Dar peněz


Jaroslav Macháček *1943, český ekonom a regionalista, působí na VŠE Praha, kde vede katedru regionální ekonomie, je autorem četných studií, před rokem 1989 působil v Československé akademii věd.
Stáhnout dialog:

Peníze, slovo, kterému rozumí asi každý – mladý i starý, byť ne každý mu dává stejný význam. Jaký význam má pro stárnoucího ekonoma Jaroslava Macháčka z pražské VŠE? Krátké osobní vyznání: peníze mohou udržet člověka při životě, ale raději směřuji svou energii, svůj um k poznání podstat věcí, než abych vytvářel vztah k něčemu pomíjivému, co je odsouzeno k pohlcení inflací, skrze niž to hodnotné padá do nevratné nicoty. Abychom byli přesní, zalistujme Macmillanovým slovníkem moderní ekonomie. Ten definuje peníze jako „věc“, která je obecně přijímána výměnou za zboží nebo při vypořádání dluh. Mohou mít též funkci uchovatele hodnot, o čemž hovoří i jednání nás Čechů, kteří spoří. Když se za nad tím zamyslíte – jsou „věcí“ digitální peníze – bitcoin, či peníze „vytvořené“ centrální bankou či prostorou obchodní bankou? Nejde náhodou pouze o jistý algoritmus, jenž je uložen na serverech institucí peněžního trhu? Svět se mění a s ním i pojetí peněz. Dříve bohatství bylo uloženo ve zlatě, Holanďané věřili v hodnotu cibulí tulipánů. To vše pominulo, byť jsou epizody, kdy některé uchovatele hodnot se opětovně objevují – a to v podobě investic jako například zlato. Položte si otázku, která je též zásadní: jste šťastní, když vlastníte peníze, nebo štěstí vzniká autentickým vztahem k osobě či osobám, krajině nebo zamýšlenému dílu? Nepojímáme-li peníze pouze jako zprostředkovatele a stavíme-li je za cíl, náš život se pak může hroutit jako domeček z karet a pak musíme opět začínat od nuly. Pro křesťana platí biblické: vše pomine, jen Tvé slovo ne. Tvůj – božský rozum, skrze vše bylo stvořeno. Nutno říci, že právě skrze správě volená slova vzniká vztah a sním i bohatství. Nezapomínejme, že bohatství zavazuje, což je teze, která v tomto státě není příliš přijímána s odpovídající vážností snad i kvůli podivným historickým předělům, které se zapsali do pojímání člověka, vztahů, idejí i peněz. Pochopíme-li provázanost těchto entit, poté budeme bohatí v tom pravém slova smyslu, protože skrze celek se nám bude jevit skrytý řád světa, v jenž může být propojen i penězi, které nám budou sloužit – a ne my jim, a tehdy se pro nás stanou darem.

Dialog byl natočen na podzim 2019

MS: Pane profesore, jaký vztah máte k penězům, považujete je za dar lidstvu?

JM: Zabývám-li se penězi v druhém desetiletí jednadvacátého století, docházím k poznání, že mezní užitek peněz u některých lidí je stále menší, ba nulový, přesto o ně usilují. Mnoho z nás uvažuje v modu, že čím jsou jejich příjmy větší, tím význam peněz klesá.

MS: Není falešné říkat, že lidem peníze nic neříkají? Možná by nepracovali či by pracovali na projektech, které nejsou příliš honorovány.

JM: Jde o dodatečné peníze, které pro ně nemají odpovídající význam. Představte si manažera, který za měsíc pobírá 300 tisíc korun. Základní potřeby si saturoval a nyní si mění auto každého půl roku. Koupil si automobil za 2 miliony a po půl roce další. Mezní užitek u peněz těchto lidí velmi rychle klesá, nicméně o peníze stále usilují. Takový jedinec bude neustále akumulovat finanční aktiva, aby měl další peníze, přičemž už ani neví, jak s nimi naložit.

MS: Jste-li finančně zabezpečen, …

JM: … což vychází z vašich spotřebních vzorců, můžete konstatovat, že máte dostatek peněz, pokud víte, že vaším úkolem je pokrýt 4 oblasti a ostatním penězům nepřisuzujete velký význam, jelikož studujete, čtete, pečujete o vřelé vztahy s lidmi, potřebujete peníze, abyste mohl cestovat atd.

MS: Z tohoto pohledu jsem saturován.

JM: Dobrá, ale pan Andrej Babiš není saturován, vyvíjí aktivity, aby měl další a další miliardy. Nemůže být saturován, poněvadž Petr Kellner jich má více.

