Ohlasy českého emigranta


Václav Pružina, *1962, Čechoameričan podnikající na Floridě
Stáhnout dialog:

V době koronavirové mnoho z nás pocítilo uzavření hranic. V nadsázce řečeno: obětovala se svoboda za zdraví občanů nejen v Evropě, ale prakticky na celém světě. S Václavem Pružinou budeme procházet obdobím uzavřeného světa. V lednu roku 2020 přijel do své vlasti jako emigrant, jenž opustil Československo ve svém dětství – a to v roce 1969 díky prozíravosti rodičů. Pomohl jim strýc, jenž odjel za „velkou louži“ v první vlně emigrace po roce 1948. Václav Pružina byl ochotný sdílet své postoje na otázky: Co mu dala i vzala Amerika? S jakými problémy se setkával a jak se nimi musel vyrovnat? Našel tam domov? Kdo mu pomohl v Americe? Jak důležitá byla pro něj víra? Co pro něj znamená národ? Ostatně setkával se v Americe s krajany – nejen v New Yorku. Jak na něj zapůsobilo toto město? Jaký vztah má k České republice, kam se vrací? Setkání bylo vřelé, nicméně se mě tázal: kdy to prodám, za kolik a jestli vůbec příspěvek bude prodejný? Američané jsou zvláštní – myslí v dolarech, optimisticky, hledají příležitosti. Zeptal by se takto Čech?

Dialog byl pořízen v počátku roku 2020 v Poděbradech.

MS: Vašku, přijel jsi ze Spojených států do České republiky – konkrétně do Poděbrad. Můžeš se blíže představit?

VP: Jsem Vašek Pružina a mým domovem se stala Florida, avšak narodil jsem se v Karviné a přijel jsem na návštěvu ke kamarádovi do wesleyánského sboru Remedy Church International.

MS: Jak začínal tvůj život? Místo, kde jsi přišel na svět je spojeno s horníky. Vždyť v minulosti se říkalo: Já jsem horník, kdo je víc!

VP: Mám-li říci něco blíže o sobě, tedy: je mi 58 let, jsem z pětičlenné rodiny, můj otec pracoval jako číšník, maminka v kanceláři. Byli jsme tři děti: já, bratr a sestra.

… Odchod do Ameriky …

MS: Do Ameriky jsi odcházel v roce 1969. Zřejmě šlo o životní předěl. Vzdálil ses republice, které byla nabídnuta pomoc spřátelených armád. Jak na tuto skutečnost vzpomínáš – možná spíše očima svých rodičů?

VP: Bylo mi 8 let a politické situaci jsem nerozuměl.

MS: Rodiče tomu rozuměli.

VP: Jsem rád, že nám naši rodiče neřekli vše – byli jsme příliš malí.

MS: Dozrál jsi, chceš poznávat a vracet se tam, kde máš své kořeny…  Tvoji rodiče se rozhodovali pro Ameriku intuitivně? Tážu se proto, že část Čechů odešla do Rakouska či Německa.

VP: Odletěli jsme se z Československa do New Yorku, poněvadž strýc Jaroslav Pružina opustil Československo v roce 1951.

MS: Tvoji rodiče měli o západním světě asi povědomí. Ti, kdo měli v zahraničí své příbuzné, dostávali něco, co zde bylo velkou vzácností.

VP: Ano, košile, kalhoty, tenisky byly zde velmi vzácné. Moji rodiče si se strýcem psali dopisy, ovšem pokud tam člověk nebydlí, nemůže cele pochopit.

MS: Jak bys popsal odchod do Ameriky? Mohli bychom použít metaforu: skokan sedí můstku, má sjet můstek a pak se vydat letem do neznámého prostoru. Je to podobné?

VP: Souhlasím. Tatínek a maminka neznali situaci, do níž jedeme, protože jsme tam předtím nikdy nebyli, avšak měli senzační, dobrodružnou naději. Jako závodníci jsme se pustili madla a skočili, což bylo dobrodružství.

MS: V životě, máš-li někam dojít, musíš být dobrodruhem, jelikož jinak je život v defenzivě.

VP: Ne každý má takový náboj. Zůstat doma není špatná věc, ovšem jste-li motivován, jedete …

… Víra Václava Pružiny …

MS: Jakou roli v tomto ohledu hrála víra? Tvoji rodiče byli věřící?

VP: Maminka ano, avšak tatínek byl rezervovaný.

MS: Ptám se proto, že jsi v New Yorku navštěvoval katolickou školu, aby ses naučil angličtinu. Věřící komunita tě uváděla do života.

VP: Katolická škola byla velmi vzácná a důležitá. Tam jsem však Ježíše ještě nepřiznal jako Spasitele, což se stalo později.

… New York …

MS: Žil jsi v New Yorku. Čím tě okouzlil? Tážu proto, že jde o město, které nespí.

VP: Ano, je osvětlené, nestále jezdí auta, žluté taxíky. Zkrátka – je tam život.

MS: Porovnáš-li to s Karvinou – to byla velká změna.

VP: Nedá se poměřovat. I Praha je tichá. V New Yorku je hudba, plno lidí …

MS: Člověk si může říci: potřebujeme to k životu? Neodvádí nás náhodou ona konstituce od toho, jež by nám měl být průvodcem životem? Není to náhodou směr ke scestí?

