Česká krajina je sužována suchem, třebaže rok 2020 byl pro nás milosrdný. Nikdo nechce zažít léta jako 2018 a nepříznivému trendu můžeme čelit důmyslnou aktivitou jedinců obhospodařující malé farmy, zemědělců ochotných pracovat na půdě v dlouhodobém horizontu, díky čemuž vznikne autentický vztah s konkrétním místem. Člověk zjišťuje, že půda není pouhým ledajakým kapitálem, ale jde o živou hmotu, jež nám plodí a utváří dobré pro člověka. Dnes v Čechách není touha po tomto způsobu správy zemědělských ploch, ale mezi námi se nacházejí ti, kteří se vydali proti trendu „průmyslového“ zemědělství. Jedním z nich je Petr Marada ze Šardic z Jižní Moravy. Prohlašuje, že slouží státu a naplňuje jeho politiku – a to v tom dobrém. Naslouchejme mu, protože ukazuje, že postupnými kroky doprovázené silou vůle to jde, třebaže ostatní zemědělci pochybovali o jeho záměru. Možná lidé nátury Petra Marady obohacení zkušenostmi z akademické půdy pomohou postupné proměně české krajiny. Dejme těmto přístupům šanci, nebo máte zájem o ničící sucho, které pustoší velké lány, které jsme zdědili z let totality? Nezapomínejme na slova prof. Josefa Fanty, krajinného ekologa, který zdůrazňuje, že česká krajina nabízí velkou pestrost, kterou si svými „podnikatelskými“ plány neustále ničíme. Jen se podívejme na logistická centra, jež rostou jako „houby po dešti“! Dejme prostor přírodě, přirozenosti, normálnosti, zkrátka životu, který reprezentují ti, jež se odklonili od „průmyslu“ hlavního proudu, jenž neskrytě pošlapává to, z čeho původně vzešel – pokorného „myšlení“ a péče o to, co nám bylo předchozími generacemi svěřeno, abychom obohatili a předali zdejší svět dalším generacím. Přiznávám, že je to těžké, ale má to smysl!
Dialog byl natočen v době koronavirové v Šardicích.
PM: Krajina v Šardicích nebyla v minulosti schopná zadržet vodu a způsob hospodaření narušoval významné funkce půdy i krajiny, jež se snažím obnovit.
MS: Říkáte to s velkou přesvědčivostí.
PM: Pochopitelně – vždyť jsem v této krajině vyrůstal, znal jsem zdejší problémy. Když jsem dosáhl určitého věku a nabyl zkušenosti, rozhodl jsem se pro krajinu něco vykonat, aby naše okolí, životní prostředí, bylo hodnotnější, zdravější.
MS: Jak jste postupoval?
PM: V rámci komplexních pozemkových úprav jsem si vytipoval místa a do nich jsem si zkoncentroval pozemky. Na ně jsem si vytvořil projekty s cílem např. zadržování vody v krajině. Smytou ornici – sediment, kterému se říká koluvizem[1], jsme odtěžili a rozprostřeli do okolí. Místo jsme osázeli stromy, keři a přidali traviny. Když přišly přívalové srážky, zadržovali jsme vodu, …
MS: … čímž jste vytvořili mokřad.
PM: Na snímcích v mé pracovně nalézáte podoby krajiny na jaře, v létě, na podzim, v zimě. Krajinu jsme připravili na přívalové srážky, jejichž voda bude zachycena v menším mokřadu. V suchých obdobích bude právě on zdrojem vody a vlhka. Bude pomyslným srdcem, které bude napomáhat zajištění vhodného klimatu. Nutno říci, že jsme v oblasti Šardic realizovali několik projektů – a to přibližně na sedmdesáti hektarech. Nedělali jsme opatření pouze s cílem terénní deprese. My jsme dále zatravňovali, vytvořili jsme biopásy pro podporu biodiverzity. Na pozemcích obce Šaradice jsme vytvořili biokoridor aj. Když se dívám zpět, uznávám, že se nám podařilo udělat v krajině zásah tak, aby fungovala.
