Druhá část vodního zastavení v Polabí je věnována otázce ne tak poetické jako voda sama – a to institucionálnímu zakotvení. Pan Ladislav Nermuť nejen zná procesy úpravy vody, ale i fungování společnosti, bez níž by města okresu Nymburk nemohla odebírat kvalitní vodu, kterou nám příroda, chcete-li – Pánbůh – nabízí. Zde se jasně ukazuje, že bez kvalitní technologie, kvalitního naleziště, ale i funkční firemní jednotky se nic nezmůže. Vše musí do sebe zapadat jako hodinový stroj. Pokud tomu tak není, vytváříme ztráty, které v naší republice vidíme dnes a denně. Přiznejme si, že vodárenství je věnována velká pozornost a snad panuje velký konsensus, aby celek nabízel pro spotřebitele velkou kvalitu v té společnosti neustálého pokroku. Někdy vyvíjí nerovnoměrný tlak na jednotlivé části systému, které se mohou vyčerpávat až destruovat – a to k naší škodě. Zde mám na mysli i ničení planety, kterou jsme dostali k opatrování. Nebudeme-li pečovat o vodu jako podmínku života, ostatní systémy, které jsou součástí velkého celku, nenávratně odumřou.
Dialog byl pořízen v době ústupu první koronavirové vlny v roce 2020.
… Infrastruktura a voda …
MS: V našem druhém zastavení u tématu vody se dostáváme se k otázce investic do infrastruktury.
LN: Vskutku velký problém a citlivé téma, které by bylo na samostatnou diskuzi jen na toto téma, ale zacházeli bychom do podrobností a odborností pro laickou veřejnost nezajímavých.
… Fungování VaK Nymburk …
MS: Jak byste charakterizoval společnost, která pečuje o kvalitu pité vody, ale i vody čištěné?
LN: Vodovody a kanalizace byly privatizovány Fondem národního majetku jako akciová společnost, jejíž hospodářská činnost musí být rentabilní, aby si vytvářela prostředky na obnovu a údržbu svého infrastrukturního majetku. My proti tomu máme věcně usměrňovanou cenu. Zákony nás tedy významně regulují a ukládají, co můžeme a co nemůžeme dělat a uplatňovat. Máme poměrně nízké částky na investice do infrastruktury a z dlouhodobého pohledu se investice snižují. Vyšší sumy ale zase vynakládáme na opravy. Např. v obcích se dnes budují zpravidla tlakové kanalizace, kde údržba zařízení je finančně a časově nákladnější než u kanalizací spádových. To vyplývá z logiky věci, ale vše má své výhody i nevýhody. Peníze, které potřebujeme na generální opravy sítí, abychom vyměnili staré za nové, máme z vlastních zdrojů na investice, ale i s pomocí různých dotací. Jako společnost se snažíme získávat takové zdroje, žádají si o ně i jednotlivé obce, mnohdy pak i s naší pomocí. Obce si pak budují svojí infrastrukturu, kterou už dnes vkládají do akciové společnosti, která tento majetek dále provozuje a obce získávají akcie, tj. odpovídající podíly. Je to proces velmi složitý a pro tyto účely velmi zjednodušeně popsaný.
MS: Připomeňme důležitou skutečnost: Vodovody a kanalizace Nymburk jsou vlastněny obcemi okresu Nymburk. Dominantní podíl měly města Poděbrady, Nymburk, avšak čas tyto podíly proměnil.
LN: Ano, informace o vlastnické struktuře naleznete ve výroční zprávě, která je považována za veřejný dokument. Akciová společnost, o níž se bavíme, byla zřízena v roce 1994 Fondem národního majetku, kde Fond národního majetku, držel „zlatou akcii“, ale majoritní podíly vlastnily Poděbrady a Nymburk – měly přes 50 procent. Během času se procentní podíl změnil, jelikož jednotlivé menší obce vkládaly a vkládají svůj majetek do společnosti.
MS: Můžete popsat, o jaký majetek se hlavně jednalo?
