Hydrogeolog Zbyněk Hrkal v druhém setkání u tématu vody se zaměřil na otázky rozložení vody na naší planetě. Táže se: Proč na některých místech je dostatek, ba přebytek a na jiných místech jsme svědky vyprahlé? K mnohému jsme dopomohli, ale na druhou stranu máme rozum, který navrhne řešení – například zpracování odpadní vody a její proměnu v pitnou či odsolování vody prostřednictvím technologie reverzní osmózy. Za problémem vody nesmíme hledat pouze přírodní podmínky, ale člověka, kterému zem byla dána ke správě. Stačí se podívat na Izrael a některé africké země. Analyzujeme-li kvalitu nakládání s vodou v rozvojovém světě, důležitou roli hraje, kdo tyto země v minulosti spravoval, zdali například Španělé, Britové či jiné vyspělé národy. V globálním pohledu je důležité mít na mysli i jakou roli hrají nadnárodní instituce – jako je OSN, případně IPCC.
Dialog byl natočen na přelomu léta a podzimu 2019.
… Planetární bilance vody …
MS: Nyní bych se rád zeptal, jak přistupujete k rozložení vody na planetě? Je pravdivý fakt, že suma vody na planetě je konstantní, pouze rozdělení vody se proměňuje. Jsou místa, kde je jí nedostatek, ale na jiných je přebytek. Jak s vodou nakládat, aby byl udržen život? Vždyť jsme vyšli z teorému, že voda je život.
ZbH: Vnímám to jako velkou výzvu, kterou před nás klade příroda, Bůh. Shodneme se, že se jedná o výzvu civilizaci. Bůh či příroda zkoušeli na planetě jednotlivé druhy – rostlinné či živočišné. Předložili před ně zkoušku, buď se osvědčily ve své adaptabilitě a změně se přizpůsobily, případně se přesunuly nebo onen druh vyhynul. Něco podobného vidíme v současné době. Jedná se o výzvy pro lidskou civilizaci, která se má vypořádat s nedostatkem vody. V tomto směru bych byl optimista, alespoň v tom ohledu, že máme technologické prostředky k tomu, abychom krajní varianty nedostatky vody dokázali vyřešit. Závisí pouze na nás, na civilizaci, zdali tyto technologie dokážeme využít.
MS: Zde bychom se měli držet skutečnosti, že „využít“ je můžeme pouze tehdy, pokud budeme bohatí, chytří, vzdělaní.
ZbH: Ano, bohatství v tomto ohledu je velmi důležité. Můžete být vzdělaný a chytrý, ale pokud zůstanete chudý, vzdělání nebudete mít možnost využít. Nezapomínejme, že technologická řešení jsou nákladná. Jak chcete vybudovat odsolovací zařízení v chudé zemi, když investice na něj jde do miliard a musíte mít infrastrukturu na rozvádění vody? Netýká se to pouze otázky vzdělanosti, ale společnost na realizaci těchto počinů musí být i ekonomicky silná. Přiznejme si: slovíčko „bohatý“ zní pejorativně, protože si představíte miliardáře, jak sedí na měšci peněz. Raději proto používám termín „ekonomicky silná společnost“.
MS: Nutno říci, že ekonomicky silná společnost vzniká pozvolna, nemá-li dojít k nedobrým bilancím v oblasti životního prostředí. Mám na mysli Čínu. Tamní objem bohatství vzrůstal na úkor životního prostředí.
ZbH: Platí ale i, že nejkvalitnější životní prostředí mají státy, které jsou na tom ekonomicky dobře, které jsou dobře organizované. Nejhůře jsou na tom státy politicky i ekonomicky zdevastované.
MS: Porovnáváte-li si jakou „ekologickou stopu“ zanechávají bohaté státy, je zde ale nepoměr. Budu konkrétní: Švýcarsko je na tom hůř než Česká republika. Řeknu to takto: zelený trávník není znakem ekologického nakládání s krajinou.
ZbH: Určitě.
MS: Prosím vás, jak zajistit skutečnost, aby na světě netrpěli lidé žízní? Tážu se z toho důvodu, že státy, kde trpí žízní, mají velké zásoby podzemní vody, mám na mysli Afriku.
ZbH: Ne úplně všechny – například Somálsko nebo Súdán mají skutečné problémy. Opět bych připomenul význam vzdělání, organizaci společnosti a ekonomickou sílu společnosti. Můžeme tvrdit: čím chudší stát, tím nižší úroveň a kvalita života.
MS: Víme, že státům můžete poskytnout finance, ale finance jsou „odsávány“ vládnoucí elitou.
