Dialog byl natočen v pátek 20. listopadu 2015 v odpoledních hodinách v pracovně na radnici na Náměstí Jiřího z Poděbrad 4, Poděbrady.
… O definici …
MS: Pane doktore, máme-li hovořit o Evropě, neměli bychom opomenout to, co se stalo před týdnem. Abych se přiznal: sám jsem se to dozvěděl o několik hodin později, když jsem se probudil do sobotního rána s datem 14. listopadu. Víme, že média jsou velice rychlá a špatné zprávy se šíří velmi rychle.
LL: Ano, bohužel – taková je doba.
… Rozměry terorismu …
MS: Když slyšíte slovo terorismus, které slýcháte častěji a častěji, nejste zděšen?
LL: Možná terorismus nepřijímáme s plnou vážností – a to navzdory tomu, že ve slově teror jsou dvě „rr“, která znepokojivě „drnčí“. Občas z toho jde mráz po zádech. Ale tím, že to opakujeme dnes a denně, měli bychom si dát pozor, abychom si na to nezvykli a nebrali to jako běžnou součást života. Z toho mám velkou obavu. V běžné mluvě s dítětem říkáme: ty nás ale terorizuješ, ty jsi malý terorista! Přijde dítě ze školy a prohlásí: ta úča nás tedy terorizovala a dala nám písemku. Jsem přesvědčen, že hrůza slova, které je nejen v češtině tak děsivě drnčivé, se ztrácí tím, že se terorismus stává běžným slovem, protože se s tím dnes a denně potkáváme. Právě dnes (20. 11. 2015 pozn. red.) přepadli teroristi hotel v Mali. My to bereme jako běžnou součást života – a z toho mám velkou obavu. Jednoduše se to stává něčím, na co si zvykáme, místo, aby to s námi pokaždé zatřáslo, protože je to tak časté – a to i nečinností těch, kteří by měli konat – a proto se toho děsím. Nedovedu si představit, že by se něco takového stalo v České republice nebo v Poděbradech. Nedovedu si představit, jak bych konal. Vnímám, že bych do toho jako starosta musel vstoupit, poněvadž bych musel přijmout povinnosti lídra, kdyby zde k něčemu takovému došlo. Nevím, jestli bych neselhal. Stát tváří v tvář bláznovi, který je opásán bombami, nebo drží namířenou zbraň. Sám nevíte, jak byste se choval, pokud byste byl v situaci ohroženého člověka, a proto si nesmírně vážím lidí, kteří se ve vypjaté situaci dokázali zachovat statečně.
MS: S nadsázkou člověk může užít křesťanskou moudrost, v níž se říká: krev mučedníků je semeništěm nových křesťanů. Vím, musíme to brát s rezervou, ale pokud se člověk stane součástí útoku nějakého pomatence, je na něj uctivě vzpomínáno. Je vhodné si připomenout, že v Poděbradech máme pomník Karla Hampla, který složil junácký slib a byl na konci II. světové války zabit.
LL: Zkuste se na školách zeptat, kdo zná Karla Hampla?
MS: Zde bychom měli konstatovat: lidé, jako je pan Hampl, kteří přišli o život, žijí v srdcích druhých.
LL: Jsem vůči tomu názoru skeptický, poněvadž kdybychom se zeptali tisícovky žáků základní školy v Poděbradech, mizivé procento – možná promile by vědělo, kdo je Karel Hampl. Ještě bych měl poznámku k metafoře spojení „prolitá krev je semeništěm …“ Mám obavu, že když se prolije krev, tělo se odkrvuje a stává se bezcitným.
