Naše listopadové vodní zastavení bych věnoval vodě v Polabí, jelikož v lázeňském městě Poděbrady se nachází úpravna vod, která je strategická pro nymburský okres a kvalita zdejší vody dosahuje – dle našeho průvodce – pana Ladislava Nermutě těch nejvyšších kvalit. Poděbrady se mohou chlubit nejen pramenitou Poděbradkou, ale i tou kvalitní stolní vodou, jíž v minulosti bylo nedostatek, ale technologie a lidský um svedou mnohé a dějí doslova zázraky. Dialog má dvě části – první, kterou nyní nabízíme, se zabývá otázkou vody, její proměnou a i procesem úpravy – jak se z vrtů dostává až k nám řadovým občanům. Ne, chemické vzorce vám nebudou znepříjemňovat život, avšak půjde pouze o jejich dotek a snad bude příjemný jako setkání s pramenitou a osvěžující vodou. Ani statisticky se bát nemusíte, třebaže pár čísel v setkání zazní – a to pro představu vás, čtenářů, abyste měli ponětí o relacích. V dialogu se nevyhneme také otázky fenoménu „balené vody“, jelikož vnímavý a člověk kroutí hlavou, co vše způsobí reklama, jak jsme snadno ovlivnitelní – ne-li manipulovatelní. Kdo má zájem o poznání vody v Polabí, může se i v době shonu navštívit lužní lesy, i louky, pod nimiž se skrývá budoucí zlato 21. století. Nezapomínejme, právě díky němu do Poděbrad i okolí přijížděl básník a spisovatel S. K. Neuman – a nejen on. Přece voda, vodní svět s faunou i flórou podmaňuje naše životy, třebaže někteří z nás se k němu chovají s nedostatečnou citlivostí a vnímají sebe jako imperátory světa, ačkoliv jsme z vody všichni vyšli.
Dialog byl pořízen v době ústupu první koronavirové vlny v roce 2020.
MS: Nacházíme se v úpravně vod v Poděbradech, a naším průvodcem světem vody bude Ladislav Nermuť.
LN: Buďte vítán v úpravně vody v Poděbradech, kde se nachází malé vzdělávací centrum, abychom širší veřejnost obeznámili s nakládáním s vodou v okrese Nymburk a také aby se veřejnost mohla seznámit s celou technologickou linkou na úpravu vody. Mládeži – zejména středním i základním školám zde chceme přiblížit problematiku ochrany vodních zdrojů a ochranu přírody obecně, aby se mladá generace s vodou naučila zacházet, aby si dostatečně uvědomila, jak vzácná a životně důležitá je to surovina. Naše vodárenská společnost iniciovala i vznik krátkého filmu o koloběhu vody v přírodě. Je naším velmi důležitým zájmem, předat dětem informace, ke kterým se bohužel často škole a ani doma nedostanou. Formou volné diskuse zacházíme do podrobností z oblasti chemie, fyziky a podobně. Někteří o to mají zájem, někteří ne. Pro osvětu jsme připravili tento neakciový vklad do naší budoucí generace, aby si uvědomila, co znamená voda pro člověka a společnost.
MS: Kolik míst máte, kam se mohou zvídaví lidé podívat a načerpat poznání o vodě?
LN: Tato úpravna vody je hlavní na okrese Nymburk, máme ještě úpravnu menší v Pístech a zdroje vody v Milovicích. Kolem úpraven jsou pak četná prameniště, tj. vrty, protože do úpravny čerpáme vodu podzemní. Akciová společnost provozuje 796 km vodovodních sítí, vodojemy s kapacitou 21.337 m3 a 21.416 ks vodovodních přípojek. Kolem zdrojů pitné vody se nachází pásma hygienické ochrany. V případě zájmu a po předchozí dohodě se lze podívat kamkoliv. V médiích je dlouhodobě diskutována problematika sucha, které nás v poslední době sužuje a tvrdí se, že je nejhorší za posledních „500 let“. V letošních jarních měsících sucho významně zmírnily vydatné deště, nicméně globálně se voda stává nedostatkovou surovinou a je třeba přijímat řadu opatření na její udržení v krajině a pečovat o zdroje pitné vody. Děláme vše, abychom dostali tyto skutečnosti do povědomí zejména mladé generaci, a proto tyto provozy zpřístupňujeme. Nejde jen o provozy, kde se upravuje voda, ale zpřístupňujeme i naše čistírny odpadních vod, kde čistíme vodu již použitou.
