit jako ukázka toho, jak funguje třeba trh s idejemi. Jistou podobu demokracie hlásá Václav Klaus, jinou hlásal jeho předchůdce Václav Havel. Jde o to, zdali demokracii považujeme v úzkém slova smyslu, zdali ji redukujeme pouze na volby, …

JS: … volnost vyjadřování, …

MS: … nebo v širším pohledu. Demokracie poté vystupuje jako

JS: … možnost krást, podvádět. Takto si to mnozí z nás vysvětlují.

MS: To je silně vulgarizovaná forma. Myslel jsem však to, že v demokracii širšího pojetí bude člověk usilovat o to, aby byl slyšen jeho hlas, bude protestovat proti tomu, když se děje nějaká nepravost. To jsem měl na mysli.

JS: Je to tím, že jsme se naučili během komunistického režimu držet hubu. Protesty, když se někomu něco nelíbí, nejsou účinné.

MS: Lze se domnívat, že je dobře, když člověk vyjádří svůj postoj a nečeká, …

JS: … že dostane za uši. Z mého pohledu to nejde. Vezměte si starostu Poděbrad. Kdybych jej kritizoval, tak bych zde již nebyl. Z mého pohledu to bylo stejné jako za komunistů.

MS: Zde jste poukázal na fakt, že mnozí z nás se při budování demokracie přetvařují. To není postoj, který by se měl hájit.

JS: Ano, člověk by se měl snažit mu říci svůj názor: „Pane starosto, udělal jste hloupost, když jste úklid hřbitova dal soukromé společnosti, která není z Poděbrad.“ Pokud se takto vyjádřím, asi bych tu již nebyl.

MS: Je nutné asi připomenout, že člověk k tomu potřebuje odvahu, že potřebuje být znalý věci, musí být vzdělán.

JS: Dobrá, ale člověku se takto těžko argumentuje proti pozici síly. Když člověk má moc, byť je hloupý jak štoudev, logika poctivosti nehraje roli.

MS: S tím se dá souhlasit, avšak člověk by se neměl bát, ale usilovat o to, aby se v dobrém prosadil.

JS: Bát se druhého, to byla komunistická výchova.

MS: Již Masaryk říkal: „Nebát se a nekrást.“

JS: Dnes se toto redukovalo na „nebát se krást“.

MS: Mnozí z nás mají v kalhotách velké kapsy, aby tam mohli dát svůj zisk z krádeže.

JS: To je vysvětlování demokracie.

MS: Každý k tomu přistupuje jinak. Ne nadarmo se hovoří o pluralitní demokracii. To znamená, že je pluralita přístupů, názorů, řešení. I zločinné jednání je přístup, ale společnost by měla být silná a postavit se proti tomu.

JS: Je možný dialog mezi lidmi? Jen si vezměte takového představitele jako Davida Ratha.

MS: Uhodil jste hřebiček na hlavičku. Je to způsobeno tím, že mnozí lidé mají snahu se prosadit za každou cenu, chtějí být vidět, mít lokty … Lze usuzovat, že takový přístup v rámci utváření demokracie je nešťastný. To proto, že ji z dlouhodobého hlediska poškozuje. Člověk, jenž se snaží ve společnosti vyniknout, chce společnosti prospět, musí zachovávat kulturu dialogu.  

JS: Kolik je tam takových lidí, kteří věří v dobrou politiku a dostali se tam s dobrým úmyslem?

MS: Kdo ví? Někdo by to spočítal na prstech jedné ruky.

JS: Většina z nich jsou prospěcháři. Preferuji levicové strany, například sociální demokracii. Zklamal mě pan Gross. Ukázalo se, že si udělal právnickou školu v Plzni, a takových lidí jsou spousty. Občas to odnese poctivý člověk, jenž se přihlásí ke spolupachatelství.  

MS: Dobrá, kdybychom se vrátili k obecnému tématu demokracie. Nezbytným předpokladem pro fungování demokracie jsou média. Pokud ona plní dobře svou funkci, posvítí si na nepravost, nesrovnalost.

JS: Zaplať Bůh za ta média.

MS: Vše má svou míru, neboť se mnohdy nehovoří o demokracii, ale o mediokracii, jinými slovy o vládě médií. Zde bych uvedl jednu důležitou věc. Součástí demokratického života, neboť demokracie dle Masaryka byla názorem na život, je nutná přítomnost kritického myšlení.

JS: Sebekritického myšlení …

MS: Ano, je to pozice, kdy přiznám vlastní chybu. Nejsem jako parní válec, neignoruji druhé, ale respektuji je. Když se něco děje, včas upozorním. To také souvisí s kulturou dialogu. Člověk, jenž je dostatečně sebekritický, uzná své chybné myšlení. Takto by to mělo fungovat v ideálním stavu.

JS: Víte, příliš lidí s tímto přístupem není. Je to takový český způsob: udělám chybu a snažím se ji přehrát na druhého. Jen aby to nebylo na mně.

MS: V tom můžeme vidět křiváctví.

