V červnový čas bych si Vás dovolil pozvat na statek rodiny Srbů, který se nachází ve zvlněné krajině českého Posázaví – a to konkrétně v Soběšíně, kam se návštěvníci mohou dostat i železnicí. Téma bylo prosté, závažné – voda. Farma, která se zabývá chovem krav holštýnského skotu na mléko, které se odváží do nedaleké mlékárny Pragolaktos, ale zájemci mají možnost si tento výživný nápoj přijít zakoupit přímo na statek, jenž je pečlivě spravován majitelem, který k zemědělství tíhl odmalička a má zájem svou živnost rozvíjet, ale jednou z překážek se může stát právě voda. Právě ta limituje kvalitu potravy dojnic, ale i výsledný produkt. Poznáváme, že i malé hospodářství, má-li jím skutečně být, musí do svých úvah promítnout důležitost celistvého pohledu. Nahlédněme, jak se to Karlu Srbovi daří. Za sebe mu přeji, aby vydržel, aby byla zachována pestrost, která je tak charakteristická pro život a ten nás díky ní uvádí do zázraků, jimž prozařujeme všednost.
MS: Pane farmáři, jaký vztah máte k vodě? Co pro vás znamená?
KS: Naše farma se zabývá chovem skotu a také výrobou krmiva pro naše zvířata. Voda je pro nás důležitá surovina – neboť jak zvířata, tak jejich krmivo vodu vyžadují. U pěstování krmiv vše závisí na kvalitě srážek, s jejich – jak se dnes užívá – úhrnem.
MS:? Kdy jste začal hospodařit? Co vás přivedlo k tomu, že budete pečovat o krajinu i zvířata? Kde byl impuls?
KS: Byl a je tam zájem o vesnici, zemědělství je v člověku odmalička. Vlastně to začalo u prarodičů, pokračovalo s rodiči, pracovali v místním družstvu. V mých očích je ta práce zajímavá, pestrá. Přiznávám: v mé mysli to obsaženo vždy.
MS: Je dobrý pocit, pokud za sebou člověk vidí konkrétní výsledek.
KS: Práce v zemědělství není přímo spojena s prací s lidmi, ale projevuje se tam snaha pracovat sám na sobě, pracovat s přírodou, s našimi zvířaty.
MS: Pedagog rád formuje děti. Vy, chcete-li působit na lidi, musíte si být vědom, s čím pracují. Pro vás je zásadní příroda, život a práce na sobě samém.
KS: Přesně!
MS: Lidí s tímto přesvědčení jste potkal mnoho, nebo jsou vzácní?
KS: Nyní budu mluvit o zemědělcích jako takových – ne o ostatních lidech. Ten, kdo v zemědělství žije a pracuje, jinou práci by nevolil. Vlastně být zemědělcem je „diagnóza“ – musíte se s tím narodit.
MS: Rozhlížíte-li se po naší vlasti, takto diagnostikovaných …
KS: … je mnoho.
MS: Snad dobrý příslib. Vy jste zažil období minulý a demokratický režim. Domníváte se, že těch diagnostikovaných byl stejný počet?
KS: Diagnóz je stejně. Někteří mají větší, někteří menší šanci farmařit a uspět. Je otázka, zdali lidé měli možnost a využili jí, nebo ne. Dnes vstupovat do zemědělství jde obtížně. Po revoluci mohl začít prakticky každý. V současnosti se takové možnosti nenabízejí.
MS: Myslíte si, že v tomto ohledu je trh nasycen?
KS: Po revoluci byl vývoj divočejší, a proto jste tehdy mohl získat půdu, peníze, cítil jste podporu ve společnosti, ale dnes? Zde nemáte volnou půdu, je vázaná dlouhodobými smlouvami, jsou zde vysoké nájmy. Pro začínajícího člověka je drahá. Ten, kdo nemá kapitál, nemá dost zkušeností, neuspěje.
… K otázce vody …
MS: Obraťme naši pozornost k vodě, či lépe řečeno: péči o vodu. Zmínil jste, že vaše aktivity jsou bytostně spjaté s touto surovinou, kdy sám jste začal pociťovat význam vzácnosti této suroviny?
KS: Rok 2018 byl pro nás nekritičtější, avšak nebyl jediným rokem, který byl suchý. Přiznávám, že příliš neřeším střídání cyklů suchých a vlhčích roků. Vše závisí na přírodě. Stalo se nám, že bylo málo vody, když byla potřeba. Nedokázali jsme sklidit tolik krmiva, abychom vydrželi bez dodávek ostatních zemědělců. Problém je v tom, že nakoupená surovina je buď drahá, nebo nekvalitní.