MS: Tážu se proto, že sídlíte na periferii Poděbrad a kolem nemáte poutač: navštivte úpravnu vody.
LN: Předseda představenstva akciové společnosti pan Ing. Miloš Petera inicioval možnost prohlídek úpravny vody a ostatních středisek na základě dobrovolnosti a zájmu. Nechceme si dělat žádnou reklamu, kdo nás navštíví a zaujmeme ho, předá informaci dále. Já sám jsem měl krátce po roce 1989 možnost několikrát navštívit podobné provozy ve Švýcarsku a velmi mě zaujaly čistírny odpadní vody při farmaceutickém průmyslu. V jejich vyčištěné vodě jsem viděl plavat v akváriích ryby z Rýna. Při prohlídce úpravny zdůrazňují kvalitu naší pitné vody, která je kontrolována analytickými metodami v souladu s vyhláškou č. 252/2004 Sb. a je vhodná k pití i pro kojence. Máme za cíl dostat do povědomí veřejnosti náročnost úpravy vody od jejího zdroje až po dopravu potrubím ke konečnému spotřebiteli. Pro ty nejmenší návštěvníky máme celý náš velký vestibul vymalovaný obrázky koloběhu vody v přírodě. Díky tomu mohou být děti již od útlého věku poučeny – a pomocí zajímavých obrázků upoutáme jejich pozornost.
MS: Jistě se jedná o dobrý přístup vaší organizace vůči širší společnosti. Kdy byly provozy veřejnosti otevřeny? Před rokem 2015?
LV: Po předchozí dohodě bylo možné naší úpravnu vody navštívit i předtím, než jsme tematicky vymalovali vestibul a zařídili v něm akvária se studenovodními a tropickými rybami. Návštěvníci nyní vidí ryby, které plavou ve vodě, kterou lidé pijí. Z akvária se studenovodními rybami, kde je stálý průtok se lze klidně a bez obav i napít. Voda je průzračně čistá a rybám se v ní mimořádně daří. Dalšími našimi provozy jsou např.: čistírna odpadních vod v Poděbradech, v Nymburku, nebo v Milovicích. Druhá naše úpravna vody je v Pístech, ale kapacitně je podstatně menší než Poděbradský provoz. Svoje vodní zdroje mají i Milovice, kde jsou 50 m hluboké vrty a voda se zde pouze dezinfikuje. Naše poděbradská úpravna je rozsáhlou stavbou se čtyřmi nadzemními podlažími, a je usazena nad hladinou stoleté vody tak, aby nebyla zaplavena případnou povodní. V podzemí se nachází akumulační nádrž, která plošně odpovídá větší části půdorysu nadzemní budovy. Betonovou stěnu této akumulace je možné v podzemí při prohlídce vidět. Vlastní linka je vybavena moderní technologií, kterou si lze celou prohlédnout.
MS: Věnujme se této úpravně, začala se stavět během normalizace.
LN: Ano, bylo to v roce 1971 …
MS: … a otevřena byla v roce 1985.
LN: Stavěla se velmi dlouhou dobu – nejen kvůli postupům v minulém režimu. Délku stavby ovlivnila i složitost záměru s velkou akumulací pod úrovní hladiny podzemní vody. Nová úpravna byla uvedena do provozu v květnu 1985 a po napuštění akumulace s obsahem 4300 m3 stavba klesla o 16 cm, aniž by nadzemní konstrukce byla nějak narušena. V roce 2009-2011 prošla naše úpravna celkovou rekonstrukcí a modernizací provozu s doplněním moderního technologického zařízení.
MS: Prosím vás, jak dlouho tento objemem vystačí pro Poděbrady, pokud by byly sníženy odběry z vrtů?
