Dialog byl natočen ve čtvrtek 6. srpna 2015 v prostorách Remedy International Church, Studentská 6, Poděbrady.
MS: Tomáši, máme-li hovořit na téma mecenášství, měli bychom si toto slovo nejprve definovat, abychom viděli pole, v němž se pohybujeme. Jak k němu přistupujete a případně, kdy jste se s tímto termínem seznámil?
TM: Jistě jsem jej slyšel, než jsem odešel do Spojených států, ale ve věku, kdy jsem jej slyšel, pro mě nemělo žádný význam, stejně jako slovo misionář. Hrálo v tom neporozumění víře a křesťanství, jelikož jsem vyrůstal jako ateista. Musím říci: se slovem jsem se setkal i po mém návratu ze Spojených států, ale mé poznání slova je limitované. Pokud se jedná o toto slovo v angličtině, žívají slova donations, ale také support. Donations jsou spojeny s financemi, support s modlitbami, pomocí. Mohli bychom k tomu přidat i službu čili mentoring. Mecenášství v širším pojetí je darování něčeho druhým: je to čas, energie, srdce, láska, finance. Je to cosi, co můžeme předat dál.
MS: Zkrátka – člověk má nějaké dispozice, možnosti, které získal. Je vhodné, aby to, co získal, našlo uplatnění u druhých lidí, jelikož jedině tak je ustanovováno společenství, k němuž je člověk určen.
TM: Pokud bychom se bavili o tom, co nám bylo dáno, řekl bych: v Bibli máme popsané dary Ducha svatého, ale i talenty, které nám byly dány. V tom případu Bůh říká: každý dar je nám dán, aby byl předán dál, aby bylo posilněno Kristovo tělo, aby naše životy mohly být příkladem i lidem, kteří neznají Krista.
MS: Tím se však ochuzují o dary, jimiž Kristus disponuje a zahrnuje nás jimi.
… Dar a jeho význam v kontextech …
MS: V našem dialogu padlo slovo dar. Z křesťanské morálky je běžné, ba určující, že to, co člověk má, má předávat. Dar ustanovuje společenství, a pokud je člověk ustanoven pouze sám na sebe, může dary, které získal od druhých, i prohospodařit. Jen si vezměme příklad s denáry, které rozdával Kristus Pán.
TM: Máte na mysli příběh o hřivnách, byť v angličtině se jedná o příběh o talentech. Slovo značí kvalitu – talent. Řekne-li se v češtině hřivna, málokdo si to přirovná k daru, kterým byl obdarován: zručností, nebo jiným darem. V angličtině se bavíme o tom, že každý ze sluhů božích dostal talent. Buď to bylo bráno jako peníze, nebo nějakou kvalitu, ale slovo talent …
MS: … má mnohé sémantické významy.
TM: Američané mohou příběhu rozumět ve smyslu, že se jedná o předávání nejen financí.
MS: Když člověk studoval, setkával se s vyjádření kantorů: jsi dobrý v tom a v tom, máš na to talent. Pečuj o něj, protože to může dobře prospívat tobě, tvému okolí, ale i celé společnosti.
TM: V anglicky mluvících zemích mají vyšší pravděpodobnost, že tomu porozumí, jak by tomu mělo být porozuměno.
MS: Lépe pochopí podstatu? To by je nadřazovalo.
… Finanční rozměr daru …
TM: Když studujete samotnou Bibli … Slovo talent je nejen otázka financí.
MS: Soudíte, že problém obdarovávání je například v našem prostoru vysvětlen finančně?
TM: Jedná se o problém celé naší společnosti. Podívejte se na naši společnost, na rodičovství. Mnohé se snažíme „léčit“ penězi.
MS: Také bychom měli spravedlivě říci: peníze jsou univerzálním prostředkem směny. Je logické, že vykonaná práce tu úředníka, tu dělníka, tu lékaře, tu podnikatele, umělce, je vyjádřena v penězích.
TM: Určitě, ale problém je v tom, že se snažíme zaměnit některé věci, které jsou nevyjádřitelné, vystihnout je penězi. Uvedu pár příkladů: vztah rodičů k dětem. Rodiče řeší tuto otázku tím, že jim „hodí“ peníze, místo toho, aby čas využili k tomu, aby si s druhými dali kávu a popovídali si, nebo si vyjeli někam na výlet. Tento přístup se přenáší do politických systémů, kdy při hledání lepších řešení sociálních problémů, stát raději bude něco „sponzorovat“, než aby si „ušpinil“ ruce. Tento přístup lze vidět ve všech zemí, nejedná se pouze o nás.