MS: V kolika lidech byly tyto projekty realizovány?
PM: Vše se odvíjelo od velikosti projektu. Myšlenka vzešla z mé strany, a jak jsem řekl, první bylo získání a tam kde to bylo vhodné, scelení pozemků. Pak jsme s bratrem prováděli větší výsadby stromů. Oslovovali jsme dodavatele, nicméně vše pochází z mé hlavy. Zpracoval jsem projekt a dále jej administroval – a to z hlediska žádosti o dotaci.
MS: Jak jste k nim přistupoval?
PM: Lidé mi říkají: Marado, ty nehospodaříš. Oponuji: na svých pozemcích budu hospodařit jinak, s cílem poskytovat službu státu. Jsou takoví, kteří na pozemcích budou hospodařit sami, budou tam pěstovat „tržní komodity“. Další, že pozemek pronajme, ale existují i ti, kteří budou ochotně sloužit státu.
MS: Zeptejme se: co znamená sloužit českému státu a kdo se k němu opravdu hlásí? Za Masaryka by přihlášení se k českému státu bylo ctí. Služba státu ve vašich očích představuje dlouhodobý rozvrh.
… Ministerstvo zemědělství …
PM: Když jsem začínal, na ministerstvu zemědělství byl ministrem pan Jaroslav Palas, …
MS: … a to ze sociální demokracie.
PM: Po ministru Palasovi, přišel pan Gandalovič atd.
MS: Máme sérii politických ministrů, kteří se mění jako apoštolové na orloji.
PM: Přiznejme, že bez ohledu na ministra, ministerstvo nabízí zajímavou strategii, má přitažlivou koncepci agrární politiky – ne na rok, ale na několik let.
MS: Měli bychom se tázat, je-li tato politika odpovídajícím způsobem využívána.
PM: Ano, je proklamována. Sám jsem se s koncepcí agrární politiky 2004 – 2013 seznámil. Byly tam věci, které mě oslovily. Uvědomil jsem si: ano, stát tento přístup chce, já tuto službu pro stát udělám. Pustil jsem se do toho, protože jsem věřil opatření a také mě utvrdila společenská poptávka. Prožili jsme léta, během nichž jsme se stali platným státem Evropské unie. Přiznejme si, že tamní politika ochrany životního prostředí, biodiverzity je noblesní.
MS: Proč ji uskutečňujeme jen zčásti? Proč se k naší půdě chováme macešsky? Díky podpoře státu jste dokázal kultivovat krajinu, přivést do opatrovaných míst vodu a bonusem je zde estetický rozměr.
PM: Na půdu nahlížím jako na nemovitost i prostor pro tvoření. Když jsem si pořizoval pozemek, těšil jsem se, jak na pozemku budu zakládat stromořadí, vysazovat rostliny, zatravňovat, také jak na části pozemku budu hospodařit jakožto na orné půdě. Realizujete-li se a tvoříte-li na pozemku, vaše činy směrují k radosti.
… Vztah k půdě …
MS: Měli bychom se tázat, jak k půdě, pozemkům přistupují vlastníci v Čechách?
MP: Vždy závisí na člověku, který hospodaří na pozemku a s jakým cílem.
MS: Zde je důležité, že jste si k pozemku vytvořil vztah. Věnujme se tomuto fenoménu. U nás přece došlo k přeorání vztahů k půdě – a to několikrát. Jen si vezměme vznik Československa, vzali jsme pozemky šlechtě, po roce 1948 jsme je dali socialistickému lidu. Lze říci, že pozemkové reformy provázely naši novodobou historii a těžko jste si vytvářeli vztah k půdě, která má více funkcí než jen produkční.
MP: Správně jste zmínil, že české země trpí diskontinuitou vztahu k pozemkům, k půdě. Přiznám se, že jsem půdě nerozuměl, ale vztah k ní jsem si budoval. Vztah začnete velmi intenzivně pociťovat v situaci, kdy vezmete své vydělané peníze a koupíte první půdu. Tu si vytyčíte a vyznačíte v hranicích a nyní začnete vnímat majetek a říkáte si: Nyní mám prostor pro tvorbu a začnu zde něco dělat.
