Poznámky k Brexitu viděného z místa sv. Vojtěcha


Vladimír Hronek *1944, český kněz, monsignor, působí v diecézi Hradec Králové, od roku 1989 působil jako arciděkan v Kutné Hoře, od roku 2007 působí jako probošt v Poděbradech.
Stáhnout dialog:

Je tomu pět let, co začalo velké drama jménem Brexit – proces o vyjednávání, jak vystoupit ze společenství Evropské unie. Ano, Evropané si dali do své konstituční smlouvy, že každý stát může nejen vstoupit, ale i vystoupit, ovšem nepřepokládalo se, že by ji nějaký z unijních členů mohl vyžít. Proces Brexitu můžeme přirovnat k nepěkné komedii, která trvala 5 let. A dodejme, že pro někoho s hořkým koncem. Na počátku byla snaha britského premiéra Davida Camerona o zabránění rozkolu ve straně, ovšem jeho rozhodnutí mělo nevídané dopady. Tak tomu bývá, když se vypustí „gin“ z láhve. S Mons. Hronkem jsme se snažili vzít do úvahy nejen křesťanské hledisko, ale i fakt, že dialog jsme vedli v místech, kde se narodil svatý Vojtěch – jeden z patronů Evropy. Nyní víme, že oddělením Velké Británie od Evropské unie možná dojde i rozdělení Velké Británie jako takové, jelikož Skotové touží být součástí jednotného celku, který předtím utvářeli. Přejme si, aby se Češi neodhodlali ke stejnému dobrodružství vydělení se z integrované Evropy.

Dialog byl natočen v době před-koronavirové v Poděbradech.

MS: Pane probošte, končí nám červen roku 2016 a svět, tedy i naše republika, čelí poznání, že se Britové rozhodli odstoupit z Evropské unie. Byl jste tím překvapen?

VlH: Abych se přiznal, zvláště jsem nad tím neuvažoval. Říkal jsem si, že snad vyhraje soudnost, nicméně v jejich hlasování bych neviděl rozhodnutí celé Velké Británie. Rozdíl je prakticky „nepatrný“, byť účast byla přes 70 procent. Takové rozhodnutí s nepatrnou převahou bych nebral jako rozhodující. Pro jasné ne by měla být tří pětinová, dvou třetinová většina. Z mého pohledu šlo o unáhlený krok. Lidé se stali předmětem „vymývání mozků“, až tomu nakonec podlehli. Abych se přiznal, neznám mentalitu Angličanů.

MS: Jsou sice izolovanější, …

VlH: … ale pro ně to nebude velký zisk. Než jsem se setkal s vámi, v Českém rozhlase oznámili, že se snížily ceny zájezdů do Anglie. Velká Británie by byla považována za zemi mimo unii, nebude tak zatížená DPH, a proto by cesty do ostrovní země byly lacinější.

MS: Jako křesťan budete jezdit na misie do Anglie?

VlH: Proč ne?

MS: Sám jsem byl překvapen, ale v den referenda jsem si říkal: Evropská unie potřebuje řádný otřes a Angličané by mohli druhým dát impuls k proměně struktur. Když se podíváte, vyšlo to. Možná prohráli ti, kteří se domnívali, že Britové z Evropské unie nevystoupí. Sázky zněly ve prospěch setrvání.

VlH: Jen si uvědomme, Londýn sám byl pro setrvání, Skotsko též. Z mého pohledu o jasném vystoupení by měla rozhodnout dvoutřetinové většina.

MS: Rád bych doplnil: výsledek byl určen odlišností přístupu: město – vesnice. Všechna významná města, která jsou v Anglii, hlasovala pro setrvání až na výjimku v Lancestru. Je zvláštní, že Britové spoléhali na oddělenost, a proto se rozhodli pro vystoupení, jelikož někteří kalkulovali v módu: co je doma, to se počítá. Lidé z kosmopolitních měst, jako je Londýn, Manchester, hlasovali pro setrvání.

VlH: Vím, že Angličané jsou suší … I na to spoléhali, že se směřování referenda překlene a nic jim to nepřinese. Domnívám se, že Evropská unie bude oslabena, jelikož Anglie v ní má jistý podíl. Je to i otázka konkurence.

… Spojování a rozdělování …

MS: Pane probošte, ještě bych se podíval na rozdělování a spojování v rámci křesťanského poselství. Britové vstoupili do integračního procesu v roce 1973 a jejich vstup byl potvrzen referendem v roce 1975, kdy byl prosazován Konzervativní stranou.

