Druhá část setkání na sázavské farmě u Srbů byla doprovázena vítaným podzimním deštěm stejně jako druhá polovina června, kdy je tento dialog publikován. V některých částech republiky však v tento čas již intenzivní srážky rozvodnily malé říčky – a to na severu Čech na Frýdlantsku, ale i na Pardubicku na řece Chrudimce. Proč toto uvádím? Důvodů je několik: žijeme v době, kdy i malé množství srážek způsobí vzedmutí toků, byť i půda byla nedávno sužována zemědělským suchem. Zem se chová jako pevná střecha, po které voda jednoduše steče bez kýženého zasakování, které umožní vytvoření vláhy pro sušší období a cyklus vody. Dále: člověk není schopen řídit běh přírody a tuto skutečnost si musí chtě nechtě neustále připomínat. Není to ideologická mantra, ale fakt, bez něhož není dalšího autentického života. Měli bychom být vděčni za to, že jsme více či méně vyváděni z mechanického přístupu k přírodě, kterou si máme – podle některých – „podmanit“, místo, abychom s ním vedli vnímavý dialog jako s tím Silnějším. Ale zpět na farmu k Sbrům. Dialog se nyní zaměřil na otázku: institucí, které pomáhají i škodí, také na podoby sucha v sázavském Soběšíně, na lokální péči o vodu, s níž souvisí zásahy v krajině, v přírodě kterou jsme si my lidé chtěli ujařmit a ona nás – jako dnes přemáhá. Bylo by hříchem opomenout význam chemie a šetrného zemědělství. Doufám, že zastavení ve středních Čechách trochu přispělo k pochopení péče o možnosti farmáře pečovat o vodu, když má zájem, aby výsledkem jeho práce bylo kvalitní mléko, díky němuž člověk dostává příležitost vstřebat to dobré z přírody.
… Voda a instituce …
MS: Pane farmáři, naše druhé setkání zahajme otázkou institucí v zemědělství. Jak na ně nahlížíte – a to ve vztahu k vodě? Na koho se pak může obrátit? Abychom získali dobré výsledky, aby práce, kterou děláte, nebyla marná. Jaká instituce vám během vašeho farmaření pomohla? Co například Asociace soukromých zemědělců?
KS: Nejsme v žádné zemědělské organizaci, byť uznávám, že je to škoda. V době sucha jsme tento problém neřešili. S ostatními zemědělci jsme se spojili, protože nám stát prostřednictvím Státního zemědělského intervenčního fondu chtěl pomoci kompenzacemi. Přiznávám, že každá pomoc je dobrá, pokud je správně cílená. Pomoc bych však spíše viděl na lokální úrovni – a to výpomocí mezi zemědělci. Má-li jeden pár balíků slámy navíc, může jej sdílet s druhými za úplatu.
MS: Můžeme říci, že se mezi zemědělci projevuje solidarita.
KS: Budu konkrétní: jeden velký farmář vyhořel a jeho kamarádi dali kamiony slámy – byť za nákladovou cenu. Opravdu, solidarita mezi zemědělci existuje.
MS: Asi každý má zájem kráčet vlastními silami. Máte zájem pomoci sami sobě. Je-li nedostatek, teprve pak žádáte.
KS: Ano.
MS: Vím, že banky nabízí pojištění proti neúrodě. Pojištění je tím dražší, čím je větší riziko, že nebude pršet. Tento způsob krytí možného nedostatku nevyužíváte?
KS: Nevyužíváme. Všechny pojistky, které souvisely s hospodařením – pojištění strojů, ale i to, co se vztahuje k úrodě – neúrodě, avšak nyní máme minimální pojistky, poněvadž z pojištění jsme vždy získali méně, než jsme tam vložili.
… Voda v krajině …
MS: Promluvme o vodě v krajině. Co vše můžete udělat pro to, aby v kraji, kde jsou srážky různě rozloženy, se udržela voda?
KS: Kromě řeky zde máme i pár potůčků. V Soběšíně se snažíme obnovit některé rybníky, které tam předtím byly, poněvadž řada zarostla, případně se koryto změnilo. Do těchto lokalit se snažíme vrátit vodu. Máme zájem na revitalizaci rybníků. Meliorace v krajině okolo Sázavy se příliš nekonaly, a proto je nemusíme rušit. Postupujeme způsobem: co tam vyroste, to tam náleží. Nemáme zájem zasahovat do přírody. Je dobré, aby jednotlivé druhy byly spojeny s konkrétním místem. Přišel nám dopis, v němž bylo psáno: les, jenž vlastníte, má špatné druhové složení. Naštěstí jsme na péči o les neměli čas a v kalamitních letech se ukázalo, že pestrý les krásně prosperuje a nemáme tam suché stromy. Je tam třešeň, jíva. Přiznávám, že tam suché stromy nejsou. Nejde o stromy, které by nám poskytovaly užitek, ovšem on je tam obsažen, neboť les jako kultura tam prosperuje a do jeho života nemusíme zasahovat. Tento případ nesouvisí se suchem, ale s kůrovcem.
