Dialog byl veden ve středu 19. srpna 2015 v dopoledních hodinách, v prostorách Ústřední rady Církve československé husitské, Wuchterlova 5, Praha 6.
MS: Pane profesore, čím pro vás je fenomén imigrace, zvláště s přihlédnutím k létu 2015, kdy Evropa čelí velkému příchodu lidí ze severních zemí Afriky, ale hlavně ze zemí Blízkého východu?
ZdK: Podívejte se, je zapotřebí to vidět v dějinných souvislostech. Takové migrace byly zaznamenány ve Starém zákoně, antika je též zná. Dnes úvahy proč, jak, co, kam to směřuje. To je vše útěk od problému. Měli bychom si uvědomit, že problém je zde. Jako se sám vytváří, také se vytváří to, jak s nimi budeme žít, protože uprchlíci zde zůstanou. Sám se domnívám, že velkou úlohu má to, co se mezi lidmi „vznáší“. Lidé imigrují, poněvadž hledají perspektivu. Imigrace je tak dána bezperspektivností lidí. Někde se zabíjí, někde není co jíst. Někde migrují lidé, i když mají vše, ale nemají perspektivu. Vidím zde velkou úlohu v oblasti masových médií, které dnes určují to, co se děje. Zde bych rád řekl, že se média spíš „honí“ po záležitostech něčeho extravagantního, nebo na druhé straně, že se jedná o ideologickou předpojatost. Již vím, že tento člověk bude mluvit o tom a tom, že ten druhý bude mluvit o tom jiném. Ale to je špatné, poněvadž člověk v době velkých žurnalistů nevěděl, co napíší, nicméně zde vím, že ten bude nadávat na ty, ten je bude svádět na druhé. Jsem přesvědčen, že zde velkou roli hrají média. Jsem ale přesvědčen, že významnou roli by zde měly hrát církve. Je nutné vymezit myšlenkový prostor, což se také týká konkrétních akcí, že církve by se měly vyjádřit: je zde proces, my bychom migrantům měli pomáhat, ale most mezi českou společností a imigranty může vybudovat pouze to, že imigranti budou respektovat naši identitu a že my vyjdeme vstříc jejich skutečným potřebám. Musí respektovat naši identitu. Když někdo přijde a řekne: musíte mi pomoci, my pomoci nemusíme. V tom je nutné říci: …
MS: … cizinci se nebudou chovat jako doma, ale jako ti, kteří přišli pouze na návštěvu.
ZK: Třeba chtějí zůstat, ale myslím si, že je potřeba jim to říci: chceš zůstat, nebo zůstat nechceš. Je vhodné ostře odlišit, že se názor může vyvíjet, ale je nutné respektovat zvyky prostředí, které jej přijalo, poznal jsem to v roce 1969 ve Švýcarsku, kde jsem studoval na univerzitě.
MS: Navrhuji, abychom se vrátili k biblickým postavám, které mohou otázku imigrantů osvětlit.
ZK: Říkám vám to zcela zřetelně, že je zde potřeba vidět, že společnost, která se zabývá médii, má společenskotvorné povinnosti. Jedná se o situaci zápasu. Je potřeba si uvědomit, že toto je „válka názorů“. To je jiná situace než v době, dokud sem utečenci nepřicházeli. Z mého pohledu se jedná o válečnou situaci – ať to berete, nebo neberete. Jak ukazuje dáma, která reprezentuje kurdské jednotky, je to v podstatě nábožensky motivovaný zápas. Náboženství je základem kultury.
MS: Myslíte si, že někteří lidé v třetím světě byli „otráveni“ z toho, že západní svět se příliš sekularizoval?
ZK: Ne, rozhodně ne! Jim šlo o jejich hospodářskou a kulturní identitu. Podívejte se, na vstup západního světa do kultur. To je vždy záležitost vnitřního setkání. Studoval jsem s jedním Jihokorejcem. Napsal nádhernou disertaci „Ježíš v Koreji“, a kdybyste viděl jeho výhrady vůči vstupu americké kultury. Jednalo se o velice ostré výhrady, ale to patří k věci. Lidé věděli, že musí žít s americkou armádou, která tam je. Američanům musí říci, a Američané by to měli slyšet: prznit děvčata nám zde nebudete. To však říkám schválně, poněvadž jakákoli armáda to dělá. Jsem přesvědčen, že je potřeba v obecném povědomí definovat, co ano, a co ne. Tento problém se týká i imigrantů. Je potřeba říci: krást nám zde nebudete. Tento postoj je nutné zdůraznit, a lidi neurážet.