LN: Jde o veškerou vodárenskou infrastrukturu, zejména pak např. o čističky pod dotacemi apod. Ty byly budovány za účelem ekologizace péče o vodní odpadové hospodářství. Kvůli těmto krokům docházelo ke strukturálním proměnám, a proto se podíl Poděbrad a Nymburka ve společnosti Vodovody a kanalizace neustále zmenšoval. Dnes jsme samozřejmě s Nymburkem pod majoritním podílem, a drobní akcionáři mají „většinu“ podílu ve společnosti. To je ovšem jen hra čísel s odrazem v nějaké částce vyplácené na dividendách. Nicméně celá důležitost a význam společnosti spočívá v odpovědném přístupu ke všem stejně v rovných podmínkách s cílem uspokojit konečného spotřebitele. To je samozřejmě prvořadým zájmem vedení všech obcí, tedy i akciové společnosti, která je v majetku těchto obcí. To je výhoda, která se jak praxe ukazuje, nedá ničím jiným vyvážit a tehdejší záměr FNM byl tedy velmi prozíravý.
MS: Přináší tato vlastnická struktura výhody pro spotřebitele?
LN: Naprosto jednoznačně, a pokud bych to měl detailně odůvodnit, tak rozsahem bychom se ocitli mimo tento rámec. Stál jsem u zrodu této vodárenské akciové společnosti a zažíval všechny problémy, které to tenkrát provázely, protože porevoluční euforie byla mnohdy v kolizi s odborností a hlavně pak s prozíravostí politiků do budoucna. Mnohá vedení měst a obcí v ČR pak podlehla tlakům zahraničních společností. Osobně díky své zkušenosti od počátku vzniku akciové společnosti považuji za absolutní výhodu, že majetek je spravován městy a obcemi regionu, poněvadž města a obce jsou povinny svým obyvatelům zajistit strategicky důležitou surovinu, kterou je pitná voda – a také čištění odpadních vod. Města a obce mají držení těchto celků ve svém majetku a rozhodují si o jeho provozu. Zástupci měst a obcí mají pak zastoupení v orgánech společnosti a mají tedy i rozhodovací pravomoci. Ze zkušenosti mohu pak doložit, že drobní akcionáři, kteří mají v orgánech společnosti svého zástupce, nejsou na svých právech rozhodně nijak kráceni. Společnost má své stanovy, kde je ošetřena převoditelnost majetku, valnou hromadu a vedení společnosti je ke všem i drobným akcionářům velmi vstřícné.
MS: Nemají zástupci měst a obcí zájem prosazovat své partikulární zájmy?
LN: Občas jsme to zaznamenali, ale zdravý rozum a odpovědnost společnosti vůči všem akcionářům a potažmo konečným zákazníkům se dá těžko překonat nějakým ojedinělým partikulárním zájmem. Toho si já velmi cením, protože jsem rovněž jedním z konečných spotřebitelů.
… Cena vody …
MS: Řekněme si pár slov o ceně, která se region od regionu mění.
LN: Je stanovena společná tj. jednotná cena.
MS: Obyvatelé Poděbrad tedy platí stejnou cenu jako obyvatelé periferní části okresu?
LN: Ano, ale lze najít drobné rozdíly, kde cena je v obci rozdílná, a to z důvodů udržitelnosti nějaké čerpané dotace. Mohou to být obce, které čerpaly dotace např. ze Státního fondu životního prostředí, a v těchto případech se investice promítá přímo do ceny v určitém časovém úseku. Ale i zde je cena věcně usměrňovaná, stejně jako cena společná a jednotná. To je ovšem řečeno opět jen velmi obecně a zjednodušeně, detailně by to bylo mnohem obsáhlejší.
MS: Neuplatňuje se v ceně vody plná solidarita? Vždyť cena pro Poděbrady a Libici nad Cidlinou se liší.
LN: Ptáte se na vodu a já musím připomenout, že cena má dvě složky, tj. vodné a stočné. Zde pak třeba v jedné té složce mohou být rozdíly. Zmíněnou solidaritu považuji ale za podstatnou a plošně uplatňovanou. Tady bychom mohli začít diskutovat o rozdílnosti cen technologických zařízení v čase jejich pořízení, odpisech a jejich délce trvání a mohli bychom diskutovat o celé řadě vlivů na cenu v jedné obci, a vedle ní v obci druhé. Ale je třeba si uvědomit právě ten počáteční záměr FNM a jeho vizi do budoucna, kdy společnost má poskytovat strategickou službu obyvatelům tak, aby tito byli v rovném postavení. No a já se domnívám, že tuto vizi naplňujeme a po předchozích svých zkušenostech si neumím představit, že by tomu bylo jinak. Také bych chtěl upozornit, že takto postavená akciová společnost v majetku měst a obcí má lepší přístup k dotacím a dalším finančním zdrojům, což v plné míře využíváme a je to ve prospěch všech uživatelů našich služeb.