LN: To je poměrně složitá otázka, protože se nepočítá s tím, že vrty by všechny najednou byly mimo provoz. Ale počítejte se mnou a k výsledku se snadno dopočítáte. Pokud je akumulace plná a připočítáme si akumulaci v Nymburce s objemem cca 4000 m3, která je určena pro Nymburk a zůstala tam po původní úpravně vody v Babíně, tak si od těchto obsahů odečtěte denní spotřebu 8-9 tis. kubíků vody. Výsledek Vás moc nepotěší. Podotýkám, že denní spotřeba je závislá na ročním období a rekord ve spotřebě máme už i 11 tis. kubíků vody za den.
MS: Správný podnik musí umět pokrýt extrémy – možná v budoucnu vodovodní solidaritou.
LN: Ale vrátím se ještě zpět k výstavbě zdejší úpravny. Stavba byla zahájena v roce 1971. Od roku 1972 jsem pracoval na geodézii a počátků výstavby jsem se přímo i jako geodet účastnil. Pak jsem jako geodet zpracovával řadu materiálů a podkladů pro tehdejší vodárenskou společnost Středočeské vodárny a kanalizace Nymburk. Od roku 1994, tj. od počátků privatizace společnosti jsem byl střídavě za město Poděbrady v představenstvu, nebo dozorčí radě již akciové společnosti, a to až do svého důchodového věku. No a nyní jsem tam, kde jsem v roce 1972 začínal, tj. na úpravně vody v Poděbradech a snažím se zde mladé generaci předat to, co jsem se za ta léta praxe v oblasti vodárenství sám dozvěděl a naučil.
MS: Jaké východisko bylo upřednostněno při stavbě?
LN: Celá úpravna má svou podzemní část, kterou zabírá převážně akumulace vody. Její nadzemní část stojí na mohutném valu zeminy tak, aby nebyla zasažena stoletou povodňovou vodou a nebyla zaplavena. Jak jsem se již výše zmínil, tak při zkušebním provozu došlo k poklesu celé stavby.
MS: Nepočítalo se s tím?
LN: Při takové hmotnosti na podloží se může stát, že stavba „sedá“, což se průběžně měří a kontroluje, aby se zachytily případné vady. Zde se žádné nevyskytovaly, stavba propadu do podloží odolala. Původní technologie úpravy vody byla založena zjednodušeně řečeno na otevřené filtraci, která je dosud zachována a po modernizaci doplněna o tzv. filtraci tlakovou, ozonaci a další technologická vylepšení na lince.
MS: Pokročme v čase za rok 1989 …
LN: Důležité momenty byly dva: v roce 2009 vodárna kapacitně přestala vyhovovat, ale ještě předtím došlo ke zpřísnění norem na kvalitu vody – viz výše zmíněná vyhláška 252/2004 Sb. Museli jsme odstranit zbytkové množství manganu a také množství železa. Úpravna tedy musela projít modernizací a intenzifikací.
MS: Jak se tyto požadavky dotkly provozu?
LN: Při pohledu na objem prací, který zde byl odveden, se to může zdát neuvěřitelné, ale celá náročná rekonstrukce probíhala za provozu bez přerušení dodávek vody, a to od roku 2009 do roku 2011.
MS: Opravdu za provozu?
LN: Ano, neustále jsme městu Poděbrady a jeho okolí dodávali vodu, kterou jsme čistili přes venkovní filtrace. Za provozu se instalovaly tlakové filtrace, což je technologie, kde je vháněna voda do uzavřeného systému pod tlakem, kde jsou různé frakce filtračního materiálu, tj. horniny, kde jímáme především železo a mangan. Voda se pak jen dočistí ve venkovních filtracích přes křemičitý písek z Provodína. Náročnost přestavby byla tedy z hlediska změny technologie veliká a propojení celého systému nerezovými trubkami za provozu nesmírně náročné. Pro pochopení a na důkaz mého tvrzení je to možné shlédnout hned za dveřmi z vestibulu, kde nejlépe vidět spleť toho potrubí.
MS: Jak strategická je tato úpravna? Co by se stalo, kdyby úpravna na chvíli přestala fungovat?