ZbH: Afrika je asi nejkřiklavější případ. Moudří Afričané říkají, neposílejte nám tradiční pomoc ve formě peněz a potravin. Je to cesta do pekel, poněvadž nás to odnaučí pracovat. Aby se místní lidé naučili řešit nedostatek vody, potřebují se vzdělávat od nejnižší úrovně.
MS: Jak hodnotíte aktivity, které vykonává společnost Člověk v tísni, která se podílí na malých infrastrukturních projektech?
ZbH: Tyto aktivity jsou nejlepší, co tam člověk může dělat. Ukazujeme jim, jak sami si mohou zajistit elementární péči o základní zdroje, pozvolna si začnou zvedat životní úroveň tím, že začnou něco vyrábět, s něčím obchodovat.
… Ohniska vodního napětí ve světě …
MS: Jak si vysvětlujete skutečnost, která souvisí s evolucí člověka. Právě z tohoto kontinentu vyšel člověk do ostatního světa a pozvolna se stal „postrachem“ pro člověka, život, vodu.
ZbH: Tuto otázku si kladu sám sobě. Podíváte-li se na jednotlivé kontinenty, rozvojovou zemí byly před třiceti lety označeny státy jako Brazílie, Jižní Korea. Dnes tomu tak není. Ušly dlouhou cestu.
MS: V Latinské Americe …
ZbH: … jsou ještě velké rozdíly.
MS: Vezměte si Čínu – ta je velkým investorem právě v Africe.
ZbH: Asie a jižní Amerika se úžasným způsobem rozvíjí, ale v Africe tomu tak není. Tam je to neštěstí. Ptejme se, proč je na tom špatně právě Afrika? Odvíjí se to od kulturního vývoje? Jedno z vysvětlení je kolonizace Afriky. Toto vysvětlení ale kulhá, poněvadž stejně jsme kolonizovali i jižní Asii. Je to tedy otázka místní mentality? Přiznám se, že bych nedokázal odpovědět, proč zrovna Afrika je na tom tak, jak je.
MS: Tážu se z toho důvodu, že z Afriky můžeme čekat možné vlny těch, kteří budou migrovat.
ZbH: Ano, migrace se dá očekávat z nejchudších oblastí – a těch, které mají ekonomické problémy.
MS: Nemohli bychom udělat něco, jako byl Mashallův plán pro Afriku?
ZbH: Asi ne, poněvadž Evropa a bílá civilizace v Africe je již zcela nahrazená čínským vlivem. Afrika je čínská a vzali jsme to za chybný konec. Po II. světové válce tam byl vliv Sovětského svazu, jenž tam zanechal neblahou stopu, rozvrátil celý koloniální systém, jenž byl špatný, ovšem měl nějaký řád.
MS: V Africe se odehrály takzvané války v zastoupení. Studená válka se promítala do situace v Africe.
ZbH: Špatně bylo, že jsme africké státy začali poučovat o demokracii, která jim byla naprosto cizí. Začali jsme jim vnucovat náš způsob myšlení, avšak oni jej nepochopili a nepřijali za svůj. Hospodářskou pomoc jsme podmiňovali zaváděním našich principů řízení. Poté tam přišli Číňané, jimž je tento přístup cizí. Bez výčitek korumpují tamní režimy. Díky tomu získali hlavně přístup k surovinám. Drtivá většina afrických států zažívá nový, tentokrát čínský kolonialismus.
MS: Ptejme se: kdo postavil Čínu na nohy? Situace byla způsobena jednáním „bílého muže“. Čína se v posledních čtyřiceti letech stala „dílnou“ západního světa.
ZbH: Nabídli nám levné věci a byli jsme rádi.
MS: Možná jsme svědky pozdní lítosti nad činností, kterou jsme způsobili.
ZbH: Neřekl bych, že způsobili, ale podporovali.
MS: Nedílnou součástí je „kšeft“. Pragmatismus, ba oportunismus. Můžeme Afriku vidět jako tikající bombu?
ZbH: Ano a nevidím tam světélko na konci tunelu. Nedovedu si představit řešení, jak africké státy vyvést z marasmu.
MS: Můžeme konstatovat: bude-li vodní bilance negativní, svět čeká pnutí.
ZbH: Čína nemá zájem o budování infrastrukturních projektů týkajících se vody. Dělají to jinak, koupí důl a těží. Existuje velký rozdíl mezi britským kolonizátorem, jenž tam budoval železnice a infrastrukturu – nikoliv pro blaho černochů, ale pro své zájmy. Jeho záměr byl dlouhodobý, zůstat v Africe po generace, a proto infrastrukturu stavěl pro sebe. O toto Číňané zájem nemají. Koupili si důl na lithium, aby je prodávali do Evropy. Jediná silnice, kterou postaví, vydrží 20 – 30 let. Bude z dolu do přístavu. Nic více tam neudělají.