… Ozvěny demokracie …
MS: Zčásti hovoříte o důsledcích imigrace, zčásti o příčinách. Dotkněme se politického zřízení. Lidé přicházejí z autokratických zemí, pokud mám užít diplomatického slova. Například v Sýrii se hovoří o 7 a půl milionech lidí na pochodu. „Vědí“, že v Evropě je demokracie, mají zájem se dostat do Evropy, převážně do Německa.
ZK: Ale ne, uvádíte novinářské žvásty. Nehledají žádnou demokracii, hledají svobodu.
MS: Politickou svobodu, což je demokracie.
ZK: Také hledají uplatnění – identitu. Nejedná se o ideologické rozhodnutí. Vím to od lidí, kteří utíkali z komunistického systému. Komunismus sem, komunismus tam, ale nebylo to k vydržení. Nezapomeňte, že lidé uvažují existenciálně.
MS: Svoboda je nedílnou součástí lidské existence…
ZK: K jejich svobodě bude patřit to, co Německo velice dobře vědělo, když přijímalo uprchlíky konkrétně z Rumunska. Musí se sami organizovat. Pochopitelně, aby to odpovídalo demokracii, ale Němci tuto skutečnost věděli velice dobře, a proto se jim podařily věci, které se jinde ne vždy podařily.
MS: Nesmíme zapomenout dodat, že vše se děje díky tomu, že v Německu je řád, a pokud jej máte, řád zachová společenství, i když prochází proměnami. Tak si vysvětluji, proč jsou Němci tolerantní vůči přicházejícím cizincům.
ZK: Nejsou, vy máte žurnalistické pohledy. Situaci v Německu znám velmi dobře.
MS: Máte tam rodinu.
ZK: Podívejte se, když v roce 1945 Němci utíkali, zůstal tam rozdíl mezi Ost a West. Pokud se dívka chtěla z Ost provdat do West, bylo to velmi těžké. Napětí zde jsou a jsou přiměřené. Rušit napětí je hloupost.
MS: Nevznikl by žádoucí proud …
ZK: Vždy jde o přiměřenost. Přiměřenost není dána dohledem, nýbrž tím, že lidé mají možnost sami sebe organizovat. Právě to Němci udělali.
MS: Musíme nechat lidem prostor.
ZK: Díky tomu se tam dostali lidé z Rumunska a jiných východních zemí …
MS: V této záležitosti nezapomínejme na tureckou menšinu.
ZK: Hovořím-li o turecké menšině, hovořím o křesťanech. Německo jim nechalo jejich patriarchální vzory. Oni se skutečně scházeli a ptali se stařešiny, jehož nazývali „tyku“, a on vydal kladné, či záporné stanovisko. Byl jsem v úzkém styku s lidmi, kteří setkání organizovali ze strany církve a státu. Tam stát dokázal využít církev a církev stát, což je správná symbióza. Lze konstatovat: Turci se tam cítili doma, protože nebyli oloupeni o identitu. V tom spatřuji problém.
MS: Proti sobě stojí otázka integrace versus asimilace. Jsem přesvědčen, že se toho mnozí lidé bojí, a proto …
ZK: … je nutné o tom mluvit.
MS: Mohli bychom říci: nejen mluvit. Rok 2015 nám otevřel oči, poněvadž média uprchlické téma ignorovala.
… Hospodářské příčiny …
MS: Dotkněme se příčin hospodářských. Vidina blahobytného života uvádí masy do pohybu. Jsou lidé, kteří spíše zvládnou ekonomickou svobodu.