MS: Nezapomeňme: je-li sucho, kůrovec žije a ohrožuje naše stromy. Bohužel nejen v této oblasti, ale na Vysočině, Jeseníku – udělal své.
… Výzvy dlouhodotrvajícího sucha …
MS: Co by pro vás jako zemědělce znamenalo dlouhotrvající sucho? Jaké otázce si v tomto kontextu kladete? Jaké jsou limity produkce mléka?
KS: Dlouhotrvající sucho by pro nás bylo existenčně zásadní. Je-li průměrný rok, naše výměna nám stačí, abychom zajistili krmivo pro náš dobytek. V době sucha bychom to nedokázali, a proto bychom museli buď snížit produkci, nebo krmivo nakoupit. Obě cesty jsou pro nás špatné, poněvadž souvisí s nižším příjmem a farma by se dál nemohla rozvíjet. Potřebujeme obnovit techniku. Produkce farmy umožní zaměstnat celkem čtyři lidi. V počátku jsme farmu obhospodařovali ve dvou, nyní farma oživí nás majitele, ale i naše dvě děti. Přiznávám se, že pokud by bylo sucho, jedna pracovní síla by byla zbytečná.
MS: Jak se proměnila pracovní náplň během sucha?
KS: Během suchého roku jsme měli mnoho času, jelikož nerostlo krmení – nebylo co sklízet.
MS: Člověk se může věnovat činnostem jako je vzdělání, osobní rozvoj atd.
KS: Mohli jsme se třeba vykoupat v řece Sázavě, dokud tam voda tekla. Přiznávám, pohled nebyl příjemný.
MS: Téma nedostatku vody by vás neposunula k Asociaci soukromých zemědělců? Nezapomeňme: právě tato instituce se snaží propagovat péči o krajinu. Nejedná se o průmyslové zemědělství. Následně mají zemědělci lepší vyjednávací pozici – a to jak s odběrateli – zpracovateli mléka, nebo i jednání s úřady – na krajské, ministerské úrovni.
KS: Otevřeně říkám: politika Asociace soukromého zemědělství je nám blízká. Pro vesnici se snaží udělat, co mohou. Snaží se, aby vesnice vzkvétala, aby rodinné farmy fungovaly, protože jsou základem života na venkově. Přiznávám, že doposud v Asociaci nejsme angažováni, avšak Asociace i za nás dokáže vyjednat podmínky, byť tam nejsme, poněvadž „bojuje“ za všechny menší zemědělce. Chápu, že každý hlas zvyšuje sílu asociace. Zatím jsme angažováni v Odbytovém mlékařském družstvu, což přímo souvisí s naší produkcí a potřebou vyjednat si cenu a odběr mléka. Přiznávám, že nejsme organizovaní, ale zemědělci si pomohou mezi sebou. Oslovujeme se, dáváme dodávky dohromady, abychom měli sílu a byli slyšet.
… Péče o vodu …
MS: Navrhuji, abychom si řekli pár slov o péči o vodu. Co by péče o vodu měla znamenat? „Selský rozum“ říká: neplýtvat vodou, která nám teče z kohoutku. Je to zanedbatelné, pokud člověk neplýtvá při mytí nádobí, při hygieně. Kde podle vás jsou nedostatky?. Naučili jsme se být k vodě být dostatečně uctiví, případně tyto otázky si klademe pouze tehdy, ubývá-li nám voda v krajině, třebaže pozvolna?
KS: Přiznám se, že na tuto otázku neumím beze zbytku odpovědět, ale v době sucha se ukázalo, že lidi dokážou najít nádoby na dešťovou vodu, dokážou ji využít na svou zahrádku, nemusí ji používat ze studně či vodovodního řádu. Ale jedna skutečnost k zamyšlení, tu je. Zemědělec čerpal vodu z řeky do nádrže na fekálie. Přišlo na něj udání. Dostal pokutu, poněvadž čerpal vodu z řeky. Zemědělec šel, nechal si vyvrtat studnu a čerpal z ní. Toto je otázka, kde je zakopán pes, proč se to stalo. Vidím to tak: odtéká-li voda z republiky, proč ji nevyužít a zbytečně ji čerpat ze zásobárny spodní vody?
