Dnes vás zvu s vodními sondami do středočeského polabského města Kolín. František Kmoch napsal známou píseň pro dechový orchestr: Kolíne, Kolíne, stojíš v pěkné rovině, ovšem téma vody opomněl, možná, jej skryl do vznešenějšího nápoje – a to vína, něž je odkaz: šenkuje tam má milá, šenkuje tam ve víně. Vím, pošetilý a nespokojený člověk nad obyčejnou vodou ohrne nos, ovšem neuvědomuje si, že prostupuje celým naším životem. Starosta Kolína Michael Kašpar se snaží v dialogu popsat problematičnost, s níž se sám na radnici potýká – od pitné vody počínaje – kdy poukazuje na rozdílnou tvrdost čerpané vody, nešťastný prodej vody do zahraničních rukou, přes zadržování vody v krajině i významu průmyslových zón – tedy i T. P. C. A., které jsou postaveny na kvalitní černozemi. Jak bylo předznamenáno výše – Kolín se prezentuje jako průmyslové město. Řeka Labe, na níž se již neplaví uhlí do Chvaletic jako v minulosti, se dle některých mohla stát jednou z tepen, po níž by se plavily lodě větší tonáže. Právě ona by mohla být v projektu, jež spojuje tři evropská moře – a to na severu, severozápadě a jihovýchodě. K takovému projektu se však pan starosta staví se skepsí. Raději volí cestu menších plánů, které dramaticky nepromění krajinu a nebudou kapitálově náročné. Důležité pro dobré vodní hospodářství je také schopnost vodní solidarity, která by spočívala ve výpomoci těm lokalitám, v nichž se již voda nedostává, čemuž pomáhá místní Vodohospodářské sdružení Kolín, v němž je sdruženo zatím 14 obcí.
Dialog byl veden na podzim v roku 2019 na kolínské radnici.
MS: Pane starosto, setkáváme se u tématu vody. Jaké s vodou máte asociace? Co pro vás voda znamená?
MK: Voda je jedna z nejdůležitějších surovin, kterou zde máme, o kterou bychom měli pečovat – a ne vždy se tak děje. Původní profesí jsem učitel zeměpisu, ale mám i povědomí o hydrologii díky studiím na fakultě. Problém vody má mnoho rovin – jednou záležitostí je nakládání s pitnou vodou. Otázka je pak znovuvyužívání pitné vody v projektu jímání dešťové vody pro sociální zařízení, aby pitná vody neprotékala toaletou.
MS: Je tedy nutné, aby se správná voda užívala na správné užití.
MK: Přesně tak. Jako zástupci města Kolín děláme různé kroky. Jedním z nich je, že jsme v roce 2018 přišli s pasportizací srážkových vod po celém městě – a to zejména pro firmy, které rozšiřují svou produkci. Společnosti za odvedení splaškové vody do kanalizace platí poplatky – a my se snažíme jim vysvětlit, což bude téma jednoho z kulatých stolů s velkými investory, jelikož v Kolíně máme velkou průmyslovou zónu, aby toto reflektovali. Myslím si, že oni tomuto rozumí, budou-li vodu užívat, přinese jim to velké úspory, jelikož městu nebudou muset platit za odvod srážkové vody. Na druhou stranu budou moci přijímat méně vody, neboť voda bude znovu využívána. Na tomto projektu se podílí automobilka T. P. C. A.
MS: Máte zájem o zdravý malý cyklus, aby to, co je v lokalitě, bylo znovu využito, …
MK: … aby to jednoduše neodteklo do kanalizace.
MS: Postupme: jaké hlavní otázky si s vodou kladete? Kdy se – dle vás – voda začala stávat pro vás, ale i pro město na Labi čímsi zásadním?