MS: Peníze nejsou smyslem života, jsou pouze prostředkem k tomu, abychom si sami našli své místo ve světě.

JM: Vy o problému uvažujete touto cestou, ale velká většina lidí si to nemyslí.

MS: Peníze ve své podstatě nejsou neutrální.

JM: Jistě, nejsou neutrální. Mají svou hodnotu, poněvadž nebudete-li mít nic, pak tisícikoruna je pro vás velká částka. Musíte se snad někde najíst, vyspat. Jaký je přínos tisícikoruny pro miliardáře? Ten si s ní klidně zapálí cigaretu.

MS: Pokud vím, že kdyby miliardář jednal takto ve Švýcarsku, stal by se persona non grata. Švýcaři si peněz váží.

JM: Ano, umí je i darovat.

MS: Víme, že strýček Skrblík rád plaval ve svých penězích. Myslím si, že peníze jsou důležité pro to, abych mohl realizovat aktivity, které souvisí s šířením dobra a nacházením sebe sama v původnosti, abych se lépe přiblížil ke své pozemské misi. Vycházím z toho, že člověk představuje pouze malinkou součást nějakého celku. Máte-li opravdu „být“, měl byste méně „mít“. Tak velí zákon. Myslím si, že člověk je zde od práce na sobě samém, aby se stal osobností. Osobností se nestanete, pokud budete za každou cenu dělat „velké“ věci. Jste zde a máte směrování. Z tohoto pohledu žijeme v dobré době, poněvadž můžete navrhnout projekty, o nichž se našim předkům pouze snilo. Dnes může více jedinců rozvinout svůj potenciál a dělat, k čemu pocítí volání. Dnešní kapitalismus vytváří extrémní polarity, přestože všichni zažíváme vzrůst životní úrovně. Hlavní slovo dostávají ti, kteří disponují penězi.

JM: Spíše pozoruji relativní diskrepanci.

… Od západní civilizace …

MS: Nesouhlasím. Podrobíte-li zkoumání jedince, žijícího v Africe, kde nejsou dobré podmínky pro život, zjistíte zajímavé věci. Tamní společenství dostatečně nevyužívá kapitál a jedná bytostně necivilizovaně. To neznamená, že by neprožívali své „já“. Budete-li jim pomáhat, vaše snahy nebudou zcela úspěšné, neboť Afričané žijí svým nezměnitelným tempem. I tato společenství však žijí lépe ve srovnání s minulostí. Stačí jim krok k civilizovanému světu. Kolik tamních obyvatel využívá již moderní komunikačních technik? Bez kontaktu s civilizovaným Západem by to možné nebylo. V minulosti se kolonizovaní civilizovali kvůli správě a také studovali v zahraničí, podobné je to i v Asii. Číňané studovali na vyspělých univerzitách, možná nyní budou učit ostatní.

JM: Nerad bych zažil situaci, abychom se učili od Číňanů …

MS: Vietnamci jezdili do Čech, ale to již je minulostí. V mých je ono propojení důležité – a to jak pro svět i pro člověka.

JM: Jako věřící tuto tezi popřete, poněvadž byste měl tvrdit: pouze Bůh ví, co je důležité. Jsme zde z jeho vůle – právě on to určil.

MS: Máme svobodu. Na tomto světě nejsme loutkami.

JM: Nevíme to – jde o pocitovou záležitost.

MS: Neřekl bych.        

JM: Einstein vám řekne: Bůh nehraje v kostky, ovšem Stephen Hawking mu to vyvrací – ten se staví za volnost jednání člověka. Dokonce hraje i tam, kde to není vidět.

MS: Jde o otázku přístupu.

… Zpět k penězům …

MS: Navrhuji, abychom se vrátili k penězům. Mód mé existence je tento: poznávat, abych našel sebe sama skrze celek.

JM: Jste součástí celku.

MS: Prožívám-li současnost, měl bych žít autenticky, abych nebyl jako honící pes, abych své kroky dělal s uvážením – ne pod tlakem. Musím říci, že v tomto pohledu jsem „šťastný“ člověk, poněvadž nejsem ve strukturách, avšak zároveň nejsem bohatý objemem majetku. Přijal jsem dobrovolnou skromnost – ne chudobu.  Zřekl jsem se okázalosti, abych sám sebe slušně prezentoval, protože víme, že někteří z nás jsou tak bohatí, že ztrácí vkus. Podívejte se na podnikatelské baroko, jednalo se o zvláštní syntézu. Má-li člověk žít na tomto světě, musí mít dostatečně integrovanou osobnost. Systémy, v nichž jedinec žije, jej nevedou k integrované osobnosti. Jsou-li vaší prioritou peníze, asi budete komunikovat s lidmi, kterým jde o stejnou věc. Jsem přesvědčen, že členové tohoto společenství mají úzké periferní vidění.        