MS: Jak by měli postupovat takoví, kteří mají zájem čerpat povrchovou vodu?
KS: Zemědělec si měl zajistit povolení. Čerpání z řeky je pro některé běžnou normou.
MS: V této souvislosti je vhodné položit otázku: jak vodu lépe tematizovat? Co dělat více pro to, abychom se k vodě chovali s větší úctou?
KS: Zásadní otázka! Nastanou.li delší dobu suché dny, teprve se něco bude dít, do té doby to bude většině lidí jedno.
MS: Podobný mód je u lidí, kteří mají dostatek peněz: ti s nimi nešetří, nezajímá je efektivita, dokud peníze mají, což je škoda.
KS: Tak to na světě chodí.
… Zásahy v krajině …
MS: Jak přistupujete k významu umělých vodních staveb v krajině, které mají pomoci zadržet vodu v krajině a propojit vodní soustavy? Právě ony jsou charakteristické velkými zásahy do krajiny, nebo je lepší obnova malých remízků, mokřadů – tedy toho, co už v krajině existovalo?
KS: Klonil bych se k druhé možnosti. Uvědomme si, že zásahy do přírody by byly obrovské, že dané místo by bylo postižené.
MS: Jedinec by v tomto ohledu měl mít cit.
KS: Jistě.
MS: Mezi námi jsou takoví, kteří investice do velkých vodních projektů prosazují.
KS: Radost mi dělá toto: lidi přistoupili k péči o přírodu. Snaží se na svých zahradách utvářet třeba designová jezírka. I tyto prvky mohou přírodě pomoci. I takové krásné malé jezírko má něco do sebe. Je to sice zanedbatelná část, ale lidi si tím udělají radost a udělají radost ostatním i přírodě.
MS: Nemluvíte o zadržení vody?
KS: Úplně ne.
MS: Vámi zmíněná realizace je zde proto, abychom si řekli: člověče, jsi součástí přírody, pečuj o ni.
KS: Nejvíce mně vadí, že se člověk snaží přírodu všemožně znásilňovat. Všichni sekáme trávník, aby zelené plochy byly krásné na pohled, aby například ve stromořadí nerostl žádný nepořádek, žádný keř, který tam nemá být. Jsem přesvědčen, že toto vše je špatně, pokud se to dělá na oko, aby vše bylo krásné.
MS: Uvedu jinou souvislost: muži se také holí, aby vypadali slušně – a ne jako z pralesa. Asi je nutné znát míru, aby v našem konání nebyl samoúčel. Máte-li slušný trávník, vypovídá to o tom, že o věci, které jsou vám svěřené, slušně pečujete. Měli bychom si položit otázku, jestli je to přirozené. Uvažujme takto: pokud by na golfu nesekali trávník, …
KS: … hráči by tam nechodili.
MS: Máme limity. Jsem přesvědčen, že sama přirozenost se může proměňovat. Jiná přirozenost byla před několika staletími a dnes.
KS: Zjišťuji, že módní trendy jdou ve vlnách. Nyní máme sucho a budeme dělat vše proto, abychom zadrželi vodu v krajině. Třeba to zmizí, třeba tento problém budeme řešit dál, ale pokud by tento problém ustal, za deset let bychom řešili meliorace, poněvadž vody bude příliš. Byli bychom raději, pokud bychom řešili meliorace, než abychom řešili nedostatek vody. To však dnes nikdo nedokáže říci, zdali za 10 let bude vody málo, či dost. Třeba tomu tak bude.
MS: Nezapomínejme: předpovědi nejsou optimistické. Selský rozum připomíná: člověče žij v plnosti, dělej dobré, buď odevzdán dobrému. Neměli bychom dělat věci „na oko“. Jsou přece kolem nás ti, kteří mají zájem si „užívat“. Oni pracují v modu: sice něco udělám, ale hlavně, abych se „nepředřel“, abych žil lehce a nevypadal před těmi ostatními jako nějaký workoholik. Vloží-li do toho jedinec maximum, bude příjemně překvapen, kam došel, co dobrého udělal, nemusí mít velké starosti o to, zdali bude, či nebude sucho. Mám přece čisté svědomí. Žil jsem život, který byl v souladu s tím, k čemu se v minulosti hlásila většina. Mám na mysli Desatero.