MK: Téma, o němž se mluví v několika posledních letech, bylo vyvoláno obdobím sušších let a my, obyvatelé Kolína, jsme je pocítili v určitých částech poklesem hladiny spodních vod. Zatím jsme v dobré oblasti – ať z pozice státu, tak z pozice města Kolína, protože zde je zatím dostatek vody, nicméně v současné době provádíme přepočet městských vrtů, které slouží Kolínu, ale i pro další obce. Dnes máme 14 obcí, které jsou sdruženy ve Vodohospodářském sdružení[1] a jsou napojeny na vodovod, který primárně provozuje vodohospodářské sdružení. Je to sdružení, kde jsou členy jednotlivé obce. Kolín je tím, kdo je hlavním, má ve sdružení 51 procent. V posledních třech čtyřech letech se výrazně zvyšuje motivace obcí k připojení se na vodovod, poněvadž dříve obce uvažovaly takto: vystačíme si s lokálními vrty, případně konkrétní domy se studnami, ale v posledních třech čtyřech letech se počet obcí, které by se chtěly připojit, výrazně zvyšuje. Tento stav řešíme a připojujeme i některé další obce, ale nyní jsme si nechali zrevidovat naše vrty, které zde máme. Děláme vše, aby kapacity vodovodní infrastruktury byly dostačující. Klademe si otázku, zdali v tuto dobu můžeme bez velkých úprav připojovat další obce, které by naše sdružení oslovily.
MS: Nedivte se, právě v jednotě je síla a menší obce vás jako Kolín i společenství vnímají jako spolehlivého partnera. Také se šetří kapitál, který je nutný pro vybudování infrastruktury.
MK: Souhlasím. Ono propojování soustav je správnou cestou.
… Fenomén řeky Labe …
MS: Prosím vás, co pro vás osobně, ale i město jako takové znamená Labe?
MK: Labe je důležitá tepna. Pro nás má mnoho významů. Jednou z možností, která není využita, je vodní doprava, kde potenciál je mnohem vyšší, než je dnešní využití. Velká část dopravy jde po silnici, kde jsou využívány kamiony, což je trochu škoda, protože Labe je z velké části připraveno na přepravu. Ve dvacátém století probíhalo napřimování toků, probíhala větší regulace toků, kdy se změnil meandrovitý ráz Labe. Vznikla zde slepá ramena, vznikla přímá cesta. Mnozí obyvatelé Kolína si vzpomenou na větší intenzitu lodní dopravy.
MS: Jak uvažujete o využití třech módů dopravy, pokud nepočítám leteckou? Vodní doprava se pozvolna vytrácí, až zanikne.
MK: Tato otázka by měla směrovat na dopravce.
MS: Jak tomu rozumíte?
MK: Pro ně je jednodušší zboží naložit na kamion, který dojede na určené místo, ale tento přístup je krátkozraký, jelikož kamionů i automobilů na silnicích přibývá. Netýká se to pouze města Kolín, ale i celé republiky. Zkrátka: cítíme to. Souvisí to se státní podporou lodní dopravy, které by měla jít shora.
MS: Zřejmě je zde chybný dialog – větší slovo mají ti, kteří vlastní přepravní kapacity v automobilové dopravě.
MK: Souhlasím s vaším přístupem. Jedná se opravdu o složitou otázku.
MS: Otázku kladu také proto, že Kolín je průmyslové město. Lodní doprava by mohla pomáhat průmyslu k přepravě základních surovin. Uvažovalo se, že automobily vyrobené ve Škodě Mladá Boleslav budou přepravovány po řece, nicméně nestalo se. Jako zastupitel města se cítíte bezmocný? Má-li Labe žít a kolem něj být prosperita, měli by jej také využívat průmyslníci pro přepravu svých nákladů, že?