MS: Zde je vhodné zmínit: finanční prostředky ve vztahových otázkách působí jako kyselina. Místo toho, aby člověk s člověkem promluvil, zeptal se jej na jeho zdejší pobyt, doprovodil jej, nechá jej napospas penězům; takoví lidé mohou skončit vykolejení v životě v podobě party, zbůhdarma ztrácí čas. To znamená, že lidé v sobě nerozvíjí to, co jim bylo dáno. Křesťanské učení tvrdí, že každý jsme na tomto světě s nějakým úkolem, společnost je pestrá, a lidé si ulehčují práci. Je to výraz i pohrdání samotným člověkem, pokud volím pro komunikaci s druhým peníze, a ne vlídné slovo a čas.
TM: Jsou situace, kdy peníze jsou řešením. Pokud potřebujeme něco materiálně opravit, peníze hrají svou roli. Je to dobrý způsob, jak někoho povzbudit, posunout jej dál, nicméně je nutné si uvědomit: peníze nejsou zlem, ale peníze jsou kořenem všeho zla. To znamená: mají schopnost pomoci, ovšem i ničit.
MS: K tomuto správnému chápání by měli být studenti vedeni, učeni.
TM: Určitě.
MS: Jsem přesvědčen, že je nutné zdůraznit onu tezi: peníze nejsou zlem, ale kořenem všeho zla. Pokud si člověk neuvědomí negativa univerzální jednotky směny, potom dojde k vychýlení ze životní dráhy a člověk ztratí především čas, který se nikdy nevrátí. Je to snad na člověku. Jinak se žije na bohatém Západě, jinak se žije v rozvojovém světě, kde lidé touží po tom, aby dosáhli bohatství, kterým Západ oplývá. Možná si neuvědomují skutečnost, že západní svět vyměnil přirozené rodinné vztahy za kariéru, za úspěch.
TM: Jednoduše: utrácíme čas za peníze a pak peníze za čas. Nikdy se nám to výhodně nevrátí.
MS: Kéž by si to lidé uvědomili. Zde platí moudré: jak seješ, tak sklízíš.
… Otázka sponzorství …
MS: Byl bych rád, abychom si ještě objasnili jednu skutečnost. Zmínil jste spojení „stát sponzoruje“ Jak se díváte na toto slovo v kontextu mecenášství? Měl jsem možnost hovořit s bývalým patriarchou Církve československé husitské Josefem Špakem a ten mi říkal cosi v tomto duchu: slovo mecenášství se užívalo dříve, nyní se užívá slovo sponzorství. Mecenáš je ten, který podporuje bohulibé aktivity, který je „schvaluje“. Odpovídá to kořenu slova sponzor – spondeo. Můžeme tvrdit: dnešní sponzor je včerejší mecenáš. Jak se tomuto stavíte?
TM: Slovo sponzor je mi v angličtině srozumitelné. Má co do činění s finanční, materiální stránkou věci, nejedná se otázku vztahovou, otázku času. Sponzor může být nejen sponzor finanční, ale i ten, kdo poskytuje nějaký produkt, aby podpořil bohulibou aktivitu.
MS: Jde mi o to, že na sponzora se můžeme dívat jako na subjekt, který má zájem být někde uveden.
TM: Může, a nemusí. Jsou sponzoři, kteří nechtějí být uvedeni. To jsou ti, kteří se straní popularity – a to z jakýchkoliv důvodů – ať je to z důvodu pokory, z důvodu správného stání před Bohem, nebo to může být proto, že se bojí, že by se stali populární a přitahovali by na sebe pozornost. Pokud se však bavíme o normálním sponzorství, ne křesťanském, pak jednotlivci chtějí být zviditelněni.
MS: Ano, v rámci svých aktivit mají firmy oddělení pro tyto záležitosti, které jim mohou zlepšovat …
TM: … P. R.
MS: Nejedná se ve sponzorství do jisté míry o „kšeft“? Něco ti dám a ty mi uděláš protislužbu. Lidé si s mecenášstvím mohou spojit jednání člověka, který se straní, dívá se na události z patřičného odstupu, ale sponzor má zájem být u toho, chce být viděn. Když jsem nad tímto uvažoval, srovnával jsem hříšného celníka, který si v chrámu stoupne dozadu a přiznává: jsem tím, který je chybující, Pane, smiluj se; pak je zde farizeus, který tvrdí: modlím se, odevzdávám desátky. Nebo si myslíte, že tento přístup je chybný?