MS: Zde platí: co si člověk neudělá, to nemá.
KS: Není-li dostatek vlastního krmiva, poté práci děláme „zdarma“, poněvadž kapitál musíme vynaložit na jeho nakoupení. Další problém spočívá v tom, že zemědělec musí produkovat více a více, aby dokázal obstát. Zvyšujeme-li naši produkci, zároveň potřebujeme více vody.
MS: Můžete být konkrétní?
KS: Aby kráva více dojila, musí vypít více vody. To stejné je s rostlinami. Požadujeme-li větší výnos – ať obilí, případně čehokoliv jiného, rostlina musí spotřebovat více vody. Z toho vyplývá, že naše farma je stále více závislá na množství vody, máme-li být konkurenceschopní.
MS: Stav, který popisujete, je dán tržními silami?
KS: Ano, musíme být ekonomicky úspěšní, abychom vydrželi tlak konkurence. Budu konkrétní: máme výměru a musíme z výměry získávat více. Máte-li zájem o větší výnosy, měl byste pro to něco udělat, voda je jedna veličina, která s tím souvisí.
MS: Vlastně jste v zajetí kruhu: víc, víc …
KS: Nevíme, kde se ten koloběh zastaví.
… Přirozenost a její projevy …
MS: Když vás poslouchám, říkám si: neexistuje náhodou přirozený výnos, přirozená dojivost, která je odvozena z dlouhodobosti? Jste obklopen přírodou, tážete se, kde jsou hranice přirozenosti? V minulosti zde také byla touha po stále větší a větší spotřebě? Nestal se poté náhodou růst přirozeností?
KS: Výkupní ceny komodit se výrazně nezměnily, ale cena traktoru zaznamenala růst, a proto důležitým faktorem je ekonomická kalkulace, z čehož vychází: abychom uspěli, musíme produkovat víc. Abych nemluvil pouze o ekonomice, vědci udělali obrovský krok vpřed tím, že nám umožní nakřížit výkonnější odrůdy.
MS: Máte na mysli geneticky modifikované?
KS: Ty nesmíme používat, avšak šlechtěním rostliny mohou získat více lepších vlastností. To stejné najdete u mléčného skotu. V roce 1993 jsme byli na 3 800 litrů mléka u jedné dojnice, avšak dnes i podprůměr je více jak 9 tisíc litrů za rok. Můžeme říci, že se produkce se ztrojnásobila. Během dvaceti let se odehrál obrovský skok.
MS: Ku prospěchu spotřebitele, producenta?
KS: Snížili jsme množství zvířat, dokážeme produkovat stejné množství suroviny. Uvědomme si, že pro mnoho pracovníků nebylo v zemědělství místo. Někdy o tom uvažuji jako o začarovaném kruhu.
MS: Proč tak odsudečně?
KS: Nejsou lidé, kteří by v zemědělství pracovali.
MS: Začarovaným kruhem to snad není pro ty, kteří přistupují k zemědělství kladně.
KS: Myslím si, že bychom skutečně potřebovali stejně „postižené“, protože stárneme a máme obavu o budoucnost farmy, kde pracujeme.
MS: Ještě se snažme vysvětlit momenty přirozenosti. Jak se proměňovala? Součástí přirozenosti je zvyšování výkonnosti.
KS: Uvedu, jak jsme přirozenost obešli či přizpůsobili sobě. V počátku jsme neznali, co je přihnojování luk. Co na ní vyrostlo, to se sklidilo. Byly lepší roky i horší. Dnes se snažíme louky stimulovat tak, abychom z ní získali co nejvyšší produkci. Půda se přihnojí, ale sleduje se složení louky. Asi nejdeme proti přirozenosti, ale tím, že louku měníme ke svému obrazu, snažíme se, aby na louce rostly „produktivnější“ druhy. Tímto přístupem vytlačujeme zvěř, hmyz, což vytváří tlak proti přirozenosti. Louky osíváme kulturními travinami. Snažíme se je sekat, ony lépe rostou, mají lepší složení živin, ale čím častěji je sečeme, likvidujeme tamní faunu. Vždy je něco za něco a vlastně se to zhoršuje.
MS: Žijete, což je asi hlavní. Domníváte se, že má člověk 21. století zájem pouze o výstup v podobě mléka, nebo jak mléko vzniká, případně, chléb, který člověk jí či sýry, které může koupit? Z vašich slov je cítit, že děláte něco, co nevychází z vašeho přesvědčení.