MS: Začínáte v malém – a o to malé máte zájem pečovat a budete-li úspěšný, jste připraven polnosti rozšířit.
MP: Přiznám se, že jsem začal z nuly. První půdu jsem nakoupil od matčiny sestry. Poslal jsem maminku s prosbou: zeptej se tety, co s tím zamýšlí. Mně by se hospodaření líbilo, neboť jsem zjistil, že většina vlastníků a správců půdy nemá zájem na půdě něco vytvářet. Navštívil jsem myslivecký spolek a nabídl jsem: pánové, máme možnost dělat zajímavé věci a pánové mi prozradili: to dělat nebudeme, proč bychom to měli dělat?
MS: V tom se dá spatřit lidská lenost, …
PM: … pohodlnost – správně uvažujete. Tomu se však nemůžeme divit, poněvadž Komunistická strana Československa po roce 1948 tvrdila: lide, máš-li zájem myslivecky hospodařit, máš-li zájem být myslivcem, dostaneš šanci, ale za to, že půdu vezmeme zbohatlíkům, statkářům, kolaborantům, ty – lidový myslivče – budeš chodit v kamizolce, budeš chodit po polích, lesích, ale musíš se podílet na socializaci venkova, musíš se podílet na budování socialistických zemědělských družstev, ale také se musíš stát platnou složkou Národní fronty. Myslivci během komunistického režimu měli dovoleno hospodařit se zvěří, měli možnost nakládat se zbraní, což bylo povoleno pouze někomu. Za tyto výhody se museli podílet na politickém životě. Po roce 1989 imperativ socializace venkova a budování socialistických družstev platit přestal. To se však myslivců jakoby netýkalo, a tak se myslivci nadále cítili těmi pány „pole a lesa“, avšak necítili a neměli jakoukoli odpovědnost.
MS: Nesmíme opomenout zdůraznit, že právě s majetkem je spojená odpovědnost.
PM: Nezapomínejme – majetek jim nepatřil. Poukazujete na důležitou skutečnost. Vlastníte-li půdu, jde o nemovitost. Můžeme ji přirovnat ke garsoniéře.
MS: Půda v našem případě bude více než garsoniéra. Tam máte přesně definovaný prostor. V garsoniéře vám příliš nevyroste.
PM: V obecné rovině se na půdu můžeme dívat jako garsoniéru. Můžete bydlet v sebelepší garsonce, ale není-li garsonka vaše, nezaplatil jste si ji, nemáte chuť ji zvelebovat. Garsonku zvelebujete tím způsobem, že vedle „garsonky“ nakoupíte garáž. Také si ji vybavíte takovou infrastrukturou, která zajistí větší funkčnost. Ptejte se: kdy do ní investujete? Pokud ji vlastníte. Opět se zeptejme: kdy investujete do půdy? Pokud se nachází ve vašem vlastnictví.
MS: Měli bychom si klást otázku, proč se po roce 1989 nevytvořil dostatečný prostor k vytváření opravdového vztahu k půdě? Proběhly restituce. V minulosti bylo všechno všech a nic ničí, což můžeme považovat za patologický stav, avšak jediná cesta k nápravě je restaurace vlastnictví. Víme, že Rakousku se dosud nachází malá políčka a nebyla tam přetrhána kontinuita jako v České republice.
PM: Přiznám se, že i po roce 1989 se půda vracela vlastníkům. Vše probíhalo v době, kdy zde nevládla silná elita, aby dokázala znovu obnoveným vlastníkům říci: Vezmi si půdu, ale aby sis ji vzal, abys na ni mohl hospodařit, neznamená, že papírově založíš farmu, ale farma bude reálně založená.
MS: Co podle vás znamená reálně založit farmu?