MS: Vaše interpretace. Raději bych přešel k definici terorismu …
LL: Jsem přesvědčen, že terorismus není výmysl současné doby, pouze současná doba jej hodně akcentuje. Dovedu si představit, že i ve středověku bylo možné se setkat s terorismem. Jen se zeptejme: co byla husitská období – krvavé bouře? Nebyli to též teroristé, pokud chodili krajem a terorizovali pro nějakou pomatenou myšlenku? Stačí vzpomenout adamity a jiné odnože husitského hnutí. Nemyslím si, že se jedná o aktuální výdobytek současnosti. Tato doba to vnímá mnohem citelněji, poněvadž život ve středověku neměl takovou humanistickou hodnotu jako dnes, a proto nás mrazí, že někdo přijde, odpálí se uprostřed tržiště, zabije sám sebe a ještě s sebou vezme 50 lidí. Terorismus je něčím, co nemá nic společného s humanismem, nemá nic společného s lidstvím, nemá nic společného se základními hodnotami, v nichž jsme byli vychováváni. Jsem přesvědčen, že ten, kdo holduje terorismu – a pro mě je terorismus neomluvitelný v jakékoliv podobě, je opovrženíhodný. Ale přesto uvedu příklad – představitel profesora ve filmu Vyšší princip – herec František Smolík – se postaví před žáky a řekne: „Smrt na tyranovi není zločinem!“ Ano, je pravda, že se jedná o krev za krev, ale křesťanství přece učí: kdo po mně kamenem, já po něm chlebem. Ale ve chvíli, kdy se člověk chová, jak se chová, a já byl hypoteticky na místě střetu a měl pistoli, též bych po teroristech střílel. A to si v životě nedovedu představit, že bych zabil člověka. V tuto chvíli bych to zřejmě udělal, jelikož člověk se ve vypjatých okamžicích nechová zcela logicky, ale chová se pudově jako zvíře, porušuje základní principy lidství. Ale přece se člověk odlišuje od zvířat tím, že má mentální zábrany, že má etické hodnoty – a pokud je neuznává, dostává se na úroveň zvířat. Pokud se však člověk chová jako zvíře, je nutné s člověkem také tak nakládat.
MS: Vaše slova jsou logická. Měli bychom říci: rozdíl mezi teroristy včera a dnes je ten, že jim je věnována velká pozornost, neboť svět je propojenější. Je něco jiného, když pro Reutera pracovali holubi, neřkuli, když zprávy roznášeli lidé atd.
LL: Samozřejmě, ne že jim je věnována pozornost. I v minulosti jim byla věnována pozornost, ale informační možnost byla velmi omezená. Měsíc, dva měsíce stará zpráva byla pořád nová zpráva. Dnes platí rčení: není nic staršího než včerejší noviny. Vývoj je dán nakažlivou chorobou společnosti: řada lidí se snaží proslavit jako Hérostratos. Nezapalují chrámy, ale zabíjejí lidi.
MS: Víte sám, že Hérostratos měl být zapomenut, …
LL: … ale přesto jej všichni známe.
MS: Ne každý jej zná. Co je důležité, je, že ti, kteří páchají teroristické útoky, mají zřejmě politický motiv. Lze říci: terorismus je promyšlené, politicky motivované násilí, s cílem ovlivnit veřejné mínění.
LL: Je otázka, zdali správně užíváte slovo politický, nebo ideologický.
MS: Domníváte se, že slovo politický je chybné?
LL: Víme dobře, že ideologie je podhoubím každé politiky. Ve chvíli, kdy používáte nějaký postup, ten musí z něčeho vycházet, a proto je ideologicky motivován. Pochopitelně – ideologie je i náboženství.
MS: Občas se říká: náboženství je jakousi zástěrkou pro ideologii.
LL: V řadě případů ano.
… Slova a proměny …
MS: Je vhodné se věnovat slovům jako je teror. V počátku jste užíval spojení: dítě mě terorizuje, …
LL: … manželka mě terorizuje, poněvadž chce koupit nové šperky, chce abych plnil její představy, soused mě terorizuje kvůli nejrůznějším prkotinám a tak dále…
MS: Terorismus je ideologie, která používá teror jako svůj princip pro prosazení svých záměrů. Lze říci: teror přichází do společnosti v rámci Velké francouzské revoluce?
LL: Tam se teror projevil velmi brutálně a od Velké francouzské revoluce se učily všechny ostatní revoluce, …
MS: … kromě sametové v roce 1989.
LL: A byla to revoluce?
MS: Spíše ne-revoluce spočívající v předání křesel.
LL: Ano, revoluce, která nebyla revolucí, také požrala své děti – a to docela slušně.