VlH: Jsem přesvědčen, že velkou chybu udělala samotná Evropská unie, jelikož zaujala pozici mrtvého brouka.

MS: Lepší než brouk Pytlík! Rád bych, abychom se dotkli existenciálního rozměru, protože lidé se spojují z důvodu sympatií, za účelem tvorby hodnot, za účelem oslavy stvořitele atd. …

VlH: Má-li k tomu dojít, musí tam být důvěra v ty, kteří věci dávají dohromady. Říká-li Kristus Pán: já a Otec jedno jsme, usiluje o to, aby se i ostatní lidé sjednotili. Tam jde o to, jak člověk pochopí toho, který k tomu vybízí, a proto jsem říkal, že Evropská unie v tom zaspala, že nic „nepodnikla“, čímž dala některým anglickým politikům zprávu, aby tvrdili: Evropské unii nám vlastně na nás nezáleží.

MS: Jste přesvědčen, že když se člověk má s někým spojovat, má s někým spolupracovat, je nutné, aby cítil otevřenost?

VlH: Jistě! Je nutné ukázat vstřícnost, což je …

MS: … poselství: záleží mi na tobě.

VlH: Lidé by neměli slibovat „bůhvíco“, ale měli by být realisté, z čehož plyne i vzájemná důvěra. Ten, který je tím, kdo to iniciuje, musí mít dostatečně pádné argumenty, které jsou schopny ti druzí pochopit, aby porozuměli, že ve společenství může být něco, co obohatí obě strany – ty, kteří přicházejí, i ty, kteří tam již jsou.

MS: Pokud byste měl jmenovat postavy v Bibli, jaký okamžik byste v této souvislostí zmínil? Je tam snaha být otevřený a být ochotný spolupracovat?

VlH: Na mysl mi přichází Kristovo: jděte do celého světa a získávejte nové učedníky, křtěte ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého a zachovávejte vše, co jsem zachovával já, protože sám Kristus pán ukazuje svou nauku, kterou jim předkládá na celý život. Když je k tomu vybízí, apoštolové vědí, proč, protože oni to pochopili a mohou zprostředkovat poselství, a proto mohli slavit úspěch. Vezměte si situaci po seslání Ducha svatého. Tam je opět moment – sjednocující duch. Tam je nutné, aby druhý byl též brán vážně – ať je velký, případně malý, jelikož teprve tehdy mohou utvořit pevnou jednotu.

MS: Je otázka, zdali státy v rámci Evropské unie jsou si „rovné“, zdali je s nimi počítáno.

VlH: Zde je jedna zásadní chyba, která se projevuje u našich zastupitelů v Evropské unii. Z mého pohledu – aktivita našich zastupitelů je poměrně mizivá.

MS: Je těžké referovat o sboru, který má 751 poslanců. Spíše se o nich dozvíme, když dojde k průšvihu.

VlH: Pokud tam člověk sedí a naslouchá, pak „transformuje“ pouze to, co se tam rozhodne, nedá žádný impuls, který by měl být i pro předáky jakousi vůdčí myšlenkou. Tam se projevuje přístup, že když se nám něco nelíbí, řekneme: za to může Brusel. Nemusí to být pravda. Když zastupitelé tam řeknou: máme jiný názor, neboť by pro nás bylo lepší toto, měl by se na to brát ohled. Je nutné, aby lidé o to měli zájem, aby tam nebyli čistě pro osobní, hospodářský prospěch. Tento přístup je důležitý a možný právě v Británii.

MS: Tato země je v EU třetí největší po Německu a Francii.

VlH: Je otázka, jak silně svou váhu ve společenství cítili. Tento moment dal pomyslnou „zelenou“ …

MS: …pro BREXIT. Pane probošte, myslím si, že je vhodné si odpovědět na skutečnost, že musíme brát jisté preference jako fakt. Někdo vstoupí a pozná: hle, jde čas, a najednou nejsem ve společenství žádaný.

VlH: Rozumím, ale zde by měla zaznít také otázka: udělal jsem já vše pro svůj názor, nebo jsem se nechal převálcovat? Řeknu to takto: člověk se musí v životě „dát“. Je otázka, jestli v evropském parlamentu jen přikývneme, nebo jsme těmi, kteří vyvinou určitou sílu.

MS: Odchody, vytváření vazeb a jejich následné rušení je do jisté míry čímsi …

VlH: … přirozeným. Podívejte, je běžné, že se vazby někdy upevňují, někdy rozvolňují. Jde pouze o to, aby pokud k tomu má dojít, k rozchodu nedošlo na základě momentální myšlenky, chvění, ale aby tam došlo ke zvažování, protože někdy i určité rozvolnění může přispět k dobru jedné i druhé straně.