MS: Jaká jsou další ohniska na mapě světa, z nichž Evropané mohou mít strach?
ZbH: Nesouhlasil bych s tím, že by hnacím motorem migrace byla pouze voda. Ta je v mých očích až sekundární. Primárně se jedná o chudobu a politickou nestabilitu. Často se setkáváme s názorem, že do Evropy proudí uprchlíci především z důvodu nedostatku vody. Uvádí se příklad Sýrie. To je země, kde skutečně panuje nedostatek vody, ale hlavním motivem migrace je politická nestabilita a tragédie válečného konfliktu. Vezměte si Izrael a Sýrii. Jedná se o klimaticky identickou oblast. V obou případech je katastrofální nedostatek vody. Do Evropy ale žádní Izraelci nepřicházejí, naopak od nás „prchají“. Je to způsobeno tím, že izraelská společnost je bohatá, vzdělaná a problém s vodou dokáže vyřešit. Zatímco Sýrie je destabilizovaná válečným konfliktem, který decimuje společnost. Místní lidé tedy neprchají kvůli nedostatku vody.
MS: Spíše prchají kvůli nedostatku lidské důstojnosti.
ZbH: Ano, to je hlavní příčina.
MS: Přiznejme si fakt, že každý má zájem se mít dobře, být zajištěn, žít jako člověk – a ne pouze přežívat.
ZbH: Je to jeden z primárních atributů lidské společnosti.
MS: Můžeme shrnout: tam, kde lidé trpí nedostatkem lidské důstojnosti, uchylují se k migraci. Převedeme-li toto na americký kontinent – USA staví zeď proti mexickým imigrantům, prchajícím ze své země, poněvadž v Mexiku není lidem dopřána plná důstojnost. Touha žít jako lidé, svobodně, je hlavním motivem Mexičanů, důvodem, jít i „hlavou proti zdi“.
… Náprava vztahů …
MS: Mohli bychom změnit poměry ve světě, pokud by došlo k finančnímu transferu?
ZbH: V jaké podobě?
MS: Víme, že finanční pomoc chudým státům selhává.
ZbH: Pracoval jsem delší dobu v Nepálu. Místní humanitární organizace mě varovaly: až se vrátíte domů, nikdy neposílejte humanitární pomoc ve formě peněžních darů. Mají zkušenost, že většina peněz, které se pošlou do Nepálu, končí v „kapsách“ úřednického aparátu. Přibližně pouze 10 procent dojde k bídnému, jemuž jste chtěl pomoci. Ovšem hlavním problémem je obrovská korupce. Druhý problém spočívá v udržitelnosti projektu. Projekt funguje, pokud je tam fyzicky přítomen ten, kdo peníze poskytuje. V okamžiku, kdy usedáte do letadla a odlétáte, projekt, který byl budován, je obvykle ihned rozkrádán. V drtivé většině případů systém – je-li komplikovanější, přestává fungovat.
MS: Je to způsobeno institucionálními a kulturními normami. Správné, férové jednání se nedá osvojit jen tak. Trochu odbočím: Proto po roce 1989 nevzniklo středoevropské Švýcarsko, byť někteří si mysleli, že je možné.
ZbH: Není možné převádět způsob myšlení a řízení.
MS: Podobné je to se zákony v Latinské Americe. Mají ústavu Spojených států, ale funguje jinak. S tím se musí počítat.
ZbH: Zpět k vodě a projektům. Pomáhat ano, ale pomoc musí být specifická. Též by měla být realizována s dokonalou znalostí místního způsobu myšlení. Není možné, aby zdejší úředník řekl: vy v Čad, tady máte miliardu, převezmete naše zákony. Tento přístup je předem odsouzen k zániku. Takto pomoc nemůže fungovat.
MS: Bohužel, někdy je tak marketingově podána, to je ovšem již problém lidí, kteří na ni přispěli.
… Vodní infrastruktura ve světě a kontexty …
MS: Zaměřme se nyní na infrastrukturu v bídných zemích ve srovnání s tím, nač jsme zvyklí. Jsme v Praze, která má sofistikovanou infrastrukturu, která se budovala po staletí. Víme, že voda je buď ze Želivky, nebo Káraného. Můžete popsat rozdílnou logiku přístupů chudých zemí v nakládání s vodou?
