Skončily volby. Připravujete se na další, nebo máte zájem vládnout? Co platí v Čechách? Z pozice stran, která volby prohrály, platí asi to první. Ty, které volby vyhrály zřejmě to druhé. Bude jejich snaha naplněna? Poštěstí se jim a vydrží u vládnutí čtyři roky? Naplní většinu z programu, který si předsevzaly? V tomto ohledu závisí na pevnosti spojenectví těch, kteří deklarovali před volbami změnu. Víme také, že to, co se slibovalo před volbami, po volbách platit nemusí, poněvadž přichází nové konstelace, jež se objevují poté, co byly ohlášeny volební výsledky. Jistou skepsi vůči české politické skutečnosti vyjadřoval francouzský politolog Jacques Rupnik, jenž v ní viděl permanentní volební kampaň. Doufejme, že tento pohled nebude tak aktuální. Nezapomínejme jedno, v této nově zvolené poslanecké sněmovně není zastoupen milion voličů. Právě oni odevzdali své hlasy politickým subjektům, jež se však nedostaly do zastupitelského soboru, což může v budoucnu promluvit do politiky.
Dialog byl natočen v říjnu 2021 v Praze.
Dialog první – o volbách do Poslanecké sněmovny 2021
MS: V Čechách se konaly 10. demokratické volby. Čím byly charakteristické?
RJ: Kampaň mi přišla mdlá a zřejmě ji občané ani nominovaní příliš neprožívají. Další problém bych viděl v tom, že i když známe preference, stále nelze odhadnout, kdo bude vládnout a s kým, protože nové politické formace se pohybují kolem pěti procent.
MS: Co zapříčiňuje tu mdlobu?
RJ: U koalice SPOLU lze identifikovat různé ideologické přístupy. ODS a KDU jsou konzervativnější a TOP 09 je liberálnější. Dále: TOP 09 a KDU představují stoupence evropské integrace včetně přijetí eura, ale ODS takové směřování nijak nepodporuje. Tito lidé nezdůrazňují politické názory, a spíše usilují o nejmenší společný jmenovatel, aby někoho nepopudili. Podobnou strategií zaujali piráti a starostové. Nechtějí se vyjadřovat k politickým otázkám a snaží se být zde pro všechny. Vlastně se zdráhají sdělit žádaný jasný názor.
MS: Zeptejme se takto: co utváří kampaň, jaké ideje, pokud subjekty neproklamují jasný názor a pouze opakují teze politických marketérů, kteří jim je připravili?
RJ: Necháme-li bokem Okamuru a komunisty, kampani dominuje pouze jedna personální otázka: Bude Andrej Babiš i nadále premiérem, nebo jej konečně odstavíme od moci? Stane se opozičním politikem, nebo politiku opustí či půjde do vězení, prokáží-li se mu podvody? Upřímně – kampaň ideje opomíjí a je personalizovaná. Podporovatelé Andreje Babiše chtějí, aby byl premiérem, ale jeho hlavní vyzyvatelé ho chtějí, „odstavit“ od moci.
MS: Dále: nenacházíte pak paralelu s rokem 1990, kdy proti sobě stálo Občanské fórum a proti němu KSČ?
RJ: Situace není stejná, nicméně máme paralelu o jedné otázce: komunismus ano, nebo ne. Nyní je to otázka Babiš: ano, nebo ne? V obou případech se jedná o referendum, ale v roce 1990 byl výsledek opravdu jasný. Dnešní rozdělení společnosti není tak jednoznačné. Dva tábory nejsou tak početné, ale rozdíl v počtu stoupenců není tak propastný jako v roce 1990.
MS: Mají jiné volby jasné vymezení – personální či programové? Právě v těchto volbách se rozhoduje o konkrétní osobě. Co to pak vypovídá o zdraví společnosti?
RJ: Nejvíce polarizujícími volbami byly volby v roce 1992, kdy se rozhodovalo, jestli půjdeme cestou demokratické pravice založené na liberalizaci ekonomiky a tržním hospodářství. To znamená, zdali řekneme ano privatizaci, pak budeme pokračovat v kurzu, který vytyčila nejen federální vláda Mariána Čalfy, anebo půjdeme cestou socialistickou. Zpočátku šlo o alternativu, ale Miloši Zemanovi se podařilo sjednotit levicové proudy do jedné velké sociální demokracie. Další ideově orientované volby byly v roce 2006 – kdy sociální demokracie vedená Jiřím Paroubkem a ODS vedená Mirkem Topolánkem zaznamenala historická maxima. Ani jedna ze stran nezískala tak vysoké procento popularity. V těchto volbách se zčásti rozhodovalo i o stylu pana Paroubka, ale přesto si myslím, že ideový rozměr převážil.