MS: Zmínili jsme francouzskou revoluci …
LL: Jednalo se o koncentrát všeho, co by člověk nepředpokládal. Vezměte si – země Voltaira, Diderota, Rousseaua a všech dalších skvělých myslitelů se najednou začala utápět v krvi. Včera (19. 11. 2015 pozn. red.) jsem viděl na internetu záznam jedné americké političky a byl tam dotaz jisté muslimky, co říká útoku proti islámu. Ona reagovala protiotázkou: „Vy jste Američanka?“ Bylo odpovězeno, že ano. „Proč se tedy neptáte: co uděláme s tím, že nám nabili 4 vojáky v Afghánistánu? Tak by měla znít reakce Američanů, a ne, co uděláme s odmítáním islámu jako takového.“ Pak politička pokračovala myšlenkou ve vztahu k francouzské revoluci: „Určitě se shodneme na tom, že islám jako náboženství není krvavé. Jistě se shodneme na tom, že 90 procent, kteří vyznávají islám, jsou slušní mírumilovní lidé. Dnes vyznává islám asi miliarda 300 milionů lidí – 130 milionů lidí jsou ti, kteří islám vyznávají jako radikální. Přitom většina islamistů jsou dobří, mírumilovní lidé. Většina lidí v Německu za Hitlera byla též mírumilovná. Menšina těch, kteří propadli myšlence fašismu, způsobila útisk a pak válku. V sovětském Rusku bylo též mnoho lidí mírumilovných, ale přesto tam zahynulo 20 milionů lidí. Za velké kulturní revoluce v Číně miliarda Číňanů byla také mírumilovných, ale 100 milionů Číňanů udělalo z Číny krvavou lázeň. Jsme přesně u francouzské revoluce, kdy pár pomatenců v ideologickém domnění, že udělají krásnou, svobodnou zemi, začalo vraždit strýčky za to, že se někdo podíval vlevo, přičemž se měl podívat vpravo.“
MS: Pane doktore, pozor, když si člověk projde ve výboru myšlenky Alberta Einsteina, on zmiňuje, že problém je v tom, že mezi lidmi rozhoduje mlčící většina. Ti jsou těmi, kdo zlo dopouštějí.
LL: Znám jeden citát, byť autora si nyní nevzpomenu, jenž tvrdí: nebojím se nepřátel, mohou mě v nejhorším zabít, nebojím se přátel, mohou mě v nejhorším zradit, ale bojím se lidí lhostejných, poněvadž jejich nečinností funguje na tomto světě vražda a zrada.
MS: Říkáte jinými slovy to, o čem uvažoval Albert Einstein.
LL: Je milé, že člověk má stejný názor jako on …
MS: Také jste pan starosta.
LL: Ale jemu nabízeli pozici prezidenta Izraele. Mně ještě ne.
MS: Pouze Poděbrady mají přátelské vztahy s izraelským městem.
LL: Nejen Poděbrady.
MS: Je vhodné se zeptat, zdali si myslíte, že útoků nepřibývá. Čím si vysvětlujete skutečnost, že zde máme odkazy tu na zničené letadlo plné civilistů patřící ruským aeroliniím, tamhle nějaký pomatenec z Norska zabije v Oslo své spoluobčany … Není náhodou svět „infikován“ terorismem?
LL: Netroufám si to hodnotit. Shodneme se na tom, že v poslední době je terorismu nebývale moc. Nalézt k tomu sjednocující příčinu je nereálné.
MS: Záleží na tom, kdo to provádí?
LL: Ano, jak Breivik v Norsku, tak tito islámští teroristé, nebo předtím Rudé brigády, nebo IRA v Severním Irsku, ve Španělsku je to ETA – to všechno jsou teroristé. Jedná se o prosazování názoru menšiny na úkor apatie většiny.
… Válka a terorismus …
MS: Lze konstatovat: terorismus vyvolává válku? Je zde snaha po opětování činů.
LL: Neřekl bych. Závisí na rozsahu teroristických útoků. Záleží na jejich materiálním – personálním zázemí a také na síle terorismu jako takového. Jen si vezměte, že například Irská osvobozenecká armáda – byť se chovala brutálně, teroristicky – pořád měla sympatie mírumilovného obyvatelstva, které tvrdilo: bojují za nás. Když to přeženu – a nyní se dostanu na velmi tenký led: Kdo to byli partyzáni? Z pohledu Němců to byli odporní teroristé.