PM: To znamená, že máš silnou rodinu, silné zázemí. Půda se sice vracela lidem, kteří neměli k tomu odpovídající rodinné zázemí a neměli zázemí v nemovitostech ve starých statcích. Do správy se dostali lidé, kteří si nesrovnali v hlavě, že zemědělství by mělo vyrůstat z rodinného základu, a proto hospodaření se rovná existenci rodinné farmy. Nejprve musíme mít rodinu, a pak rodinnou farmu. Dostali jsme se do situace, kdy si pole brali lidé, kteří neměli rodinu. Sice šli cosi zkoušet, ale neslavně skončili. A proč jim nevyšlo hospodaření?. Takových bylo hodně, co skončili sotva začali. Poté se zde odehrála další důležitá skutečnost. Možná za ni obdržel jeden z polistopadových ministrů zemědělství z mého okolí státní vyznamenání od prezidenta Miloše Zemana. Měli jsme připravené podmínky nabývání státní půdy, kdy si na státní půdu mohla „sáhnout“ vybraná skupina lidí. Prostředky, za něž se státní půda nakupovala, se počítaly na halíře. Aby mi bylo rozuměno, mluvím o metrech čtverečních. Lidé, kteří se ucházeli o státní půdu, ji dostávali téměř zdarma, pokud splnili formální náležitosti, které předepisovalo právo.
MS: Šlo zřejmě o „kšeftaře“.
PM: Spíše šlo o tehdejší představitele bývalých zemědělských subjektů – JZD. Nešlo o právní subjekty, ale o konkrétní fyzické osoby. Za JZD šel nakupovat konkrétní člen představenstva. Půda neskončila v majetku bývalého JZD, ale skončila v majetku konkrétní osoby. Kdybych to shrnul – za peníze bývalého JZD se pořídil pozemek. Ti, kdo získali pozemek, si neuvědomili skutečnou tržní cenu půdy. Tyto subjekty půdu spláceli s odkladem několika desítek let.
MS: Ti, kdo koupili státem prodávanou půdu, ovládli lány.
PM: Dotkl jste se situace, o níž se dnes debatuje. Na jedné straně se prezentují zástupci významných zemědělských subjektů, tvrdí – ne, my se o půdu starat odpovídajícím způsobem nemůžeme, poněvadž vlastnickou majoritu nemáme. Na druhé straně se tito představitelé zlobí, že společnost jim dala nálepku těch, kteří se nestarají řádně o půdu. Za účelem „vylepšení“ společenského postavení a změny názoru veřejnosti začali tito zemědělci s jinou rétorikou: „My se o ni, o půdu, staráme velmi. Nechali jsme si udělat analýzu, kolik půdy obhospodařujeme. Sečteme-li mimo jiné zaměstnance společnosti, která na tom hospodaří a jejich majetky, jež není napsán na subjekt. Sečte-li se půda všech zaměstnanců subjektů, hodnota převýšila padesát procent…“ Tedy to co bylo proklamováno na začátku, bylo popřeno následně. Na jedné straně je něco konstatováno, ale realita je trochu jiná. Důležitou skutečnost, s níž se potkávám, je vhled do oblasti. Uvědomme si, že zemědělství je v tomto ohledu velmi náročné na znalost právních předpisů, na osvojení si různých postupů, které sice vycházely z právních předpisů, a celé to dohromady tvoří dnes příslovečné „houští“.
MS: Jinak k tomu přistupuje člověk, jenž sice něco vlastní, ale v konečném důsledku majetek pronajme, než opravdový vlastník se zřetelným záměrem.
PM: Chtěl jsem dělat něco nového. V době, kdy jsem začal s těmito aktivitami, šlo o potřebnou věc a zjistil jsem, že koncepci, kterou nabízí stát, nechtěli uskutečnit myslivci, zemědělci. Rozhodl jsem se, že se o ni pokusím. Staré manažerské poznatky tvrdí, že na prvního se vždy střílí, doma není nikdo prorokem. Uděláte-li změnu, nemusíte být pochopen. Uděláte-li změnu později, způsobí více bolesti. Byť stát nabídl možnost přístupu k půdě, avšak iniciativa pro nabídku nepřišla. Cicero tvrdí: není moudrý ten, který není statečný… Dnes se ví, že problém sucha byl, jest a bude. V současné době jsou již dobře známy způsoby řešení. Dnes se poukazuje na zdroje, ale chybí statečnost.