… Chemie a voda …
MS: Podívejme se na otázku chemie. Pečujete o skot, který poskytuje kravskou mrvu, která se zaorává do země jako hnojivo. Máte-li nedostatek kravské mrvy, musíte hnojit umělými hnojivy. Spojíte-li půdu, kravskou mrvu a vodu, vzniká život. Máte-li pouze půdu, chemii, vyroste vám rostlina, avšak nemá odpovídající kvalitu jako při kravské mrvě.
KS: I když máte živočišnou produkci, chemie se nás také týká – a sice v podobě pesticidů. V živočišné produkci chemie není tolik. Na naší farmě používáme pesticidy u řepky, u obilí. Také nám byly doporučeny přípravky do kukuřice, poněvadž jak se zvyšuje produkce, mění se klima, rostliny jsou schopny produkovat, ale za jistých podmínek. My se rostlinám snažíme vytvořit vhodné podmínky. Je zřejmé, že nám škůdci snižují produkci, také plísně snižují produkci. Jde o směry, kde chemii používáme. Snažíme se, aby vše mělo správné časování a množství. Dnes si již nikdo nedovolí plýtvat chemií, byť se říká, že zemědělci to tam dávají pod tlakem. Tato teze není pravdivá. Dotýkáme ekonomické záležitosti.
MS: Používáte například Roundup?
KS: Ano, ale tato chemikálie se používá před sklizní této plodiny. Přiznávám, že někteří zemědělci jej odsuzovali, protože jakákoliv chemie potřebuje nějaký čas proto, aby chemická látka z rostliny se vyplavila. Použijeme-li před sklizní, doba je malá na to, aby tento přípravek rostlinu opustil, nebo se vstřebalo. Nevím, zdali je to zakázané, ale máme doporučení nepoužívat Roundup před sklizní. Chemie přichází, pokud je rostlina sklizená, je tam „strniště“, které postříkáme a následně zaoráme. Lze tvrdit, že účinná látka má „čas“ na to, aby z půdy i rostliny odešla. Předsklizňová aplikace se dělala, tento postoj nebyl dobrý a pokřivil vnímání zemědělství. Použít tento přípravek si již málokdo dovolí.
… Hluboká orba a péče o vodu …
MS: Zastavme se u jedné skutečnosti. Mluví se o hluboké orbě, která prý pomáhá. Jakou s ní máte zkušenost?
KS: Máme živočišnou produkci, a proto máme i hnůj, který potřebujeme „zapravit“. Přijmeme nejjednodušší způsob orby, a proto na většině ploch užíváme hlubokou orbu. Pokud jsme v časové tísni, jdeme cestou mělkého kypření, avšak ve většině případů užíváme orbu.
MS: Otázku kladu proto, že dnes velká orba je vzácností.
KS: Též toto souvisí s pracovní silou, s produktivitou. Dnes se k ní kolegové přiklání z důvodu protierozních opatření, aby nedocházelo ke splavení kvalitní půdy. Tento přístup souvisí se svažitými plochami.
… Ochrana ploch i vody …
MS: Prosím vás, je podle vás, je v Čechách možné, aby se velké lány mohly rozdělit na malá políčka? Znamenalo by to konec průmyslového zemědělství a vytvořil by se prostor pro farmaření, jaký zde existoval v minulosti?
KS: Farma o rozloze do třiceti hektarů není katastrofa. Tato hodnota poskytuje omezení, protože velké podniky používaly obrovské stroje, které v malém farmaření nejsou efektivní, ovšem jistě se jedná o návrat k přírodě, k diverzifikaci. Uvědomme si, že zvířata budou mít větší možnost přejít z jednoho sklizeného do nesklizeného lánu. To zmenšení ploch pomůže přírodě a všemu ostatnímu. Přiznáváme, že se sníží efektivita, produkce, ale již zde nebudeme mít hektarová políčka.
MS: Nezapomínejme na skutečnost: malé je přece milé. Na druhou stranu jde proti tomu skutečnost, že tradice zde již není.
KS: Problém asi je možné spatřit v tom, jak se globalizuje trh, a pokud podniky budou nadále konkurenceschopné, avšak hůř budeme konkurovat Americe, Brazílii. Zde bychom se měli tázat, jak se Evropská unie popasuje s cly, s možností dovozu z ostatních zemích.
MS: Nezapomínejme: Evropská unie má zájem chránit trh. Uvědomme si, že výdaje na zemědělství pohltí více jak polovinu evropského rozpočtu.