MS: Víte však, že bez takových partyzánů by nevznikla třeba Jugoslávie, Tito by pak asi nebyl vůdce Jugoslávie.
LL: Samozřejmě. Uvědomte si, jaké ohromné věci udělali partyzáni ve Francii nebo ve Slovenském národním povstání. Díky nim byla úspěšná bitva o Dukelský průsmyk, protože dokázali vázat část německých jednotek na sebe. Ale opakuji – z pohledu Němců se jednalo o teroristy.
MS: Vidíte, když někdo bojuje na správné straně, …
LL: Kde je správná strana?
MS: Ti, kteří páchají atentáty, jsou též přesvědčeni, že jsou na správné straně. Je to otázka úhlu pohledu. Partyzáni bojovali za národ.
LL: Asi se shodneme, že odsuzujeme terorismus. Představme si: sebevražedný příslušník ruské armády opásaný granáty by se dostal do centrály Islámského státu, vyhodil sebe a zároveň polovinu lídrů. Z jejich pohledu je to terorismus, z obecně přijímaného pohledu se jedná o terorismus, a my bychom jej přijali jako hrdinu. Stejně se oni staví k lidem, kteří se odpalují na nábřežích, nádražích, tržištích.
MS: Takovýto člověk by byl vytesán do kamene. Vím, jedná se o úhel pohledu. Co by bylo semeništěm? Přidali by se lidé?
LL: Nejsem si jist.
MS: Státníkům by se ulevilo.
… Ex post …
MS: Měli bychom se zeptat: lze s terorismem bojovat? My si můžeme vytvářet ex post přístupy, jak s ním naložit.
LL: Proti normální armádě můžete bojovat, protože je nějak dislokovaná. Tušíte, jaké má síly, kdo jí velí, jaké má materiální zázemí. Proti teroristům, o nichž nevíte vůbec nic, nevíte, kdy a kde se vynoří, nevíte, kdo jim velí, nevíte, jaké mají vyzbrojení, to nejde. V tu chvíli budete o krok zpět za teroristy.
MS: Máte to stejné jako u filozofů: sova Minerva odlétá za soumraku. Moudřejší jsme až ex post, zdali někdo vůbec. Můžete říci: fyzické exploze byly za večera, ale tomuto stavu čelila naše civilizace již několikrát. Kladu si zde otázku, zda se jedná o válku proti teroru, kterou ohlásil George Bush mladší – a to již v roce 2001, nebo si myslíte, že se jedná o plácnutí do vody?
LL: Jsem-li prezidentem nejmocnější země světa a v centru mého města se stane něco absolutně nepředstavitelného, musím udělat patetický výrok, i kdyby nebylo na sůl. V takových chvílích i patos, který do běžného života příliš nepatří, je nesmírně důležitý a sjednocuje národ. Průměrný, dokonce podprůměrný prezident Bush, z něhož si všichni dělají legraci, najednou díky tomu vyrostl a stal se prezidentem, který se postavil čelem proti teroru. Jedná se – bohužel – o iluzi, jelikož s terorem se prostě nedá utkat jako rovný s rovným.
MS: Můžete jej monitorovat – máte sociální sítě.
LL: Šel bych do minulosti. Nechvalně známý Sadám Husajn, nechvalně známý Husní Mubárak, nechvalně známý Muammar Kaddáfí – v jejich éře terorismus takový nebyl, jelikož svým despotismem jej drželi v přijatelných mezích. Byl nějaký terorismus v Sovětském svazu za komunistické éry? Byl nějaký terorismus v zemích socialistického tábora? Nebyl, jelikož jsme byli do jisté míry policejní státy, které byly tvrdě hlídané, bohužel demokracie, která dnes přišla – a zaplať Bůh za ni – způsobuje, že se lidé přestávají bát a chtějí šířit něco, co je v jejich osobním zájmu, a přitom jde o zájem pomatených hlav.
MS: Pane doktore, nesmíme zapomínat, že sám komunismus byl státním terorem. Jen se podívejte na popravy v padesátých letech.