LN: Kdyby došlo k vyřazení úpravny z provozu, byla by to mimořádně nepříjemná událost pro náš okres, protože jsme zde opravdu strategickým prvkem v dodávce pitné vody do systému a ke konečným spotřebitelům. V současné době pro posílení probíhá rekonstrukce a intenzifikace menší úpravny vody v obci Písty u Nymburka, která bude v červenci dokončena. Písty budou mít rovněž tlakovou a otevřenou filtraci jako Poděbrady v okolí mají 6 vrtů, kam proniká voda infiltrací z Labe ze vzdálenosti cca 400m. Počítáme zde, že k posílení získáme 35-50 vteřinových litrů vody.
MS: Ještě se zabývejme stavem úpravy vod v Poděbradech před rokem 1985, tedy ve staré vodárně.
LN: Do roku 1985 jsme zde měli původní úpravnu s vodárenskou věží, jež byla navržena urbanistou a architektem Františkem Jandou. Byla spuštěna v roce 1929. Stará úpravna vody nebyla velká, ale na svou dobu už byla velmi moderní. Již tenkrát jsme měli čtyři tlakové filtrace, s celkem dvanácti vrty v okolí, později byly vyhloubeny ještě čtyři vrty v Choťánkách a nyní máme ještě 11 vrtů za Labem v Kluku, které dodávají hlavní – stěžejní množství vody k nám do úpravny. Potrubí vede přes Labe po kovovém mostě nedaleko odsud a mnozí místní občané si myslí, že zde přes Labe vede plyn. Připomínám jen, že rozvoj Poděbrad s výstavbou výškových budov a potřeba rozvoje vodárenské infrastruktury na okrese Nymburk si vyžádal vybudování nové, tedy této stávající úpravny, která dnes kapacitně obsáhne v násobcích více konečných spotřebitelů ve srovnání s původní stavbou v kombinaci s vodárenskou věží s její zásobní nádrží (450 m3), prošla rovněž kompletní rekonstrukcí nejen vnitřních rozvodů, ale i po obnově svého pláště a je plně funkční. Pomáhá zjednodušeně řečeno k vyrovnání tlaku v potrubí ve staré části Poděbrad a i její zásoba vody může při nějakém výpadku po určitou krátkou dobu část našich obyvatel zásobovat. Pamatuji si ještě, že na počátku výstavby se hovořilo o tom, že nová úpravna díky své technologii a vydatným zdrojům vody bude schopná zásobovat obyvatele i v částech sousedních okresů. Přiznám se, že šlo o vizi, … ale dnes se zcela otevřeně hovoří o propojení vodárenských infrastruktur mezi sousedícími okresy a důvod je jasný a logický.
MS: Asi kapacitně po roce 1989 nedostačovala.
LN: Dnešní výkon úpravny je nastaven na 160 litrů pitné vody za sekundu a celkovou soustavu doplní ještě zmíněná úpravna v Pístech. Výkon těchto provozů zatím stačí. Víme, že v našem okrese rezonuje čilý stavební rozvoj a budují se tedy vodovodní řády – např. na Poříčany apod. Velká poptávka po vodě je i v Milovicích, které se zásobují z vlastních vrtů, tj. mimo dodávku vody od nás.
MS: Jak prosím vás bude vyrovnávána poptávka po vodě v Poděbradech?
LN: Na poděbradské periferii v Kluku blízko těžebního prostoru na písek máme projektovány čtyři nové vrty, které by měly posílit dodávku surové vody k její úpravě.
… Proměny přirozené vody …
MS: Jaká voda přichází do úpravny, než dojde k proměně na pitnou, tu, kterou si natočíme z kohoutku?
LN: K nám na úpravnu přivádíme surovou vodu z pramenišť v Kluku, v Choťánkách – od staré, původní úpravny. Přiváděná surová voda z podzemí je měřena a její objem je státem zpoplatněn. Přívod je možné si ukázat a názorně je na něm vidět nejen čistota vody před její úpravou, ale hlavně její množství, které nepřetržitě přitéká, což návštěvníky vždy zaujme.