MS: Co to vypovídá o společnosti, pokud je v ohnisku voleb osoba – a ne program?
RJ: Nerad bych názor říkal suverénně, ale jestli si voliči vybírají mezi programy, svědčí to o větší vyspělosti demokratické společnosti a charisma vůdce nehraje roli. Máte-li volby, v nichž silně dominuje osoba, poté sympatie a antipatie hraje svou roli, ale pozor, má odpověď je silně teoretická. Víme, že život je jiný, praxe taková – role vůdce, vůdcovství – ne v tom německém Führer, ale v anglickém Political leader. Máte leadery, kteří získají vůdcovství autenticitou své osobností. Ti, kteří mají podobné názory a důvěru v něj, jdou za ním. Zmíním generála Charlese de Gaulla. Ten sice měl mnohé odpůrce, ale mnozí další lidé, kteří nebyli nadšeni jeho politikou, si ale řekli: toto je schopný leader. Někým podobným mohl být Konrad Adenauer v Německu, Margaret Thatcherová v Británii a pak tamtéž Tony Blaire.
… Cesta k leaderovi …
MS: Není takovou osobností Německa či Evropy odcházející Angela Merkelová?
RJ: Německu sloužila 16 let jako kancléřka a Němci si zřejmě řekli: není zde někdo lepší a odpovědnější nežli ona, a proto 4x zvítězila.
MS: Vidíte-li schopného leadera, může to být personifikace programu, že?
RJ: Někdy se leader kryje s programem, ovšem někteří z nás volí silnou osobnost, poněvadž se jedná o silnou osobnost a je pro ně méně důležité, jaké názory tato osobnost zastává.
MS: Kolik schopných i všehoschopných leaderů v české politice máme? Proč politické strany bez leadera nemohou nekonkurovat programem? Proč se u ostatních prosazuje politický marketér a u hnutí leader?
RJ: Leader se buď objeví, nebo ne. Naučit se být leaderem je velmi těžké, a proto leaderem se musíte narodit. Také musí mít příznivou historickou situaci, kde se jako leader může projevit. Nynější opoziční strany mají smůlu, že takový leader se u nich neobjevil.
MS: Co by se muselo stát, aby se například z Petra Fialy, předsedy ODS, a Ivana Bartoše, předsedy České pirátské strany, stali opravdoví leadeři?
RJ: Jednoduše – krize. Oni by museli vyčnívat mezi ostatními a zároveň by lidem řekli, že mají pravdu, nebo že přinášejí naději. Tato skutečnost by musela být lidem sdílená.
MS: Zažíváme krizovou situaci?
RJ: Spíše se v ní dosud nenacházíme.
MS: Pan Babiš přichází jako odpověď na transformační období nedokončené transformace spojené s korupcí a hospodářskými ztrátami?
RJ: On přichází v roce 2013 a mnohé zaujal. V roce 2017 zaujal stejným motivem, a proto se stal nejsilnějším. Zdá se, že tento motiv může stěží opakovat, protože byl 4 roky ministrem financí a nyní 4 roky premiérem. Právě on plně a zcela odpovídá za stav země.
MS: Přiznává si odpovědnost za stav této země?
RJ: Změnil rétoriku, a proto se prezentuje v roli ochránce: ochráním vás před migranty, i když žádní zde nejsou. Také vám zachráním před neodpovědnými piráty. Využil radikálních vyjádření u pirátů. Tím říká: jde o radikály, šílence. Se mnou – s Andrejem Babišem, máte zkušenost, a raději dejte hlas mně a já vás ochráním před radikály. Právě na takovém přístupu staví svou kampaň.
MS: Ptám se: jak může propagovat teze: budu se rvát za český průmysl, když český průmysl během transformace hospodářství vlastně „zmizel“? Jak se proměnil elektorát tohoto českého leadera?
RJ: V roce 2013 odčerpával voliče pravicových stran ODS a TOP 09 – a ty zaznamenaly citelný propad, jelikož pravicová vláda zvedla podnikavým voličům daně. Mysleli si, že Babiš je přece podnikatel, a bude tomuto stavu rozumět. V roce 2017 proměnil elektorát – a to směrem k levicovým voličům, poněvadž zaváděl politiku vyšších výdajů. Nyní jsou jeho voliči starší, z venkova, a proto v předchozích volbách došlo k propadu volebních výsledků dvou levicových stran – sociálních demokratů a komunistické strany. V roce 2021 zůstává u levicového elektorátu, a proto levicové strany mají problém s překonáním pětiprocentní hranice.
… Andrej Babiš leader? …
MS: Co můžeme říci o spokojenosti lidí během vládnutí pana Babiše?