TM: V Americe se toto označuje za „semantics“. To znamená „vysvětlení“ slov. Pokud se bavíme o vysvětlení slov, myslím si, že farizej měl konverzaci sám se sebou. Je otázkou, jak to probíhalo ve zbytku života, zdali chtěl být zviditelněný, nebo ne, ale jistě jeho srdce nebylo na správném místě. Neříkám tím, že byl těžký hříšník, ale snažím se naznačit, že srdce v té chvíli, v té situaci nebylo na správném místě. Samozřejmě, že by tak mělo být i u toho farizeje. Ten nachází odpuštění. Podle mě se přirovnání vztahuje na odpuštění a na správné stání před Bohem. Nevím, zdali bych to rozvíjel do podoby mecenášství, jelikož mnoho situací je tam neznámých, byť se mohlo jednat o člověka, který nechtěl být zviditelněný, ale sám v sobě neměl srdce na správném místě. Ještě by musel udělat speciální krok, který neudělal, a proto se Ježíš táže: kdo ještě tento den odešel s odpuštěním? Spojení v ten den, v tu chvíli odpovídá situaci, v níž se nachází. Nevím, zdali bych udělal takové přirovnání, ale jistě se dá v příběhu najít etický impuls.
… Sponzorství jako vykoupení z hříchů …
MS: Na základě toho, co jste řekl, můžeme tvrdit: asi je chybné spojovat sponzorství s vykupování z hříchů. Má otázka je nepřímo vztažena na českou realitu. Lidé, kteří se dostali ke kapitálu, sponzorují vzdělání, kulturu. Takový pan Petr Kellner má své gymnázium, poskytuje finance na Institut Václava Klause …
TM: Pokud se bavíme o lidech, kteří znají slovo Boží, nebo by je měli znát, pokud se bavíme o křesťanech, pokud je nečtou a nestudují, je to chyba. Jistě to není to, co Bůh po nás žádá. On usiluje o to, abychom jej znali a znali jeho slovo. Lidé, kteří znají jeho slovo, vědí, že vykoupení neexistuje kromě vykoupení Ježíše. Hříchy se proto nedají vykoupit. Pokud se na to dívají lidé, kteří toto neznají, byť se nazývají křesťany, nebo ne, jistě je tam v tomto ohledu snaha. Přirovnal bych to ke slovům božím. On tvrdí, že všechny naše dobré skutky bez Ježíše, které nejsou udělány v Ježíši, jsou v jeho optice jako špinavé hadry.
MS: Pak můžeme říci, že sponzorství je v tomto ohledu „kšeftem“. Lidé k tomu přistupují: pane Bože, my si tě chceme uplatit. Nebudeme dodržovat to, co si nám sdělil prostřednictvím Bible, ale něco jsme pochytili z křesťanské věrouky, my si ji upravíme …
… Dar víry a kontexty …
TM: Základ všeho je vztah s Ježíšem, pokud neexistuje vztah s Ježíšem, pak všechny naše dobré skutky jsou špinavé hadry, jelikož základ toho, abychom dělali dobré skutky, musí přicházet od Boha, a nemůže to přicházet od něj, pokud nemáme napojení na Ducha svatého. Poté, co máme vztah s Bohem a jsme naplněni Duchem svatým, Bůh skrze nás dělá dobré věci: jestli jsou to věci dobré a postavené na něm, vydrží.
MS: Jsou lidé, kteří dobré věci konají, ale nemají takový přístup k poznání křesťanství jako vy.
