Za vodou jsme se nyní vypravili k hranici nymburského okresu – Městci Králové, místu, které má dlouhou tradici, neboť je spojeno s Přemyslem Otakarem II., ovšem malá soustava rybníků, náleží do doby mnohem mladší. Starosta Milan Pavlík patří mezi ty, kteří o ně pečují a přináší městu užitek, ale mají dopad na zadržení vody, třebaže není takový jako známé jihočeské. V dialogu zasazuje funkci této soustavy do širší městecké přírody a nepřímo zve navštívení těchto míst, jelikož poukazuje na oblast Natura i na ptačí oblast. Dále rozebírá i význam regionální vodohospodářské společnosti, kde sám dlouhodobě působí. Zdůrazňuje, že tyto společnosti úspěšně budují svou infrastrukturu a v době vodní nouze budou schopny pomoci oblastem s nedostatkem vody. Ke konci dialogu neopomíjí investiční aktivity města do vodovodu. Díky němu mají zdejší občané možnost pít kvalitní vodu z lázní Poděbrad – ovšem ne reklamou propagovanou Poděbradku, která se používá ke koupelím i k pití.
Dialog byl nahrán v červnu 2020 na městském úřadu v Městci Králové
MS: Setkáváme se starostou Městce Králové panem Milanem Pavlíkem. Položím přímou a osobní otázku: co pro vás voda znamená? Připomínám, že máte vlídný vztah k rybám.
MP: Jde o něco zásadního. Ano, mým koníčkem je rybaření – a to již 45 let a mám dokonce i pokračování v rodině. V politické funkci propaguji, že voda by měla být dostupná pro všechny občany města.
MS: Tento postoj jste měl napsán i ve volebním programu. Co pro vás znamená být rybářem? Snažte se to popsat ze své vlastní zkušenosti, jelikož dnes je vše překvapivě hektické. Stěží si dnes mohu jen tak sednout k rybářskému prutu a čekat až začnou ryby brát.
MP: Rybařinu nemám spojenou s tím, že sedím u ryb. To možná v minulosti či v současnosti jen několikrát za rok. Pro mě z vaší otázky „rybaření“ vyplývá, že jsem jednatel místní společnosti a mám na starosti rybníky, kde krmím ryby, a proto jsem u něj dvakrát za týden, tedy minimálně z tohoto důvodu. V mých očích rybník představuje starost o něj a vše, co s ním souvisím. V létě tam sekáme trávu, zimě provádíme jiné údržby. Jako starosta pečuji o zachování rybníků i pro budoucí generace, a proto musíme pracovat na jejich odbahňování a také zpevňujeme jejich břehy.
MS: Rybaření tedy není odpočinek, ale práce, možná příjemná.
MP: Ano.
MS: Hledáme-li v minulosti důvod, příčinu vzniku rybníků, dozvíme se, že existovala snaha vysušit krajinu.
MP: Vezmeme-li v úvahu i historickou perspektivu, určitě, jelikož se nacházíme v oblasti, kde byly samé rybníky.
MS: Cestou k vám jsem zaznamenal nedaleko velký rybník Polabská Blata.
MP: Nejen – také Vinický rybník, kde naši předci šli cestou vysoušení. Mohu-li mluvit za město, pak jsme vlastníky pěti rybníků – ty jsou výměrou do jednoho hektaru, a proto žádný velký se v blízkosti Městce Králové nenachází.
MS: Je to požehnání, mít rybníky? Otázku kladu také proto, že Poděbrady protéká řeka Labe – tam spatřujete dynamiku. U rybníka tomu tak není, protože v něm spatřujete stojaté vody.
MP: Na Městecku tomu tak není. Štírarský potok všechny rybníky propojuje, čím se vytváří soustava rybníků. Proudící voda potoka je pro nás důležitá, protože rybníky napájí a náleží to k sobě.
MS: Jistě, je to život, který ovšem neangažovaný člověk nemusí vidět.
MP: Můžeme k tomu přistoupit tímto způsobem. Přijdete-li k vodě a nemáte primární zájem vědět, co se tam děje, nedozvíte se to. Nesmíme si s tím spojit pouze „rybu“, ale je v tom zahrnuta práce, údržba. Doba se proměnila, a proto tam naleznete i jiné živočichy. Objevila se tam vodní želva, která tam přežívá. Na Městecku se nachází aktivní skupina lidí, kteří se zabývají přírodou, a proto s otázkami rybníka se dostanete i k ptactvu a životě kolem vody. Tito lidé pozorují a kroužkují ptactvo kolem rybníků. S rybníkem nespojíme pouze lov ryby, pohled na vodní hladinu, ale i specifický svět. Máte tam také hlodavce: ondatry, nutrie. To vše je spojeno s rybníkem.