RJ: Preference tomu nasvědčují.
MS: Neprojevuje se u nich narušené vidění? Co koronavirová pandemie?
RJ: Někteří z nás to vnímají, jako když za to nikdo nemůže, a proto voliči nedávají vinu konkrétním politikům. Není v tom politikum.
MS: Neztratili lidé náhodou paměť? Nebo ten člověk představuje tak silnou osobnost?
RJ: Tento člověk má vekou důvěru svých věrných. Jeho elektorát je vůči němu velmi loajální. Kdyby v té straně nebyl on, stranu nevolí. Hnutí ANO, jeho lidé, získávají právě díky Andreji Babišovi, i když jeho názory jsou méně důležité.
MS: Jedná se o jeho názory, nebo těch, kteří mu pomáhají s kampaní?
RJ: Ani ne. Nesnaží se říkat něco kontroverzního. Spíše své názory kopíruje dle průzkumů veřejného mínění. Víme, že Jiří Paroubek také zkoušel otrocky kopírovat momentální nálady obyvatelstva. Myslel si, že mu to pomůže, ale nepomohlo. Andrej Babiš má podobnou tendenci.
MS: Možná je větší divadelník.
RJ: Ano. Naučil se pózu „normálního člověka“. Ostatní lidé mi ubližují a vlastně nerozumím, proč mi ubližují. Tímto přístupem si vytvořil pouto se svým pevným jádrem.
MS: Nečeká nás cesta velkého zadlužování i zvýšené inflace během dalšího funkčního období pana Babiše?
RJ: Bohužel v takové situaci již jsme. Jeho voličům nevadí, že jsme se za rok a půl velmi zadlužili. V počátcích pandemie jsme se asi museli zadlužit, ale nebylo nutné zadlužit se tolik. Obávám se, že zatím lidé nepociťují potenciální dopady dluhu, neboť zatím jsme u nás negativní dopady dluhu nepocítili. Nemáme nehorázně vysokou inflaci, ba naopak, máme ty, kteří nám dosud půjčují.
… Změna vládnutí …
MS: Jak je to s opozicí? Snaží se na tuto skutečnost poukazovat? Jak je v tom úspěšná? Jaká témata by měla zvednout, aby vládnoucí hnutí bylo vystřídáno, případně co by se muselo stát, aby muselo být vystřídáno?
RJ: Asi velká chyba, jež by poškodila lidi a jejich životy.
MS: Vždyť se to stalo – koronavirová pandemie ukázala limity vládnutí.
RJ: Mnozí to vládě k tíži nepřičítají. Někteří z nás nechtěli dodržovat pravidla a snášeli to jako příkoří. V tomto ohledu byla česká veřejnost spíše volnomyšlenkářská, než striktně úzkostlivě dodržující pravidla epidemiologická. Možná i prostý čas pomůže vyměnit spřežení. Časem i dobrý politik začne lidi nudit, přestane je bavit, „okouká se“ a lidé si řeknou: je čas na někoho jiného. V této situaci politik nemusí dělat něco dobrého a zlého. Jste-li příliš dlouho u moci, lidé si řeknou: dost, chceme změnu! Výjimeční v tomto ohledu byli Němci, kteří jsou asi nejkonzervativnější vůči stávajícím kancléřům. Právě u nich mnozí získávají delší dobu.
MS: Poté slouží nejen své zemi, ale i Evropě. Jaká by to byla Evropa bez Německa!
… Marketing v politice …
MS: Zastavme se u politického marketingu. Jak je důležitý pro politickou stranu? Sílí jeho vliv ve srovnání s devadesátými lety?
RJ: Sám se ptám: do jaké míry mají vliv na rozhodování voličů třeba billboardy. Intuitivně tíhnu k tomu, že například tyto tabule příliš velký vliv nemají. Na přelomu století 20. a 21. století mi říkali, že vzniká problém, pokud strana nemá žádné billboardy, jelikož ji lidé neberou jako seriózní stranu. Pro někoho představuje billboard nutnou podmínka její existence. Přiznejme si však, že billboard zase tak moc nerozhoduje, snad nám prozrazuje, že strana je v užším výběru stran, jejichž kandidáti mohou usednout do Poslanecké sněmovny, ale nepřeceňujme je.
MS: Jaký význam přisuzujete spotům v televizi?
RJ: Ty nemají vůbec žádný význam, poněvadž se na ně lidé nedívají.
MS: Jak má politický marketér cílit na voliče?
RJ: Zásadní vliv má pozvolné utváření mínění o straně. Důležitou roli hrají nerozhodnutí, kteří mají zájem jít k volbám. Právě ti se rozhodují těsně před volbami. Přiznávám, že neznám faktory, které rozhodnou u „nerozhodnutých“ volbu konkrétní strany. Možná právě tuto skupinu ovlivní televizní debaty na veřejnoprávní i soukromých televizích.