JM: Jste u proměnných, které překonávají veškeré meze. Je-li polootevřený interval, jedná se o velký problém. Vycházíte od nuly, hodnota narůstá, narůstá a nemá hranice, protože občané nejsou schopni určit hranice. Vydělává-li někdo desetitisíce, přemýšlí o statisících. Ten, kdo vydělává statisíce, přemýšlí o miliónech. Pro udržení limitů je nutné mít negativní zpětnou vazbu, jelikož máte pouze pozitivní. Tyto katastrofické skutečnosti vedou k rozpadu systému. Uvědomte si: komunismus trval 40 let, první republika 20 let. Jak může trvat systém s takovou orientací?

… Peníze, dluh a jiná aktiva …

MS: V souvislosti s významem peněz bychom si měli položit otázku: jak dlouho může trvat přítomnost dluhu. Co znamená pro subjekty dluh? Žijeme v době dobrého výkonu hospodářství, kdy se neustále zvyšovala hodnota akciového trhu. Například Dow Jonesův index se ztrojnásobil a NASDAQ composite index se zečtyřnásobil. Ovšem též narůstal dluh. Člověk by si měl klást tyto otázky vzájemných souvislostí.

JM: Ronald Reagan prohlásil, že dluh Ameriky, jenž překročil hodnotu 100 procent HDP, je dospělý a dokáže se postarat sám o sebe.

MS: Šlo o vyjádření metaforické.       

JM: Dluhy lze „vymazat“, pokud se obě strany domluví, že nejsou.

MS: Vlastně jde o konvenci.

JM: Jedná se o imaginární proměnnou. Víte, jak byly zadluženy rozvojové státy? Vezměte si například Guyanu v roce 1990. Tamní dluhová služba překračovala násobky výstupu ekonomiky. Kdyby se dostali do otroctví a celou zemi prodali, z dluhu se nevymaní. Obě strany se domluvily na prominutí a žádný dluh nebyl.

MS: Z Bible známe koncept odpuštění – je to takzvané Milostivé léto.

JM: Dluh není nic hmotného. Jedná se pouze o dohodu.

MS: Možná vyjádření vztahu, že já jako majitel aktiv vám půjčuji.

JM: Oddlužení, které se uplatňuje v České republice koncem roku 2019, popírá veškerou podstatu dluhu, a proto o tom nelze mluvit. Budete mít dluhy v řádu milionů a budete oddlužen za půl roku. Takovou politikou napomáhají akumulaci dluhu, a proto dlužníci rostou jako houby po dešti, jelikož zadlužení je pro ně výhodné! Následně udělá osobní bankrot, projde institucionálním oddlužením, a proto zadlužení dnes nic neznamená – a to jak na osobní úrovni, tak na státní.

MS: Dle vašich slov – ten kdo spoří je hlupák a hospodářství se přece rozvíjí na úvěr. 

JM: U státu věřiteli nejsou konkrétní lidé, ale máte-li půjčku jako fyzická osoba, stát vám pomůže. U společnosti Homecredit si vypůjčte milion, a pak navštivte dluhovou poradnu a dozvíte se, co máte udělat, abyste se dluhů zbavil.

MS: Způsob jednání s těmi, kdo mají dluh, je uveden již v Bibli. Máte-li dostatek aktiv pro své živobytí, ta přebytečná nepůjčujte, ale investujete právě na burze – a nekupujete dluh, …

JM: Logicky investujete do akcií, protože nevíte, co byste s nimi udělal. Máte jednu miliardu a nakoupíte za ně akcie a následně nakoupíte další akcie.

MS: Nahlédnete-li do statistik, zjistíte, že hodnota společnosti Microsoft, Amazon, Apple přesáhly hodnotu jednoho biliónu amerických dolarů v cenách 2020.

JM: Peníze zhodnocujete kvůli tomu, abyste měl další a další peníze. Mezi námi jsou majitelé nemovitostí, kupují byty, pak je pronajímají a za peníze, které utrží, kupují další byty. Vlastníci aktiv mohou zakoupit další byty, a proto na nikoho, kdo potřebuje bydlet, by se vlastně ani nedostalo. Vlastně sledujeme absurdní kolotoč.