MS: Městskému člověku je toto skryto.
MP: V takovém prostředí žiji celý život, ani mi to nepřijde.
MS: Co děláte, pokud pozorujete úhyn ryb? Otázku kladu, poněvadž se nacházíme v zemědělské oblasti – na severovýchodě Polabí a zemědělci používají chemii. Když prší, voda bere sebou i stopy hnojiva a stéká právě do rybníků. Není právě toto zásadní problém v oblasti, kde se nacházíme?
MP: Během třiceti let, co jsem jednatelem rybářského spolku, jsem se s otravou setkal pouze jednou – tuším v polovině devadesátých let. Také máme problém, že se ošetřují plodiny chemicky. V mých očích je nyní voda v pořádku, ale ve vodě se objevuje žabinec, řasy, které tam dříve nebyly přítomny, a proto ryby, které se nacházejí v naší soustavě rybníků, nemají životní prostor. Během suchých let zjišťujete, že ryba nemá plnohodnotný životní prostor.
MS: Téma vody se netýká pouze rybníků …
MP: Ano, existuje zde zájem sázet též sady, a proti tomu se ozývají nejen obyvatelé, protože se bojí o své studny – mají-li zdroj vody, ale i ochránci přírody, myslivci, rybáři, jelikož se po zkušenosti suchých let se může stát, že do rybníků voda nepůjde. Nezapomínejme: zde se jedná o soustavu rybníků, a proto zásah může ovlivnit také rybníkářství pana Tomáše Czernina.
MS: Nepřímo řečeno: lokální voda by se dotkla i vyšší politiky, nebo by šlo pouze o ohrožení majetku?
MP: Takto bych to neviděl. Primárně bych zdůraznil: máme zde Naturu, máme zde ptačí oblast, z jedné strany Dlouhopolsko, kde je blízko obora, z druhé strany Rožďalovicko. To k nám sem zasahuje. Tento fakt bychom měli brát v úvahu. Vyhlásím-li Naturu, musím to brát z pozice přírody, nemohu přírodě škodit neodpovědnými kroky.
… Vodní situace na Městecku …
MS: Pane starosto, zaměřme se nyní na vodní situaci v Městci Králové. Jak byste ji charakterizoval? Podotkl jste, že máte zájem, aby každý občan Městce Králové měl přístup k vodě.
MP: Městec Králové nemá problém s přístupem k pitné vodě, poněvadž v roce 2012 jsme dostavěli 7,5 kilometrů vodovodu a v roce 2019 jsme jej dokončili i do místní části Vinice, kde předtím nebyl vodovod, pouze studny. V letošním roce jsme udělali malou část v Městci, na kterou se zřejmě zapomnělo. Asi lze najít ulici, kde může existovat tento problém, jelikož zde vede potrubí, na nějž nelze napojit novou přípojku. Jedná se o ulici Pražskou. Kdo vodu potřebuje, má ji k dispozici. Také bych měl říci, že část Městce Králové trápí občas velká voda, což vede k vyplavení sklepů.
MS: Máte vyzkoušeno, pokud máte vlastní studnu, nebo máte-li místní vodovod, napájený poděbradskou vodou?
MP: Ano, je plně napájen, protože hlavní páteřní vodovod vede až na Jičín. Přiznám se, že bych se nerad vyjadřoval ke kvalitě vody, neboť každá studna má svá specifika. Domnívám se, že městská voda obstojí ve srovnání s ostatními. Vrátil bych se do roku 2012, kdy jsme občanům doporučili, aby si udělali vodovodní přípojky, a nyní v jedné ulici děláme nové povrchy. Někteří obyvatelé si je dodělávají, jelikož usoudili, že mít vodu přivedenou do domu, byť ji v současnosti nebudu používat, je dobré a rozumné.
MS: Výhody jsou pak nasnadě.
MP: Ano, přijde velká voda či jiné události – nacházíme se v zemědělském kraji a může to být například hnojení z pole. Díky napojení na městský vodovod mám pak jistotu, že ke mně poteče nezávadná voda z Poděbrad.