MS: Co se stane, pokud k vám voda dorazí?
LN: Surová voda, která sem přitéká, prochází aerací, tzn. provzdušněním, což vede ke zvýšení pH a odvětrání CO2. Přidáním vápenného mléka a rozemletého manganistanu draselného – KMnO4 dojde k tvorbě „kolagulátu“, který působí na oxidaci manganu a železa. Z mísiče, který je možné si z lávky rovněž prohlédnout putuje voda do nerezového rozdělovače a z něho už putuje k tlakovým filtracím a dále k otevřeným filtracím, kolem kterých se při prohlídce dvakrát prochází. Následuje ozonace, chlorace, akumulace, čerpadla a potrubí do třech hlavních směrů. Při prohlídce mohu ukázat návštěvníkům i naše důmyslné vytápění celé úpravny, které nám zajišťují tepelná čerpadla ohřevem 14 °C studené vody z akumulace na teplotu potřebnou k vytápění a temperování celého objektu.
MS: Je krásné, že návštěvníci poděbradských luhů i golfisté mohou spatřit skryté vodní vrty.
LN: Ano, ty sloužily staré původní vodárně. Jsou tam navrženy a zhotoveny též čtyři nové vrty v katastrálním území Choťánek.
MS: Jak se pečuje o vrty? Nemáte potřebu je v období intenzivního sucha prohlubovat? Nevytipujete další možná místa, která slouží potenciálnímu čerpání vody?
LN: Máme vytipovaná další místa, která jsou poblíž Poděbrad. Přiznejme si: máme zde výhodu, že za Labem se nachází písková jezera, kde se těžil písek, kde se nám voda čistí přes písečný pás a přirozeně se natahuje do vrtů. Péče o vrty je neustálá. Máme zde pracovníky, kteří vrty kontrolují čistí, opravují čerpadla atd. Vrty se musí neustále udržovat v provozuschopném stavu. Aktuální stav konkrétního vrtu je kontinuálně monitorován. Máme tam spínací zařízení – voda se čerpá – vyčerpá se, zapne se, načerpá se, vypne se a tento cyklus pokračuje dál. Vše řídí a kontroluje počítač, který je sledován dispečery, kteří pak operativně vše regulují tak, aby akumulace byly naplněné pro plynulý rozvod vody ke všem konečným spotřebitelům. Vše v nepřetržitém provozu 24hod. denně.
MS: Jde mi o to, aby se vrt dokázal obnovit a nebyl docela vyčerpán.
LN: Uvědomujeme si, že máme stále méně vody, a proto máme i méně vody u nás, a to jak povrchové vody, tak i vody podzemní. To znamená, že nasákavost vrtů – přítok do vrtů se do jisté míry zpomaluje. Poděbrady měly historicky rozsáhlé pásmo přirozeného rozlivu řeky Labe a pamatuji se, že povodně zde byly velmi časté. Tím pádem zde bylo i dostatek vody podzemní. Dnes je počet povodní nižší, řeka je stále více regulována protipovodňovými hrázemi a podobnými překážkami. Naším úkolem je čerpat vodu plynule tak, jak to jednotlivé vrty dovolují a plynule plnit akumulaci tak, aby i odběr byl plynulý. Kapacita vrtů by měla trvale zásobovat obyvatele, ale průměrná spotřeba vody na obyvatele nijak nestoupá, poněvadž lidé šetří. Současně ale vzrůstá počet odběratelů z vodovodní soustavy, protože se staví, připojují se jednotlivé obce a budují se nové vodovody. Vytvořila se mnohočetná rovnice a my jako vodohospodářská společnost musíme vyrovnávat známé i neznámé, abychom byli schopni zásobovat všechny obyvatele a udržovat tlak vody, což posilují hydroflorní zařízení, abychom mohli zásobovat i např. obyvatele ve výškových budovách apod. Na úpravně jsou instalována výkonná čerpadla, která pohání vodu a zajišťují potřebný tlak. Čerpadla nám zpětným chodem proplachují i filtrace a celá tato naše „strojovna“ návštěvníky zpravidla velmi zajímá a zdržíme se zde. Dle aktuální potřeby se čerpadla regulují, aby se v síti udržel kýžený tlak.
