22. března si připomínáme den vody vyhlášený Spojenými národy. Symbolicky si ho „oslavme“ návštěvou středočeského městečka Lysé nad Labem. Toto město se vyznačovalo odlivem i přílivem obyvatel – a to i kvůli hlavnímu městu Praze, jasně poukazuje na pevné vymezení sídla: „Jsem zastáncem, abychom zahustili výstavbu v území, které je již schváleno, abychom se nemuseli rozrůstat do krajiny.“ Dále: představitelé uplatňují politiku scelování půdy, aby mohli účinněji čelit půdní erozí, nedostatkům způsobeným velkými zemědělskými lány a problémům s vodou. Jiří Havelka poukazuje u otázky meliorací – bez nich by město mělo jinou podobu. Polabská obec jako jedna z mála si spravuje svou síť vodovodů a kanalizací a vystoupilo z okresní společnosti VaK Nymburk. Politik zdůrazňuje, že díky nezávislosti na okresní vodovodní společnosti mají místní představitelé vodu neustále „pod kontrolou“. Kolem města se nachází pole, na nichž se pěstuje zelenina, ovšem místní firmy se však dostatečně neinspirují v zemích, kde voda je národní poklad, jelikož používají zastaralé závlahové systémy – zkrátka máme co dohánět. Na konec připomeňme – přírodní prostředí v rok 2020 snad kvůli omezením spojeným s koronavirem zaznamenalo zlepšení. Kéž se tento stav udrží i při zvýšení ekonomické aktivitě.
Dialog byl pořízen v době koronavirové na radnici města.
MS: Setkáváme se s místostarostou Lysé nad Labem Jiřím Havelkou. První otázka by se mohla týkat vašeho vztahu k vodě. Jako zástupce samosprávy ji máte ve svém portfoliu. Co pro vás znamená voda?
JH: Přiznávám, že vodu mám rád, a to díky vodním sportům, plavání, a také zakouším libé pocity, pokud se mohu projet na lodi. I když procházím údolím Bílé Opavy, případně Vydry, vidíte, jak voda příjemně proudí, teče, jak jsou tam uspořádány vodopády, jde o záležitost, která do krajiny náleží, byť někdy dělá problémy a někdy je obtížné s ní vyjít, nalézt rovnováhu, jelikož se říká: před ohněm utečeme, avšak před vodou se vám to již nepodaří. Zdůrazňuji: voda náleží k životu, a proto je nutné skloubit věc takovým způsobem, aby vše bylo ku prospěchu všech stran.
MS: Zmínil jste vodopády – ty se však v rovinaté krajině nenachází. Vybral jste si klidnou krajinu.
JH: Je to jen zdání. Zdá se, že na povrchu voda neplyne, protože se nacházíme v rovině. Máme zde ale největší českou řeku, jež si sama vytváří prostor. Uznávám, že vodopády zde nenachází, ale i jezy a plavební komory představují dobrá a zajímavá místa na Labi.
MS: Ano, ovšem tam se projevují lidské zásahy. Jezů, pokud se nepletu, je na Labi asi 27. Jaké otázky si kladete v souvislosti s vodou? Jsou spojené s životem?
JH: Lysá náleží do zemědělské oblasti. Musíme se tázat, jak vylepšit hospodaření zemědělců s vodou v krajině, poněvadž část polností se zavlažuje vodou z Labe, část ne. V minulosti Labe meandrovalo, nyní je narovnáno, ale přesto vidíte, že voda má paměť. Díky tomu přemýšlíte, proč se v těch místech objevuje vlhko, naprší-li, tážete se, proč se tam voda udržuje. Musíme se učit nakládat i s takovými problémy. Během meliorování území tyto vlhké části zmizely, ale dnes na nich je postavena polovina města. Přiznejme si: někdo meliorace považuje za úplné zlo, někdo za pozitivní skutečnost. Pokud bychom nyní všechny meliorační strouhy zrušili, některé části města se promění v bažinu. Nezapomínejme – lidé tam mají své domy. Někde opatření fungovala. Přiznáváme, že nyní považujeme za důležité vracení vody do krajiny. Jsme vystaveni problému velkých lánů, nemáme totiž pouze problémy s vodou, ale i s větrnou erozí, a proto město asi před pěti, šesti lety začalo město vyzývat ke komplexním pozemkovým úpravám.