… Možné koalice …
MS: Nyní se podívejme na možnosti vládnutí, jak je nabízí předvolební matematika. Jaké formace se mohou utvořit?
RJ: První – dvě koalice Spolu a Piráti, budou mít nadpoloviční většinu poslanců. Ti by mohli vytvořit vládu. Z ideologického hlediska by nešlo o stabilní vládu. Nyní je otázka, jestli se do poslanecké sněmovny dostanou tři formace – a to sociální demokracie, komunistická stranu a Přísaha. Dále se nabízí Hnutí ANO – a to spolu s hnutím SPD Tomia Okamury. Bylo by zajímavé, zda by Andrej Babiš šel do takové koalice. Neztratil by pak tímto spojením náhodou větší reputaci v zahraničí, nebo by se nepokusil rozbít stávající koalice, – a tam by „vyzobl“ lidovce, starosty a nepokusil se formovat koalici touto cestou. Ačkoliv známe preference, nemůžeme odhadnout, jak bude vypadat příští koaliční vláda. Celé to může zkomplikovat faktor, jímž hrozil Miloš Zeman. Bez ohledu, jak volby dopadnou, pověří Andreje Babiše. I kdyby jeho vláda nezískala důvěru Sněmovny, proces vzniku by musel trvat několik měsíců. Nakonec by se vyjednávání mohlo vyvinout takto: Andrej Babiš by mohl být pověřen vládnout do jara roku 2022.
MS: Jakou koalici byste přál této zemi?
RJ: Budu volit koalici SPOLU, ovšem záleží na racionalitě přístupu Pirátské strany a touze prosazení skrytého radikalismu. Záleží, kolik preferencí dostane ta konkrétní politická formace. Týden před volbami to vypadá na blok SPOLU. Takový stav by mne mohl upokojit. Pokud by to bylo opačně, považoval bych to za dost nebezpečnou situaci.
MS: Bude toto společenství schopno získat důvěru poslanecké sněmovny?
RJ: Ano, snad dvakrát v novodobé historii naší země byla role přeběhlíků klíčová. V roce 1996 byla rovnováha sil 100 – 100 a pak Jozef Wagner, Tomáš Teplík podpořil vládu Václava Klause. To další bylo v roce 2006, kde se takto zasloužili dva přeběhlíci ze sociální demokracie Miloš Melčák a Michal Pohanka. Naopak v roce 2009 poslankyně Strany zelených přešly do opozice, a proto v posledním případu došlo k pádu vlády Mirka Topolánka. Přeběhlíci asi budou jazýčkem na vahách.
Dialog druhý – o volebních výsledcích s Romanem Jochem
MS: Romane, máme po volbách do Poslanecké sněmovny ČR. Jaký je váš krátký komentář?
RJ: Výsledek mě a většinu lidí překvapil. Musíme si uvědomit, že výsledek některých subjektů je velmi těsný. Stačilo, aby formace získaly 0,3, – 0,4 procenta a celá sněmovna mohla vypadat úplně jinak. Mluvím o sociální demokracii, o níž průzkumy naznačovaly, že nepřekročí pět procent. Mluvím o Přísaze Roberta Šlachty, která někdy byla nad, někdy pod pěti procenty. Dalším překvapením voleb je, že se komunisté nedostali do poslanecké sněmovny, třebaže poslední průzkumy ukazovaly, že by se do sněmovny dostat měli, ale nakonec se nedostali. Andrej Babiš skončil těsně druhý za formací SPOLU. Podíváme-li se na poslední týden před volbami, trend byl jednoznačný: začal ztrácet. Mohli jsme se tázat, jestli se trend přetne, a to se potvrdilo.
… Racionalita voličů …
MS: Zaměřme se na racionalitu českých voličů. Můžeme v těchto volbách objevit nějakou racionalitu? Jednají Češi racionálně?
RJ: Dobrá otázka! Pýchou politologů bývá, pokud říkají, že nějaké volby dopadly neracionálně, poněvadž z pohledu každého voliče je vhozený hlas racionální.
MS: Může být neúčast ve volbách projevem racionality?
RJ: To ne. To je neracionální. Tím se zbavuji svého malého vlivu na budoucnost vlastní země.
MS: V paměti se mi vybavuje plakát českého populisty Miroslava Sládka, předsedy republikánů, kde tvrdí: Právě váš hlas rozhodne! Nezapomínejme, že my, lidé, máme omezenou racionalitu.
RJ: Volby do zákonodárných orgánů odrážejí omezenou racionalitu zúčastněných voličů v daný moment.