… Sdílení vody …
MS: Považujete sdílení vody, která se čerpá v okolí Poděbrad za velkou výhodu a ukázku solidarity v 21. století, kdy kvalitní voda z lázeňského města putuje do periferie polabského okresu?
MP: Nepovažoval bych venkov za periferii. Šlo o dobrou myšlenku našich předchůdců. Vodovodní řad provozuje společnost Vodovody a kanalizace Nymburk, kde jsem v představenstvu společnosti. V a K je vlastněn z 99 procent obcemi. Ty jistě znají své důvody a mají jistotu, že tato společnost nebude prodaná, jelikož tam mají svůj vliv. Dostupnost vody prostřednictvím V a K se velmi rozšířila a rozšiřuje – a to jak na východ, tak západ okresu. Máte Písty blízko Nymburka, kde byly zakoupeny pozemky a vybudována úpravna vody. Půjdu-li výše, mohu říci, že společnost se na severu přiblížila k Mladoboleslavsku, na jihu k Českému Brodu, také směřujeme k Jičínu. Ale nezapomínejme: V a K zásobuje široký okruh lidí. Pro případ, kdyby jeden zdroj měl problém, se u Nymburka udělala propojení, abychom mohli čerpat z jiného zdroje. Myšlenka našich předků nebyla špatná a vhodně v ní pokračujeme.
MS: Podíváme-li se na období minulých třiceti let, kdy jsme se snažili obnovit systém, který započali naši předkové v roce 1918, vykonal se v této oblasti velký kus práce. Budovali jsme infrastrukturu, která z nás dělá bohatou zemi, poněvadž téměř každý si může otočit kohoutkem a získá kvalitní pitnou vodu.
MP: Voda se stala nejdůležitější, jelikož s odpady se lokálně dokážeme vypořádat pomocí septiku, ale s vodou to není tak jednoduché. Nebudu-li mít studnu a v ní kvalitní vodu, vytvářím si problém. To se řešíme v místní části Vinice. Připomínám: kandidatura na starostu města byla u mě spojena s otázkou vody.
… Podíl města a vodohospodářské společnosti …
MS: Když mluvíte o stavu vody v Městci Králové, který je ovlivňován firmou V a K, jaký tam jako město máte podíl? Tážu se proto, že velká města jako Poděbrady a Nymburk svůj podíl redukují – a to kvůli tomu, že ostatní města investují do infrastruktury, která slouží jako vklad do základního jmění společnosti.
MP: Pokud si dobře pamatuji 4,6 procenta. Vybudovali jsme vodovod a deset let je udržitelnost projektu, a pak jej můžeme vložit do majetku V a K a pak se i náš podíl zvýší. Bylo logické, že velká města udělala majetkový vklad a měla majoritu, neboť měla majetek, ale menší obce jej musely pozvolna akumulovat.
MS: Nevzniká pak problém domluvy jednotlivých akcionářů na projektech, které mohou ovlivnit dlouhodobé fungování tohoto podniku? Máte-li mnoho parciálních akcionářů, máte potenciálně mnoho rozdílných hlasů. Jak tuto situaci řešíte? Mám dojem, že voda se ve vašem programu se stala zásadní.
MP: Ona je jedním bodem v programu.
MS: Máte městskou nemocnici …
MP: Také máte školy
MS: Jak hledáte konsensus s obcemi – zvláště, pokud je v Čechách velká četnost obcí, která byla po roce 1989 umocněna, poněvadž každá malá víska usilovala o svou subjektivitu. Jak se hledá konsensus?
MP: Promluvím ze svých vlastních zkušeností. Během dvanácti let, co působím ve V a K jsem se nesetkal se záští představitelů obcí. Za sebe jsem si říkal, že vše se vede dobrým směrem. Tam, kde tlačí bota je ochota hledat společná řešení. Vidím tam soulad. Za celou dobu jsem neslyšel střet ve smyslu: „chci být na řadě dřív“. Realizované projekty na sebe postupně navazují, jejich příprava však není nic jednoduchého. V Městci Králové jsme šli touto cestou: sami jsme si šli za dotacemi, nakonec byla velká část postavena z vlastních prostředků, což kvituji do dnešní doby, ale jako V a K usilujeme pomoci jednotlivým obcím, a proto některé akce probíhají za kofinancování V a K a obcí. Každý projekt je specifický, přesto navazující.