ZbH: Drtivá většina fungující infrastruktury paradoxně funguje z doby kolonialismu. Je obrovský rozdíl mezi státy, které spadaly do britské sféry a státy, které byly spravovány Španěly či Portugalci. V britských koloniích byla infrastruktura budována dokonale, a proto státy i po desítkách let nezávislosti těží z její kvality. Místní novodobé snahy o rozvoj vlastní vodní infrastruktury většinou bývají nekoncepční, a velmi často se nutně setkáváme s neustále se opakující chybou: vybuduje se jen jedna část, což je rozvod vody. Ten zajistí dodávku vody, ale nikoliv čištění vody odpadní. V důsledku toho se dramaticky spotřeba vody zvýší. Občané jsou první rok, dva, tři spokojeni. Otevřou kohoutek a voda jim teče. To však způsobuje obrovský problém ve všech aglomeracích rozvojových států jako je například Lagos, kdy se vodní toky doslova stávají stokou.
MS: S tím pak přirozeně přichází problémy zdravotní.
ZbH: V mých očích se tento svět nachází ve stejné situaci jako evropské země ve středověku.
MS: Provedete jen jeden krok v rozvoji dodávky vody, a není dokročeno.
ZbH: Přesně!
MS: Mám hypotetickou otázku: nepomohly by akce těch velmi bohatých? Nebo by to byly jen vyhozené peníze?
ZbH: V případě nekoncepční pomoci by se situace mohla i zhoršit, protože v řadě států je humanitární pomoc přímo zneužívána, typickou ukázkou jsou například palestinská území.
MS: Nemůže mít člověk z bohatého světa pocit viny na tom, že žije ve vyváženém životním prostředí, když ostatní trpí?
ZbH: Nemám tento pocit. Vezměte si například Nizozemí, což je jeden z nejbohatších států na planetě – a z hlediska ekologie nejšpičkovějších. Jak se takovým stal? Usilovnou prací Holanďanů, kteří „vyrvali“ svou zem moři. Uvědomme si, že Nizozemí je velmi nehostinné prostředí pro život, ze kterého Holanďané vytvořili na první pohled ráj. To bohatství jim nespadlo z nebe, generace Holanďanů se na jeho vytváření podílely. Proč by Holanďan jako symbol Evropana měl trpět nějakými výčitkami svědomí, že na jiném koutě planety jsou lidé, žijící v prostředí, kde „zarazíte“ klacek do země, on vám obroste banány, kde přírodní poměry jsou idylické, přesto tito lidé tam trpí, poněvadž jsou neorganizovaní a chudí. Proč by měl Holanďan mít výčitky svědomí, když jej novináři zásobují fotografiemi zubožených dětí z nějakého anonymního afrického státu?
MS: Nezapomínejme na jednu skutečnost: jako lidstvo jsme celek. V Bibli, již citujete ve svých dílech, je psáno: trpí-li jedna část, trpí celek.
ZbH: Jistě, ale pomoc jedněm nesmí zničit druhé!
MS: K této skutečnosti bychom neměli být lhostejní.
… Instituce, voda a kontexty …
MS: Máme instituce, které mohou pomoci. Evolučně jsme si vytvořili instituce, jimiž se snažíme přispívat. Shodou okolností se v současnosti bude konat výroční zasedání OSN, kde se státy světa snaží o těchto problémech debatovat.
ZbH: Vím, kam směřujete. V principu s Vámi souhlasím. Začnu ze široka – a to teorémem: Máte-li dospět ke smysluplnému řešení, nikdy neorganizujte schůzi, u které sedí více než 10 lidí, poněvadž k závěru pak nikdy nedospějete. Ideálním skupina čítá 6 lidí, poněvadž v tomto společenství můžete dosáhnout konsensu.
MS: Cítíte tah na branku.
ZbH: Nemám příliš velkou důvěru v OSN, neboť podíváte-li se do výsledků podobných organizací, jsou naprosto bezzubé a za celou dobu své historie v životě neudělaly žádný závěr, který by bylo lze nazvat tahem na branku.
MS: Vlastně se jedná o „kávovou společnost“.
ZbH: Celý problém, který jste nyní definoval, je multispektrální, velmi komplikovaný a to, že bychom se domluvili jako planeta, je zcela mimo realitu. Lidská společnost je tak nábožensky a kulturně heterogenní, rozmanitá i v historickém vývoji, že považuji z naivní představu, že bychom se na nějakém tématu jednomyslně shodli.