JS: Je to přece česká povaha. O českém národě si nedělám velké iluze.

MS: Pokud si vzpomeneme na revoluční dobu, to byla doba naděje.

JS: V šedesátém osmém Češi drželi při sobě. To samé v roce 1989. Uplyne malá doba, a poté se to začne kastovat. Lidé se chovají v logice: „Mám více než ty, tak s tebou nemluvím.“

… Zájmy a jejich prosazování …

MS: Jinými slovy partajničení. Když člověk hovoří s lidmi nad politikou, veřejným prostorem, sdělují, že dojde k třídění zájmů a vznikají politické strany. Je běžné, že po odeznění revoluce se fóra, která lidé spontánně utvářeli, rozpustí.

JS: To proto, že zájem upadne.

MS: Tak to bylo, jest a bude. Můžeme to považovat za sociální zákon. Když lidé vidí, že již nejsou třeba, začnou se zabývat svými …

JS: … starostmi.    

MS: Ostatně spravovat zemi z náměstí není dobré. Tím myslím skutečnost, že člověk následně deleguje správu věcí veřejných na jiné lidi. Jim říkáme politici.

JS: Dnes přece být politikem může kdokoliv, a to bez škol, bez ničeho. Za komunistů lidé nějakou tu školu museli udělat. To proto, aby byli v obraze, aby o společnosti něco věděli.  

MS: To byl VUML?

JS: Také Moskva. Opět si vybavuji větu: „Soudruhu, máme s tebou velkolepé plány.“

… Politika a spravedlnost …

MS: Dobrá, nyní bych ještě zmírnil důležitý poznatek. Ten spočívá v tom, že lidé jsou znechuceni politikou.

JS: Ne, ne. Lidé jsou spíše znechuceni způsobem vedení samotné politiky. Těmi, kdo nás zastupují.

MS: Již Václav Havel se vyjádřil o nedobré náladě. Jak vnímáte politiku jako službu člověku, …

JS: … lidem? Tuto politiku za službu lidem nepovažuji, nedělá se pro službu lidem. Řekl bych, že zákony se vymýšlejí proti lidem.

MS: Vy poukazujete na systémovou deviaci. To je výchylka.

JS: Musíme se tázat, proč naši představitelé schvalují zbytečně nízké tresty. Nezavraždím jej, nepodřežu jej, nicméně jej zajedu autem, a dostanu pouze dva roky. Po roce mě pustí.

MS: Zde narážíte na skutečnost, že by lidé, kteří se proviní proti dobrým mravům, proti zákonům, měli být postiženi daleko více?

JS: Ano, daleko více.

MS: Poukazujete na fakt, že represe není taková, jaká by měla být?

JS: Například v současnosti, v roce 2011 bude řízení s těmi, kdo upálili cikánskou holčičku. Mně cikáni nevadí, ale upálit dítě, zmrzačit je, to je cosi zrůdného. A oni mají snahu se odvolávat.

MS: Můžeme říci, že žijeme ve zvláštním státě. Též bych řekl jednu skutečnost: je přirozené, když člověk využívá svých možností, které mu dovoluje zákon té či oné země, ale poškození člověka je cosi bezprecedentního. V rámci společenské a hospodářské proměny byla poškozena spousta podniků tím, že byla vytunelována. Jak jako občan vnímáte tento fenomén, zvláště když se člověk dozví, že lidé, kteří se podíleli na takových činech, nejsou řádně odsouzeni a běhají na svobodě?

… Trest a demokracie …

JS: Takových je mnoho, ale jsou i odsouzení. Sedí například herečka Regina Rázlová, která byla odsouzena ve věci Skloexportu. Nevím, zdali stále sedí, či je už venku. Také otázka bývalého ministra Ivo Svobody a paní Snopkové se řešila. Pár takových obětních beránků se zde našlo.  Možná to bylo pro výstrahu, či si na ně režim troufl.

MS: Možná se případy dostaly ke slušným, rozhodným soudcům. Zkrátka za to, co se dělo v této zemi a do jisté míry ještě děje, by mělo sedět více lidí, než je tomu v současnosti.

JS: Ano, s tím souhlasím.

MS: Bylo by to výstražné znamení pro ty, kdo mají zájem ničit, obohacovat se na úkor druhého.

JS: Hodně mě rozčiluje, kolik podvodníků si troufne na staré lidi, děti, kteří se nemohou bránit. Proč to není trestané tak, aby si to nikdo nedovolil?

MS: Domníváte se, že právní systém v naší republice napomáhá zločincům, než aby chránil jejich oběti?

JS: Ano, jsme zase u toho. Jsou zde směšné tresty. Za podvod dostanete čtyři roky, ale v polovině trestu vás za dobré chování propustí. Je zřejmé, že po vyjití z kriminálu začne podvodník zase páchat trestnou činnost.

MS: Upozorňujete na recidivu?