MS: Zkrátka – odhodlání k činu.
… Scelování půdy …
MS: Ještě bychom mohli popsat, jak probíhá scelování půdy. Zřejmě se jedná o běh na dlouhou trať. Sice je krásné si definovat například pole, ale s tím jsou spojeny činnosti jako odkup atd.
PM: Pomohl mi proces pozemkových úprav. Měl jsem štěstí, že proces to umožňuje. Máte-li nakoupenou půdu v katastru, za jistých kritérií můžete s půdou nakládat. Měl jsem štěstí, že hospodařím v katastru Šardice, kde pozemková úprava dobíhala, ale i v okolí. Pozemky jsem umístil do lokality, kde jsem chtěl něco dělat. Abych dostal pozemky do místa, musel jsem mít ještě něco nakoupeného, musel jsem mít partnera, který mně finančně pomáhá. Také jsem musel mít štěstí na realizační firmu, která provedla komplexní pozemkovou úpravu. Tato společnost musela vyslyšet mou poptávku a odpovídajícím způsobem k tomu přistoupila. Přiznám se, že vše zafungovalo, nicméně musel jsem být kompetentní, čímž rozumím: mít vzdělání, dovednosti, informace, ale musel jsem si i věřit.
MS: Předpokládám, že jste měl jasný tah na branku.
… Ministerstva a jejich plán …
PM: Minulý rok jsem byl pozván na konferenci, kde se náměstek ministerstva zemědělství zabýval počtem strategií napříč ministerstvy. Bylo jich vytvořeno asi 200 a využívají se pouze tři. Snažil jsem se je přečíst …
MS: Z toho, co jste prezentoval, se dá usoudit, že jste dobrý čtenář s jasným cílem.
PM: Přiznávám, že nyní se to jeví, že vše bylo perfektně promyšlené. Začínal jsem jedním projektem, ale pokud jsem zjistil, že je to možné, dával jsem dohromady další pozemky, řešil jsem další projekty. Ve finále z toho vzešla řada projektů na řadě lokalit. Drtivá většina projektů patří do kategorie excelentních. Máme i projekty, které by snesly větší propracování. Vše však funguje, žije. Práci jsme vykonali – ne kvůli tomu, že nám stát nabízel finance. Vše jsme dělali, kvůli nutnosti revitalizovat krajinu.
MS: Netěžíte, ale obnovujete části krajiny, jíž vaše aktivity prospívají. Svou činností ukazujete, že možná chybně funguje komunikace mezi těmi, kdo vlastní kapitál – tedy pozemky, třebaže nejsou scelené, jak jste postupoval vy sám. Právě oni nenáleží do „čtenářské“ komunity projektů ministerstva zemědělství.
PM: Ne, problém se neskrývá v komunikaci, ani v nedostatku informací, ale mám za to, že jsme v situaci, kterou můžeme označit jako společnost vzdělaných nevzdělanců. Máme hodně absolventů vysokých škol, ale oni nedisponují odpovídajícími kompetencemi. Byť mají vzdělání, ale nemají výcvik a praxi.
MS: Ve Švýcarsku se začíná tak, že si člověk „osahá“ praktické věci a pak si přidá k tomu vzdělání. Nejprve se naučíte pracovat, vytvoří si vztah k tomu, co prospívá a pak si rozvíjí. U nás v Čechách takový přístup asi k nalezení nebude, pokud ano, představuje rudiment.
PM: U nás chyběly kompetence, poněvadž informace máme, ale chybí nám něco jako elity, a proto nemůžeme prosadit správný zájem. Pořád aspekt byznysu, peněz převyšuje to, co je opravdu potřeba.
MS: Měli bychom projevit zájem o celek.