MK: Je zde možná turistická lodní doprava. V Poděbradech funguje. Vím o plánu vodních cest na malá rekreační mola. Tento problém byl zde již řešen, jsou připraveny projekty. My jsme nabídli součinnost ze strany města, nicméně projekt měl být realizován v roce 2018, ovšem uskutečnění se posunula. Co se týče přepravy automobilů, rozumím kolínské T. P. C. A. Pokud byl v Kolíně spuštěn provoz průmyslové zóny a byla k ní zavedena vlečka pro železniční dopravu, pak většina automobilů jezdí po železnici. Ano, zmínili jsme kamiony. Těch je zde opravdu mnoho. Právě to souvisí s obchodním plánem automobilových přepravců a silniční doprava se v současnosti vyplatí více než překládka na lodní dopravu.
MS: Měla by zde být větší součinnost samosprávy i vlády? Tážu se proto, že hlas malého, byť průmyslového města, je nevyslyšen.
MK: Netýká se to pouze Kolína. Toto je záležitost celé republiky. Podpora lodní dopravy, podpora skutečnosti, že využití vodní dopravy bude výhodné, by měla být řízena shora.
MS: Není-li stát v této věci dostatečně aktivní, nemůžeme čekat odpovídající rozložení dopravy.
MK: Na druhou stranu město může „donutit“ lokální podniky, aby vozily své zboží, materiál vodními cestami.
MS: Zde se pak dostáváme k systému pobídek, které by motivovaly k odlišné přepravě. Nezapomínejme na kvalitu infrastrukturní vybavenosti.
… Půda, Kolín a voda …
MS: Nyní otázku vody vztáhněme k půdě, protože aby půda byla živým organismem, potřebuje vodu. Jak vnímáte význam toho, že se zabírá velká část úrodné půdy a na ní se staví tovární haly, logistická centra, jako nacházíme u Ovčár blízko Kolína?
MK: Souhlasím, že zabírání úrodné půdy je diskutabilní. Průmyslová zóna u Kolína je označená jako strategická. Stala se jednou z prvních průmyslových zón, kdy stát podporoval výstavbu infrastruktury. Právě ona má v současné době 370 hektarů a zaplněných je asi 310 hektarů. Lze tvrdit, že průmyslová zóna je téměř plná. V současné době se nechystáme rozšiřovat průmyslovou zónu, protože město Kolín bylo výstavbou průmyslové zóny zadluženo. Máme-li zde průmyslovou zónu, snažíme se ji naplnit. V současné době odmítáme i některé firmy. Tento přístup nesouvisí s otázkou vody, ale s diverzifikací průmyslové zóny Neschvalujeme logistické prostory, avšak zónu bychom rádi polidštili. Máme pravidla, že v areálu musí být zachováno 20 procent zeleně. Větším problémem než průmyslová zóna je podpora velkých zemědělských podniků. V minulosti byly rozorány meze, což má za důsledek malé zadržování vody v krajině. Nesouvisí to pouze se samotnou vodou, ale i s tím, že dnes je zde obrovská eroze půdy. Chybí-li tam přirozené bariéry, humusový povrchový horizont je pozvolna unášen a eroze půdy je výrazná.
MS: Tento problém souvisí také s tím, že není dostatečná „dobytčí jednotka“ na hektar. Nejsme Nizozemí, kde je situace odlišná. V Čechách důležitou roli hraje chemie, zanedbává se přirozenost. Jak jako představitel lokální autority v Polabí můžete v tomto ohledu konat?
MK: Je to těžké, protože nejsme vlastníky drtivé většiny zemědělské půdy, která je kolem nás. V této věci by měl konat stát, protože zemědělská politika je nejen v České republice výrazně dotačně podporována. Je však otázka, zdali se má podporovat, jestli to má mířit k menším zemědělcům, k menším pozemkům, k zemědělcům, kteří používají přírodní hnojiva, případně k velkým agropodnikům.
MS: Důležitou úlohu hraje vlastnictví. Ti, kteří v devadesátých letech dostali půdu zpět, ji pronajali. Pokud se nemýlím, stejně jednala i církev. Odnaučili jsme se obhospodařovat to, co jim bylo svěřeno, a raději to delegují, a pak se diví, jak se k půdě někdo chová.