JS: Pochopitelně. Musíme se tázat, jak se mají lidé v kriminále? Jasně, nemohou pít. Za dobré chování si tam můžou přivést manželku. Nevím však, jak to chodí v těžkých kriminálech, kde je nevinně odsouzený Jiří Kajínek. Kriminál za komunistů byl jiný. V roce 1972 jsem se rozvedl. V roce 1973 jsem nastoupil jako bachař. Vím, co se tam s těmi lidmi dělo. Pozdě smekl čepici před vychovatelem a hned byl bit.

MS: Zmínil jste, že režim sám ponižoval.

JS: Byla to tak hnusná práce, že jsem to vydržel půl roku, a utekl jsem. To proto, že na to člověk musí mít povahu, aby dělal bachaře.

MS: Neměl jste na to psychiku.

JS: Byla to asi nejhorší práce, kterou jsem kdy dělal.

… Zánik KSČ i KSČM …

MS: Navrhuji, když diskutujeme otázku politiky, abychom se také dotknuli zániku komunistické strany jelikož její členové postupně vymřou.

JS: Mnoho mladých lidí bylo v roce 1989 jejími členy. Do dnešních dnů mají takovou odnož, …

MS: … která se nazývá „mladá levice“.

JS: Ano, ovšem ti jsou dost agresivní. Od nich samotná KSČM dává ruce pryč, protože jsou to napůl anarchisté, ale podporují komunistické ideje.

MS: Myslel jste si, že komunistická strana postupně vymře?

JS: Ne!

MS: Bude nedílnou součástí politického spektra?

JS: Když se podíváte na demonstrace, říkalo se, že je to pár lidí, kteří jsou navedení ze Západu, vede je nějaký Havel.

MS: To víte, Havel pro mnoho lidí nebyl příliš známou osobou.

JS: Mezi lidmi ani ne. Znám byl ve svých kruzích. Někde v novinách se objevila malá zpráva, že Veřejná bezpečnost zatkla disidenta Václava Havla. Je zadržen na Ruzyni či na Pankráci ve vazbě. To nikomu z obyčejných lidí nic neřeklo.

MS: Nebylo to také díky tomu, že zde nebyla patřičná vzdělanost?

JS: Nebyla zde politická vzdělanost. Pamatuji si, že za komunistů byly povoleny jen strany Národní fronty.

MS: Byli tam lidovci, národní socialisté.

JS: Aby ty strany byly, musely preferovat komunistickou ideologii, jinak by byly zrušeny.

…  Integrace na Západ …

MS: Dobrá, posuňme se dále. Ještě bych rád diskutoval o jedné důležité věci. Stali jsme se součástí západní demokratické Evropy. Jak vnímáte postavení České republiky a její roli ve sjednocené Evropě?

JS: My – podle mého názoru – tam nemáme co dělat. Jednoduše nejsme dost vyspělí pro kapitalistickou Evropu. Nás berou asi tak, jako by se tam cpala Ukrajina a takové státy od nás na východ.

MS: Je to ovšem smutné zjištění?

JS: Jak jsem řekl, my tam nemáme co dělat. To proto, že západní země, jako je Německo, Francie, nás neberou jako vyspělou zemi, že bychom jim měli být rovnocenní. Z toho důvodu tam nemáme co dělat. Cosi podobného říká prezident Klaus.

MS: On to říká v tom duchu, abychom si hájili národní zájmy, …

JS: … abychom před Evropou neohýbali hřbet, což je typická česká vlastnost.

MS: Dobrá, ale kam by Česká republika měla patřit, pokud ne do Evropy? Říká se, že mnohé projevy v české politice mají „balkánský“ charakter.

JS: Ano, když někdo udělá v politice faux pas, ze své funkce odstoupí. Proč se tam drží zuby nehty, když se na něj provalí nedorozumění?

MS: Je vidět, že mnozí lidé mají pocit nezastupitelnosti. To znamená, že v politice musí být co nejdéle.

JS: Za každou cenu. Tím ji však poškozuje.

MS: Myslíte, že pokud budeme v Evropě, budeme nasávat kulturu evropské politiky?

JS: Než jsme se do Unie dali, měli jsme nejprve koukat, jak to chodí, zdali český národ je schopný se přizpůsobit. Celý stát do proměn „skočil“ rovnýma nohama jako neplavec do bazénu s heslem: A nauč se plavat.  

MS:  To máte podobné jako s obnovování kapitalistického systému. Češi byli také vystaveni nutnosti spoléhat se sami na sebe, a ne na stát.

JS: Velmi se zlobím na zemědělskou oblast. Nezaprší a zemědělci žádají po státu dotace.

MS: Ano, netvoří nic jiného než nátlakovou skupinu.

JS: Kdyby půl roku nikdo neumíral, tak bych též od státu mohl žádat o příspěvky, abych tu dobu přežil. To je přece nesmysl. Když zase hodně zaprší, žádají dotace, jelikož se nám utopila pole.  

MS: Možná jsme si příliš zvykli na způsoby získávání financí jako tomu je ve Francii a jiných zemí s levicovou orientací. Děkuji vám.    

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..