VP: Lidé na to nemyslí. Jsi-li v New Yorku, žiješ, a ta pulzace, kterou tam zažíváš, je v těch místech normální. Vidíš ten život a nemyslíš na něco jiného. Mluvíš-li s lidmi z New Yorku, řeknou: takový je život – jde o normu.

MS: Člověk musí přijmout fakt: zde se žije jinak.

… Další roky života …

MS: Jak se ubíral tvůj život ve Spojených státech? Co jsi dělal a jak tě provázel Ježíš?

VP: Během svého života jsme se přiblížili onomu americkému standardu: měli jsme dům, auto, my děti jsme měli i hračky …

MS: Splnili jste si americký sen. To, co jste neměli v Československu jste si opatřili. Nutno podotknout: museli jste též pracovat.

VP: Ano a práce ve Spojených státech je všudypřítomná. Naše rodina měla zájem se zařadit.

MS: V jaké oblasti jste působil?

VP: Otec byl číšník, pracoval v restauraci, maminka pracovala v kasinu v Atlantic City. Vyučil jsem se automechanikem, sestra se stala ošetřovatelkou. Bratr byl několik měsíců v armádě a poté se stal zaměstnancem banky.

MS: Jak Američané přistupují k práci? Evropané pracují, avšak mají pomocné struktury.

VP: Američané intenzivně pracují a občas si říkám: to již je příliš.

MS: Vnímavý jedinec řekne: práce se stala bohem. Člověk přece žije tím, že si vytvořil vztahy, má rodinu, věřící má vztah se Stvořitelem – ve Tvém případě s Kristem. Jak je to u tebe?

VP: Ze začátku jsem byl automechanik, ale následně jsem pracoval jako číšník. Tam jsem poznal paní, která znala Ježíše personálně. Tázal jsem se, co to znamená? Její odpověď byla prostá: člověk musí být znovuzrozen. Říkala mi: Bůh nás miloval, poslal Ježíše jako spasitele. Člověk činí pokání, že má nečisté srdce, špatné svědomí atd. To je špatné. Poprosí-li Pána Ježíše o odpuštění, vše odpustí a sešle Ducha svatého a staneme se božími lidmi.

MS: Tvé pojetí je jednoduché, lehké a sděluješ, že vše jde lusknutím prstu.      

VP: Přiznávám, že život křesťana není lehký.

MS: Kristův život byl těžký k smrti. Rozdával se, žil pro druhé, což je doporučení pro náš život. Lidé jsou mnohdy sobečtí.

VP: Ano, jsou, ovšem Ježíš nás nabádal, abychom žili jako on.

MS: Víme, že svět by vypadal trochu jinak, pokud bychom žili podle jeho přikázání.

VP: Žít s tímto nárokem je obtížné, avšak s pomocí Pánaboha a Ducha svatého je to možné.

… Doteky Ameriky …

MS: Máme příležitost. Rád bych se zeptal, jak vnímáš současnou Ameriku? Tážu se proto, že Amerika v době tvého příchodu byla světovou velmocí, ale dnešní Amerika – stala se státem, který zápasní s Čínou, s Evropou, ale i sám se sebou.

VP: Jsou dvě Ameriky. Než dojde ke smíření, budou problémy.

MS: Jaké dvě strany máš na mysli? Republikány a demokraty?

VP: Přesně tak!

MS: Má-li být Amerika velmocí, jako byla v minulosti, musí tam panovat jednota.

VP: To se týká vnitřních záležitostí Spojených států. Máte tam nejlepší armádu, též dostatek peněz, chytré lidi, a proto je nejsilnějším státem světa.

MS: Čína je zemí, o níž se říká, že je říší „středu“. Je největším národem na světě s téměř miliardou 400 miliony lidmi na světě. Mají touhu měnit svět.

VP: Ano, ovšem také mají problémy, poněvadž jsou komunisty.

MS: Také bych poukázal na skutečnost, že tamní komunisté mají touhu být kapitalisty.

VP: Ano, máme jej v Americe, ovšem v Číně není kapitalismus, neboť symbióza komunismu a kapitalismu možná není.

MS: Čím to, že komunistické státy mají touhu mít velmi dobré vztahy právě s kapitalistickým světem? Komunisté se rozhlíží po kapitalistickém světě, rozhlíží se, na západní univerzity vysílají své občany, aby nasáli, přivezli to funkční. Podívejme se, jak vypadá Šanghaj! Toto město v budoucnu se již stalo asijským New Yorkem.    

VP: Obchod pro Ameriku a komunistická ideologie jsou odlišné věci. Koupíte-li v Číně restauraci, je ve vašem vlastnictví?

MS: Majitel asi musí být spojen s komunistickou stranou.

VP: Koupíte-li v Americe restauraci, je tvá restaurace.

MS: Co je mé, o to se lépe starám.

VP: Přesně!

MS: Nebojíš se skutečnosti, že země, která vládla i zde, bude panovat v ostatním světě?

VP: Lidem musí být dána politická svoboda a také otevřenost podnikání, pokud to lidé chtějí.

MS: Podívejme se na výrobky z čínské produkce…

VP: Důležitou roli hrají peníze.

MS: Problém je, že společnost Apple, ceněná lidmi na celém světě, působí globálně, ale i kvůli komunistické Číně.

VP: Jde o paradox, jemuž nerozumím, avšak jde o snahu porozumění.

MS: Na konec našeho setkání bych se rád zeptal: jsi v kontaktu s Českou republikou?

VP: Mám zde rodinu, ale i mnoho kamarádů.

MS: Ať se daří, děkuji.             

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.