… T. P. C. A. a voda …
MS: Mluvili jsme o půdě, právě na ní byla postavena automobilka T. P. C. A. Je to podle vás zátěž pro město? Nepromítá se její fungování do bilance vody? Tážu se proto, že rozšiřování automobilky Škoda Auto v Kvasinách má mít negativní dopad na spodní vodu v Hradci Králové. Vy se také s tímto problémem potýkáte? Nedoléhá náhodou přítomnost automobilky v Ovčárech na Kolín?
MK: Vztáhnu-li to na vodu samotnou, s automobilkou jsme nalezli společnou řeč, protože v době, kdy zde zóna vznikala krátce po roce 2000, podnik měl alokovanou kapacitu, nicméně nebyla plně využita. Je to 50 vteřinových litrů, což je obrovské množství vody – a to s tím, že ji nikdy ve špičkách nevyužili. Představitelé závodu si uvědomují, že voda je surovina, s níž musí hospodárně nakládat, a snaží se svou spotřebu výrazně snižovat. Dokonce dnes jednáme s vedením automobilky, aby se s částí vody naložilo jinak. Vidím, že mysl je otevřená, že by uvolnili kapacitu, že by se kapacita snížila a my bychom ji využili, poněvadž pro Kolín je kapacita důležitá i v kontextu zapojování obcí do naší infrastruktury a do Vodohospodářského sdružení Kolín.
MS: Kolín vystavěl průmyslovou zónu, ale jaká je situace v areálech bývalých velkých průmyslových podniků, mám na mysli např. areál Tatra Kolín? Není tam prostor pro to, aby tam přicházeli investoři – a tím se zabránilo dalším záborům půdy, jimiž je Česká republika sužována?
MK: Ano, v Kolíně je několik areálů – ať po Tatře Kolín či Tesle Kolín. Nemohu je označit za brown – fieldy, ale jde o areály, v nichž dnes fungují mnohem menší společnosti, jichž je kupodivu dostatek. Prostory nejsou plně v majetku města, ale jde o soukromé areály. Spolupracujeme s Czech Investem a tato společnost v prostorách, o nichž jste se zmínil, brown – fieldy nevidí. V areálech se nachází nejen podniky, ale i ubytovny, které ubytovávají zaměstnance, jelikož mnoho zaměstnanců T. P. C. A. nemá domov v Kolíně, ale jedná se o agenturní zaměstnance nejen z Čech, ale i ze zahraničí.
MS: V tomto ohledu se investice minula účinkem, avšak Kolín a okolí se s tím musí vypořádat.
MK: Souhlasím.
… Vlastnictví vody …
MS: Prosím vás, jak přistupujete k vlastnictví vody? Tážu se proto, že zahraniční investoři koupili pražskou společnost vodovodů a kanalizací. Taková situace je i v Chrudimi. Pokud se nemýlím, podobný stav je v Kolíně, zde mají podíl Rakušané.
MK: Ano, je tam Energie AG. Raději bych byl, pokud by tyto služby byly v majetku města. Nicméně v době prodeje jsem na radnici nebyl. Kolín kromě vody nemá tepelné hospodářství, kde nám zbylo 5 procent, nemáme ani technické služby, jež byly prodány AVE, kde městu zbylo 10 procent. Musíme se vypořádat s tím, co máme.
MS: Lze konstatovat: je chybné, pokud je lokální bohatství prodáno do zahraničí, přičemž se to týká základních, životadárných zdrojů.
MK: Nemůžeme to říci paušálně, ale jsem přesvědčen, že ti, kteří podnikají s vodou, mají podnikatelský záměr – a to s tím, že na tom chtějí vydělat finanční prostředky. Je zřejmé, že je-li voda v českých rukou, případně jsou vlastníky přímo města, ty pak mají větší možnosti a „volnější“ ruce s tím pracovat.