… Manželství a spojenectví států EU …

MS: Podobným příkladem je i manželská krize, kdy aktuální vztah je odlišný od období sňatku.

VlH: Musíme si uvědomovat, že se to zde tak bere, avšak manželství není ve společnosti chápáno jako trvalý vztah, nicméně v samotném manželství by rozvolnění nemělo přicházet v úvahu, poněvadž manželství vytváří naprosto nedělitelnou jednotu. Že je u nás považováno za záležitost krátkodobého vztahu, je věc jinačí.

MS: Zde je dobré připomenout, že ve vztahu k EU šlo v počátku o vstup do elitního klubu. Zpočátku tam bylo 6 zemí a nepředpokládalo se, že státy, které tam vstoupí, někdy budou mít zájem vystoupit. Jejich vztah měl být trvalý.

VlH: Pochopme jednu skutečnost: Bylo by špatně chápáno, kdybychom na společenství nahlíželi jako na elitní klub. Z mého pohledu nešlo o elitní klub, tam totiž nepřipustí vstupu toho, kdo do elity nepatří. Řeknu to možná chybným přirovnáním: „elitním klubem“ jsou sekty, poněvadž mají pouze to své, přesně vymezené a co je pro všechny ostatní tabu. Kdyby šlo opravdu o „elitní klub“, těžko by tam přijímali ostatní.

MS: Pane probošte, víte sám, že klub byl v počátku své existence malý a postupně – krok za krokem – se rozšiřoval. Víme, že pak bylo přijato Irsko, Británie, dále pak Dánsko, pak Španělsko, Portugalsko, Řecko …

VlH: Bylo to proto, že počátky vycházely z křesťanských základů. Nejednalo se o elitní klub, ale šlo o křesťanské základy, kdy společenství má otevřenou náruč a je ochotno přijmout kohokoliv. Víme, že nás to povzneslo, proto tuto nabídku dáváme druhým.

MS: Nebylo to náhodou způsobeno uspořádáním bipolárního světa?

VlH: I to.

MS: Byla zde snaha pomoci širokým vrstvám.

VlH: Evropská unie v prvopočátcích měla tento záměr. Byl zde záměr utvořit solidní základ a státy, které tam  zpočátku byly, se do jisté míry dostaly na dobrou úroveň, pak daly příležitost, aby se na vyšší úroveň postupně dostali i ostatní.

MS: Výkon státu prochází záchvěvy. Je otázka, jak se na to díváte vy. Říkáte: podívám-li se na hospodářská čísla, jsou země, které otevřenou náruč sice přijaly, ale daleko se v rámci svého rozvoje nedostaly.

VlH: Šlo o nabídku všem, …

MS: … ta ale nemusí být plně využita.

VlH: Je též nutné, aby do projektu druzí účastníci začali vkládat, poněvadž nelze otevřít náruč a říci: pojďte, vše vám dáme. Cosi podobného se událo s migranty: pojďte, nemusíte mít žádné obavy, přijmeme všechny. Nešlo o odpovědné jednání.

MS: Pane probošte, jak odpovědně vést, aby to byla součást jednání v rámci Evropského společenství?

VlH: Vždy jde o problém a vychází to z poznání partnera. Máte to jako v manželství. Nejprve musím zvažovat okolnosti a možnosti partnera. Má-li být manželství pevné, musí se partneři poznat. V Bibli je psáno: oba byli nazí a nestyděli se. To znamená: měli by „vyložit své karty“ a uvést: toto jsme schopni přinést, toto nemáme. Byla falešná představa, abychom byli konkurenceschopní Spojeným státům, což je též soustátí.

MS: Ano, celkem 49 států.

VlH: Tamní soustátí je postaveno na jiných základech.

MS: Jakou zásadní odlišnost vidíte?  

VlH: Tam k prvnímu vstupu došlo rovnou u několika států najednou.

MS: Podle mých informací v počátku do unie vstupovalo 13 členů, pak se postupně rozrůstala. Státy Spojených států si prošly občanskou válkou Severu proti Jihu.

VlH: Ve Spojených státech šlo v principu o setkání dvou rivalů.