MS: Jak vodárenská společnost užívá systém spojených nádob?
LN: Pochopitelně těchto vztahů využíváme. Máme dvě hlavní vodárenské věže – v Nymburku, v Poděbradech a dále pak novou poblíž Městce Králové. Právě do nich „ženeme“ pod tlakem vodu čerpadly a samotíží jde voda například do Městce Králové. Přejdu-li do Poděbrad, tak zdejší vodárenská věž nám pomáhá vyrovnávat tlak právě ve staré části Poděbrad, ale to jsem již výše zmínil.
MS: Jaký objem má vodárenská nádrž? Tážu se proto, že právě vodárenská věž v Poděbradech patří mezi nepřehlédnutelné.
LN: Jak jsem se již zmínil, nahoře ve věži dokáže akumulovat 400 – 450 metrů krychlových, což v případě nějakého výpadku dokáže zásobovat vodou starou část Poděbrad po několik hodin dle období a odběru. V minulosti se uvažovalo o odpojení této věže z provozu. Mnohá města a vodárenské společnosti k tomu přistoupily. Ale naši vodohospodáři odmítli zrušit něco, co je plně funkční a jako určitá záloha je pro část našich obyvatel prospěšné. Mj. nám to pomáhá k vyrovnání tlaku v části sítí. Jako stavba je to nádherná dominanta našeho města a je řada lidí, kteří se o její historii zajímají s přáním si vodárenskou věž prohlédnout zevnitř. Současná její obnova pláště je velmi vydařená a jak lze už vidět, dochází i k zasklení dolního ochozu.
MS: Přejme si, aby sloužila veřejnosti – nejen vodě. Nicméně zpět k transportu vody, kvůli které jsme sem přišli.
LN: Nejhorší jsou nečekané změny tlaku v potrubí, což je okamžik, který spotřebitel okamžitě zaznamená a vede to k jeho kritickému postoji k vodárenské společnosti. Nastane-li nějaká porucha – výpadek a tlak poklesne a pak znovu tlak naběhne, uvolní se všechny železité usazeniny, které ve vodovodním řádu jsou, a dojde k určitému zakalení odebírané vody. Musím zde zdůraznit, že většina vodovodního potrubí je mnohem starší, než naše nová technologie úpravy s odstraněním železitých látek. Část potrubí je již obnovená a v rámci možností se na obnově pracuje dále.
… Balená versus kohoutková voda …
MS: Sdělil jste svůj vztah k přírodní, tekoucí vodě. Jaký máte vztah k balené vodě?
LN: Balenou vodu pro svou potřebu nekupuji, máme jen v zásobě dvě tři láhve pro případ, že návštěva o ni projeví zájem. Pro sebe preferuji vodu kohoutkovou, protože jsem u linky a vím přesně, co piji. To říkám s trochou humorné nadsázky a rozhodně nikomu neupírám oblibu v pití jakékoliv balené vody, která mu chutná, nebo má nějakou příchuť. V Poděbradech máme mj. i tu výhodu, že pitný režim si můžeme zpestřit i naší vodou minerální, která nám teče hned na několika místech a pro mnohé by mohlo být zajímavé, kdyby se dozvěděl odkud, přes co a kam všude nám teče a kde teče ze země přímo do kohoutku. Většinou to nikdo z místních ani netuší.
MS: Jistě máte skvělý přehled, co je pro vodu v Poděbradech a okolí uděláno. Řekněte, není tedy pošetilé kupovat vodu balenou?
LN: Jedná se o osobní preference. Možná dobře slouží těm, kdo nemají přísným normám odpovídající zdroje vody. Je to rozdíl podle místa a lokality. Tady není potřeba mít obavu z pití kohoutkové vody, která je svou kvalitou vhodná k pití i pro kojence, protože obsah dusíkatých látek je v ní hluboce podlimitní.
MS: Asi nejde o téma pro lidi, kteří žijí na Nymbursku?