MS: Navozujete stav harmonie, který se ve veřejném prostoru málokdy vidí.
MP: Asi stav vidím z pozice člověka, jenž zastává funkci v představenstvu.
MS: Nehraje svou roli i dlouhodobé vedení – v čele s ředitelem společnosti, jež udržuje kontinuitu?
MP: Jedná se asi o část vysvětlení. Člověk má svůj koncept. Má zájem, aby společnost fungovala. Můžeme vnímat jako dar jeho dlouhodobé působení v politice středočeského kraje a životní prostředí má ve své gesci. Snaží se naslouchat otázkám spojených s vodou a odpadovou vodou. Když sedím v představenstvu a debatujeme, nabízí nám srovnání z ostatních regionů. Podtrhuji: mezi obcemi nedochází ke střetu. V mých očích lokální samospráva je reprezentována rozumnými lidmi.
… Vlastnictví vody …
MS: Také bychom neměli opomenout vlastnictví vody. Jak se k němu stavíte? Tážu se proto, že některé obce České republiky šly cestou prodeje.
MP: Toho bych nebyl příznivcem. Jde o vlastnictví obcí a obce toto mají ve vlastních rukou. Před chvíli jsem uvedl: starostové jsou rozumní.
MS: Proč Hlavní město Praha šlo cestou prodeje? Peníze v těchto lokalitách mají jinou hodnotu než pro město Městec Králové? Není tam dlouhodobý pohled?
MP: Je to nejen ve vztahu k vodě, ale celkově to záleží na velikosti měst a obcí. Budete-li na menším městě, na menší vesnici, jednak jste více kontrolován, máte směr. Může se zjevit zájmová skupina, která bude „tlačit“. V Městci Králové byl tlak spojen s kapitálem, s nímž chtěli jeho vlastníci vstoupit do zdejší městské nemocnice. Někteří představitelé radnic neměli zájem spravovat majetek, a proto se jej zbavovali a nabídli jej k pronájmu. Dle mého názoru, a nyní nemluvím pouze o vodě, majitel zjistí, že jeho rozhodnutí nebylo správné. I vy jste řekl: peníze nejsou vše, byť v jisté fázi jsou důležité, jelikož zmenšují starosti, a to nelze bagatelizuovat. Vždy až čas ukáže správnost či chybu v rozhodnutí.
… Otázka zemědělská …
MS: Prosím vás, jak je v Městci Králové veden dialog mezi zemědělci a městem v otázce sucha? Je téma sucha ve zdejší lokalitě akcentováno? Tážu se proto, že v letech 2015 – 2019 jsme zažili teplé roky. Možná rok 2020 bude jiný. Jak se sucho promítá do správy rybníků, které Městec obklopují?
MP: Dialog se zemědělci radnice pravidelně nevede. Sami zemědělci zastoupení ve velkém družstvu usilují, aby krajina dobře vypadala. Vysazují stromy – existují výhrady, zdali se má, či nemá provádět hluboká orba. Byl bych pro, protože voda by se mohla dostat hlouběji. Když zaprší, zůstává vám nahoře. Měli bychom zkusit zjistit, kam se voda díky hluboké orbě dostává.
MS: A co Vaše rybníky?
MP: Máme štěstí, že máme 4 rybníky na toku. Na kraji města je postaveno koupaliště a za ním se nachází dva rybníky, které byly během léta bez vody. Stav je způsoben místním podložím, voda po opuce steče. Ve městě máme plynovod a možná voda uniká v místech plynovodu. Na toku máme velkou zahrádkářskou kolonii, ale i fotbalový i tenisový areál, které také spotřebují mnoho vody. Rybníky na okraji města vyschnou, pokles ve studnách občané evidují. Máme zde také jeden paradox, související s vodou. Společnost ZZN, a.s. Polabí zde provozuje velké silo a i během suchých dní jsou nuceni čerpat vodu z ložisek pod areálem. Nachází se tam silné prameny. Buďme rádi za stav, jaký máme. Sucho přináší komplikace, ale například Štítarský potok nám pomáhá je zvládat.