ZK: Podívejte se na události roku 1989. Lidé, co se ocitli na Západě, byli uchváceni obchody, jejich nabídkou. Nikdo nevěděl, že se tato nabídka týká pouze konkrétní vrstvy. Nikdo nevěděl a nezajímalo jej to, že si v Německu musí lidé připlácet na zdravotní péči. Všichni viděli možnost a vrhli se do krámů. Tehdy se jednalo o Neckermanna. Stejný přístup mají utečenci z Blízkého východu a jiných zemí. Klasickým příkladem byl čas slev, tehdy lidé čekali od rána, valili se dovnitř. Vzali si 10 věcí, které nepotřebovali. Neustále měli vidinu obohacení. Tito lidé jsou stejní. Netýká se to všech, někteří zápasí o život, ale když vidíte uprchlíky kolem třiceti let a jsou to hoši, ti jdou za vidinou, že budou až miliardáři. Dobrá, nechť takový majetek mají, ale je nutné diferencovat, a také tak jednat. Jsem přesvědčen, že v tomto směru Češi mají schopnosti. Češi se dovedou integrovat, a proto mají též schopnost dát prostor pro integraci. Podívejte se, naši vojáci počínaje našimi vojáky v Rusku za první světové války, za druhé světové války, se dostali z velmi složitých situací, poněvadž se dovedli chovat, dovedli navázat kontakt, dovedli přemluvit, dovedli nepřítele opít, dovedli utéci. Víte, rád bych tím vyzdvihl schopnost jednání. Jsem přesvědčen, že je zde nutná organizace lidského snažení – a to alespoň myšlenkově.
… Ignorace pohybu …
MS: Dotkněme se příčin. Když jsem hovořil s patriarchou husitské církve Josefem Špakem, prozradil mně: mnohé ze strany Evropy bylo ignorováno. Nyní sem přichází lidé, kteří nemají zájem žít ve své vlasti, poněvadž jsou ohroženi na životech. Jen si vezměte Islámský stát, který není tradičním státem a dělá si své. Pokud bychom hodnotili bezpečnost existence, imigranti by nevolili cestu, kterou si mnohdy Evropané neumí představit.
ZK: V Bibli to máme. Otázkou jsem se zabýval a psal jsem o tom. Univerzita chtěla dělat velký program o migraci. Věci jsem spolupřipravoval, pak z toho – bohužel – sešlo. Ledacos se dalo myšlenkově připravit, ale jak jsem v úvodu řekl: Problémy migrace zde byly. Izrael šel z Egypta, avšak část tam zůstala – a to kvůli zabezpečení.
MS: Mojžíš patřil ke špičce společnosti, …
ZK: … a přesto utíkal. Sami si říkali: jaká je to nevděčnost, ale perspektiva je něco jiného. Současný proces je obdobný. Lidské nitro se od doby exodu podstatně nezměnilo.
MS: Na jedné straně usilujeme o stabilitu, na druhou stranu máme zájem být svobodni. To však je rizikové, je to přece na každém člověku. Američané, kteří tento postoj vyznávají, jsou národem exulantů.
ZK: Samozřejmě, podívejte se: šli za vidinou, a ta byla nábožensky motivovaná. Opět je třeba říci: náboženství se posunuje do nižších sfér. Není to v rozumu, není to v srdci, je to v žaludku, ale i někde jinde. Tato teze platí. Nyní mám na mysli Freudovo učení.
MS: Pozor, měli bychom zmínit C. G. Junga a jeho tezí o náboženskosti člověka.
ZK: Jedná se též o motivy jednání člověka, a to velice vážné.
MS: Ne nadarmo Praha byla v centru pozornosti cizinců, kteří měli zájem o sexuální turismus.
ZK: Člověk je takový. Vrstvy nelze změnit, ale přeskupit je. Měli bychom mít takovou sestavu, aby fungovala.
MS: Jste přesvědčen, že evropské státy situaci, která zde byla v minulosti, podcenily, proto nám vyvstal problém uprchlíků? Tážu se proto, že země prošly Arabským jarem, které začalo na podzim roku 2010. Postupně se obyvatelé jednotlivých zemí pokoušeli odstranit vládnoucí suverény. Jen se podívejme na takovou Libyi. Za Kaddáfího tam byl klid, a nyní tam působí dvě vlády a země je v chaosu.