KS: Lidé sledují, kde se výrobek vyrábí – možná to souvisí s marketingovými aktivitami. Budu konkrétní: německý Lidl zavedl výrobky bez GMO. Přiznávám, že je to pro nás dražší, složitější, ovšem je otázka, zdali to spotřebitelé dokážou zhodnotit, jestli výsledek odpovídá tlaku, jaký na nás je vyvíjen.
MS: Mě jde o to, že pokud vy byste šli cestou tradičního zemědělství bez chemických i šlechtitelských intervencí, aby rostlo údajně správné, zdali by nebylo špatné jít cestou vlastního prodeje a obhajovat onu vzácnost přirozenosti. Třebas namítnete: k tomu je potřeba mít lidi, odběrové kanály.
KS: Odpovím dvěma způsoby. V počátku jsme se snažili spojit se s přírodou. Krmivová základna byla zajištěna pastvou zvířat. Na to, abychom mohli pást, potřebovali jsme daleko víc hektarů. Výkon z jednoho hektaru je daleko menší než v intenzivní výrobě. Ekonomika nás „dohnala“ k tomu, že jsme zvířata museli stáhnout z pastvy. Dotýkáte se farmářského způsobu prodeje. Máme zájem zpracovávat hovězí maso ze dvora, ale musíte čelit mnoha úřednickým komplikacím, ovšem poptávku ze strany lidí cítíme. Divíme se, že o hovězí maso existuje stále takový zájem, byť v médiích je tento problém prezentován trochu jinak.
MS: Víme, že Poláci dělají hovězímu špatnou službu. Zůstaňme u vody a přirozenosti. Zavlažovali jste louky?
KS: Úplně ne, ovšem musím říci, že pole, která máme blízko řeky Sázavy – pokud by bylo mnoho vody, špatně by se na nich pracovalo.
MS: Jednoduše – byly by podmáčené.
KS: Nyní v suchých letech šlo o pozemky, kde produkce bude, i když není voda. Co se týče zavlažování, i to je způsob, ale zatím jsme jej nezařadili do našeho projektu.
MS: Znamenalo by to další investici, čím by byla vykoupena? Na druhou stranu, pokud by zavlažování mělo charakter převedení přímo k rostlinám, které by to potřebovaly, to je způsob, jenž je s neuvěřitelnými výsledky využíván v Izraeli.
… Optimální srážky …
MS:Pojďme se zasnít: Jak by mělo optimálně pršet, aby plodiny krásně rostly? Víme, že srážky jsou dány přírodou – a někdy přicházejí v nevhodnou dobu. Pozvolna si zvykáme, že prší, kdy by mělo být sucho a naopak. Jak si s tím poradit?
KS: Pro nás je důležité sklidit obilí od poloviny července do poloviny srpna. Je nemilé, když nám do toho prší. Avšak loni – 2018, se ukázalo, že jakékoliv srážky jsou užitečné.
MS: To znamená, že nejste z těch, kteří prosazují ono staré: poručíme větru dešti. Ostatně za minulého režimu měli zájem poroučet, usměrňovat přírodu, ostatní. Možná to bylo pošetilé.
KS: Vypadá to, že příroda si poradí sama, tedy i s námi. Máme-li zájem žít, musíme se jí přizpůsobit. Jeden rok si myslíme, jak to příští rok budeme dělat, ale ono tomu tak není. Další rok nám počasí – příroda připraví jiné nástrahy. Jsou jiní škůdci v jiném množství. Každý rok je jiný, specifický, a proto se na budoucí projevy přírody nemůžeme plně připravit.
MS: Stav, který nastane, musíme stoicky přijmout, vypořádat se s ním.
… Voda a samospráva …
MS: Prosím vás, jak v otázce vody komunikujete se samosprávou? Přiznejme si: Soběšín je velmi malý v porovnání s ostatními obcemi. Co znamená voda pro obec, kde bydlíte, kde působíte? Je vám dostatečně nasloucháno?
KS: Co se vody týče, v Soběšíně a Otrybech je zaveden vodovod. Je napojen na místní úpravnu vody a lidé užívají svých studní. Nestalo se, že by voda došla, byť pracovníci obce měli strach, že bude problém s vodou, ale zatím se to nestalo. Zavádějí se opatření jako zákaz napouštění bazénů, avšak někteří jej ignorují, jsou zkrátka přílišnými individualisty. Ale každý k tomu přistupuje jinak. Někdo si vody váží, někdo ji dokáže využít pro sebe a případný nedostatek ostatních mu je jedno.
MS: Jak komunikujete s obcí?
KS: V obci je dobrá komunikace. Lidé spolu vychází, že problémová témata se nevyhrotí.