MS: Můžete tento podnět radnice vysvětlit? Co mají občané dělat?
JH: Vezmete všechny pozemky v extravilánu obce a „sesypete“ je na jednu hromadu. Podle podílů jednotlivých vlastníků, pozemky scelujete, aby jim byla zajištěna bonita půdy atd. Také vybudujete síť cest a společná zařízení. Mezi společná zařízení náleží větrolamy, vodní toky, nové plochy pro vodní nádrže, aby krajina mohla fungovat, aby tam mohlo fungovat intenzivní zemědělství, ale aby krajina mohla též zadržovat vodu. Neslyšel jsem, že by se to městu naší velikosti povedlo. Od roku 2019 jsme sehnali potřebný počet vlastníků. V tuto chvíli Státní pozemkový úřad pozemkové úpravy zahájí. Za tři – pět let by krajina měla být přetvořená, poněvadž znáte všechny pozemky, znáte vlastníka, prostory jsou přístupné, je také vybudována společná infrastruktura. Přesně to financuje stát ze svých peněz.
MS: Stát nabízí jednotlivcům pomocnou ruku. Cítíte v Lysé nad Labem snahu domluvit se?
MH: Práce, o níž jsem mluvil, trvala pět let a napomohla tomu i skutečnost, že město je vlastníkem polností. Stát také přispěje. Na společná zařízení tam bude dostatek prostoru. V Lysé máme zajímavý přírodní úkaz – mimoúrovňové křížení potoků, a proto u nás protékají dva potoky nad sebou. Kříží se potok Černava s Minařicí – a to u dostihového závodiště. Jelikož v této krajina dává malý spád, potoky se zanáší. Intenzivně jednáme s Povodím Labe, aby docházelo k pročišťování toků.
… Zemědělci a voda …
MS: První otázku, kterou si kladete ve spojení s vodou, jste spojil se zemědělci. Jaká je komunikace s nimi zde na městském úřadě? Mají zájem utvářet společenství, které by se podílelo na mírnění sucha a zadržování vody v krajině?
JH: Vše vychází od toho, kdo spravuje zemědělské činnosti. Celkem slušně se domluvíte s menšími producenty, kteří mají vazbu k Lysé. S většími máme horší komunikaci – ani ne, že by nechtěli, ale mají odlišnou rozlišovací schopnost. Existuje rozdíl mezi 350 hektary a 4000 hektary. Většina zemědělců se k pozemkovým úpravám připojila a domnívám se, že proto, aby věci fungovaly.
MS: Víme, že pro zadržení vody v půdě – v krajině také pomáhá druh orby. Užívá se zde například hluboká orba? Doufám, že by se pak kvalita orné půdy zlepšovala – jsme v Polabí a na velké části území se nachází černozem.
JH: U nás v Lysé černozem není. Máme zde písčité půdy, a proto mezi Lysou nad Labem a Brandýsem nad Labem se nachází borové lesy. Půda se nemohla zemědělsky využívat, a proto tam les zůstal. Na západě žádnou černozem již nenaleznete. Východním směrem od Lysé se vyskytují kvalitnější půdy. Tam se užívá hluboké rytí, nicméně i na území ke Staré Lysé – severně od Lysé také naleznete písčité půdy. Půda není vhodná na klasické plodiny – obilí, ale pěstují se saláty a jiná zelenina, která je rychle obrátková. Mám-li být přesný, musím uvést, že nejkvalitnější půdy jsou na sever od Nymburka – Dymokury, Rožďalovice.
MS: Jak řeší zemědělci z vašeho pohledu otázky závlah? Uvedl jste, že užívají labskou vodu. Nebudou muset přehodnotit tento styl zavlažování?
JH: O problém vody se zemědělcům stará společnost Závlahy Přerov nad Labem, která má na starosti síť vodních zařízení v okolí Lysé nad Labem. Mají smlouvu s Povodím Labem, a nikdy jsem neslyšel, že by zemědělci měli dostat omezení k odběru vody. V budoucnu, pokud nebude voda, může přijít nařízení, pak ano, budou čelit problému. Připomínám, závlahy jsou dělány na místech, kde se voda snadno vsákne do půd. Asi by muselo dojít ke změně v pěstování plodin, které by vydržely větší sucho než tradiční salát. Takový signál od Povodí Labe ale zatím nemáme.