MS: Nejde spíše o emocionalitu než racionalitu?
RJ: Těžko to lze oddělit. Někdy lidské emoce člověku říkají, že jeho postoj je racionální, ale přitom je emocionální. Jindy se člověk může rozhodovat nacionálně, ale nikdy nedocení míru emocí, která ho vybudí jít volit. Ukazuje se, že mnozí z nás jsou ochotni volit spíše proti něčemu či někomu než pro něco. Těch, kteří volí pro něco, jsou přesvědčeni o nějaké pravdě, je relativně málo, ale ukazuje se, že spojení voleb s emocí – s obavou, s hněvem, s naštvaností či se závistí vůči někomu, může být lepším mobilizačním mechanismem pro politické strany, než pouhá orientace na rozum.
MS: Radíte vyváženost? Přítomnost jak emoce, tak rozumu? Táži se proto, že někteří z nás podpořili strany, které měly kampaň založenou na vyprázdněném marketingu.
RJ: Připomínám – kampaň byla obecně prázdná. Nejsilnější myšlenky vyjadřoval Tomio Okamura, ale ostatní strany jako by nechtěly naštvat žádného potenciálního voliče. Ukázalo se, že Petr Fiala přesvědčil v posledních debatách mnohé váhající potenciální voliče, kteří si uvědomili, že by nebyl špatný premiér. Jemu se povedla koncovka volební kampaně. Předtím se mi jeho apely zdály slabší, mdlé, poté se mnozí voliči dozvěděli, že mnozí kandidáti pirátů mají relativně „divoké“ nápady, a proto když se již rozhodli volit koalici pirátů a starostů, spíše kroužkovali starosty. Také pomohlo, že některých debat se účastnil Vít Rakušan jako předseda starostů. Totiž působil věcněji, přesvědčivěji než samotný Ivan Bartoš, předseda Strany pirátů.
MS: Pomohla některým subjektům ona učesanost, nevýraznost kampaně, nebo mnozí z nás prozřeli skutečností, že není možné, aby v této zemi vládl opět populista Andrej Babiš?
RJ: Koalice Spolu proti sobě výrazně nepopudila nikoho. Nerozhodnutí si poslední týden řekli: těmto dáme šanci. Ačkoliv mně kampaň SPOLU připadala mdlá, zpětně uznávám, že se z taktického hlediska povedla a koalici SPOLU prospěla. Jakoby nechtěli nikoho naštvat spíše, než hlásat silné teze.
MS: Nechtěly vítězné strany ukázat jednotu za každou cenu? Vždyť mezi stranami koalice SPOLU naleznete rozdíly.
RJ: Ano, na některé otázky nemají stejný názor. Začneme-li ekonomikou, tedy ODS nechce přijímat EURO, ale lidovci a představitelé TOP 09 jsou spíše pro euro. Dále se nabízí srovnání ve směřování evropské integrace. ODS náleží k reformistům, ale zbývající strany jsou členy Evropské lidové strany. Následují morálně kulturní otázky: ODS a KDU – ČSL zastávají konzervativní postoj, ale TOP 09 naopak postoj liberální. Oni to ani nemohli vyhrotit, pokud chtěli držet blok slušných demokratických stran. Jasně řekněme, že každá z těchto stran představuje slušnou politickou stranu. Polarizace zde nebyla patrná proto, že se tyto subjekty domluvily, že chtějí, aby Andrej Babiš nevládl. Jasně deklarovali, že pokud uspějeme, naším koaličním partnerem bude blok Piráti – Starostové. Takový přístup ve volební kampani pomohl oběma opozičním formacím, ačkoliv větším bonusem byli starostové než piráti.
MS: Co by se stalo, pokud by vyhrálo současné hnutí ANO? Vždyť některé volební modely očekávaly, že vyhraje.
RJ: Andrej Babiš „uspěl“, ale svým potenciálním koaličním partnerům sociálním demokratům, komunistům, Přísaze vzal jejich potenciální voliče, a proto nepřekročili potřebné pětiprocentní kvorum pro vstup do parlamentu. Vlastně šlo o Pyrrhovo vítězství. Může tvrdit: Na procenta to bylo těsné a z hlediska počtu mandátů jsem vyhrál, ale ocitl jsem se v nové situaci: bez koaličních partnerů.
MS: Jednoduše – utrpěl výhru stejně jako pan Jiří Paroubek v roce 2010.
… Nezastoupení ve sněmovně a otázka volebního systému …
MS: Zabývejme se ještě jednou skutečností – v těchto volbách propadlo asi milión odevzdaných hlasů, což je nejvíce v české novodobé historii. To znamená, že voliči stran, které se nedostaly do parlamentu, nejsou zastoupeni. Nemělo by se například snížit kvorum pro vstup do sněmovny, aby byli zastoupeni i ti, kteří volili menší strany?