KS: Ano, avšak závisí na efektivitě dotací a druhá skutečnost, kterou odhalila stávka v Holandsku, v Německu proti dovozu masa ze Severní i Jižní Ameriky. Tento problém se dotýká i nás a my jej pociťujeme ve výkupních cenách, jelikož hovězí maso ztrácí konkurenceschopnost, …
MS: … žene vás do ztráty.
KS: Dovozy z Ameriky nám evropským producentům způsobují problém.
MS: Vy byste uvítal větší ochranu trhu?
KS: Jistě, avšak Donald Trump je proti tomu. Nezapomínejme: povolil dovoz evropských automobilů, avšak za cenu že tam pustí jejich maso.
MS: Obchod je vždy něco za něco.
… Šetrné zemědělství …
MS: Pane Srbe, co myslíte nad spojením šetrné zemědělství?
KS: Zvykli jsme si, že v půdě používáme mnoho chemie. Mínění části veřejnosti je takové: zemědělec škodí, likviduje život v přírodě atd. Jsem přesvědčen, že tato skutečnost již neplatí. S jakými tématy se potkáváme: vlaštovky, včely, dalším tématem je pestrost hmyzu krajině aj. Toto souvisí s každým člověkem v daném místě. Vždyť v každém stavení naši předkové chovali slepice a vrabci zobali se slepicemi, dnes vrabci tu možnost zobání s domácím ptactvem nemají, a proto se stěhují, sem i tam, lokálně – ne plošně.
MS: Prostě se lidé nesnaží nechat prostor opravdové přírodě. Vše máme pěkně upravené, nelíbí se nám, pokud zvěř za sebou zanechává exkrementy, což je případ vlaštovek aj. Člověk moderního věku má zájem o „dokonalost“, a proto se ztrácí stopa opravdové přírody. Zásah člověka je viditelný a pak se divíme a tážeme se: proč systém, v němž žijeme, funguje jinak než v minulosti. Vzpomínám si, že přijel-li člověk na vesnici, potkal se s hospodáři, kteří měli své polnosti, setkal se s domácími zvířaty, jako jsou králíci, krávy. Vše bylo tradiční, ale dnes jsme svědky odlišného přístupu, a proto dříve běžný celek zmizel – a to možná k naší škodě.
KS: Řekl bych, že příroda u nás je tak pestrá, že nevytvoříme-li podmínky v konkrétním místě, stejně si příroda najde svou cestu, aby přežila.
MS: Ano, život si vždy najde svou cestu. Nezapomínejme na podstatnou skutečnost: v minulosti před člověkem zde byli ještěři.
KS: My jako zemědělci máme problém s „davovým šílenstvím“.
MS: Co tím konkrétně myslíte?
KS: Někteří z nás napíší, že mléko škodí zdraví a část populace přestane spotřebovávat mléčné výrobky. Již v tom nehraje roli pestrost. Každá potravina se dá zařadit do jídelníčku, aby jedinci neškodila. Zmínil jste Roundup. Pokud se použije v rozumné míře, nemusí škodit nikomu a ničemu.
MS: Sám víte, že americký soud vynesl rozsudek, že Roundup způsobuje rakovinotvorné bujení, a akcionáři společnost Bayer, pocítili snížení hodnoty svých aktiv. Pochopitelně, svůj vliv na to měla prezentace sporu médii.
KS: Snad se toto týkalo pracovníka, který pracoval s Roundupem. Každý, kdo by dělal s Roundupem, by se následně mohl soudit. Ptejme se proč? Odpověď je nasnadě: vždy se nepoužívají pracovní pomůcky. Prostup účinné látky je zřejmý.
MS: Položme si otázku: jak vnímáte problém řepky? Člověk se setká s postojem, že řepka do země patří, ale ne v takovém množství. Uvědomme si, že české lány jsou žluté, místo, aby byla ukazována pestrost.
KS: Ano, řepka a pan Babiš jsou vidět. Je skutečností, že řepka přináší peníze do podniku, kde se insekticidů – prostředků proti hmyzu používá násobně méně než v obilí. Vyjdu z vlastní zkušenosti roku 2019. Je zvláštní, že při sekání obilí jsem neobjevil žádný hmyz, ale v řepce ano. Ale ne každý postřik je účinný a mějme na paměti, že hmyz může likvidovat sucho, které působí na každého z nás.
MS: Taková je příroda a my s ní musíme s úctou a elegantně vycházet. Ať se Vám, pane farmáři daří – a to dlouhodobě – přes příkoří státu i zahraničních společností!