PM: Doufám, že vám poskytnu jednoduchou odpověď. Máte pozemek, ale každý by si s ním mohl udělat své. Já jsem na něm toužil tvořit, abych z toho měl radost. Zeptejte se, co na nich chtějí dělat ti druzí? Oni spíše těží. Vyjdu z mé situace. Na orné půdě, kde se pěstuje pouštní rostlina, kterou se stala obilovina, jsem prostředí „vylepšoval“. Něco jsem zatravnil, část jsem ozelenil. Také díl své půdy jsem nechal v pozici orné půdy. Také jsem formoval odpovídající životní prostředí. Položme si otázku: tvoříme, pokud na půdě pěstujeme jednu monokulturu? Pro sebe jsem si říkal: tvořil jsem, ale okolní stále především těží.
… Cesta k utváření krajiny …
MS: Ale jak změnit těžbu v tvorbu? Budou-li tvořit, život bude pro ně radostný, budou prožívat pocity naplnění… Uvedu přirovnání: máte-li dítě, také jej svou přítomností, svými doteky utváříte.
PM: Pomohu si jednou knihou, která pojednává o výsadbě ovocných dřevin v krajině Čech, Moravy a Slezska. V ní se nachází citace Františka Pixy z roku 1848. Již v tomto roce tento člověk nabádal: vysazujte ovocné stromy. Chtěl, aby naši předkové krajinu tvořili: „Ovocné stromoví, mimo ovoce také jiný užitek působí. Krajinu činí úrodnější a zdravější. Také jsem usiloval o to, abych krajinu vytvořil úrodnější a zdravější. František Pixa dále uváděl: užiteční stromové dávají rozličné druhy krásného dříví, stromořadí chrání také před vysušujícími větry a z luk prospěšnou úrodě stinnou pokrývku. František Pixa také připomíná: „Pěstování a ošetřování ovocného stromoví odjímá příležitost k zahálce a z ní vyplývajícím nepravostem, užralství, chlípnosti, krádeže.“ Tyto aktivity poskytují možnost zušlechtění lidského ducha a srdce a náš předek se k problému vyjádřil velmi pěkně. My máme „skoro“ rok 2048 a o významu vytváření krajiny se mluví jen velmi málo. Výzkumy nám přitom říkají, jak tyto činnosti pomáhají nejen přírodě ale i lidem. Naše společnost zřejmě nedokáže výzvu dostatečně uchopit.
MS: Rozumím vám, avšak vy jste hlasem přemýšlivého člověka, jenž má zájem zachovávat krajinu a předávat ji v dobrém stavu následovníkům. Mezi námi se nachází i ti, kteří raději nic nedělají a jen si chtějí „užívat“. Jednoduše si zvolili odlišný přístup k životu.
PM: Nejsem farář, nebudu soudit, ale domnívám se, že většinová společnost neuznává správné hodnoty, což se promítá i do konkrétních projevů života.
MS: Někteří lidé vám namítnou: tento problém přichází odchodem z ráje a s hříchem se budeme potýkat každý den. Závisí na každém z nás, jak se postaví k poznání našich předků.
… Krajina a její výzvy …
MS: Budu konkrétní: Pocházím z Poděbrad a tam dlouhá léta na přelomu 18. a 19. století žil děkan a zakladatel českého sadařství Matěj Rössler. Dnes víme, že tato nobilita tehdejší společnosti se o tento problém zajímala. Vy říkáte, že jsme svědky nekompetentnosti kompetentních.
PM: Zmínil jste, že absentují informace. Odporuji: ne, těch je dostatek. Pouze zde není ten, kdo by dokázal zcela volné informace uchopit a využít je.
MS: Zřejmě je třeba lidi dostatečně motivovat, aby se vydali cestou, již prosazujete.
PM: Dnes opravdu nikdo nepochybuje o tom, že během stavby domu si musí postavit shromažďovací prostory na odpady, případně garáž pro auto. Úplně stejně musí uvažovat i zemědělec, musí vnímat, že pokud tam nebude mít zatravnění či protierozní mez, pole mu fungovat nebude. Na aktivity v extravilánu není vyvíjena odpovídající rasance. Sice někteří v naší společnosti o této cestě hovoří, ale přesto stále jde o menšinu. Z pozice Evropské unie silně zaznívají hlasy, že právě záležitost koronaviru nám ukázala, že životní prostředí hraje důležitou roli, a proto bez dobrého životního prostředí nelze žít, překonávat různé pandemie. Od našich představitelů jsme slyšeli, že životní prostředí předpokládá dlouhodobý přístup.