MS: Představitelé celosvětových institucí malují svět většinou v černých barvách …
ZbH: … podíváte-li se ale na statistické údaje o vývoji pojmu chudoba, dostanete naopak velmi optimistická čísla, poněvadž za posledních třicet let se životní úroveň celosvětově obrovským způsobem zvedla. Médii jsme zásobováni zprávami, jak se všeobecně situace zhoršuje, ale opak je většinou pravdou. Ve státech jako je Somálsko či Jižní Súdán, tam lidé skutečně trpí, ale v obecném pohledu se životní úroveň ve všech aspektech zvedá. Přijedete-li do Malajsie nebo do Vietnamu, nenajdete tam evropský standard, ale není tam přítomna bída. Je otázka, zdali právě jejich cesta vývoje není ta správná cesta.
MS: Svět nám nabízí mnoho pohledů na otázku uspořádání společnosti. Ještě se držme tématu institucí. Které instituce jsou hybateli, mají opravdový dopad? Znáte nějaké? Je to malý think – tank, případně jde o část struktury Evropské unie. Právě jednou z charakteristik této výše zmíněné instituce je zaměstnávání „plodných“ úředníků ve srovnání s těmi, které máme v Česku. Sám zdůrazňujete, že vzdělanost je nutným předpokladem kladných výsledků.
ZbH: Měl-li bych ukázat prstem na nejpřínosnější instituci, budu ovlivněn svou zkušeností pedagoga z vysoké školy. To je oblast vzdělanosti, avšak vzdělanosti strukturované a motivované, poněvadž zde neplatí jev, spočívající ve vysávání lidských zdrojů rozvojových zemí. Je známo, že pokud nejlepším jedincům z nich poskytneme vzdělání, oni se pak obvykle domů nevrátí.
MS: Pozor, Číňané ano, …
ZbH: … to však je poněkud odlišná kapitola. Pokud mladý Afričan, Asiat přijde na evropskou školu, je velmi pilný, za dobu studia si zvykne na náš životní styl, a proto se nechce vrátit. Od samého počátku studia by měli dělat na projektech, které souvisí s jejich zemí.
MS: Myslím si, že například Češi pomáhali lidem v zemích RVHP. Zde vystudovali a pak šli do své domoviny, uplatnili se ve vyšších sférách řízení.
ZbH: Tento systém mají propracovaný Francouzi, kteří mají blízký vztah k zemím bývalých kolonií. Vychovávají špičky mladých lidí a oni je zpětně dostanou do těchto zemí, tím posilují svůj vliv – a to francouzštinu, ale kromě toho udržují vliv Francie v těchto zemí.
MS: Víme sami ze zkušenosti, že v Sýrii se to nepodařilo.
ZbH: Správně jste poukázal na selhání.
MS: Ještě se zastavme u institucí, které jsou vytvářeny ad hoc. Mám na mysli mezinárodní panel IPCC.
ZbH: K němu jsem velmi skeptický, protože podle mého názoru porušuje základy objektivního vědeckého výzkumu. Uvádím to na příkladu. Má-li mecenáš zájem podpořit vědecký tým, definuje se problém – v tomto případě jde o klimatickou změnu, což je problém obecný. Kdybych byl mecenáš a měl zájem provést objektivní výzkum, řeknu: zde máte peníze, zkoumejte faktory, které klima mohou ovlivnit, prosím o nějaký závěr. Takto by měl vypadat nezávislý výzkum. V případě IPCC je mecenášem OSN. Představitelé OSN si politicky stanovili závěr, jenž zní takto: člověk produkuje oxid uhličitý jako jeden ze skleníkových plynů – a ten způsobuje klimatickou změnu. Zde máte peníze, což jsou peníze nás všech, a dokažte mi, že vše funguje tak, jak jsem vám řekl. Shánějte důkazy a potvrďte mi, že to takto funguje. Tímto způsobem však nefunguje objektivní výzkum, protože klima – a na tom se shodnou všichni odborníci, je multispektrální záležitost, kde oxid uhličitý hraje svou roli, ale faktorů, které ovlivňuje klima, jsou desítky.
MS: Rozhlíží-li se jedinec po této planetě, tím více poznává, jak složitá je to hádanka, …
ZbH: … které dodnes nerozumíme.
MS: Jste přesvědčen, že tato instituce má vlídné napojení na média?
ZbH: Strategie založení této instituce byla dlouhodobá. Vidíte-li jednotlivé „pětiletky“, jak následovaly, spatříte tam propracovanou strategii, jež směřovala k závěru: „všichni vědci se shodli“ a tím byl výzkum ukončen. Tento závěr byl vzat jako výsledek zkoumání, jako fakt, a dál se o něm nediskutuje.
MS: Mohli bychom konstatovat: vzniklo dogma, které není možné napadnout racionálním argumentem, …
ZbH: … a proto se premisa IPCC stala dogmatem.
MS: Děkuji vám a příště o suchu a racionalitě volby v kontextu planetárním.