… Otázka dekolonizace a kontexty …
ZK: Víte, problém není až tak nový. Již před II. světovou válkou začal proces dekolonizace. Ten pokračoval po roce 1945 – a to velmi intenzivním způsobem. Podíváte-li se na Jihoafrickou republiku, jednalo se o model státu, který byl organizován nábožensky, …
MS: … ale i rasově.
ZK: Jednalo se o sekundární jev. Búrové byli náboženskými fanatiky. Generace mého dědečka se zhlížela v Búrech – a to v hledání samostatnosti. Měli to jako „český program“. Rád bych tím pouze řekl: jednalo se o náboženský program. Pak došlo ke změně – k emancipaci. Vůdcové Jižní Afriky dostali Nobelovu cenu míru … Na druhé straně nastal velký chaos. Tento stav svět nevidí. Přišlo to, a nic podstatného se s tím dělat nedalo. Zkrátka – jedná se o dějinný proces. Nikdo nevěděl, co přinese Arabské jaro.
MS: Nikdy nevíte, co s lidmi udělá možnost seberealizace.
ZK: Je otázka, do jaké míry proces ovlivňovaly velmoci.
MS: Lidé usilovali o svobodu, na druhou stranu zde měla být stabilita. Velké mocnosti z daných končin využívaly ropu.
ZK: Jednoduše kšeftovali. Nyní mají velmoci velké programy. U jedné velmoci je to velmi známo. Mění-li se prezident, mění se program. Je možné jmenovat jistého prezidenta i určitý čas, kdy se změnil poměr k Ukrajině a k Rusku. Jedná se o skutečnosti, které vývoj ovlivňují. Jedná se o fakta, o nichž nemá smysl hluboce přemýšlet, ale musí se vzít na vědomí. Mírně odbočím. Husitská teologická fakulta udělila Husovu zlatou medaili Michailu Gorbačovovi, měli jsme s ním velký rozhovor. Jedna otázka položená panem Sergejem Lavrovem zněla: „Proč se rozpadl Sovětský svaz?“ On odpověděl: „Jedná se o dějinný proces.“ Odpověď se mi zdála velmi diplomatická. Dále doplnil: „Struktura staré ruské společnosti byla nehybná.“ Měl též pravdu. Arabské jaro je dějinný proces, i jeho východiskem je, že politická struktura byla nehybná. Za Kaddáfího bylo bezčasí. Lidé měli nějaké jistoty, to je vhodné říci, ale čas neutíkal, a lidský život se odehrává v čase. Mám zkušenosti z Gruzie, kde můj přítel byl biskupem. Ten tvrdil: „Bylo to hloupé, ale školy fungovaly pro všechny, nemocnice pro všechny a důchody byly vypláceny. Nyní není ani jedno, ani druhé, ani třetí, byť někteří lidé podporu dostávají.“ Návrat zpět není možný a není ani žádoucí. Tyto tendence se jednoduše musí překonat. Ve společnosti jsou procesy, které bychom mohli označit za ontologické. Dějiny mají svou subjektivitu. Představa, že my lidé tvoříme dějiny, je falešná.
… Lidé jako hybatelé dějin …
MS: Ano, ale jedině tehdy, když si lidé uvědomí, že jsou hybateli dějin.
ZK: Dotýkáme se debaty, která byla vedena v Německu mezi členy frankfurtské školy. Nakonec skončili s tím: člověk sice rozhoduje, ale na druhé straně jsou struktury, z nichž jedinec vyrůstá, a které jej ovlivňují.
MS: Vaši tezi nezpochybňuji. Zde o to, že když lidem není dána svoboda, pak jsou ovládáni. Jiný příměr může být s hrncem, který trpí přetlakem.
ZK: Víte, i pojem svobody je jiný. Velice si vážím pojmu svobody u Američanů. Namítá se, kolik je tam zbraní, ale proč by tomu tak nemělo být? Mají dějinnou zkušenost, že když se nepostavili na obranu, prořízli jim krky.
MS: Podobné uvažování vidíme v přístupu vyjádřeném slovy: chceš-li mír, připravuj válku.