MS: V České republice však také máme společenství lidí, kteří zjednodušují a bagatelizují vážnost.
PM: Autority na vládních postech říkaly: dobrá, jedná se o zajímavý a ambiciózní koncept. Dostaneme-li peníze na tyto aktivity, půjdeme touto cestou. Po velmi krátké době se změnila „rétorika“. Již tyto aktivity, které uskutečňuji, nebyly považovány za ambiciózní, a proto tvrdily: co se po nás žádá, již děláme, neboť naše situace je na tom velmi dobře. Ti, kteří se nachází na důležitých postech, se snaží přesvědčit, že chtějí prodat, co dělají a myslí si, že jejich činnost je správná. Bavíme-li se o agrosystému – o přírodě a krajině, na státních portálech se dočteme, že pesticidy u nás nepředstavují, v porovnání s okolím, až takový problém atd.
MS: Tento přístup vlastně vede k vnitřnímu lhaní.
PM: Představitelé státu to nenazývají lží, ale pouze ne-pravdou či chybnou interpetací. Nemáme zde elitu, která by nazvala skutečnost skutečností: pánové, máme opravdu problém. V Čechách si kvalitu ověřujeme vhodnými indikátory, které prokazatelně ukazují: ubývá běžného polního ptactva, nebo ubývá hmyz. Víme, že je problém. Ti, kteří to chtějí vidět reálně, ví, že je problém. Taková, tedy klamavá rétorika je přítomna v médiích a poukazuje na normalitu v Čechách ve srovnání s ostatními.
MS: Mohu říci, že tento přístup lze považovat za sprostý.
PM: Nerad bych soudil společnost, ale pan doktor Slavomil Hubálek – elitní psycholog, svého času prezentoval, jaká je úroveň naší společnosti. Vědecky zkoumal, kolik lidí má vlastní názor. Odpověděl: Jsou zde, v průměrném vzorku populace tři, kteří vlastní názor opravdu nemají, protože mají nízkou inteligenci. Poté máme pět takových, kteří názor získávají sledování bulvárního tisku. Z deseti lidí máte tedy již osm a zbývají pouze dva, kteří mají vlastní názor, jenž však nemusí být správný. Máme zde špičkové týmy odborníků, kteří se zaobírají suchem, …
MS: … a to v akademickém týmu Intersucho.
PM: Tito špičkoví odborníci odůvodňují problémy sucha především mj. globálním oteplováním a přítomností oxidu dusíku v atmosféře. Já si však myslím, že významnou roli související ne pouze se suchem, ale také s adaptací na klimatickou změnu sehrávají zemědělci – byť zčásti.
MS: Vy obhajujete nutnost krajinářského přístupu, ale Vaši kolegové z Mendelovy univerzity, kde také působíte, vidí zásadní problémy v řešení sucha v odlišném přístupu. Začínejme v lokalitě a tu zvelebujme. Zde platí: mysli globálně, ale jednej lokálně, co se projeví i ve vašem přístupu na jižní Moravě.
PM: Budu upřímný – existuje výklad a výklad. Dle mého názoru se nacházíme v situaci, kdy bychom měli změnit ne stal hospodaření, ale systém proměnit naši strukturu. Máte-li zájem proměnit systém, apel musí být razantnější. V USA tvrdí: chcete-li změnu, musí téct krev. Vyžadujeme-li změnu, musíme říci, čelíme významnému problému. Máme dvě možnosti: dle mého názoru a zkušeností bychom měli věci sunout kupředu, začít změnu řešit, byť zatím na malých plochách. Jako národ potřebujeme nalézt odvahu k proměně. Již jednou jsem citoval Cicera: „Není moudrý, kdo není statečný“. Měli bychom přestat přemýšlet, kdo za to může více, nutný je čin.