MS: Otázku pokládám proto, že jiná situace je na Nymbursku, což je sousední okres. Tam je voda spravována společností VAK Nymburk, podíly tohoto společenství vlastní obce, které promlouvají do cenotvorby.
MK: Takový model správy vody bych volil i pro Kolín, avšak máme zde jinou situaci a musíme se s ní vyrovnat.
MS: Neuvažuje Kolín o vykoupení podílu od rakouského vlastníka?
MK: Návrh, který uvádíte, by byl jistě zajímavý, ale nyní řešíme zadlužení Kolína, které souvisí právě s přípravou průmyslové zóny. Uvědomme si, že Kolín byl jedním z nejzadluženějších měst v republice. Dluh přesahoval miliardu, což je více než jeden roční rozpočet města Kolín. Dnes máme dluh výrazně menší, dostal se pod hranici 400 milionů korun, avšak stále jeho výše je pro nás vysoká. Určitě nemáme kapitál na výkup podílů například ve vodním hospodářství.
MS: Mám radost, že souhlasíte s postojem, že vodní „zlato“ má být v domácích rukou.
MK: Pochopitelně!
… Legislativa a voda …
MS: Podívejme se na legislativu. Máme například vodní zákon, je ale dostatečný pro činnost samosprávy? Město má vodoprávní úřad a ten koná. Také jsou snahy vložit význam vody do Ústavy ČR.
MK: Co se ústavy týče – závisí na formulaci. Co se týče vodoprávního řízení, myslím si, že je to správně. V momentu, kdy skončily okresní úřady, kdy se správa věcí veřejných rozdělila na samosprávu a na věc přenesené působnosti, je tato problematika řešena na odboru životního prostředí – v pozici státní správy. Je otázka, zdali funkce vodoprávního úřadu bude proměněna připravovanou novelou stavebního zákona, kdy by mělo dojít k oddělení vodoprávního úřadu. Svaz měst a obcí k této problematice vydal rozhodnutí a naprosto s ním souhlasím. Vidím v tom snahu o koncepční řešení systému.
MS: Jako město máte dostatečnou sílu k tomu, abyste řekli svá stanoviska při formulaci zákona?
MK: Naše postoje jsou sdělovány přes instituce, které jsou k tomu zřízeny, což je Svaz měst a obcí, což může být sdružení místních samospráv. Myslím si, že dialog tam je, nicméně toto téma jsem debatoval se starostou Velkého Oseka, blízké obce Kolína, panem Pavlem Drahovzalem, jenž je místopředseda Svazu měst a obcí. Tato instituce dostala k připomínkování paragrafované znění stavebního zákona. Můžeme tvrdit, že na přípravě legislativy stát nekomunikoval se Svazem měst a obcí a zástupci samosprávy přišli před hotovou věc, a proto tento přístup není vhodný.
MS: Ačkoliv máme demokratické zřízení, opomíjení názoru druhého značí chabou kvalitu demokracie.
MK: U jednání se státem jsem nebyl, ovšem slova pana místopředsedy Pavla Drahovzala poukázala na zvláštnost přístupu státu.
… Navrácení úcty k vodě …
MS: Prosím vás, co dělat, aby voda opět měla úctu? Umožní to například i změny ústavy?
MK: Tento přístup plně nesdílím. Vztah k vodě můžeme získat lepším vzděláním. Již jsem uvedl, že původním vzděláním jsem pedagog. Zdůrazňuji, že za vzdělání není odpovědná pouze škola, ale i rodina. Měli bychom začít lapidárními maličkostmi: nenechávat zbytečně puštěnou vodu, využívat ji, uvědomit si, že voda není zdarma, že jí není nekonečné množství. Máme zkušenost, že některé studny vysychají, a starostové si uvědomují, že je to jedna ze základních potřeb, a proto se snaží připojit na městský vodovod. Nemůžeme tvrdit: připojíme všechny obce, které si řeknou, jelikož máme kapacitu, máme však odpovědnost primárně za obyvatele našeho města, nemůžeme ohrozit jejich zásobování pitnou vodou. V současné době pracujeme na vyčištění vrtů, posílení městských vrtů, budeme dělat i nové vrty. Pracujeme na projektu rozšíření některých vodojemů, které jsou po Kolíně, aby právě v době, kdy je velký odběr, mohly saturovat kapacitu, která by byla žádoucí.