… Odlišnost přístupu …
MS: Podnikáte ve zvlněné krajině, jsou odlišné podmínky ve vyšších oblastech než u řeky? Mám na mysli například nacházení studní. Jak se s tímto potýkáte?
KS: Vodovod je u nás z roku 1932 a velká část potrubí je původní. Máme zde těžkou vodu, poněvadž je v ní vápenec, a proto vodovodní potrubí je zanesené. Během letní sezóny – ne že by vody byl nedostatek, ale ztrácí se tlak. Stav rozvodu vody závisí na tom, že vodovod je původní.
MS: Jak je na tom hladina spodní vody?
KS: Hladina klesla a někteří, kteří měli pouze studny, museli žádat o jejich prohloubení.
MS: Na infrastrukturu jsem se tázat proto, že český hydrogeolog Zbyněk Hrkal mi řekl: v české krajině máte vedle sebe místa s dostatkem i nedostatkem vody. Cestou je propojení. Právě jedna z náprav je infrastrukturní zásah – propojení.
KS: Není to tak dlouho a tato skutečnost se zde řešila. V blízké vsi Otryby mají vody dost, ovšem musíme se tázat, jestli by staré potrubí vydrželo.
MS: Musíte v této věci žádat o pomoc vyšší autoritu: kraj, ministerstvo.
KS: Obec se snažila o částečnou rekonstrukci vodovodu. Zatím se podařilo rekonstruovat jednu větev vodovodu, a na ten zbytek peníze nebyly. Zmínil jsem, že kravin v Soběšíně má velkou spotřebu vody. Máme zájem si nechat provést své vrty, abychom ulehčili obecnímu vodovodu. Ekonomicky na tom vyděláme, avšak vydělá na tom i obec i tím, že vody bude mnohem více pro ostatní.
MS: Bude-li sucho, možná přivítáte vlastní zdroje a vodovod bude pouhou rezervou.
KS: Nechtěli bychom se od vodovodu zcela odpojit.
… Vláha a její význam …
MS: Jak užíváte polnosti k pěstění plodin? Nepěstujete v místech, která jsou suchá, rostliny, jež nevyžadují tolik vody?
KS: Sucho v roce 2018 nás i o tomto donutilo přemýšlet. Již od jara roku 2019 vyséváme plodiny, které mají hluboko kořeny či jsou na vodu nenáročné. Naopak tam, kde se předpokládá, že bude dostatek vody, vybíráme plodiny, které vodu potřebují. Přiznávám, že od podzimu do jara je kraj vodou nasycený. Jarní setí se přesouvá do podzimu, abychom plodiny mohli sklízet z jara, když víme, že vody máme relativně dostatek a rostlina stihne narůst, abychom si vytvořili dostatečnou zásobu. Půdy využíváme více, když podzimní krmení sklízíme na jaře a během sezóny máme další seč. Pokud je rok dobrý, sklidíme dvakrát tolik, a proto je nutné mít dvakrát tolik vody, ovšem voda neodteče a užijeme ji v místě, kde spadne.
MS: Jste ve spojení se šlechtitelskými stanicemi, které upravují rostliny za účelem jejich vyšších výnosů, případně aby nevyžadovaly tolik vody?
KS: Ano, jsme ve spojení se šlechtiteli a na konkrétní místo se snažíme dát rostlinu, která dokáže uplatnit svůj potenciál.
MS: Nic jiného člověku nezbývá.
MS: Jak intenzivní je pro vás spojení se zahraničními kolegy, nebo se orientujete pouze na zkušenosti z českých zemí? Otázku kladu proto, že máme zkušenost z mléčné farmy u Poděbrad, kde je propojení s Holandskem.
KS: Nejsme v žádném spojení s farmou ze zahraničí. Snažíme se uplatnit zkušenosti, výrobní postupy, které již byly vyvinuty. Díky tomu jsme Západ dohnali, byť podmínky k hospodaření nejsou srovnatelné. Vezměme si robotické dojení. Tento systém není zcela jednoduchý a je nutné zvládnout několik věcí, které se týkají konkrétní farmy. V tom nám pomohly výsledky z anglických a holandských farem, kde roboti pracují s časovým předstihem. Jejich zkušenosti jsme si osvojili.
MS: Domníváte se, že v tomto ohledu nám Evropa pomohla.
KS: Bezpochyby.
MS: Dovolil bych si naše setkání přerušit, abychom vstřebali vyřčené a navrhuji se k tématům sucha, institucí, zásazích do krajiny opět vrátit za nějaký čas. Kéž máme dostatek vláhy nejen v půdě.