MS: Zřejmě důležitou roli hraje trh. Pokud společnosti fungují, dodávají do řetězců, neřeší pak intenzitu sucha, byť by se tomuto problému věnovat měli. Mám ještě jeden poznatek. Projíždíte-li zdejší krajinou a rozhlížíte se po polích, zjišťujete, že zemědělci užívají primitivní závlahy. Přemýšlí, kolik vody se vypaří bez doteku kořínků pěstované rostliny?
JH: Víte, neznám jejich politiku, ale ke změnám zalévání je musí někdo donutit, jelikož investovat do technologie znamená, že voda pro mne jako producenta začíná být drahá, a musím o její vzácnosti přemýšlet. Vidím, že se některé věci vylepšují. V některých místech zahlédnete kovové trubky, které jsou na poli a přivádí vodu ke stříkačce. Společnosti vlastní i sofistikovanější zařízení. Některé mají i vlhkoměry, a proto když prší, závlahy se nepoužívají. Byť jsou ta zařízení primitivní, mívají tam obsluhu, a proto ta infrastrukturu hlídá, kdy se zařízení má vypnout, kdy zapnout. Udržování těchto zařízení je levnější variantou než investovat do nových technologií, poněvadž například Izrael je na tomto dál a kapkové zařízení má téměř ke každé rostlině.
MS: Čím si tento přístup vysvětlujete?
JH: Zřejmě voda nedosáhla takové ceny jako tam.
MS: Abychom začali využívat vyšší technologie, také bychom museli zažívat velká sucha?
JH: Existují minimálně dvě varianty a ani jedna nebude příjemná. První variantou bude zdražení vody.
MS: Voda sama je již drahá.
JH: Další varianta spočívá v limitech odběru. Věřím, že budu-li říkat, že se odběr do deseti let sníží, zemědělci se přizpůsobí a tento přístup nebude likvidační.
MS: Nehraje v tomto ohledu svou roli Povodí Labe?
JH: Jsem přesvědčen, že se jedná o politiku státu, jelikož cenovou politiku určuje stát. Povodí Labe je řízeno ministerstvem zemědělství. Nejprve se na toto téma musí odehrát politická diskuse a pak povodí Labe bude v této oblasti konat. Nejhorší variantou by bylo překotné rozhodnutí – to znamená, pokud by se řeklo: mohli jste odebírat 6 tisíc metrů krychlových, ale nyní budete smět odebírat pouze tři. Jsem přesvědčen, že nikdo by na takový přístup nebyl připraven.
MS: Nehodlají využít spodních vod?
JH: V tuto chvíli asi ne. Nesmíme zapomenout, že voda kolem Lysé se nachází hluboko v podzemí, jelikož utváříme tzv. křídovou tabuli, a proto také máme i Poděbradku.
MS: Tou se však nemůže zavlažovat.
… Eroze a půda …
MS: Další okruh problémů ve vztahu k vodě, je spojen s erozí. Volí vaši zemědělci správné rostliny k tomu, aby půda, která se zde nachází, neerodovala?
JH: Přiznám se, že na tuto otázku neumím odpovědět, jelikož se nepovažuji za odborníka na zemědělskou problematiku, nicméně o problematiku se zajímám. Je zvláštní, pokud vám pole zůstane půl roku holé, což si myslím, že není dobře – především na východních stranách. Možná, že plodiny, které tam dávají, odpovídají, ale pak mi přijde zvláštní, pokud pole půl roku leží ladem a není na něm vůbec nic, nachází se tam pouze holá zem.
MS: Mějme na paměti, že naši předkové některá pole ladem nechávali.
JH: Pozor, na půdách, které v minulosti naši předkové nechali ladem, alespoň něco rostlo – řeknu-li to hloupě alespoň plevel. Ptám se, čím se pole hnojí? Opravdu mi připadá zvláštní, že na poli nic nevyroste a neuchytí se tam ani plevel.
MS: Měli bychom si klást otázku, jaké chemikálie zdejší zemědělci používají?
JH: Nemyslím si, že by používali nějaké, které nejsou dovoleny. Víte sám, že okopete-li doma záhon a do pár týdnů tam něco vyroste.
MS: Zaléváte-li záhon, brzy se v něm probudí život. Každé semínko má snahu se rozvinout a ukázat krásu života.