… Investice v krajině …
MS: Jste představitel samosprávy města, vzdáleného velkým tokům. Jak se stavíte k velkým investičním akcím, které prosazují některé vlivné skupiny, a díky nimž jste se mohl dostat do různých evropských míst i moří? Máte zájem, aby se v Čechách investovalo do drobných projektů, jež jsou vidět v lokální oblasti než stavět vodní „dálnice“?
MP: Nezapomínejme, že řeky mají svou historickou platnost. I když byly snahy o narovnání řek, stejně se její paměť ukázala. Přes Městec neprotékalo nic významného. V místech, kde proudila voda, se nachází zástavba. Přiznávám, že přesně v těch místech si voda své místo „hledá“, pokud má jít po povrchu. Uvědomme si: příroda si nás – myslím lidstvo – porovná, kam potřebuje. My lidé žijeme pouze omezený čas, ale příroda zde bude věky. Nestavějme umělé kanály, nehrajme si na Holandsko. V Čechách sice máme jeden kanál – a to na Zlínsku Baťův kanál. Nezdá se mi šťastné, jít touto cestou. Raději obnovme rybník a sledujme projevy vody, které vychází z její přirozenosti. Zmínili jsme poděbradská Blata.
MS: Jste příznivcem návratu k minulosti – a ne provádění pokusů.
MP: Podívejme se na přehrady, které se mají stavět. Historie nás učí, že se zatápěly obce. Ano, posunuli jsme se již jinam.
MS: Vodu bychom někde měli zadržovat, pokud nemáme uschnout a chceme-li zem udržet zelenou. Jen si vezměte – nebýt Želivky a vodní nádrže Švihov, nebýt projektu v Káraném, …
MP: … Praha nemá dostatek pitné vody. Nesmíme zapomínat na omezení v lokalitách, které jste zmínil. Například v místech, kam jezdím, se nachází Dalešická přehrada, případně na Pastviny v Orlických horách. Žijeme v době, kdy nové nádrže budou vznikat, protože kde se najde kýžený zdroj vody? Je snad škoda nechat vodu utéct. Vy jste se tázal na zemědělství, a proč bychom ji měli nechat utéct s řekou k sousedům, pokud si ji zde můžeme nechat?
… Problémy s vodou …
MS: Pojďme k vám do města. Na severu Městce se nachází vesnice Vinice, která je obklopena poli. Pokud prší a území zasáhnou velké deště, cítíte příval vody z blízkých polí, jež jsou ve zvlněné krajině?
MP: Jistě. Pocítili jsme i intenzivní deště, byť netrvaly dlouho. Po potoku Jeptišky to přišlo do míst za koupalištěm. Vytvořila se jedna vodní plocha. I v této lokalitě jsme se setkali s padesátiletou vodou, jež vyplavila místní zahrady. I malý kopec, na němž je postavena ves Vinice, stačí, aby způsobil problémy obyvatelům Vinic. Nesmíme zapomenout, že důležitou roli hrají rostliny, které jsou osázené na poli. Nyní tam zemědělci pěstují obiloviny – pšenici, ale v minulosti předcházela kukuřice. Právě ta způsobila rychlý posun vody po svahu a zatopení místních sklepů.
MS: Tázal jsem se, jestli dialog se zemědělci by nepřinesl i změnu orby i setby?
MP: S lidmi jsme ve spojení, jelikož město spolupracuje se zemědělci – jsou partneři.
MS: Naslouchají?
MP: Naše zemědělce bych hájil. V poslední době se o tom i bavíme. Pojedete-li kolem Městce, najdete hnojiště, kam se hnůj naváží. Víme, že po sklizni se vše zaorává. Naše zemědělství není postavené pouze na chemické bázi. Tuto skutečnost jsem obhajoval, protože jinde tento přístup neuvidíte. Přiznám se, že nyní jezdím po Čechách, ale i na Moravu – na Jeseníky, ale i na Českomoravskou vrchovinu a snažím se mít srovnání. Zdůrazňuji a jsem si vědom, že máme velké družstvo, jehož členové mají vztah k půdě.
MS: Jak naložit s velkými lány? Není vhodné je redukovat?
MP: K tomu přistoupila vláda. Je snaha zmenšit osevní plochy. Měli by se střídat plodiny. V mých očích se jedná o správnou cestu. Také důležitým prvkem by bylo vytvoření cest pro zvěř. Rozdělení osevních ploch je pouze úlitba, poněvadž zvěř nestihne přejít na bezpečná místa. Tento koncept vnímám jako polovičatý.