… Rozvoj infrastruktury …
MS: Věnujme se nyní rozvoji infrastruktury. Jak se rozrostla, budete-li porovnávat stav před a po roce 1989? Jaké obce například zásobujete z této úpravny vod? Můžete poslat vodu z jedné části okresu, kde je přebytek tam, kde je nedostatek?
LN: Zlomový rok nebyl ten „revoluční“, ale až ten „privatizační“, kdy došlo ke změně vlastnické struktury. V podstatě se ale z hlediska rozvoje navázalo na to, co bylo už hotové, nebo plánované. Zákon o ochraně vodních zdrojů přispěl, resp. vyvolal stavby čistíren odpadních vod. Stavba takové čistírny, byla specifikována zákonem a podle velikosti obce. Jedná se o infrastrukturu, kterou zčásti provozujeme a spravujeme a právě tyto stavby se většinově staly vkladem jednotlivých obcí do společnosti VaK Nymburk. Vodovod zaznamenal také velký rozvoj a budují se vodovodní řády. Poděbrady – Nymburk byl ten základní. V Babíně, který leží na poloviční cestě mezi těmito městy, byla v minulosti postavena úpravna vody. Dnes tam slouží pouze její akumulaci a voda do ní přitéká z úpravny v Poděbradech. Dále se spustila stavba vodovodu na Městec Králové, kde je věžový vodojem, máme dlouhý vodovodní řád ve směru na Chotuc, odkud jsou napojeny další okolní obce, např. městys Loučeň atd. V současné době (květen roku 2019 pozn. red.) pracujeme na vodovodu v Poříčanech. Podíváte-li se na mapu a paprsky jednotlivých vodovodních řádů, máme vodou pokryt celý okres Nymburk. Tímto způsobem rozšiřujeme vodárenskou infrastrukturu a jsme schopni zásobovat větší počet obyvatel. Nyní pracujeme také na vizi, abychom propojili vodovodní sítě sousedních okresů, což má svojí logiku ve vzájemné pomoci, nebo při případném výpadku nějaké části této infrastruktury.
MS: Jinými slovy: aby nemuseli za občany jezdit cisterny s pitnou vodou, pokládáte podzemní trubky.
LN: Propojování soustav by mohla být příprava na obtížné časy. Velká snaha o propojení infrastruktury okresu Nymburk a Mladé Boleslavi skutečně existuje.
MS: Jaké má cíle nymburská vodohospodářská společnost?
LN: V podstatě lze říci, že Vak Nymburk vystupuje jako ekonomický subjekt s cílem vytvářet zisk, který je zpětně investován do majetku společnosti, tedy do sítí a technologických zařízení, tedy do majetku měst a obcí. Sloužíme lidem, sloužíme odběratelům vody a poskytujeme celou škálu dalších služeb. Díky tomu, že majetek drží města a obce, děláme vše proto, aby konečný spotřebitel byl spokojen, snažíme se minimalizovat náklady. Cena není navyšována skokově ale s ohledem na zvyšující se náklady. Zde mohu zmínit například elektrickou energii. Jsme okres rovinného charakteru a vše nám pohánějí výkonná čerpadla. To právě zájemcům mohu názorně ukázat právě ve strojovně naší úpravny vody.
… Lidé ve vodohospodářské společnosti …
MS: Jací lidé pracují ve společnosti?
LN: Mohu říci, že ve společnosti pracují ti, kteří svou činnost vykonávají se zájmem, odborností a odpovědností. V opačném případě by se to samozřejmě okamžitě projevilo a bylo by to předmětem kritiky občanů, nebo vedení měst a obcí. Předsedou představenstva je Ing. Miloš Petera, který je i významným politikem ČSSD a člověkem, který je pro společnost přínosem pro svou prozíravost, odbornost a kontakty potřebné zejména v orientaci na možnosti čerpání finančních prostředků pro další rozvoj společnosti ve prospěch občanů našeho okresu. To se mu dlouhodobě daří. Ve srovnání mezi vodohospodářskými společnostmi se umísťujeme se na předních místech v objemu investic a to by si měli naši občané uvědomit.