… Evropská realita …

MS: Navrhuji, abychom se podívali do evropského prostoru. Nebylo náhodou vyhlášení referenda znakem amatérismu? Z pozice pana Camerona: rád bych udržel svou stranu, rád bych byl premiérem, předsedou Konzervativní strany, musím splnit směřování lidí, kteří mají odlišný postoj. Sám od sebe by David Cameron referendum o vystoupení neinicioval.

VlH: Přiznám se, že se v politice nevyznám, a v britské již vůbec ne. Podle mých informací se tam jednalo o „politické body“, …

MS: … avšak ty začaly mít černé barvy.

VlH: Vezměte situaci u nás. Na čem komunistická strana získala body? Vinili církev z rozpínavosti, což je demagogie.

MS: Říkáte – demagogie. Pane probošte, zde bychom měli říci: kde je mez pro participaci v demokratickém procesu? Máte zájem být demokratem, usilujete o možnost lidem nabídnout rozhodování, a nakonec se ukáže, že se mnohé obrací proti vám.

VlH: A proto se říká: demokracie je jedna ze špatných alternativ.

MS: Možná dobrá alternativa ze špatných. Nic lepšího jsme zatím nevymysleli.

VlH: I ona musí mít kritéria, poněvadž samotná demokracie není snahou vyjít vstříc každému nápadu. To nejde, jelikož v takovém případě dojde ke zvratu.

MS: Podíváte-li se na britský cirkus, jde o to, jestli náhodou například méně vzdělaní lidé nejsou obětí manipulace.

VlH: Z mého pohledu tam manipulace byla. Mohli jsme vidět nadhození vnadidla. Nyní jsme svědky nesouhlasu a úvah, zdali by se referendum nemělo opakovat. Tady skutečně i velkou část Anglie výsledky zaskočily. Tvrdím: pokud by se k referendu dostalo více lidí, výsledek by takový nebyl.

MS: Nakonec by zvítězily tlaky, které jsou pro Evropskou unii.

… Zpráva o zemi …

MS: Zeptejme se, co záporné referendum říká o Británii, která je nejstarší demokracií na světě.

VlH: Z tohoto referenda bych na nic neusuzoval. Uvědomte si: jak dlouho bylo referendum připravováno?

MS: Několik měsíců. Obecně se o něm mluvilo opravdu dlouho. Neboť referendum byl závazek Davida Camerona, aby uklidnil své rivaly.

VlH: Co podle vás referendum sdělilo o Evropě, nebo neřeklo?  Je důležité, abychom měli sebevědomé státy: Německo, Velká Británie, Francie, abychom se nesnažili stavět nadnárodní struktury, které nakonec vedou ke znechucení? Z mého pohledu na otázku nejsem s to odpovědět, problémy tohoto řádu se nezabývám.

MS: Pane probošte, ale posloucháte rozhlas.

VlH: Abych to shrnul: referendum mě překvapilo jako mnoho lidí. Zdali se jedná o zásadní poselství Evropské unii? Toto uskupení by mělo více akcentovat zájem menších států, zájem regionů. Nemělo by si „hrát“ na šéfa a nebrat ohled na nic.

MS: Není to náhodou způsobeno tím, že v evropských strukturách se vytvořil politický kartel a lidé, kteří působí v této instituci, nemají odpovídající kontakt s realitou?

VlH: Je to možné, a proto říkám: přijímám-li druhého, musím druhého též trochu poznat.

MS: Co toto referendum mohlo říci Čechům? Nepodnítilo kritiky k vypsání podobného referenda v rámci naší republiky?

VlH: Taková tendence zde též je. Lidé si snad uvědomí, že vystoupení z EU by nebylo rozumné.

MS: Jsme součástí institučního procesu více jak 10 let a máme nálepku „potížistů“, …

VlH: … a to včetně bývalého prezidenta Václava Klause. Jsem přesvědčen, že ten se na vývoj díval a dívá trochu odlišně.

MS: Dobrá, jak se díváte na skutečnost, že referendum, které dopadlo negativně, podnítilo prounijní zastánce, aby vyhlásili další referendum? Jde o exit z BREXITu. Není v tom plno pošetilosti?  

VlH: Člověk se diví, co lidi okolo napadá.

MS: K pochopení smyslu věcí přispěje otřes základů – tím si lidé uvědomí, kde jsou.

VlH: Je nutné, aby se Evropská unie vrátila k základům, na nichž byla postavena. Pokud tento základ nebude splněn, může se podobných extempore objevit víc.

MS: Evropa se kvůli dichotomii mezi národem a nadnárodní strukturou, může „obarvit dohněda“. O to bychom neměli usilovat. Děkuji vám za sdílení postojů.   

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.