MS: Zřejmě zde není kontinuita v podobě malých zemědělců?
MP: Takové hospodaření se již nevrátí.
MS: Musíme si zvyknout na „agrogiganty“?
MP: Až tak to nemyslím. Zemědělci budou spíše zastávat současné pozice. Mezi zemědělci mám pár kamarádů. Až budou opouštět své povolání, budou se tázat kam dál? Například potomek jednoho zemědělce studuje obor zemědělství, a proto asi následovníka mít bude. Přiznejme si: zemědělství je velká dřina.
MS: Jistě, v dnešní společnosti se poctivá práce ne vždy propaguje a oceňuje. Někdy vyčnívají ti, kteří usilují o rychlé zisky. Usmíváte se však …
aMP: Bohužel, ale zpět k družstvům. Lepší pro hospodaření s půdou a tedy i péčí o vodu by byla větší družstva. I v okolí je několik menších a fungují dobře.
MS: Právě ti by mohli být lídry pro dodávání lokálních potravin.
MP: Například na Běrunicku má jedna firma zájem sázet ovocné sady. Vždyť je to nelogické. Zde v Polabí se může pěstovat řepa, obilí a my si zde vysázíme sad? Ten – dle mého pohledu – náleží někam jinam.
MS: Například sad máte u Žehuně, což je 15 kilometrů od Městce.
MP: Ano, jeden je u Žehuně, druhý u Vlkova nad Lesy. Nyní zde vládne snaha, aby vznikly další sady. Vím, že u Žehuně se vyskytl problém s vodou. Připomínám: sem to nepatří.
MS: Uvědomme si, nyní platíme násobky cen potravin. Někteří by ocenili lokální produkci – ne nablýskaná jablka z ciziny.
MP: Také toho nejsem příznivec. Máme vyhlášené Litoměřicko – a jeho slavné sady.
MS: Ptejme se, co jsme s ním udělali. Jsme závislí na těchto výrobcích a především, neurčujeme cenu.
MP: Záleží, co je mi milejší, zdali mám zájem o ovoce, na které je ošetřováno chemií, což mi symbolizuje právě dovážené zboží. Možná lepší je mít v jablku jednoho červa, …
MS: … což pak poukazuje na život.
MP: Ano, v obchodech bychom je neměli mít tak „vymydlinkované“. Přiznám se, že jablka osobně nejím, ale rád si pochutnám na švestkách, třešních. Také se věnuji zahrádkaření a na zahradě mám pět stromů meruněk – a ty mně tam plodí, a proto vím, že postarám-li se o ně, přinesou mi užitek.
MS: V obchodech je plno meruněk, dovezených ze Španělska.
MP: Část rodiny mám na jižní Moravě a rok 2020 nebyl pro meruňky dobrý, neboť, marná sláva, na počasí jsme závislí. Zemědělství je výkyvy počasí silně ovlivněno. Vezměte si výrobu masa, také není správná. Před rokem 1989 vše v zemědělství nebylo špatné, a nechali jsme si to vzít. Vozíme si to zvenčí.
MS: Domníváte se, že jsme narušili to dobré? Jsme papežštější než papež?
MP: Spíše „posloucháme“ více, než jsme měli. Občas jednáme stylem, že někdo nám dá nařízení. Nemusí vše být podle toho, jak nám to někdo „diktuje“. Opět se vracíme ke kořenům. V Čechách zemědělci měli prostor a je škoda, že si to některými necháme zničit. Tím se zpět vracíme k drobným zemědělcům.
MS: Sám vyjadřujete skepsi: k malým polnostem se to již nevrátí.
… Kontexty …
MP: Jen se podívejte na řemesla! Dnes se řemeslník stal vzácností. Možná také kvůli tomu, že se naše hospodářství proměnilo v „montovnu“. Znám lidi, kteří se vyučí například pekařem, ale skončí v automobilce. Člověk se něčemu vyučí a nevěnuje se tomu.
MS: Zrazujeme sami sebe. Díváme se na svět čistě pragmaticky.
MP: Vyučím se pouze proto, abych měl výuční list, maturitu, vysokoškolský diplom. V mém okolí ti, kteří studují zemědělství, jistě své následovníky najdou.