RJ: Jedná se přibližně o pětinu hlasů. Tito voliči se rozhodli jít volit – přišli k volebním urnám. Pro tuto skutečnost bychom měli být na pozoru. Vím, že politologové jsou proti snižování kvora, poněvadž by šlo o roztříštěnosti sněmovny a to by vedlo k méně stabilním vládám. Každý politolog řekne, že máme-li mít poměrný systém, je zde pětiprocentní hranice, která určí limity. Tyto volby nám daly velké poučení: nikdo nebude riskovat předvolební koalice. Dvě strany se sice mohou domluvit na pořadí a zastoupení na kandidátkách, ale skutečnost udělá své, pokud ji vedení strany nebude respektovat. Například v těchto volbách uspěli lidovci na úkor kandidátů ODS. KDU – ČSL je tradičně početná strana, a proto dostala 12, 5 procenta mandátů.
MS: Šlo vždy o klidnou sílu, nikdy tato strana nebyla předmětem velkých preferencí – vždy tak do deseti procent.
RJ: Starostové jsou v regionech oblíbení, protože odvádějí viditelnou práci.
MS: Ještě k velikosti kvora, v Dánsku existuje poloviční volební kvorum ve srovnání s českou realitou.
RJ: V Nizozemí není žádné.
… Cesta ke stabilitě? …
MS: Zmínil jste stabilní vlády. Nepřispíval by ke stabilitě většinový volební systémem? Nestačilo by pak proměnit systémy voleb v obou komorách Parlamentu ČR?
RJ: Česká republika nestanovuje volby do Poslanecké sněmovny ČR prostým zákonem, ale u nás je napsáno, že volební systém do Poslanecké sněmovny má být poměrný a do Senátu většinový. Zákon upřesní detail, kde máte většinový jednokolový, dvoukolový, dále jakou metodou se přepočítávají hlasy. Je dáno ústavou, že volby do sněmovny mají být řízeny poměrným systémem a do senátu většinovým systémem.
MS: Prosadili bychom změny, které časem mohou být legitimní?
RJ: Vyvstává otázka, jestli bychom v našich zastupitelských sborech našli právě ústavní většinu ke změně volebního systému? Vyjdu-li z politické reality, takové opatření asi nebude přijímáno jako žádoucí.
… Geometrie politik …
MS: Jak důležité je pro zemi politika zdola – „bottom up“? Takovou volbu uskutečnili voliči Starostů a nezávislých. Jak důležitá je pro zemi politika shora – „top down“?
RJ: Podoba geometrie politiky závisí „strana od strany“. Starostové jsou typickým příkladem „bottom up“. Podobný přístup nalezneme u lidovců, kde stranická základna má svou váhu. U ostatních stran je členská základna méně početná. U komunistů dřív byla početná, ale počty se zmenšují kvůli průměrnému věku členů. Přístup „top down“ stojí na jednom člověku: například Přísaha Roberta Šlachty, ANO – Andrej Babiš. Právě posledně zmíněné hnutí nemůže existovat bez svého vůdce, protože pro jejich voliče je zajímavý právě jako Andrej Babiš. Ti ostatní členové hnutí nikoho nezajímají, a proto hnutí ANO je vhodné pouze pro jednoho charismatického jedince majícího absolutní moc.
MS: Podobný model řízení má Tomio Okamura či pan Volný z Volného bloku, že?
RJ: Ten posledně zmíněný ve volbách neuspěl.
MS: Vyjděme z historie, jaká politika se utvářela v roce 1989? Asi shora, ale dostala silnou legitimitu zdola.
RJ: Občanské fórum je dobrým příkladem. V počátku bylo založeno skupinkou disidentů jako hlavní nekomunistická síla, tedy garant listopadové revoluce. Toto hnutí mělo širokou podporu napříč veřejností a regiony. Lidé vygenerovali kandidáty, vznikla politická reprezentace. Právě regiony upřednostnily jako lídra Václava Klause, jenž nebyl vlivný v prvním okruhu listopadových funkcionářů. On byl přesvědčivější pro lidi v regionech. Stal se předsedou Občanského fóra po volbách v roce 1990. Kvůli široké „rozkročenosti“ neudrželo soudržnost a rozdělilo se na klasické strany: ODS, ODA, Občanské hnutí.
MS: Nepůsobily tyto projekty nakonec shora – „top down“?