ZK: Souhlasím – musíš umět bránit své, a ne být agresivní.
MS: Je otázka, zdali se Evropa bude dostatečně moci postavit těm, kteří neusilují pouze o naplnění osobní svobody, její získání, ale že budou například i náboženskými diverzanty – tedy, kteří budou prosazovat fanatické vidění světa.
ZK: Evropa se musí bránit. Je to totéž, jako když někdo rozbíjí moje dveře. Proti němu vezmu klidně sekeru, …
MS: … nebo zavoláte policii, což je civilizovanější.
ZK: V tom je omyl, pokud byste chtěl volat policii. V roce 1945 na Žižkově byla velká skupina německých vojáků a my jsme čekali, že zaútočí na náš dům. Byli jsme vyzbrojeni sekyrami. Je nutné, aby člověk věděl, že v některém okamžiku musí zasáhnout. Okamžik nastává, když mi někdo vylomí dveře.
MS: Jste přesvědčen, že se to stalo?
ZK: Ne, situace ještě taková není. Stav, který je, se stále dá zvládnout.
MS: Příchozích je stále ještě „málo“ ve srovnání s tím, co se očekává, kolik lidí by mohlo ještě do Evropy dorazit.
ZK: Nikdo to neví, ale politická společnost se musí domluvit.
MS: Žijeme ještě v mírovém prostředí?
ZK: Ne, ve válce, ale ta probíhá v oblasti náboženství a psychologie. Studená psychologická válka probíhá, nicméně nežijeme v ekonomické válce. Není tomu tak. Opatření, která vznikla v souvislosti se situací, nejedná se o nic mrtvolného. Je tam tlak, ale mrtvolné to není. Válka to není, nicméně psychologicky tomu tak je – a to je potřeba vidět.
… Média a uprchlíci …
MS: Říkal jste, že důležitou roli zde hrají média. Vysvětlují dostatečně stav? Je něco jiného, když zabíráte putující chudáky na nádražích v Bělehradě, na periferii Evropské unie, ale i v Budapešti. Do Prahy zatím nedorazili. Měli bychom se zeptat: neselhala náhodou média? Začala problém monitorovat, až když se migranti dostanou na naše hranice, přičemž víme, že tento problém tížil již Řecko, Itálii.
ZK: Podívejte se, jedná se o záležitost lidí. Mám zprávy z Německa, z Francie, a ne České republiky. Jedná se o úplně jiné obzory. Na zřeteli mám také americké zprávy. Jedná se o trochu jiný svět. Zprávy z arabských zemí jsou naprosto perfektní.
MS: I například Al – Džazíra?
ZK: I ta …
MS: Podívejte se na německou Deutsche Welle.
ZK: Nejen tu. Sleduji pořady pro Němce. Jedná se opět o jiný svět debat, než je u nás.
MS: Čím si to vysvětlujete? Je u nás nedostatek intelektuálů ve veřejném prostoru?
ZK: Věci jsou dány a nedají se změnit. Jsme malá země.
MS: Je nás více jak 10 milionů a jsme spíš střední zemí. Stačí se podívat na pobaltské země, pak Slovinsko …
ZK: Jsme menší než Bavorsko.
MS: Ano, Bavoři mají 12 milionů, nicméně Švýcaři mají ani ne 10 milionů.
ZK: Dobře to také vědí. Jsem přesvědčen, že i diskuse v médiích je záležitostí obzoru. Někteří naši politici si v tom libují. Obzor opravdu může být větší. Jedná se o záležitost především politického přístupu.
MS: To znamená, že u nás schází vůdcovství?
ZK: Schází dostatek elit – ne média.
MS: Média jsou pouhým prostředníkem.
ZK: Záleží na lidech, jak se zhostí výzvy světa. V devadesátých letech jsem měl kontakt s řediteli médií. Poprvé jsem se dostal do konfliktu, když jsem se měl vyjádřit k tehdejší politické situaci a redaktor se mě tázal: „Pane děkane, co budete říkat?“ Já jsem řekl: „Uslyšíte to. Domluvil jsem se s panem ředitelem. Vezměte na vědomí, že zde zastupuji stanovisko české vlády a více vám nebudu říkat.“ Problém vidím v tom, že média musí reprezentovat český hlas, ale šířka je jinou otázkou. Je vhodné, aby hlas byl polyfonní. Jistě jsou v médiích vynikající lidé. Jsou lidé vynikající prostřednictvím procesu, ale v názorech se mění podle toho, jak fouká vítr.