… K půdě v širších souvislostech …
MP: Opustíme naše Česko a zapátráme, jak se jiné státy chovají k půdě. Například ve Francii dovolili Číňanům, aby skupovali farmy – snad se tady inspirovat nebudeme.
MS: Nezavírejme oči před konáním lidí. Číně jsme otevřeli cestu.
MP: V mých očích by vody, pole, ale i ostatní přírodní bohatství mělo být v rukou národa, který zde žije. Neměli bychom je prodávat. V oblasti polností bychom se naučit vyměňovat – ne prodávat. Tento postoj plně sdílím. Byl jsem k tomu veden.
MS: Jen si vezměme, jaké způsoby uplatňuje pan Andrej Babiš. Jeho zájem je postaven na predátorské expanzi.
MP: Nerad bych toto komentoval, byť jsem byl v kontaktu s člověkem z jižní Moravy, k němuž se pan Babiš zachoval nedobře.
… Aktivity města …
MS: Jaké aktivity můžete jako samosprávný celek dělat pro stabilizaci vodní bilance? Jednou z aktivit byly investice pro zpřístupnění vody občanům. Je pak na lidech, jestli se připojí. Uvedl jste, že voda je pro Městec upravována v Poděbradech. Co by se stalo, pokud by tento zdroj došel – narušená infrastruktura či dramatický pokles zásob spodní vody? Existuje pro město Městec Králové havarijní plán?
MP: Bohužel, havarijní plán město nemá. V mých očích jej nemá nikdo. Diskutovali jsme o strategii vodovodu. Kdyby nedejbůh byla přerušena dodávka vody z Poděbrad, může nám posloužit úpravna vody v Pístech. Vodohospodářská společnost má propojení na sousední okres – Mladou Boleslav, a z vodovodní soustavy bychom čerpali vodu z jiné části kraje. Totéž by v budoucnu mohlo platit pro Jičínsko.
MS: Podobně funguje internet i lidský mozek. Je-li část systému nefunkční, voda se přepravuje alternativní cestou – nyní neuvažuji o cisternách.
MP: Z dlouhodobého hlediska to tak vede. Město nešlo cestou postavení vodovodu a zároveň zasypání studní. To by bylo neodpovědné. Máme zde nemocnici, která odebírala vodu z velkého zdroje. Město by se o občany postaralo. Neznamenalo by, že by se obyvatelé zakoušeli plný vodní standard, ale pokud by občané potřebovali v největší nouzi vodu, město by je dokázalo zásobovat.
MS: Stále asi zažíváme nadbytek, protože se sprchujeme pitnou vodou, přičemž jsme se mohli sprchovat užitkovou vodou – tou, kterou se může zalévat na zahradách. Při té příležitosti bych se zeptal, jak je v Městci využíván projekt Dešťovka?
MP: Aktivní není, nicméně aktivizujeme – a to na zdejší základní škole, v níž jsme zřizovatelé, a proto jsme se domluvili s ředitelem, jenž zastává také post místostarosty, a do projektu bychom se zapojili, poněvadž střecha hlavní školy je k zachytávání vody vhodná a vyřešili bychom pouze její využití. Pochopitelně musíme schválit, s kým bychom spolupracovali, a doufám, že budeme úspěšní.
MS: Občané zde neměli snahu se zapojit do projektu? Obyvatelé Městce bydlí převážně v rodinných domcích a mají zahrádky, kde se dají vybudovat retenční nádrže.
MP: Nyní téma nahlédnu ze dvou pohledů. V naší obci se nachází mnoho domů, které mají u okapů střech množství nádob, kam se voda svádí, následně se s ní zalévá. Takových míst je hodně.
MS: Je vidět, že se zde uplatňuje zahrádkářský přístup.
MP: Staví-li se někdo nový dům, měl by si zadržovat vodu na svém, což vidím. Iniciuje-li město vznik nové komunikace, v dokumentaci jsou zaznamenány prostory pro zasakování. Při dešti vznikají louže, ale historicky jsou svody udělány na veřejné pozemky, což by se nemělo dít. Přiznávám se, že základní školu jsem měl dlouho v hledáčku a kladl jsem si otázku: proč by voda měla odcházet do kanalizace, poněvadž historicky je kanalizace směsná, a proto vodou nejprve plníte kanalizaci, ovšem přijde-li velká voda, někdo je v obci vyplaven, poté naším úkolem je vyčerpání vody z kanalizace. Tyto projekty realizujeme na institucích, které jsou vlastněny městem. Budu upřímný: nemocnice má velké prostory na akumulaci vody.