… Švýcarské inspirace? …
MS: Zmínil jste zkušenost ze Švýcarska. V jakém ohledu? Shodou okolností Švýcarsko nabízí mnohá specifika – má 26 kantonů, osvojili si prvky přímé demokracie, někteří z nás by uvítali tento model v České republice.
LN: Možná odbočím a zeptám se: víte, proč Švýcarsko není v Evropské unii?
MS: Jejich volba a nezávislost.
LN: Mají celou řadu logických důvodů, ale zjednodušeně řečeno, používají selský rozum, jsou prozíraví do budoucnosti a osvojili si právě ty prvky přímé demokracie. Jakýkoliv diktát by odmítli. Pokud bych já osobně měl tu možnost rozhodovat se o své budoucnosti, tak bych rozhodně upřednostnil model právě toho Švýcarska.
MS: Inspirovali jste se švýcarskými zkušenostmi ve správě vody, pokud si uvědomíme, že Švýcaři dbají na dlouhodobost?
LN: Inspirovat se můžete kdekoliv tím, co je použitelné a co je dobré. Zdejší struktura společností je daná. V současné době na tom nic nelze měnit. Ohlédnu-li se zpětně od roku 1990 – 1994, kdy státní podnik „pustil“ vodárenskou společnost a převedl ji do soukromých rukou i když města a obce nejsou v soukromých rukou, tak cílem bylo zachovat službu obyvatelstvu. Vzhledem k tomu, že voda i energie jsou strategicky důležitou surovinou a můžeme se tázat, co je důležitější – jestli voda či energie? Jedno bez druhého není možné. Stát by si měl zachovat co nejvíce svých rozhodovacích pravomocí, i když zákony jsou zde regulativem. Ohlédnu- li se do minulosti, a vidím, jakým problémům čelí sektor v současnosti a na co všechno je vodárenství navázáno, tak by se asi nic nestalo, kdyby toto odvětví patřilo státu. Nenastaly by problémy, které byly vyvolány změnou vlastnictví, šetřilo by to finanční prostředky, činnost provozní společnosti by byla stejně daná zákonnou normou a zřejmě by bylo i více peněz do infrastruktury. Ale to je jen moje úvaha v souvislosti s faktem, že voda byla, je a stále více bude strategickou surovinou. Nakonec i její podzemní zdroje, ze kterých my vodu čerpáme, jsou v majetku státu. Musím ale ze zkušenosti přiznat, že současný náš model akciové společnosti v majoritním majetku měst a obcí je od roku 1994 pro spotřebitele optimální náhradou.
MS: Zmínil jste vlastnictví vodárenské soustavy, uveďme také, že Lesy České republiky mají právní formu státního podniku. České dráhy dlouhou dobu také byly národním podnikem, ale pak byly převedeny na akciovou společnost s majoritou státu. Jednoduše jsme se domluvili, že strategické společnosti ponecháme v rukou státu, byť vodárenství ne vždy šlo touto cestou.
LN: Transformace státních drah vyvolala nedobré reakce a nakonec důsledky jsou dnes patrné.
MS: Projekt byl rozdělen na dva dopravce a správu.
LN: Rozumím tomu, že se stát snaží zbavit odpovědnosti a převádí dopravu do soukromého sektoru, a to podle poznání: soukromník nejlépe dokáže hospodařit se svým majetkem, hospodaří dle svého nejlepšího vědomí a svědomí, nejlépe, jak umí – podle pravidla správného hospodáře. To jsou ale jen slova, která v praxi mohou mnohdy změnit svůj význam a cíl.
MS: Dobrá – a jak by se měl chovat ve věci vody?
LN: Voda je tak zásadní surovina, že by se stát neměl zbavovat své úlohy v oblasti přírodních zdrojů a hospodaření s vodou. Ale berte to jako můj osobní názor, nemám žádný vliv na věc a hovořím zde sám za sebe.