… Krok k Peroutkovi …
ZK: V tom byl dobrý Ferdinand Peroutka, jelikož pochopil, oč běží, a když byla špatná situace a nikdo v roce 1938 nevěděl, jak se bude vyvíjet situace – a ta se mohla vyvíjet tak, že se Hitler může domluvit s Anglií. My budeme částí velké německé říše, a proto Peroutka hledal – a to je potřeba pochopit.
MS: Musíme si uvědomit, že za to také trpěl.
ZK: Jedná se o úkol proroka. Ne nadarmo se říká: nekamenujte proroky, jak zdůrazňoval Vítězslav Hálek a Bedřich Smetana. Peroutka svým způsobem měl kus prorockého hlasu. Jen si vzpomeňme na Budování státu. Mě znepokojuje, že z něj dělají kolaboranta. Nesl riziko nějakého prorokování, byť za to i trpěl. Toto je však potřeba říci zcela zřetelně. Prorok se též může mýlit, ale v hlavním ne – chtěl, aby český národ žil.
… Zkušenost imigranta …
ZK: O otázkách současných intenzivně přemýšlím a hovořil jsem o těchto věcech v jiné souvislosti. Podívejte se, když jsem jel do Švýcarska přes Vídeň, stará paní mi říkala: zůstaňte tam. Uděláte dobře, zůstaňte tam. Je to jeden typ reakce, který existoval. Druhý typ reakce jsem viděl, když jsem potkal ve vlaku polského Žida a on mi říkal: „Budete vzpomínat na smradlavého polského Žida, utekl jsem z Polska. Nejvyšší je svoboda, potuluji se světem, a proto svoboda je rozhodující.“ Policejní ředitel v Basileji mi řekl: „Nikdo z nás Švýcarů by vlast nikdy neopustil. Děláte velice dobře, že se vracíte do domů. Gratuluji vám.“ Také jsem se setkal se Zdeňkem Salakvardou, spolupracovníkem Svobodné Evropy. Řekl mi: „Vrať se domů. Přijdou malé svobody, ale vy musíte vybojovat velké svobody.“ Se středním stanoviskem jsem se setkal v Německu, kde říkali: „Máte u nás zajištěné místo středoškolského profesora.“ Profesor Kulman mi řekl: „Doporučím vás na kteroukoliv univerzitu, budete chtít.“ V úvahu připadal například Kiel. Ale oni řekli: musíte splnit naše podmínky. První je: celá rodina, nebo se okamžitě rozvedete. Zkrátka – reakce byly velice různé. Pro naši situaci pokládám za signifikantní německé stanovisko: můžete zůstat, pomůžeme, ale máme určité požadavky, které jsou dost zásadní. Abyste nechal rodinu za železnou oponou a žena s dětmi se tam trápily, my ji „tahali“ přes Červený kříž. Zde by mělo být politické stanovisko – jako Němci dokázali vydefinovat, co bylo rozhodující – udržet rodinný status. Toto by mělo být jasně definováno a lidem jasně řečeno.
MS: Když člověk hovoří o imigrantech, také Češi byli imigranty, někteří z nich patřili do elity národa.
ZK: Bylo to různé. Znal jsem se s Přemyslem Pittrem, který tvrdil, že někdy je to strašné, lidé usilují o byt, daču, jedno auto, druhé auto – a on sám stejně utíkal do Švýcar. V rámci své činnosti jsem ve Švýcarsku konal duchovní správu na výzvu švýcarských úřadů – a konal jsem ji rád, jelikož se jednalo o mou povinnost.