MS: Pane starosto, pociťujete v otázce vody sílu občanské společnosti?
MK: Úplně ne, protože v době, kdy stále z kohoutku teče voda, téma vody není tak žhavé. Otázka vody se zde začala medializovat během minulých let, což je dobře. Přiznejme si, že mnoho obcí není napojeno na městský vodovod a mají své lokální zdroje, mohou být v ohrožení, pak propojování vodovodních soustav je důležitou věcí, na které by obce měly spolupracovat. Právě tato snaha by měla být podpořena formou dotací ze strany státu – ať jde o ministerstvo zemědělství, případně státní fond životního prostředí.
MS: Nezmínil jste podporu je strany Evropské unie? Ptám se z toho důvodu, že Kolín využívá evropských peněz pro obnovu infrastruktury, ale nejen jí.
MK: V minulosti jsme využili dotačních titulů, což trvá dodnes. V rámci průmyslové zóny jsme získali dotaci z ministerstva životního prostředí na ozelenění průmyslové zóny. Vysadili jsme tam asi 6 tisíc keřů, také stromy, čímž jsme se zasadili o ozelenění jedné části kolínského greenfieldu. V roce 2017 jsme opět získali dotace z ministerstva zemědělství na odbahnění a rekultivaci jednoho rybníka, dále zde máme plány na akumulaci vod v krajině. V Kolíně máme vytipované tři lokality, kde bychom mohli náš záměr realizovat. Jedna z nich je ve stádiu zpracování projektu. Jedná se o revitalizaci a obnovení vodních tůní, které byly u obce Zibohlavy. V současné době kolínské Vodohospodářské sdružení zpracovávalo dva velké projekty. Jeden z nich je na prameništi ve Třech Dvorech. Mělo by dojít k rozšíření kapacity, aby pomohla nejen Kolínu, ale i ostatním obcím. Druhý projekt počítá s rozšířením jednoho vodojemu na Křečhoři, jehož kapacita by se zdvojnásobila. Právě tyto dva projekty by mohly být spolufinancovány z operačního programu životního prostředí a snad nám v nich finance z Evropy pomohou.
MS: Není pro vás překážkou většího využití evropských peněz rakouské vlastnictví společnosti Vodos, jež zajišťuje dodávky pitné vody?
MK: Není tomu tak, poněvadž samotná infrastruktura, což se týká pramenišť, budov, „trubek“, jimiž voda protéká, je ve vlastnictví vodohospodářského sdružení, ale kanalizace je ve vlastnictví města Kolín. Máme vysoutěženou koncesi a ta nám za nájem platí. My se snažíme využít dotační prostředky. Zdůrazňuji: zahraniční vlastník vodohospodářské společnosti Vodos nám nebrání v rekonstrukci vodní infrastruktury.
… Kvalita vody …
MS: Jak nahlížíte na kvalitu vody? Člověk si z médií zjistí, že je tvrdá, což vadí spotřebitelům.