TM: Měli bychom se podívat zpět do Bible. Jaké věci tam vidíme? Líbí se mi jeden příběh, který popisuje boží osobnost, jeho milost, jeho svrchovanost nad tím vším, co se děje. Jedná se o příběh Kornelia, římského setníka. Navazuje to na situaci, kdy Bůh poprvé řekl apoštolům, aby šli sdílet evangelium i s pohany, či lépe s lidmi nežidovského národa. Fakt je ten, že to bylo ve chvíli, když Petr měl vidění na střeše, kdy byla spuštěna plachta nebo nějaké plátno se zvířaty, která se neměla jíst. Bůh mu řekl: „Pij a jez“, ale on se mentálně pral s Bohem a říkal: „Neudělám to, poněvadž je to chybné.“ Ještě v něm převládalo židovství. Myslím si, že on sám věděl, že se jedná o znamení, že to není o jídle. Bůh mu nakonec řekl: nenazývej nečistým, co jsem udělal čistým. Skrze toto vidění Petrovi ukázal, že chce, aby evangelium došlo k i k pohanům. Také mu řekl: na cestě je člověk, jehož jsem si oblíbil. Jmenuje se Kornelius. To je setník, jenž mě miluje, byť mě nezná, slouží lidem a pomáhá jim. Rád bych, aby mě poznal. Chci, aby věděl, kdo jsem, komu slouží. V tu chvíli se Petr probudil a dole čekali vojáci od Kornelia, aby jej k němu přivezli. Díky svědectví Kornelius přijal Ježíše. Proč jsem se rozhodl zdůraznit tento příběh? Věřím jedné skutečnosti: Bůh je spravedlivý, pokud Bůh vidí člověka s dobrým srdcem, člověk bude mít možnost jej v tomto životě poznat, bude to způsob nadpřirozený. Říkám to též, že je hodně svědectví ze zemí, v nichž lidé nemají možnost poznat Boha jako lidé z Blízkého východu. Muslimové jej uctívají jako proroka, ale neuctívají jej jako spasitele, někoho, kdo za ně zemřel, jistě ne jako Syna božího. Je mnoho, mnoho případů – konvertovaných muslimů, jež jsem poznal, všichni z nich měli možnost setkat se s Ježíšem v noci, kdy stál Ježíš u postele a říkal jim, ať jej následují. Znám dost takových jedinců. Věřím a vím, že člověk, který má dobré srdce a snaží se pomáhat, bude mít možnost Boha, byť by v jeho okolí nebyl nikdo, kdo je věřící, a on sám neměl možnost číst Bibli, než poznal Ježíše. Takto vidím, že Bůh pracuje v praxi, v realitě. Rád bych se vrátil důležité tezi: Bůh je spravedlivý a Bible říká: nikdo před Bohem nebude mít výmluvu. První kapitola Římanům popisuje, že Bůh se nám ukazuje skrze vše, co stvořil. Pokud někdo bude stát před Bohem a vyzná: Bože, neměl jsem možnost Tě poznat … Asi toto však nikdo neřekne, pokud bude upřímný – Bůh se dívá na srdce a člověk pozná, že měl tuto šanci. O čem hovořím, vidím nyní, nicméně budu moudřejší až v jeho přítomnosti. Budu vidět, jako on zná. Jsem přesvědčen, že Bůh se dá poznat těm, kteří jej usilují poznat.
MS: Shodou okolností jste rozprávěl o daru víry. Ten je pro mnohé lidi důležitý. Někteří, kteří neví o víře, se těmto slovům vysmějí. Jak vnímáš tento specifický druh daru? Podíváme-li se do Starého zákona, Abraham byl tím, jehož Bůh tímto nehmotným darem obdaroval. Jediná možnost je vážit si daru a rozvíjet ho. Abraham měl takovou víru, že opustil chaldejský Ur a šel za ním do země zaslíbené. Jak přistupuješ k této skutečnosti? Můžeme hovořit o tom, že Bůh zde vystupuje v roli mecenáše, tedy je tím, kdo poskytuje záchranu skrze víru?
TM: Jsem přesvědčen, že mecenáš je slabé slovo. Řekl bych, že Bůh je absolutní zdroj všeho, co máme, co existuje. Bůh má zájem nás obdarovat, a přijmeme-li to, můžeme čerpat duchovní a duševní věci, pak i materiální.
MS: Žijeme ve světě, kde si tuto skutečnost lidé neuvědomují. Lidé mají divnou hierarchii. Naše „Já“ se stalo příliš egoistické, někteří z nás se domnívají, že jsou pány světa, a pak si lidé říkají: „Pán Bůh s námi a zlý pryč“, nebo „svatý Václave, oroduj za nás“, pokud to máme vztáhnout na českou kotlinu.
TM: V Bibli jsou verše, že Bůh sesílá déšť na dobré i zlé a z toho čerpáme všichni. Z duševních a duchovních darů mohou čerpat pouze ti, které Bůh nazývá svými dětmi. Díky jeho milosti a tomu, co Ježíš pro nás udělal, díky jeho přijetí, můžeme být nazýváni jeho dětmi.
… Dar života …
MS: Když jsme spontánně přešli k Bibli, je vhodné se zeptat, jak vnímáš dar života? Pokud člověk vnímá svůj život s patřičnou odpovědností, uvědomění si životního projektu v kontextu Boha je vysoce formotvorné. Člověk tak lépe zachází se svým životem a je vděčný za to, že mu byl dán. Jak nakládáš s touto skutečností?