… Odvaha k činu …
MS: Povězme si pár slov právě k odvaze k činu. V devadesátých letech jsme měli člověka, jenž nám poskytl odvahu i s životem, jelikož trpěl a svůj disidentský život kapitalizoval. Právě jeho odvážný přístup byl posilou ostatním. Tato země jej ztratila a zažíváme prazvláštní normalizaci, byť v kapitalistickém hávu. Existuje obecná zkušenost. Ohříváte-li žábu, uvaří se a hodíte-li žábu do vařící vody, vyskočí a zachrání se. Apelujete, abychom byli aktivní.
… Konkrétní činy obyčejného člověka …
MS: Pocházím z Polabí, ovšem co bych mohl jako člověk, jenž je vzdálen zemědělství, udělat pro zadržování vody?
PM: Začnu z trochu jiného konce. Jisté mladé novinářky konstatovaly, se kterými jsem nedávno komunikoval též na téma zemědělství, na můj dotaz, zda znají terminologii a související právní úpravu odvětili, že to pro ně není důležité. Přesvědčovali mne, že dnes je např. běžné změnit za život až pět profesí. A já na to: proč mnoho z nás dělá něco, čemu vlastně nerozumí? Mně se vyplatilo dělat, co mám rád a tohoto „koníčka“ dělat co nejlépe. Asi by se o těchto činech mělo více psát. Bude-li se novinář profilovat v odbornosti, připraví se, bude dostatečně obeznámen s fakty, bude psát kompetentně. Novináři v této oblasti by se neměli bát zeptat, neměli by jít po senzaci.
MS: Každý by měl dělat dobře své řemeslo, nesnažit se flikovat, uznat chybu, pokud ji udělám, zajímat se o svět, hledat souvislosti a hlavně nebýt líný. Uvedu toto: lékař může svou činností pomoci jedině tehdy, bude-li kompetentní.
PM: Udělá anamnézu a najde si na vás čas, pokud nad problémem nebude bádat pouze teoreticky, ale zjistí, z jakého prostředí jste přišel, a zachová všechny lékařské postupy, bude ve stanovení přesné diagnózy úspěšný. Každý z nás by si měl vybrat činnost, která jej baví, a pak se výsledek dostaví.
MS: Například těžaři, jak nazýváte jistou skupinu zemědělců, pro ně mají největší hodnotu peníze – ne krajina. Víme, že peníze podléhají inflaci a nepřináší radost.
PM: Pokud jsem váhal, vydal jsem se do zahraničí. Právě tam jsem se dozvěděl, že zemědělství patří k zajímavému byznysu pro vybranou skupinu lidí. Ano, v Čechách se tento průmysl stal byznysem pro určitou skupinu lidí. Právě „těžaři“ v tom vidí byznys. Předtím lidé postavili obchodování na službě dalším občanům, až poté přicházejí finance. Při tvorbě zemědělských koncepcí vychází ministerstvo zemědělství z nelítostných statistik kvality půdy, úbytku zvěře. Přiznejme, že kdo má zájem si zjistit nedostatek, pozná, že opravdu existuje problém – a s tím se musí něco dělat.
MS: Nejlépe věci nazývat pravými jmény. To platí v rodině, v širších i úzkých vztazích atd. Nezapomínejme však na jednu skutečnost – pravda bolí.
PM: Ministerstvo zamýšlí podpořit rodinné farmy. Ptám se: jak můžete podporovat rodinné farmy, když nefunguje rodina? Až bude silná rodina, teprve poté může budovat farmu, ovšem dnes rodiny nefungují – rodiče se rozvádějí a nevidí v tom problém … Přiznejme si: máme velké výzvy, ale ty nesměřují pouze k pochopení adaptace organismů, sucha a půdy, ale ty směřují ke společenskému elementu.
MS: Ať se daří a doufám, že se nevidíme naposled. Vaše aktivity mají dopad na duševní zdraví.
[1] Koluvizem je smytá erodovaná půda, jež vzniká v krajině po erozních událostech, kde pozvolna dochází k pohybu půdního profilu. Vrstva sedimentu přesahuje čtvrt metru.