MS: Ano, lidé nejsou svými pány, a to je ke škodě věcí. Ani majitelé nemají zájem na prezentaci společnosti.
LN: Lidé uvažují v tomto duchu: Ano, vše je na privátní bázi. Vlastním vodu a mým cílem je získat nejvíce prostředků. Tady bychom si ale měli uvědomit, že nymburská vodárenská společnost své zisky reinvestuje a cenu vodného a stočného má věcně usměrňovanou, tj. zákon je zde regulativem.
MS: Snažíte se sloužit občanům.
LN: To je hlavní náplň naší činnosti.
… Narušení zdrojů …
MS: Ještě se dotkněme jednoho tématu. Víte, že žijeme v době velkých možností – a to ve smyslu negativním i pozitivním. Co by se dělo, pokud by někdo narušil kvalitu vodních zdrojů?
LN: Samozřejmě že nelze vyloučit žádné nebezpečí. Proces zpracování je ale hlídaný a kontrolovaný od zdroje až ke kohoutkům spotřebitele. Kvalitu a parametry ověřuje laboratoř a mám vyzkoušeno, co udělá i náhlá změna pH s rybami. Občas lze zaznamenat zprávy, že někde došlo ke znečištění vodních zdrojů, nebo k narušení kvality vody již upravené. U nás dbáme na to, abychom takovým nepříjemnostem předcházeli, a věnujeme tomu opravdu značnou pozornost.
MS: Čistě osobní otázka: jaká byla vaše cesta k vodě?
LN: Spolupracoval jsem se Středočeskými vodovody, protože jsem jako geodet zaměřoval mnoho inženýrských sítí. Měřili jsme např. i historické sítě, které byly v Nymburku kolem tehdejšího Polabanu, nebo pod tamním náměstím. Znal jsem pracovníky z projekce vodohospodářské společnosti, znal jsem se s panem ředitelem Ing. Syrovým. Když došlo k privatizaci vodárenské společnosti, což bylo v roce 1994, byli jsme jako zastupitelé tehdy ještě spolu s panem Vomáčkou vybráni za město Poděbrady, abychom město ve společnosti zastupovali.
… Čistírna odpadních vod …
MS: V době, kdy jste byl angažován v této společnosti, se v Poděbradech řešila se také otázka čistírny odpadních vod, která byla žádoucí. Šlo asi o logický krok, protože lázeňské město vypouštělo kaly do řeky bez předchozí úpravy, což jsme mohli považovat za velkou chybu minulého režimu …
LN: Představitelé města podpořili tehdy francouzskou technologii a vlastní ČOV v místě, kde je vybudována. Doba byla velmi zajímavá, byť šlo o období, na které v souvislosti s ČOV rád nevzpomínám. S inženýrem Syrovým, tehdy ještě ředitelem společnosti jsme hovořili o našich ověřených technologiích čištění odpadních vod a dokonce i o určité možnosti, vybudovat jednu čistírnu v Nymburku a do ní svést Poděbrady i obce Kovanice a Chvalovice na trase. Touto cestou by se ušetřily značné finanční prostředky, ale volba nakonec byla jiná, v úvodu odpovědi již uvedená. Obě města šla tedy svou cestou, tedy v technologii čištění cestou rozdílnou.
MS: V čem se liší? Jaká má specifika?
LN: To co zajímá mě jako dobrého hospodáře, ale i prostého občana je cena díla, ale hlavně pak provozní náklady. No a ta dvě díla se lišila především v provozních nákladech v neprospěch Poděbrad, což pro spotřebitele a tvorbu ceny je rozdíl zásadní.
MS: Vím, kolem čističky bylo mnoho sporů a stala se politikem.
LN: Ano, šlo do jisté míry o černou historii města Poděbrad.
MS: Ale zpět k čističce odpadních vod.
LN: Když ČOV převzal do provozu VaK Nymburk, došlo k zásadním úpravám technologie a k významnému snížení provozních nákladů o více než 50%.
MS: Prosím, popište kroky, které „pozměnily“ francouzskou technologii.