LL: Souhlasím, ale předvídatelným. V současnosti je teror nepředvídatelný. Nevíte, kde udeří, nevíte, na koho udeří. Při identifikaci lidí teď po atentátu v Paříži bylo zjištěno, že 10 procent lidí ze zemřelých při atentátu jsou muslimové.
MS: Část lidí, kteří spáchali útok, šla přes Českou republiku.
LL: To není prokázáno. Jedná se čistě o hypotézu.
MS: Také přes Českou republiku přešli i další, …
LL: … třeba Che Guevara?
MS: Měl jsem spíše na mysli Muhammada Attu, který se podílel na únosu letadel v New Yorku v roce 2001.
… Technika a terorismus …
MS: Nepřispívá k terorismu také technika, odlidštěnost? Společnost v minulosti žila pomaleji, klidněji. Lidé měli jiný žebříček hodnot.
LL: Souhlasím s vámi.
MS: Něco jiného je zabít člověka tváří v tvář, a něco jiného je mít k tomu techniku.
LL: Právě toho se dnes všichni bojí, protože jsou v záloze chemické zbraně, jsou v záloze bakteriologické zbraně, špinavé atomové bomby…
MS: Nad naším světem nemáme kontrolu.
LL: Pokud jde o atomové zbraně, věříme, že v tuto chvíli je teroristé zatím nemají. Zdůrazňuji – zatím.
MS: Jen si vezměme, takový Irán vyvíjel tyto zbraně.
LL: Stačí se podívat na bývalý Sovětský svaz. Jsou tam lidé, kteří jsou s to prodat vše, …
MS: … i když tam mají Vladimíra Putina, jenž reprezentuje silného vůdce.
LL: Neviděl bych to tak, ale rozumím, že druhá strana bude toužit po totalitním režimu, ale ne terorista. Zkrátka – ať zde někdo zařídí pořádek. Vzpomínám si na reportáž z Francie, kde se po atentátech ptali občanů, co říkají na mimořádný stav. Francouzi souhlasili – ať je to klidně půl roku, byť jsou národem zrozeným do svobody.
… Implikace terorismu …
MS: Ano, vybavuje se mi obraz Francouze Eugena Delacroixa – Svoboda vede lid. Možná by byl přemalován.
LL: Nemyslím si, že Francois Hollande toho zneužije, ale kdyby úřad zastával Nicolas Sarkozy, ten by se zřejmě situace ujal jinak – upevnil by prezidentskou moc. Hollande je v mých očích měkčím prezidentem. Vezměte si třeba příklad jeho komunikace s paní Merkelovou, myslím, že je tam vždy tím druhým.
MS: Možná v tom svou roli hrají ženy, za nimiž se vydával po Paříži. Můžeme říci: když je teror, je narušena důvěra, ale na druhou stranu demografové po 11. září 2001 přišli na skutečnost, že vzrostla natalita.
LL: U nás v Česku ne.
MS: Když jste konfrontován se smrtí, jedna z možností je, že se uzavřete do rodiny.
LL: Takovou úvahu jsem nezaznamenal a výrazně se s ní neztotožňuji.
MS: Když víte, že na vás někdo udeří, snažíte se žít naplno.
LL: Nejsem si jist. Jak to bylo za minulého režimu? Lidé žili bázlivě na svých chalupách, protože také nevěděli, kdy na ně někdo udeří.
MS: Lidem nešlo o život.
LL: Převážně ne, ale shodli jsme se, že se jednalo o státní terorismus.
MS: Spíše státní teror.
LL: Buďme opatrní se slovy, poněvadž Československá socialistická republika byla jiná v roce 1955, a jiná v roce 1985.
MS: Normalizace si to vybírala jinak.
LL: Ano, u nás se v té době už nezabíjelo.
… Kdo za to může? …
MS: Na tuto skutečnost jsem poukázal. Podle vás, kdo za to může? Náboženství? Lidská pýcha? Můžeme zmínit hypotézu, že poslední útoky v Paříži uspořádali lidé, kteří jsou z Islámského státu.
LL: Ptejme se, co je to ten samozvaný Islámský stát?
MS: Lze odpovědět: společenství lidí, které se nachází v prostoru severní části Sýrie, Iráku, jižního Turecka … Vlastně je to chybně definovatelná améba …
LL: … velikosti Francie.