TM: Jsem zastáncem toho, že je nutné si uvědomit skutečnost – život je dar, pokud si tuto skutečnost člověk neuvědomí, promrhá mnoho času děláním věcí, na kterých nezáleží. Každý z nás musí dělat věci, jimiž se živí, ale i v těchto situacích by si měl uvědomit, že probuzení každé ráno je dar.
MS: Měl by Pánu poděkovat. Víme však, že jsou lidé, kteří místo toho, aby se radovali, zažívají útrapy a vlastně se staví proti nabídce života, kterou mají. Jednoduše – lidé konzumují látky, jež snižují mohutnosti mysli, kterou mají. Lidé sice mají svobodu, nicméně může být chybně pochopena. Svoboda je schopnost užívání informací, jedná se o stav, kdy sice mohu konat, ale musím si též uvědomit limity mého konání, že zde nejsem sám, ale v rámci nějakého společenství. Neměli bychom trpět neodpovědný život.
TM: Když se podívám na generaci lidé, s nimiž mám šanci pracovat, domnívám se, že lidé nenacházejí smysl život, nenacházejí, proč jsou zde. Není to důvod, proč se pouštět do takovýchto věci, ale jsem přesvědčen, že se jedná o jeden z důvodů. Každý má své důvody, proč si ničí život nebo si jej neváží. V takových situacích člověk nenachází smysl života natolik závažný či důležitý, aby byl „odkloněni“ od takovýchto věcí, nebo aby vůbec nacházeli radost, jelikož ji „vytěsňují“ něčím jiným.
MS: Jestli je člověk odpovědný, je schopen lépe pochopit druhého člověka, než když nemá životní cíl, ukotvení, pokud ho nezajímá, co bude dělat dnes, příští týden, natož, co bude dělat za rok.
TM: Pamatuji si situaci, kdy jsem byl v Poděbradech a viděl jsem tři hochy, kteří byli pod vlivem marihuany, bylo vidět, že to není poprvé a ani naposledy. Řekl jsem jim: „Kluci, to vás zničí.“ Oni se na mě podívali a řekli: „A co jiného máme dělat?“ Pochopil jsem z toho, že nemají smysl a směr v životě. Pro ně to bylo jediné východisko, které nacházeli.
MS: Víte, realita je pro některé lidi obtížná, a proto se snaží z reality uniknout, …
TM: … nebo se s ní snaží nakládat – a to v dobrém, či špatném smyslu.
MS: Máme-li rozum, máme schopnost citu, což jsou mohutnosti, které nám dává Bůh, pak tento přístup, jenž jste popsal, musíme odmítnout.
TM: Ano, měli bychom. Někdy si myslím, že to, co je na nás naloženo, je těžší, než co můžeme unést. Fakt je ten, že Bůh říká: nikdy na vás nenaložím víc, než unesete. Pokud si toto lidé neuvědomují, častokrát propadnou záludným cestám.
MS: Jedná se o berličku, když lidé kouří, pijí alkohol. Nezapomínejme, pijeme alkohol, abychom se povznesli, a ne proto, abychom se ponížili a unikli ze života.
… Kapitalismus, socialismus a mecenášství …
MS: Pojďme dál – dlouhá léta jste žil ve dvou systémech. Jako mladý jste zažil socialismus, pak jste přišel do země bytostně kapitalistické. Následně jste se vrátil do země, která kapitalismus obnovovala. Je vhodné se zeptat, jak se stavíte k významu mecenášství v těchto dvou odlišných hospodářských systémech? Měl jsem možnost číst esej Středoevropana Williho Schlamana, jenž napsal: problémem socialismu je socialismus, problémem kapitalismu jsou kapitalisté. Socialismus je špatný systém – a to z definice, v kapitalismu důležitou roli hrají kapitalisté, kteří určují toky kapitálu.
TM: Nerad bych, aby mnohé bylo řečeno špatně. Jsem přesvědčen, že v jakémkoliv systému jsou největším problémem lidé.
MS: Zkrátka – za vším hledej člověka.