LN: Pokud bych měl popsat soubor nedostatků francouzské technologie a finanční prostředky, které zatěžovaly provoz, tak by to bylo na samostatné téma. Zjednodušeně řečeno biofiltry měly velmi drahý provoz a špatnou funkci. Musely se celé vytěžit a technologii změnit. Vzhledem k tomu, že ČOV nevyhovovala ani kapacitně, budovala se kruhová dosazovací nádrž. Vzorky si po převzetí VaK vyhodnocovaly samy, od Francouzů to bylo drahé – a tak bych mohl pokračovat dál. Nakonec snížení nákladů z více než šestnácti milionů pod sedm miliónů hovoří samo za sebe.
MS: Překvapuje mě, že nymburská čistička odpadních vod je otevřená a poděbradská je uzavřená. Není to způsobeno prostorem, který byl v Poděbradech limitovaný?
LN: Ano, to je pravda a při naší rozvaze sehrával svou roli prostor a určitá „přitažlivost“ zahraniční technologie. Připomínám, že doba to byla plná nadšení a euforie a ten záměr nelze jednou větou zhodnotit. Mohli jsme si pro stavbu vybrat i prostor za Labem. Šlo o řadu otázek, které se posuzovaly, a hledala se na ně odpověď. Nakonec rada rozhodla.
MS: Měli bychom také zmínit nedostatečnou kapacitu čističky.
LN: Kapacitně nevyhovovala od samého počátku, protože jsme zde měli řadu příměstských částí, kde se uvažovalo o napojení kanalizace. A při takové stavbě se musí počítat i s budoucím rozvojem. Tedy i v tomto směru se dílo od počátku moc nevydařilo a bylo jasné, že ten nevyhovující stav se bude muset nějak řešit.
MS: Po roce 2010 se začalo jednat o rozšíření kapacity a projekt byl realizován.
LN: Je třeba si uvědomit, že jednotlivá volená zastupitelstva mají na tuto problematiku zpravidla svůj pohled a vodárenská společnost má zase svůj zájem – jde o apolitickou strukturu. Společnost je v majetku mnoha akcionářů, tj. měst a obcí a všichni musí mít rovné podmínky, rovný přístup a nelze připustit prospěch jednoho na úkor někoho jiného. Za akcionářem společnosti je ale třeba vždy vidět ten poslední článek, tj. občana a spotřebitele. Tento problém se v souvislosti s intenzifikací ČOV na zastupitelstvech opakovaně řešil.
MS: V tomto ohledu potřebujete mít ve vedení pro vytvoření zásadních kroků osvíceného člověka, jenž dokáže být nad věcí a projít bouří námitek, připomínek, přijmout dobré, odmítnout špatné.
LN: To je hezky položená otázka a obsahuje v sobě už i odpověď. Ano, to by bylo opravdu dobré, ale každý nemůže být odborník na všechno. V tomto případě je ale velmi důležité, aby vedení obce, nebo města dokázalo naslouchat odborníkům, kteří se profesně danou problematikou zabývají a hlavně ponesou odpovědnost za přijatá opatření a rozhodnutí. No a takové špičkové odborníky naše vodárenská akciová společnost má a město je přece jejím spoluvlastníkem. Vodovody a kanalizace od doby převzetí ČOV do provozu usilovaly o službu všem s minimalizací provozních nákladů a později s intenzifikací tak, aby dílo odpovídalo požadavkům současnosti. Samozřejmě jak z hlediska své kapacity, tak i z hlediska odpovídajícího vypouštění škodlivin do vodního toku, což dnes podléhá velmi přísným kritériím a parametrům. Dnes lze říci, že vše se podařilo dovést do zdárného konce a nakonec zájemci si mohou naší ČOV prohlédnout i s odborným výkladem a obsahem mnohem širším, než uvádíme v tomto rámci.
MS: Na nutné dostupnosti pitné vody se zastupitelé shodnou, ale jde o minimální jmenovatel.
LN: Téma vody, nebo čištění odpadní vody by se nikdy nemělo stát politikem ke zviditelnění některých politických stran, nebo uskupení.“ (To je dnes už v našem městě historií a já věřím, že do budoucna budou naši zastupitelé už jen prozíraví a uvědomí si, že tuto službu pro své občany skutečně nejlépe a transparentně dokáže poskytnout jen naše vodárenská akciová společnost).