RJ: Klasickou stranou shora byla ODA. Šlo o skupinu lidí, kteří se potkali v disentu a pak ve federálním shromáždění, národní radě a nabídli kandidátku. Občané řekli: bereme, nebereme. Členská základna tohoto projektu byla velmi malá. U strany KDU – ČSL je to opačné. První předseda pan Josef Bartončík politicky nepřežil, protože se zjistilo, že byl spolupracovníkem Státní bezpečnosti. Druhý – náhradník byl zvolen díky určitému charismatu, byl to Josef Lux, a ten se ukázal coby mimořádný politický talent a můžeme ho považovat za těžkou váhu české politiky.
MS: Proč nemáme takové lidi, jako je Josef Lux? Takoví se rodí?
RJ: Ano, jde o kvality, které se nedají naučit.
MS: Jak se politika zdola posiluje v Poslanecké sněmovně?
RJ: KDU – ČSL je zatím jediná strana, která z Poslanecké sněmovny vypadla, ale poté se vrátila. Právě Pavel Bělobrádek, předchozí předseda KDU – ČSL ji přivedl zpět a Marián Jurečka ji úspěšně prosadil v koalici SPOLU.
… Prezident a jeho role …
MS: Nyní přejděme k roli pana prezidenta Miloše Zemana. Jaká vlastně je?
RJ: Vlastně nyní je nešťastná a lidsky smutná, protože prezident, či lépe jeho okolí nepředávají veřejnosti informace ohledně jeho skutečného zdravotního stavu. My nevíme, jak to celé probíhá. Miloš Zeman se profiloval jako svévolný prezident a neřídil se ustálenými principy. Jako ukázku můžeme uvést rok 2013, kdy v poslanecké sněmovně existovala většinová koalice 101 hlasů, která měla jako kandidátku na premiérku Miroslavu Němcovou, tehdejší předsedkyni poslanecké sněmovny, poté, co odstoupil ze své funkce Petr Nečas. Prezident se rozhodl jmenovat svou vlastní vládu a doufal, že nějakými politickými jednáními – jak sám uvádí – napříč politickým spektrem, ji prosadí. To se mu nepovedlo. Vláda Jiřího Rusnoka nezískala důvěru Poslanecké sněmovny, a proto dovládla pouze do předčasných voleb.
MS: Díváme-li se na vývoj naší reality, ptejme se: co znamená, když zlo působí v politice?
RJ: To má různé podoby. Máte brutální, totalitní, což není náš případ, ale poté je něco jako škodolibost, ješitnost, kdy jedinec uvádí – já vám všem ještě ukážu a dívejte se, jak s tím zamíchám. Takový přístup je nešťastný, protože politický spor se má odehrávat ve volbách, v parlamentu, ale aby prezident byl protihráčem ostatní politické scény, pak na to tento systém parlamentní demokracie stavěn není.
MS: Proč jde prezident proti většině, která se utvořila v roce 2021? Neměl by možná být omezen ústavou?
RJ: Jeho argument by asi zněl: já jsem byl zvolen většinou v druhém kole, a proto reprezentuji vůli lidu. Definovat všechny pravomoci ústavou je velmi těžké. Tím by došlo k „nafouknutí“ ústavy. Dnes se lze spoléhat na ústavní zvyklosti – normy, tradice a na elementární slušnost prezidenta. Problém však přichází, pokud se někdo pasuje do role, v níž žádnou slušnost nerespektuje a velmi rád by byl mocenským hráčem. Podíváme-li se do okolních zemí, v nich existují slabší i silnější role prezidentů, ale také prezidentské excesy, jimž čelíme, jsem neviděl ani v Německu, ani v Rakousku, ani na Slovensku, ani v Polsku.
MS: Jak poté vypadáme před světem, pokud korespondent BBC pro Českou republiku Rob Cameron uvede, že pan Miloš Zeman je těžký kuřák a pijan a krátce po volbách je odvezen do nemocnice, čímž vznikají komplikace při vyjednávání.
RJ: Korespondenti významných médií nemohou lhát. Uvádí, co vidí v této zemi každý. Spíše šlo o otázku pro jeho voliče v dalším kole, kteří vše o něm věděli. Možná ho vnímali jako lidového hrdinu nenáležející ke zlým elitám, což nebyl dobrý obraz. Možná zde šlo o selhání prezidentských protikandidátů, jelikož nebyli schopni „tento obraz“ rozbít a poukázat na trýznivou realitu – pan prezident není kandidátem dolních deseti milionů, ale nevolených elit, jež jsou navázány na Rusko. Jeho potvrzením v úřadu prezidenta se Česká republika vystavuje nebezpečí. On může být současně jejich loutkou. Může jim vděčit za hodně věcí, za peníze na kampaň, a proto ho bychom k němu měli přistupovat takto. Bohužel v druhém kole se našla většina, která ho zvolila. Jeho působení na Hradě je „vyznamenání“ jeho voličům.