MK: Záleží na tom, v jaké lokalitě Kolína jste, poněvadž máme různé stupně tvrdosti. Tvrdá voda jde do velké části Kolína, do sídlišť. Pod Lučebními závody je vrt Nová vodárna, což je spojeno s tím, že vrt je velmi hluboký a minerálů je tam velké množství. Je zkušenost, že máte-li hlubší vrt, voda je většinou jednodušší pro úpravu, ale minerálů je v ní více. Pokud bychom se na problém podívali z fyziologického pohledu, voda rozhodně není závadná. Na druhou stranu, možná naopak. Tvrdost vody pozorují občané, když se jim voda usazuje v domácích spotřebičích: v pračkách, kávovarech, konvicích. Rozumím jim. Tato skutečnost není pro ně komfortní, nicméně tento problém se snažíme řešit. Vyzkoušeli jsme projekt s Vodohospodářským sdružením, též jsme prováděli reverzní osmózu, také užívali nanofiltry, které by vodu změkčovaly. Tyto možnosti avšak jsou provozně i investičně nákladné. Při úpravách vám vzniká odpadní voda. V současné době řešíme jednu variantu, jež by byla provozně úsporná a investičně nejméně nákladná. Výsledky budeme vidět v polovině příštího roku. Došlo by k propojení našich vrtů a míchání vody z Kutné Hory, poněvadž část vody nám dodává Vodohospodářské sdružení Maleč z Kutné Hory. To by bylo ideální řešení. Voda by pak nebyla rozdílné tvrdosti v různých částech Kolína, ale obyvatelé Kolína by mohli pít a užívat vody se stejnou tvrdostí.
… Velké investiční projekty a voda …
MS: Posuňme se dále: jak se stavíte k velkým investičním projektům, které mohou dramaticky změnit podobu krajiny? Nepřímo se ptám na vodní projekt Dunaj – Odra – Labe či jiná krajinářsko – inženýrská díla. (23:38)
MK: Vskutku složitá otázka! Možná bychom se měli tázat, zdali toto dílo za 600 miliard korun je zbožným přáním některých lidí.
MS: Poslední odhad je 580 miliard korun.
MK: Jedná se o obrovský projekt. Jako občané bychom měli mít jasné a zřetelné studie proveditelnosti, aby se zhodnotila negativa a pozitiva. Ze zkušenosti vím, že jedna studie řekne ano, druhá ji možná i popře. Přiznám se, že jsem se o projekt D – O – L nezajímal. Nevím, jakým způsobem by tato stavba pomohla České republice.
MS: Nezapomínejme, že český stát není dobrý hospodář. Víme, že prognózy v oblasti vody nejsou příliš příznivé, a proto by tento projekt mohl ustrnout na jejím nedostatku. Je otázka, zdali se vydat takovému obrovskému projektu, nebo raději jít cestou menších zásahů do krajiny.
MK: Chtěl-li by stát investovat 580 miliard Kč, měl by se zaměřit na prostý požadavek: lidé by měli mít vodu, soustavy by měly být propojené, vrty kapacitní. Voda u lidí doma je mnohem důležitější než D – O – L.
MS: Jak nahlížíte na menší vodohospodářské stavby? Tato stavba měla propojit Severní moře, Baltské moře, Černé moře. Nezapomínejme, že Němci se rozhodli jít cestou zásahů do přírody, stavbou kanálů: Rýn – Mohan – Dunaj. Je velká otázka, jestli jsou kapacitně využívány.
MK: Nedokážu si představit efektivní využitelnost kanálu, pokud je vodní doprava na úbytě. Nevěřím, že vodní doprava bude díky této stavbě více využívána a kamiony „zmizí“ ze silnic. Pro občana a pro starostu je mnohem důležitější, aby lidé byli zabezpečeni vodou než stavět kanál Dunaj – Odra – Labe, kde neznáme žádnou návratnost, neznáme přijetí zásahů krajinou. Mnohé je vypočítáno, ale je otázka, jestli se na to můžeme spolehnout.
MS: Bylo by vhodné, aby na úrovni české vlády byl člověk či úřad, který by se problematice vody věnoval? Otázku kladu proto, že voda je v portfoliu Ministerstva životního prostředí ČR, Ministerstva zemědělství ČR. Otázka financí, která plyne z nakládání s vodou, je na Ministerstvu financí ČR. Věci nejsou plně integrované.