TM: Bohužel, žijeme v systému, kde každý člověk má nakročeno ke zlému, je nějakým způsobem zkažený. Každý má v sobě schopnost a možnost dělat špatné, až příšerné věci. Skutečnost je taková, že v každém systému – kapitalismu, socialismu – se to projevuje jinak, třebaže východiska jsou stejná. Problémem socialismu, a specificky komunismu, bylo to, že lidé byli „nuceni“ být mecenáši, byť nechtěli, poněvadž jejich schopnosti, dary, vše, co měli a co mohli využít, byly zneužity a kolikrát potlačeny pro to, aby si všichni byli rovni. Kapitalismus má jiná východiska. Tam je možnost, aby člověk mohl dávat podle své vůle. Pochopitelně, že pak může podle své vůle i brát. Jsem přesvědčen, že neexistuje dokonalý systém. Snad jediný dobrý, dokonalý systém bylo období ustavení křesťanské církve, ale ne, když byla „ustavena“ jako oficiální náboženství. V těchto skupinách se lidé o vše dělili, vše bylo dobrovolné. To znamená, že lidé dávali, pokud chtěli. Bylo zde uvědomění, že stejně si pozemské věci po smrti s sebou nevezmou, a mohli tím tak pomáhat někomu jinému, což bylo skvělé. V Bibli je psáno: každý dával to, co mu Bůh vložil do srdce.
MS: Neměli bychom zapomínat, že komunisté zrušili vlastnictví. Víme, že když člověku není dáno pečovat o to, co mu náleží, mnohé má snahu vadnout. Ne nadarmo se říká: v kapitalistické zemi i skála se může proměnit v zahradu a zahrada v poušť. Podívejme se do Švýcarska, jak je zem obhospodařovaná ve vysokých výškách. Vzpomeňte na kravičky, které se tam pasou, opečovávané vesnice. Na druhé straně máte zemi, jako je Kuba, Severní Korea – komunistické výspy. Jinými slovy: pokud je potlačena péče o majetek, společnost chátrá.
TM: Zkušenost má možnost udělat kdokoliv. Každý se může podívat na Google Street View. Sám jsem zhlédl havanské ulice. Viděl jsem tamní Kapitol, který je však ve všech státech Spojených států a i Commonwealth. Havanský Kapitol je ve zdevastovaném stavu, rozpadá se. Poukazuje to na fakt, jak to tam chodí. Musím však říct: samotná myšlenka komunismu, jak by to mělo být, že by si každý měl být roven a měl by se starat jeden o druhého, je noblesní, je to vznešené, ale je pravda, že její samotná realizace založená na nátlaku je špatná, protože ti, kteří měli dary, nemohli je použít. Ti, kteří chtěli systém zneužít, jej stejně zneužili, a proto jsme skončili, jak jsme skončili.
MS: Bohužel – k naší škodě.
TM: Kapitalismus není perfektní systém, není ani dobrý, protože nepřináší vznešenou myšlenku. Fakt je ten, že tento systém dává možnost vyniknout. Nejen vyniknout, ale i být štědrý.
MS: Ano, to je zásadní. Vzpomeňme na Rockefellery nebo přístup Josefa Hlávky v Rakousku – Uhersku. U Rockefellera může někdo namítnout: ti zaznamenali různé etapy vývoje. Můžeme konstatovat: majetek zavazuje. Stejně tak přístup Tomáše Bati, který se staral ve výrobnách o své zaměstnance. V rámci společenských zkoumání jsem měl možnost hovořit s ekonomem, jenž působí v Austrálii a v americkém Michiganu. Poukázal na štědrost lidí v církvi. Lidé vědí, že o prosperitu se mají podělit.
… Podnět k přemýšlení …
TM: V Americe je zavedený systém darů. Lze jej považovat za dobrý, byť Amerika se od dobrého odklání. Každý sponzorský dar je osvobozen od daní. Zde to tak funguje?
MS: Pokud nezisková organizace dostane dar, také je osvobozena.
TM: Ten, kdo dar dává je osvobozen?
MS: Máme podíl ze základu daně. Jen určitý díl může být osvobozen.
TM: V Americe je člověk osvobozen od všech daní, když něco dá. Tam je výborné, že člověk má možnost volby. Peníze můžeme poukázat tomu, kdo je opravdu potřebuje, než abychom je dali státu. Mnoho velkých společností poskytuje dary neziskovým organizacím. Tím rozhodnou, kam „daně“ – peníze půjdou. Bylo by dobré, pokud by takový systém byl nastavený i v Čechách. Je zde mnoho neziskových organizací a je velký problém, jak pro ně získat peníze. Jen si vezměte kauzu z nedávné doby – neziskovka Klokánek, ale jsou i další. Je vhodné sponzorovat někoho, kdo dělá dobré věci. Tyto organizace jsou zde potřeba. Jsem přesvědčen: kdyby pravidla státu fungovala tak, že by větší společnosti měly větší možnost ušetřit na daních, pokud by darovaly takovým organizacím, jako je Klokánek, stát by na této operaci vydělal, poněvadž by nemusel řešit problémy – „sponzorovat“ tyto činnosti.