MS: Andrej Babiš neuspěl a mohl by se poté účastnit i prezidentských voleb, že?
RJ: Myslím si, že to intenzivně zvažuje a ptá se: co nyní? Andrej Babiš ví, že aritmetika v nově zvolené sněmovně neumožní, aby byl opět premiérem, třebaže jednání o nové vládě může zdržovat s pomocí premiéra. Vyvstává otázka – co dělat dál? Když byl leaderem strany či volebního hnutí, stačilo mu získat třicet procent a dostal šanci být premiérem. Vzniká otázka, jestli může uspět v druhé volbě prezidenta? Takovou většinou si však nemůže být jistý.
MS: Nehrál by vabank?
RJ: Ano. Je otázka, jestli by tento jednorázový pokus vyšel. Pokud by nevyšel, neměl by další. Mohl by si ale zkusit roli opozičního leadera a pokusit se v dalších volbách, a to tím, že by se stal znovu premiérem země. Těžko říci, má-li k takové cestě odhodlání.
MS: Možná náturu? Uvědomme si: Andrej Babiš byl schopen pouze vítězit. Se svými věrnými pracoval na rozkladu českého státu, transformoval veřejné na soukromé.
… O populismu a levici …
MS: Co můžeme říci o českém populismu? Nebyl zasažen?
RJ: Nešlo o jeho drtivou porážku. Rozhlédneme-li se po české politické scéně, nalezneme ANO a Tomio Okamuru, Volný blok neuspěl.
MS: Co soudíte o Přísaze?
RJ: Těžko říci. Možná šlo o vytahování králíka z klobouku. Sice známe obličej pana Roberta Šlachty, ale vůbec nic nevíme o jejich lidech v pozadí.
MS: Snad budoucnost napoví o směřování tohoto hnutí, zdali se stane součástí politické mapy České republiky.
RJ: Zajímavější otázka mi přijde tato: co budou dělat sociální demokraté a komunisté? Obě formace nějakou dobu budou fungovat, nicméně ptám se: mají tyto strany šanci na comeback, jako se povedl lidovcům, nebo se jedná o jejich definitivní porážku a ČSSD a komunisté zůstanou navždy mimo poslaneckou sněmovnu? Uvidíme, ale výsledek jistě také závisí na tom, jak se bude dařit vládní koalici.
MS: Jedním z výsledků voleb je, že zmizela tradiční demokratická levice a zůstali populisté. Co o jejím významu soudíte?
RJ: Ve volbách 2021 se hnutí ANO stalo hlavní silou české levice. Je reprezentováno charismatickým leaderem. Program je založen na vyšších státních výdajích, zvyšování počtu státních zaměstnanců, ale i jejich platů. Musíme konstatovat, že došlo k rozštěpu levice, a to na dělnickou, mající sociální témata, a na novou, kterou nyní reprezentovala Pirátská strana, částečně Strana zelených, ale ta neuspěla. Sociální demokracie chtěla být zastoupena v obou těchto částech. Tím se dostala do pasti. Na jednu stranu razila nově levicová témata reprezentovaná „hustou dvojkou“ paní ministryní Janou Maláčovou a jejím poradcem Matějem Stropnickým. Tím působili na méně vzdělané voliče, chudší, starší. Právě oni raději „věřili“ Andreji Babišovi. Peníze nám dá spíše on, než mladá, pražská intelektuálka s několika vysokými školami. Sociální demokraté měli smůlu, poněvadž piráti uměli lépe přitáhnout mladé lidi, které získali, třebaže starostové je vykroužkovali.
MS: Jak hodně populistická je například sociální demokracie, která je demokratickou levicí?
RJ: Jde o standardní levicovou stranu.
MS: Co se děje s českou levicí, pokud konstruktivní levice byla nahrazena populisty?
RJ: Uvidíme, do jakých kompromisů bude ochotna jít pravicová vláda. Koronavirová krize neskončila a nejen kvůli tomu se zvýšily výdaje státu.
MS: Tomu nechtěla přihlížet Česká národní banka a vykročila na cestu stabilizace. Kvůli velkému množství peněz v hospodářství začala utužovat monetární politiku.
RJ: Již nyní máme inflaci větší než je její cíl. Měli jsme již takovou situaci v minulosti?
MS: V dobách devadesátých Česká národní banka bojovala s nepřízní inflace. Poté dochází k jejímu utlumení a ve srovnání s ostatními tranzitivními ekonomikami si vedla dobře. Nezapomínejme, že ceny jsou v pohybu, – a to je ovlivněno i tím, že právě vláda „topila“ pod kotlem.