MS: Proč jsem zmínil českou imigraci na Západ? Do Evropy přichází lidé …
ZK: … různí, může tam být génius, ale i hlupák. Jsou tam obojí. Společnost musí umět dané lidi filtrovat. Poprvé jsem se na Západě setkal s policejním filtrem. Když přicházíte do cizí země, policisté vás zavřou do kabiny, nemůžete ven, hovoříte s úředníkem. To jsem zažil ve Švýcarech, a je to správné. Je nutné zajistit filtraci. Začíná to jednoduchým policejním filtrem, ale musí to pokračovat dál. Z mého pohledu je to správné. Podívejte se, ve Švýcarech jsem mohl zůstat, na univerzitě tam pro mě místo. Po několika měsících jsem dostal kenkartu, mohl jsem jezdit do Německa. Je potřeba věci dokonale promyslet a realizovat. Jsem přesvědčen, že nástroje zde jsou, ale je potřeba přizpůsobit program novým zkušenostem.
… Důsledky imigrace …
MS: Rád bych se zeptal, jak vnímáte důsledky imigrace. Nebojíte se, že v České republice budou nacionalistické ozvěny? Vzbudí se démon nacionalismu?
ZK: První, co je nutné udělat – medicinálně příchozí vyšetřit. Jedná se o první věc pro existenci národa. Když se sem dostanou úplně nové nemoci, jsme v „pytli“ a budeme vymírat. To je první skutečnost, kterou je nutné zmínit. Zdravotnictví bychom měli nastavit takovým způsobem, aby bylo schopno reagovat. Slova, že zatím se nic neděje, se užívají, ale ono se dít může. Druhou věc, kterou bych pokládal za velice důležitou – právně i mocensky uspořádat statut odpovídající realitě, ideálním představám, nebo podle toho, co jsme zdědili z minulosti.
MS: V této souvislosti bychom měli zmínit, že v České republice žije 458 tisíc cizinců a nově příchozí budou součástí této skupiny.
ZK: Tento fakt je potřeba upravit. Je to vidět bez ohledu na ideologii. Něco jiného jsou Ukrajinci, s nimiž se nějak domluvíte, nějaké zvyky mají své. Nejhorší je integrovat lidi, kteří nejsou schopni pracovat. Jedná se o elementární věci, a vykládat, že se jedná o morální problém? Hloupost! Jedná se o civilizační problém. Ten zde byl. Můj otec byl před první světovou válkou 17 let v cizině a říkal: „Ti negři nemohou pracovat v poledne. Jsou na to zvyklí a dá se s nimi komunikovat.“ Jiná skupina byla pracovitá, ale komunikace s nimi nebyla. Tento druh lidí přijde sem. Pro ně bude fyzický problém, aby se naučili soustředit 3 hodiny na práci, poněvadž na to nebyli zvyklí. Netvrdím 8, ale 3 hodiny. Jedná se o velké problémy. Na to společnost musí mít programy. Je nutné to připravit a pro to je zřízeno ministerstvo školství, …
MS: … též ministerstvo vnitra.
ZK: Nejen. Podívejte se, také jsem učil na policejních školách. Vím, že pokud se etika zaměnila za box, jednalo se o omyl. Když jsem jim vykládal o manželském, rodinném soužití, dívka se ozvala: co mi budete říkat – matka má každé tři měsíce jiného šamstra. První, že mě zbije, druhý, že mě chce znásilnit. V tom spočívá problém a ne naučit se boxovat. Je nutné, abychom se naučili soužití. Na to programy musí být.
MS: Například v Německu je přibližně sedmimilionová menšina cizinců.
ZK: Proč by nemohli být u nás? Za první republiky byl problém kulturního soužití, gramotnosti.
MS: Na území byli: Němci, Poláci, Slováci, Ukrajinci, Maďaři …
ZK: Za první republiky nebyly slovenské školy. Stát zorganizoval, že dospělí lidé chodili do škol a učili se gramotnosti. Proč by se podobné věci nedaly udělat dnes? Hovory o tom, zdali lidé mají, či nemají svobodu, jsou pouhými „řečmi“. Lidé potřebují pomoc a pomoc je, že se mu řekne: u nás musíš chodit na toaletu.