MS: Pozor, má pouze 7 milionů obyvatel. Můžeme říci, že je utvářen lidmi, kteří jsou manipulovatelní – vymytými mozky.
LL: Jaký je to stát? Stát má přece plnit základní povinnosti vůči svým občanům. Kromě toho, že je chrání, musí se o ně starat. Musí jim poskytnout základní funkce státu i samosprávu.
MS: Můžeme říci: že Islámský stát nenaplňuje znaky státu. Ti lidé si pouze tak říkají. Má Česká republika například vyslance Islámského státu? Ne, poněvadž se jedná o entitu samozvanců.
LL: Lidé mají smůlu, že zrovna na svém území mají Islámský stát. Kdo mi třeba vyplatí důchod, když mi jej doposud Bašár Asad posílal? IS to asi nedělá.
MS: Jedná se o lidi, kteří mají vztah k území, na kterém se Islámský stát nachází. Jedná se o Syřany, Iráčany, a snad se nerozšiřuje o Íránce. Bohužel, mírumilovní Evropané se nemohou řádně bránit.
LL: Spíš stav akceptovat.
MS: Není to vše způsobeno tím, že lidé, kteří žijí v Evropě, vertikálu své existence pozapomněli?
LL: Směřujete k tomu, že se nacházíme ve zdánlivě identickém období pádu velké říše římské. Všechny historické paralely jsou pěkné, ale žijeme teď a tady, nežijeme v pátém století našeho letopočtu. Situace se nikdy neopakuje. Můžeme se o tom poučit, ale rozhodně se nejedná o stejnou situaci, protože ve starém Římu byla praxe, že bohatí lidé se mohli vykoupit z vojny tím, že za sebe zaplatili dva otroky. Boháči sice žili dál v přepychu, „přežírali se“, „tloustli“, a otroci, když přišlo k válčení, neměli důvod za ně bojovat. Sice se cvičili ve zbrani, ale když se potkali s Langobardy, Vizigóty, zahodili zbraně, přešli na jejich stranu, nebo utekli. Stát se tak dobrovolně zbavil své ochrany. U nás takový přístup naštěstí není.
MS: Jen se podívejte – Švýcaři mají jiný přístup ke státu, stejně tak Izrael.
LL: Zmínil jste dva extrémy.
MS: Pozor, to je důležité, neboť lidé cítí svou povinnost ke státu, …
LL: … ale každý jinak.
MS: Švýcaři jsou neutrální, …
LL: … každý má doma v kufru samopal, uniformu i plynovou masku. Naopak Izraelci zase mají na počet obyvatel největší armádu na světě. Každý do šedesáti let je tam v činné službě, aktivně se účastní bojů, poněvadž jim nic jiného nezbývá. Uvedl bych malou odbočku. Před lety jsem byl požádán nymburským divadlem, abych pro ně udělal Bílou nemoc od Karla Čapka. Já jsem říkal: hru mám nesmírně rád, poněvadž má hlubokou myšlenku, ale současně vím, že hra je v současnosti nehratelná, jelikož je stará. V době, kdy ji Čapek psal, jasně mířila na fašistické Německo, dnes tomu tak není. Zamýšlel jsem se na tím, …
MS: … jak ji aktualizovat, …
LL: … což bylo před sedmi lety. (v roce 2008 pozn. red.) Vlastně se jedná o boj s teroristy a tamní maršál, záporná postava hry, vystupuje podobně jako hlava židovského státu – v tom smyslu, že musí zabíjet teroristy, separatisty, aby sám se svým národem přežil. Nejde do války, že má zájem bojovat za každou cenu – nicméně, když nebudu bojovat, zvítězí teroristé, kteří přejdou hranice země. Jedná se o trochu jiný výklad Karla Čapka, avšak aktuální pro dnešní dobu. Posun od fašismu k terorismu. Najednou se maršál dostal do jiné pozice, do jiné figury. Těžko s ním někdo mohl souhlasit, ale odsouzení nebude tak jednoznačné, protože ve stejné situaci je dnes třeba právě židovský stát. Když se Židé přestanou bránit před Araby, kteří tam jsou a ohrožují je, bude to znamenat krvavou lázeň a zánik samostatného Izraele.