LN: Ano, znám proces úpravy vody a vím, že ve vodě nic není. Její mírné zakalení může mít občas původ v poklesu tlaku v potrubí, ale o tom jsme již hovořili v úvodu.
MS: Měli bychom se zeptat: jaké tvrdosti dosahuje voda?
LN: Máme nyní asi 650 mikro Siemens, tj. vodu středně tvrdou. Dříve byla o něco tvrdší. Kyselost nám přitéká v hodnotě kolem 6,8pH a po úpravě dosahuje požadovanou hodnotu 7,8pH. Hodnoty jsou to optimální a příznivé např. i pro praní, usazování vodního kamene apod.
… Závěrečné poznámky k prostoru Labe …
MS: Naše setkání končí a navrhuji, abychom se ještě podívali na ochranu zdrojů kvalitní pitné vody. Nedoporučujete, aby poděbradské jezero bylo centrem sportu?
LN: Jezero centrem sportu už je, ale je to jen jedno jezero nejblíže k městu. Za ním jsou po vytěženém písku ještě vodní plochy další. Ty jsou důležité pro zavodnění stávajících vrtů vodou filtrovanou přes písčité podloží a celé toto pásmo kolem těchto jezer je tedy třeba hygienicky chránit. Tj. v této oblasti bych se vyvaroval jakéhokoliv rekreačního využití s rizikem možnosti znečištění. V této lokalitě budeme pak vrty i rozšiřovat. Máme zde velkou výhodu, že prameniště jsou právě v této oblasti, která v širším okolí nepodléhá žádným činnostem, které by znečištění mohly zapříčinit. Jestliže si tento zdroj do budoucna znečistíme provozem aut, parkováním poblíž jezer, nějakými ubytovacími zařízeními, zábavní infrastrukturou, tak následky mohou být fatální a náprava drahá. Naše prameniště jsou vzácná, a proto si je musíme chránit. Na úpravnu tedy přivádíme mladou generaci i širokou veřejnost a já se snažím všem přiblížit důležitost toho všeho, o čem zde spolu hovoříme. Pro zajímavost mohu uvést, že ze zdejší mladé generace prakticky nikdo ani netuší, kde zdroje pitné vody máme a z té starší generace vědí většinou o zdrojích u původní staré úpravny.
MS: V regionu se nachází města, která nabízí vodní sportovní vyžití. Proč je mít v Poděbradech? Kvůli turismu?
LN: Jsem Poděbradský rodák a patriot. V našem městě spatřuji tedy především lázně se vším, co k tomu patří. To se ovšem trochu vymklo kontrole a velká část našeho města mě dnes připomíná Jižní město v Praze, jen ještě trochu více natěsno. To jsou nevratné škody, na které se navazuje řada dalších problémů s infrastrukturou obecně, což úzce souvisí s potřebnými investicemi, což roztáčí spirálu bez konce. Pod turismem si lze představit davy lidí v Českém Krumlově, nebo na Karlově mostě a já si tedy kladu otázku, jestli toho turismu není už dost a proč budovat něco dalšího, co ho ještě rozšíří. Přál bych si, abychom zůstali lázněmi s lázeňskými hosty a ne s „turisty“, kteří se sem pojedou vydovádět za nějakým vodním sportovním vyžitím.
MS: Víme, že máme-li parná léta, stejně se na poděbradských jezerech nemůžete koupat, jelikož se ve vodě objevují sinice.
LN: Současný stav pokud v tomto rozsahu zůstane, nám neškodí. Poslední vodní plochy po těžebním prostoru, by měly být chráněny a právě tam by měl být uplatňován striktní zákaz koupání a zákaz další činnosti.
MS: Zdejší lidi by měli vědět, že …
LN: … voda prosakuje skrz písky a tím se čistí. Mechanismus je takový: my ji vysáváme, ona se doplňuje, tím se čistí. Nezapomínejme, že svou úlohu sehrává také Labe. Vzpomínám si na různé povodňové vlny, Labe se rozlévalo, voda se vsakovala do podzemí. V mapách od dob Marie Terezie bylo naznačeno inundační pásmo přirozeného rozlivu řeky. Tato území nebylo možné zastavět a omezena zde byla i zemědělská činnost. Dnes tato místa ustupují výstavbě, a pokud jsou zaplavena, budujeme protipovodňové hráze.