MS: Zkrátka – musíš se civilizovat. I pozitivní důsledky to může mít pro lidi. Náš svět nebude „sterilní“. Více jak 40 let jsme byli součástí „východní říše“, na Ukrajince jsme si zvykli, budeme zde mít i zástupce arabského světa.
ZK: Nutná je však včasná reakce. Znám Teplice v Čechách – tam se o problémech hovoří.
MS: Měla tam být postavena mešita?
ZK: Problém není v mešitě, ale problém je chování našich lidí … Tam je opravdu potřeba připravit program, který má dvě stránky – a to stránku represivní, ale též stránku edukativní. Obě dvě stránky potřebují ke své identitě i výuku islámu. Je potřeba též žádat, aby ministerstvo kultury, které církevní záležitosti spravuje, něco na tomto poli podnikalo a spojilo se s lidmi, kteří zajistí kooperaci z jejich strany. Podívejte se, když tam Čech začne vykládat o soužití, nepřijmou jej. Přijmou toho člověka, který pochází z jejich krve nebo podobné krve. Když tam přijde jen tak – bez vztahu k nim, nepřijmou jej. Je nutné, aby lidi měli svou rozumnou samosprávu.
MS: Voláte, abychom lidem dali prostor. Je otázka, zda lidé z Čech jsou vnitřně připraveni k činům.
ZK: To se též dá ovlivnit. Dají se svolat konference starostů. S lidmi se musí mluvit, mluvit, a ne nařizovat.
MS: Také je integrovat do programů, ale nesmíme je zařazovat do oplocených prostor. Nechť každá obec si vezme pár uprchlíků – 10, 15 – a snaží se je integrovat podle svého.
ZK: Nejprve musí být přesvědčeni starostové a musí mít podporu. Reakce lidí zavřených v detenčních táborech, je přirozená. Nic jiného se dělat nedá. Když však nyní vidíme, že situace bude pokračovat, je potřeba mluvit, mluvit se starosty. Je nutné hovořit v krajích, hovořit s hejtmany a hledat cestu, protože nikdo není Mojžíš. Tomu cestu vybral Hospodin, jinak by měl též kříž, kdyby neměl Ducha svatého. Je nutné, aby se politici sešli, debatovali, ovšem bez televize, pouze mezi sebou, aby jednoduše nepřišel „moudrý“ a nepřestal útočit: ten pán a naše strana říkala … Kašleme na to, co naše strana říkala. Zde jde o to, abychom získali společného jmenovatele a nevytvářeli uzavřená společenství. Na tom není nic špatného. Ať si tam lidé vynadají, nicméně by měli vystupovat jednotně.
MS: V pořádku, ale jak se díváte na reakci církví? Ty mají za úkol zabezpečení charity.
ZK: Podívejte se, v dohledné době o tom budeme jednat. Nedávno jsem byl na konferenci, která se vztahuje k Janu Husovi, ale byli tam vrcholní představitelé katolické i nekatolických církví. Reakce je odpovídající situaci. Měli bychom si být vědomi toho, že můžeme dělat pouze to, na co máme. Jde o konkrétní činy. Nějakým způsobem sladit naše jednání. Víte, oblast církví je svým způsobem připravena. Chtěl bych ještě říci, že letošní husovské slavnosti společnost též připravily na to, že existuje nějaká etika, která prostě patří k lidské přirozenosti. Toto je test etiky. Když jsem slyšel hovořit naše vládní představitele na husovských slavnostech, tvrdili: Hus byl vlastně politik. Je to sice trochu jednoduché, ale Hus měl zájem zasahovat do života a zasáhl. Jsem optimista, že si politici uvědomí, že politika není jen procesní zápas o moc, nýbrž moc musí odpovídat antropologickému charakteru, člověku ve své transcendentální podobě dějin. Jsem přesvědčen, že to tak zlé není. Dá se ledacos dělat – a pokud jde o církve, jsou takové, jaké jsou, mají své starosti, nicméně dobrá vůle neschází. Schází dostatek zkušeností, ovšem mezi námi jsou i zkušení lidé.
MS: Lidé se snad během praxe získávají zkušenosti.
ZK: Musí se do toho pustit a natlouci si kolena nebo i ústa.