MS: Pane doktore, jsem přesvědčen, že se mýlíte. V Izraeli nyní panuje mír – a to díky tomu, že mnohé je střeženo armádou a také je situace izraelského státu podporována Amerikou.
LL: Nesouhlasím s vámi, neměli bychom zapomínat, že Amerika od Izraele dává ruce pryč.
MS: Postupně. Jedná se však o Obamovu Ameriku, která nechce být strážcem této země.
LL: Nebudu s vámi polemizovat. V Izraeli jsem byl a viděl jsem vojáky, kteří tam jsou na každém kroku. Viděl jsem náročné bezpečností kontroly, poněvadž je tam nesmírný strach, že nějaký fanatický terorista zabije mírumilovného občana. Proto, aby je nezabili, musí tam být většina po zuby ozbrojená a připravená při každém ošklivém pohledu druhého člověka zneškodnit, zabít. V takovém stavu se nedá žít donekonečna. Nerad bych se dožil stavu, aby se do stejné situace dostala Evropa. Asi nemáme zájem, abychom byli na náměstích, na každém kroku doprovázeni lidmi se samopaly? Když se někdo špatně po nich podívá, vytáhnou pušku a zastřelí jej.
MS: Dostáváme se do situace, kterou znal i Řím: chceš-li mír, připravuj válku.
LL: Samozřejmě.
MS: Ano, jedná se o jinou válku.
… Léčba nehostinné situace …
MS: Možná budu označen za naivku, když prohlásím: jediná možnost je běh na dlouhou trať – a to znamená pečlivá výchova.
LL: Jak chcete vychovávat děti, které dnes pouze sedí u počítače a zajímá je jenom zábava. Ukážu to na příkladu. Televize začala vysílat pořad Zlatá mládež. Náhodou jsem se díval na úvodní díl. Vybrali pět mladých lidí – tři kluky, dvě holky, které charakterizovali tím, že všichni jsou jedináčci, všichni jsou z velmi bohatých rodin. V životě se nezabývali nedostatkem peněz, v životě nepřičichli k práci, nikdo je do práce nenutil a je u nich běžné, že za večer utratí i 25 tisíc. Nyní tam přišel hoch, který velmi dobře vypadal a prohlásil, že by si velmi rád vydělával sám. Má tři automobily od otce, může si vybrat, jaké chce, peníze má neomezené. Rád by si peníze vydělával sám, protože chce, aby si udržel standard a nebyl dál závislý na rodičích. Je přesvědčený, že je vhodné jít do politiky … Nyní si představte, že tento člověk – jak vypadá, z jaké rodiny pochází a jaké má zázemí, jakou prestižní školu studuje, se dostane do politiky. Měli bychom se tázat: co takový člověk ví o životě? Jedná se o segment lidí, kteří se skutečně dostávají do politiky. Pro ně se jedná o zajímavou profesi, jsou z dobrých rodin buď restituentů, nebo bohatých právníků, podnikatelů. V životě nepoznali problémy, v životě nepoznali práci – a tito lidé možná budou ve vysoké politice rozhodovat o našich osudech – probůh ne!
MS: Možná bychom měli jít cestou Švýcarska, poněvadž tam lidé řeší problémy, kde vznikly. Takovýmto lidem nedat šanci.
LL: Domníváte se, že hoch tu šanci nedostane? Možná po televizi ne, ale za běžné situace ji dostane.
MS: Věřím v kolektivní rozum.
LL: To jste hodně naivní. Též jsem takový, nicméně vůbec nevěřím, že kolektivní rozum existuje. Podívejte se na naši současnou politickou scénu. Politika by měla být o myšlenkách, o charismatu, o vůdcovství. Máme ve veřejném prostoru někoho, kdo by mohl být označen za charismatického vůdce s vyhraněným programem? Ne, máme tam lidi, kteří se na svá místa převážně dostali v rámci stranické hierarchie a dnes dokonce i podle nějakých kvót!
MS: Pozor, pokud lidé nebudou „otřeseni“ tématy, která by měly být zásadní pro život, možná budou věřit spasitelům, …
LL: … ale falešným.
MS: Děkuji vám za sdílení pohledů na terorismus.