MS: Ve dvacátém století jsme udělali splavné Labe, omezili jsme záplavy, postavili několik vodních elektráren, z Labe jsme vytvořili nemalou kaskádu velmi úzkých jezer, jež jsou splavná.
LN: Řeka Labe byla regulována a její koryto napřímeno, aby po něm mohla probíhat lodní doprava, která po ní z různých důvodů neprobíhá a je nahrazena dopravou kamionovou. Z původního koryta Labe nám zbyla slepá vodní ramena, která jsou mnohde chráněnou přírodní rezervací, kde ovšem rychle mizí chráněné druhy rostlin a živočichů. Přirozenému rozlivu řeky brání stále více neuvážená výstavba a protipovodňové hráze, které řeku zjednodušeně řečeno sešněrují do jejího koryta. Stejně jako v předchozí odpovědi musím tedy zmínit tu neuváženou spirálu, kterou svou činností pod záštitou rozvoje roztáčíme, ale nedomýšlíme důsledky takového počínání.
MS: Přiznejme si, že jsme lidé průmyslové civilizace a vědy. Máme zájem panovat nad tím, co nám bylo svěřeno.
LN: Panovat nad tím co nám bylo svěřeno, je možné, ale uvážlivě. Já zůstanu u toho Labe, podél nějž jsem trávil velkou část svého dětství i celého života. Zmíním jen takovou zdánlivě vypadající maličkost související s vodou, o které spolu diskutujeme. V minulosti – stouplo-li Labe o několik desítek centimetrů, voda přetekla přes břeh a byl jí plný les. Slepá ramena s řekou rychle splynula. Dnes se to sice může stát také, ale mnohem později, protože břeh je po obou stranách navýšen cyklostezkami a zpevněnými komunikacemi. Samozřejmě jsou prostupy, kterými se voda ven z koryta dostane a proudí i průsakem. Ale než k tomu dojde, velká část jí odteče. Voda se může rozlít úplně, až vystoupá ještě výš a do lužního lesa se dostane později. Kdybych to nezažil, neviděl a neměl srovnání, nebudu o tom hovořit. Pokud se voda rozlije a dojde k záplavě, je to z dnešního úhlu pohledu neštěstí, ale z hlediska udržení vody v krajině je to zase velké štěstí. Tak co je tedy dobře a kde je chyba?
MS: Jedna námitka: zemědělci mohou obhospodařovat.
LN: V zátopovém území se obhospodařuje limitně. Většinou se tam nachází louky, což je logické z hlediska zachování povrchu proti odplavení.
MS: Jaké zásahy bychom měli provádět v přírodě?
LN: Říkám jasně: kroky, které máme zájem dělat, bychom měli konzultovat s odborníky. Než zásah udělám, měl bych mít jistotu, že přírodě neublížím. V našem případě v Poděbradech a z hlediska našich pramenišť taková, jež neublíží podzemní vodě a její kvalitě. To je téma, které mladé generaci zdůrazňuji.
MS: Jak na tyto hlasy slyší lidé v zastupitelstvu? Máte možnost prezentovat své postoje?
LN: Své postoje jsem já osobně prezentoval v zastupitelstvu zejména v souvislosti s ČOV a mé postoje byly vždy zásadní, srozumitelné a ve prospěch spoluobčanů. Jinak na téma životního prostředí slyší vždy všichni zastupitelé. Nikdo je nezpochybňuje, ale pak vidíte vůli zastupitelstva a konkrétních skupin, ba jednotlivců, a proto přesto tam dochází k rozdílným pohledům. Právě jednotlivé skupiny budou uskutečňovat svůj pohled, byť v zastupitelstvu nebudou nacházet prostor. Zřejmě je to způsobeno soukromým vlastnictvím, které se ctí. Netvrdím, že se jedná o specifiku Poděbrad.
MS: Děkuji vám za podnětné vodní setkání s upřímným přáním: kéž máme vláhy dostatek.