MK: Souhlasím s vámi. Tento problém nevidíme pouze u vody, ale roztříštěnost je u mnoha jiných věcí, což jsem z pozice běžného člověka neviděl, ale z pozice starosty to již vidím. Tážu se, na koho se obrátit. Zejména v obcích, které nejsou začleněny do Vodohospodářského sdružení Kolín, nemají svůj odbor životního prostředí, ale pouze starostu a sekretářku, nějaká podpora jak řešit jeden z nejzásadnějších problémů by asi byla na místě.
MS: Vlastně by se měla vytvořit podpora – „help desk“ pro malé samosprávy. Nezapomínejme: tento záměr propaguje jeden z velkých zastánců D – O – L Jan Skalický. On zdůrazňuje, že stát spíše přešlapuje, než aby v této záležitosti konal, spíše deklamuje záměry, které jsou vzdálené realitě.
MK: Nechť stát jedná a pomáhá malým obcím. Je zřejmé, že občas v některých tématech – jistě i vodních trochu tápou. Není to pro ně jednoduché. Jen si uvědomte: vyhledávat si dotační tituly pro malé obce je obtížné: tu na ministerstvu životního prostředí, tu na Státním fondu životního prostředí.
… Budoucnost a voda …
MS: Náš dialog se blíží ke konci, a proto se zaměřme na budoucnost. Uvažujete, jak by se proměnil Kolín, kdyby se naplňovaly černé scénáře a opakoval se velmi horký rok 2018?
MK: Nejen uvažujeme, ale konáme, jelikož vidíme, že studie o zásobování obyvatel Kolína pitnou vodou, které jsme si zpracovali před sedmi osmi lety, již neplatí. Zdroje vydávají menší množství vody. Před měsícem (říjen 2019 pozn. red.) jsme schválili na Vodohospodářském sdružení zadání projektů na posílení a vyčištění prameniště Tři Dvory, kde by to mohlo výrazně pomoci. Zároveň jednáme s možností odběru vody z Kutné Hory, také jednáme o menší alokaci vody společností T. P. C. A., aby obyvatelé Kolína a okolních obcí měli více vody. Zároveň připravujeme rozšíření vodojemu, abychom byli připraveni na výzvy budoucnosti, poněvadž predikce nejsou optimistické.
MS: Jak jste ustáli rok 2018?
MK: Musím říci, že tento rok jsme v Kolíně příliš nepocítili a zatím nám zdroje vody dostačují. Uvědomujeme si, že to tak nemusí být do dalších let.
MS: Jste přesvědčen, že nedostatek vody může v tomto regionu způsobit i přesun obyvatelstva? Otázku kladu také z toho důvodu, že v Čechách naleznete oblasti, kde je dostatečná zásoba spodní vody, a nedaleko naleznete lokalitu s nedostatkem. Jednou z možností je vypomáhat si.
MK: Kdyby se naplnily černé scénáře zásobování vodou, bylo by velmi náročné zajistit vodní standart pro některé obce, poněvadž provozovatelé vodohospodářských sdružení by neměli dostatečnou kapacitu. Je to jeden z nejčernějších scénářů, pak občan bude hledat místo někde jinde. Dnes (rok 2019 pozn. red.) se lidé stěhují do středočeského kraje, jemuž přibývá nejvíce obyvatel za posledních patnáct let – a to asi o 200 tisíc obyvatel. Většina příchozích asi pracuje v Praze, což naplňuje definici ekonomické migrace. Bude-li nedostatek vody, pak přijde i migrace kvůli vodě. Zdůrazňuji, je to asi jeden z černých scénářů.
MS: Doufejme, že se černý scénář nenaplní a kéž je v Kolíně dostatečný vodní blahobyt a město se díky tomu může rozvíjet.
MK: Budeme se o to snažit.
[1] Více na webu https://www.vhskolin.cz/