MS: Pozor, stát nám nesponzoruje aktivity. Stát vydává peníze nás všech. Stát je zde od toho, aby stanovoval normy a chránil majetek lidí.
TM: Ano, ale díky tomu, že se snažíme žít v kapitalismu, aktivity společnosti jako Klokánek by byly společensky výhodné, kdyby pobídly velké společnosti. Jednalo by se o dary v milionech, možná i v miliardách, jež by mohly jít tam, kde jsou potřeba.
MS: Ano, samotné polostátní společnosti by tak měly tučné odvody.
TM: I Agrofert by mohl dávat … Ano, velké společnosti by měly větší možnost a i nutkání to dát na něco dobrého. Společnost, která by tak konala, by se tímto krokem zviditelnila. Reklama pro ni by byla „levnější“, než dělat reklamu někde jinde.
MS: Než mít zem osázenou reklamami.
TM: Toto by jistě řešilo problém dobrých organizací, jako je Klokánek.
… Formální obdarování …
MS: Dotkli jsme se jedné skutečnosti. Člověk platí daně, které jsou charakterizovány povinností, nenávratností, neúčelovostí, také nevíte, kdo peníze z daní bude spotřebovávat S jejich přítomností se setkáváme celý rok. Proč to zmiňuji? Pokud se člověk rozhodne na něco vynaložit peníze, dává je rád a pravidelně. Neměli bychom se snažit redukovat stát a občanům říci: prosím vás, budete-li přispívat, stát nemusí mít takové rozměry?
TM: Odpovídá to tomu, o čem hovořím.
MS: Jedná se o daňovou asignaci. Například jsem patriot, dám peníze Poděbradům, žiji-li v Praze, mohu podpořit pražské projekty, které jsou mi osobně blízké. Na druhou stranu – čekat, až se lidé rozhodnou dát finance na projekty? Váhám. Stát může přistupovat jednodušeji k projektům ze své síly.
TM: Rozumím tomu, že stát musí fungovat, musí se starat o mnohé. Kdyby každý dával, co vydělá, také by to nefungovalo. Nemyslím si, že lidé dávají více, než potřebují.
MS: Souhlasím s vámi. Jde mi pouze o skutečnost daňových optimalizací. Člověk vymýšlí všemožné způsoby, jak se vyhnout daním, a proto redukujme stát a nechť lidé dávají své prostředky dobrovolně. Pragmatik označí tento postoj za čiré snílkovství. Na druhou stranu – stát by byl malý, nezadlužoval by se, když by se zadlužil, společnosti by čelily krachům. Jde o to, že člověk je definován darem a pro jeho význam je nutná autenticita, …
TM: … a proto Bible popisuje, že bychom měli dávat s radostným srdcem. Neměli bychom to dělat, protože musíme. Když dáváme, že musíme, byť je to dobrovolné, není tomu tak, jak by to mělo být. Jsem přesvědčen, že Bohu jde především o naše srdce, kdo jsme my, jak se měníme v lepšího člověka, než o peníze samotné.
… Remedy church International …
MS: V našem dialogu o mecenášství bych se dotkl tvého projektu týkajícího se mladých lidí – studentů gymnázia a univerzit. Kdy jste se rozhodl stát mecenášem těchto společenských aktivit?
TM: Nerozhodl jsem se. Můj životní příběh je takový, že jsem tuto činnost nechtěl dělat. Netěšil jsem se na to a chtěl jsem mít vlastní byznys a vydělávat, abych mohl „sponzorovat“. Neměl jsem zájem se účastnit těchto aktivit.
MS: Ale vkládáte do toho svůj čas.
TM: To určitě, ale spíš jsem měl zájem vkládat peníze než čas. Bůh řekl: „Rád bych, abys investoval svůj čas, svou energii do lidí.“ Po nějaké době rezistence jsem se rozhodl, že moudřejší bude dělat to, co Bůh chce, a nelituji toho. Skvělá věc je, že Bůh ve svém skvělém plánu žehná i z té druhé strany. Bible říká: „Bůh zná naše srdce, naše touhy.“ Ví, co chceme, ví, kdo jsme. V jeho celkovém naplnění je to, pro co jsme stvořeni. Tím pádem nás „neobere“ o nic navíc, ale naopak více získáme, pokud budeme následovat jeho vedení. Jeho vedení mě dovedlo až do lázní Poděbrady, byť jsem nechtěl zpět do Čech, byť jsem nechtěl dělat to, co dělám. Jsem zde, dělám, co dělám, a nelituji toho. Jsem šťastný, když vidím, jak se lidem mění život – a to nejen k dobrému, ale přímo k nejlepšímu.