MS: Důležité pro obnovu vodních zásob jsou také stromy.
MP: Jsem také příznivec výsadby zeleně a stromů – a přiznám se, je mi líto, pokud se kácí stromy. Nechť se sází a je čím zalévat. Nyní projekty přichází jako vlaštovky, a jelikož kroky jsou postupné, projekt Dešťovka se uplatňuje. Občané si sami dělají nádrže a jsou soběstační. V části města Vinice není napojení na čističku odpadních vod, a proto se provádí studie podpory vybudování domovních čističek.
MS: Asi je obtížné udělal svoz komunálních fekálií?
MP: Část Vinice se nachází asi dva kilometry od města. Veškeré aktivity jsou ovlivněny náklady, dále náročností transportu. V minulosti jsme tam dělali vodovod a domluva s některými majiteli není nic jednoduchého.
MS: Uvažovali jste o mikročističce?
MP: Pokud by část obce byla ustavena jako samostatná vesnice, vše by bylo horší. V místě budeme provádět pasport a následné čištění dešťové kanalizace. Ostatně by mě osobně zajímalo, kam voda odtéká. V tomto smyslu si budeme dělat studii, co vše by to obnášelo. Oslovil jsem občany, zdali by o domovní čističky stáli. Právě v této oblasti se musí řešit způsob zasakování atd. Asi by nebylo dobré zatížit právní formou město. Nezapomínejme, jsme pouze lidé. Nezapomínejme: nestavíme se ke všemu dobře, a pak se nalezne jeden problémový člověk a otráví život všem. Cestu si prošlapávám, analyzuji postoje, vím, že by zájem o to byl, ale zatím vidím mnoho problémů, a proto se stane, že půjdeme cestou čističky, a budeme se lidí tázat: lidé, jste ochotni se připojit?. Podobné starosti jako s vodovodem řešíme i u čištění vody. Vedete jej před „nosem“, dáváte jim pobídky a oni to stejně odmítnou.
MS: Asi zažíváte podobné: když někomu podáváte ruku a stejně vám do ní seknou.
… Instituce a voda …
MS: Zaměřil bych se ještě na jednu skutečnost: jak vám pomáhá v otázkách vody Svaz měst a obcí? Jak na to nahlížíte jako hlava zdejší samosprávy?
MP: Je dobré, že jsme členy. (46:28) Vlastně se jedná o podpůrnou organizaci. Přiznávám – realita není růžová, a proto jsme rádi za podporu. Odbočím od vody a uvedu COVID – 19. Díky spojenectví máme i sílu na jiných úrovních. Důležití jsou ti, kteří společenství vedou – jako je například pan František Lukl. Ten za samosprávu hodně bojuje. Kromě této instituce je také Svaz místních samospráv. Ten má též velkou válkou.
MS: A pomáhají nám s otázkami vody?
MP: Přiznám se, že nemám zkušenost. Vodu si řešíme vlastním způsobem bez nutností kooperace s orgány zaštiťujícími samosprávu.
… Evropské dotace a voda …
MS: Náš čas se chýlí ke konci. Jak se díváte na evropské dotace? Pomáhají zdejšímu maloměstu?
MP: Pomohli nám s rekonstrukcí zdejších škol. Pokud bychom peníze měli, věděli bychom, za co je utratit. Dotace mi přijde jako zbytečná byrokratizace. Konkrétně – mám na mysli projekt Dešťovka. Rozvrhli jsme výsadbu zeleně, ovšem podívejte se na byrokracii a kontroly, jež jsou někdy zbytečné, nadměrné. Zdůrazňuji: dotační tituly jsou dobré, ale měla by k nim být lepší cesta. Asi by bylo dobré, pokud by přímo kraje poskytovaly jednotlivé dotace, protože právě tam byrokracie může být menší než na Státním fondu životního prostředí. Uznávám však, že jsem se setkal s dobrými lidmi, kteří mají zájem vám poradit. Otevřeně: starosta a zastupitelé by měli snazší život, pokud by peníze dostali na účet, protože by už věděli, na co je užít, spotřebovat. Realizují se dotace na to, na co byly vypsány. Jednoduše – nestřílíme!
MS: Přeji vám, aby měl Městec dostatek vláhy.