… Paradoxy financí …

JM: Vaše předchozí slova se také dotýkala konvergence. Nějaký posun tam je, ale posun je menší než ve vyspělých zemích. V mých očích je to dáno aritmetikou základní školy. Uvedu příklad: budu-li mít milion a vy 100 tisíc, pak při stejném úroku váš výnos bude jiný. Jde o absolutní, ne relativní srovnání. Spatřuji v tom univerzální princip, který ovládá svět. Podobně to chodí desítky i stovky let, a proto dochází k diskrepanci, což nikdo nedokázal změnit.

MS: Váš argument je zásadní.

JM: Snažíme se k tomu přistoupit regionálně, a proto se prosazuje koncept regionální politiky, kde systém jako celek má zájem na tom, aby nedocházelo k rozpadu, a proto užívá nástrojů.

MS: Aby systém pracoval, musí k tomu napomoci lidé. Věci se nedějí samy sebou.

JM: Kde jsou ti uvědomělí lidé? Zřejmě nejde o většinu.

MS: Důležitým faktorem v rozhodování hraje svědomí.

JM: Dnešní postmoderní člověk má nějaké svědomí?  Existují jedinci, mající svědomí? Věřím, že existují.

MS: Ti důležití jsou skrytí.

JM: Schválně, kolik jich napočítáte. Kdyby to bylo jedno procento, …

MS: V Bibli máme příklad Sodomy a Gomory, místo, kde se neřest projevovala. I sledování chytrých telefonů můžeme být viděna jako neřest, poněvadž nám pak chybí schopnost rozhlédnout se kolem a položit si otázku. Řekl bych, že existuje pouze malá skupina těch, kteří jsou schopni dívat se periferně, ale pak máte ty, kteří s těmi prvními spolupracují. To znamená, že dobro se šíří.

JM: V mých očích je to podobné jako v přírodě. Je pouze pár tvůrců, kreativců, pak máte část reprodukčních, kteří opakují, co vytvoří tvůrci, poté přichází paraziti, dále konzumenti. Podobné uspořádání jako je v ekosystému má i společnost.

MS: S tím nemůžeme nic dělat.

JM: Vychází to z geneticky daných vlastností populace. Některé se podporují, některé naopak ne. Důležitou součástí systému jsou také destruktoři.

MS: Problém je, když destruktoři společnosti vládnou.

… Peněžní nabídky …

MS: Také bychom měli uvést, že dnešní svět je na pobídkách založen, že tvůrci jsou vysáváni jistými institucemi. Budu konkrétní. Velice úspěšní inovativní lidé, kteří studují na Oxfordu, Cambridge, Ivy league. Mějme na paměti ještě jednu skutečnost – a uvedu to na praxi školy. Vedle VŠE Praha je společnost Deloitte, kam odchází absolventi, ale nepřechází tam pedagogové. Deiloitte je nadnárodní – ne národní firma.

JM: Vezměte si devatenácté století. Představitelé měli zájem přispět k národnímu vývoji. Neumím si představit situaci, v níž by Jan Evangelista Purkyně odešel do Anglie, byť působil ve Vratislavi. Měl mnoho nabídek, ale nenechal se zlákat a přispěl k rozvoji českého národa. Dnes toto neexistuje a lidé jsou orientovaní sami na sebe. Budu konkrétní: můj vnuk studuje na Cambridge, jelikož studuje odvětví, které zde nenalezne. Poté by měl uvažovat, zdali po skončení získá pracovní místo.

MS: Proč nesouhlasit? Člověk by měl vracet tam, odkud bral!

JM: V Maďarsku za Jánose Kadára byl nepsaný úzus, že nechali lidi vystudovat v zahraničí a takových pracovníků byly tisíce. Vědečtí pracovníci mohli být v zahraniční jakkoliv dlouho, ale měli morální závazky k Maďarsku, a proto dříve či později se do země vrátili. Maďaři mohli do Vídně, ale i za oceán, ale Čech do zahraničí vyjet nemohl.

MS: Jen se podívejme, co vše dokážou peníze, pokud jste společensky, eticky i intelektuálně orientován. Mějme tyto skutečnosti na paměti. Přemýšlím-li o penězích, vycházím z vědomí své nepatrnosti jedince v kontextu světa, ale dbám i pozorného nakládání s aktivy, aby se neproměnila v pasiva.        

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.