MS: Nevím, zdali by bylo možné zajistit růst lidí pouze prostřednictvím peněz.
TM: Vůbec ne! Jde tam o dva druhy vztahů. Jeden vztah je s Bohem, druhý vztah je mezi lidmi. Pokud by se jednalo o samotný můj vztah s druhými lidmi, byl by nedostatečný – a to ze stránky logické i statistické. Tady jsem já a ještě dva Američané. Na našem seznamu je kolem 300 jedinců. Těch, kteří sem pravidelně chodí, je přibližně 40 – 50. Logicky mi nedává smysl, že by můj život měl tak velký dopad na jejich životy. Tam jde o vztah s Bohem. Vnímám se jako člověk, který se snaží jej zprostředkovat a poukázat na fakt, že Bůh má zájem mít s nimi osobní vztah. Druhá skvělá věc je, že když oni mají vztah s Bohem a on je naplní Duchem svatým, promění se, jsou jinými lidmi. Důkazem toho je, co Bůh zjevuje v jejich životech, co jsem jim nepředal a nemohu jim ani předat.
MS: Pouze jste otevřel dveře, pozval Boha do jejich „prostor“ …
TM: Nejprve mě oni „musí“ chytit za ruku, abych je mohl převést k Bohu. Pochopitelně, že Boha mohou chytit za ruku sami, jenže většina z nich to neví. Cítí, že potřebují pomoc na nějakou chvíli. Pokud se však nechytí mé ruky a nechytí se Boha, tak to též není správné.
MS: Dostávají se do vztahu rodiče a dítěte a víme, že během životního cyklu lidé svůj domov opouštějí.
TM: Možná jsem jako „porodní bába“.
MS: Takových projektů je v Čechách poskrovnu, že? Stal jste se pastorem, ale nemáte možnosti jako katolická či evangelická církev. Tu reprezentují ti, kteří kněžství mají jako povolání na plný úvazek.
TM: Ve Spojených státech jsme hledali sponzory na věci, které děláme, když jsme získali asi pětinu na aktivity, které se zde dělají, i ty, které jsou životními potřebami, rozhodli jsme se, že půjdeme dál bez této podpory. Opustili jsme, co jsme měli ve Spojených státech. Začátky byly obtížné, protože jsme měli něco sami pro sebe. Jsem přesvědčen, že díky kapitálové výpomoci penzionu Fontána i pomoci ze Spojených států se dostáváme do bodu, kdy máme šanci být mecenáši, můžeme si dovolit více akcí s českou mládeží. Čím více mládežníků máme, tím více zjišťujeme, že nemají dobré sociální podmínky. Můžeme jim přispívat na kempy, ale neházíme na ně peníze, mohou si ovšem přivydělat. Pomáhají nám udržovat studio aj. Tím pádem dávají možnost i Američanům, aby se mohli věnovat duchovní práci.
MS: Snažil jste se oslovit regionální společnosti, které by mohly mít zájem na růstu mladé generace?
TM: Ještě ne. Jedná se o věc, nad kterou přemýšlím. Hlavně tam jde o to, že vše, co děláme, prochází nějakým procesem. Ten není kompletně znám a zpětně se na něj můžeme podívat. Známe pár kroků, které jsou před námi, nebo o nichž si myslíme, že jsou před námi. Pokud bych se měl na vše podívat s nadhledem: čeká nás toho víc. Vyprávěl jste o štědrosti z Ann Arbor v Michiganu, takový přístup se budou muset zdejší lidé teprve naučit. Lidé, kteří jsou zde členové, byť u nás členství oficiálně neexistuje, musí přijmout finanční odpovědnost vůči tomu, co se zde děje, a také vůči tomu, co se bude dít. Toto se je snažíme učit. Díky tomu, že máme středoškoláky a vysokoškoláky, to nebude tak valné, aby přispívali mnoha prostředky. Jde víc o jejich srdce než o samotné finance. Jsem přesvědčen, že do budoucna lidé budou připraveni, schopni být mecenáši jinde a pomáhat.
MS: Nechť se vaše přání naplní! Děkuji vám za vlídná a optimistická slova.