… Zelenina a voda …
MS: Ke specifiku oblasti náleží pěstování zeleniny. Nemají zemědělci v tomto kraji pěstovat nějakou specialitu, jež by nesla přidanou hodnotu, ale zároveň by byla nenáročná na vodu?
JH: V blízkosti Lysé mají zemědělci zpracovatelské kapacity. Zemědělec dnes produkt vypěstuje, ale zároveň jej i zpracuje. Mám na mysli saláty a brambory. Mezi největší společnosti náleží Bramko a Pěstitel Stratov, pod které spadá dalších šest společností. Tyto společnosti zajistí pěstování a v Přerově nad Labem se nachází linka na zpracování salátů. Společnost Bramko využívá zázemí Semic.
MS: Další velká společnost se nachází v nedalekém Mochově.
JH: Právě tam se nacházely mrazírny. Aby se zelenina dobře mrazila, vše muselo mít dojezd, aby se nekazila a vypadala dobře. Zpracovatelský průmysl je na toto i navázán. Společnosti musely investovat dost prostředků a část prostředků přišla i z cizích zdrojů, a proto změnit strukturu pěstování zeleniny by bylo náročné.
MS: Otázku jsem položil také z toho důvodu, že Polabí nám vysychá a není vhodný čas změnit pěstitelskou strategii tak, aby nebyla náročná na vodu – za předpokladu, že nebudeme do věcí příliš investovat v podobě kapkové závlahy?
… Meliorace a voda …
MS: Uvedl jste, že pokud by ve dvacátém století nedošlo k melioracím, poté by město Lysá nad Labem vypadalo trochu jinak. Neuvažuje se v některých částech o obnově mokřadů či míst, kde se přirozeně zachycovala voda?
JH: Město s odborem životního prostředí vytipovalo pět lokalit – neříkám přímo k obnovení mokřadů, ale jedno je určeno k obnově rybníka, jenž tam býval, jedno je k vyčištění rybníka, další tři místa mají charakter protierozních opatření. Nyní se u nás rozvinula velká diskuse na téma obnovy mokřadu, kdy se přes zimu u Stratova – na východ od Lysé zacpala propust a vznikla tam louka. Výhodu to má v tom, že pozemky se nachází v majetku města, nicméně se tam také nachází jedna nevýhoda, že poblíž má být veden obchvat města, jenž se stal předmětem velké politické diskuse. Celé území má přibližně 20 hektarů. My na radnici říkáme: bavme se o osmnácti hektarech, které představují louky, a zároveň se tam nachází nejkvalitnější půda. Přiznáváme, že ani změna bonity by se někomu nemusela líbit, pokud by půda byla změněna na mokřad a zbytek pozemku by byl určen pro obchvat.
MS: Co bylo příčinou?
JH: Někdo uměle zvedl vodní toky, o pozemky se nikdo nestaral a najednou se začala dít tato skutečnost. Protože kousek od pozemku se nachází rodinné domky, ptáme se, jestli po „zvednutí“ vody v místě, vlastníci domů nebudou mít vodu ve sklepích.
MS: Jaké máte možnosti při řešení tohoto rébusu?
JH: Existuje Litolská svodnice, jež odlehčuje kraji, avšak zarůstá a občané tvrdí, že její vyčištění snížilo spodní vody, a jelikož není udržována, voda ve sklepích se opět začala vyskytovat. Musíme se snažit odpovědně vyvážit situaci. Možná, že lidé, kteří nyní s vodou zápasí, by za pět let byli velmi šťastni.
MS: Opět máme příklad fungování fyzikálních zákonů v podobě spojených nádob. Také bychom se měli zeptat: není pošetilé stavět rybník na bonitní půdě?
JH: Tady tomu tak není. Uznávám, že mokřad představuje problém, nicméně jsme našli pozemek, kde se vypouštěl cukrovarnický kal. Dnes tam vidíte těleso, můžete jej odtěžit a přivést k němu potok, který vede kolem něj. Jedná se o relativně jednoduchou investici na zajímavém místě. Díky tomu získáte kumulační nádrž na vodu – a to za velmi příznivou cenu.
MS: Je to půda, která nebyla využívána na zemědělskou činnost.
JH: Ano, jedná se o mrtvou půdu.
… Investice do hal i jiných celků a voda …
MS: Prosím vás, jak vnímáte citlivost investic? Tím myslím stavění hal, hangárů atd. právě v Polabí. Asi se jedná hlavně o periferii Prahy, ale i jiných důležitých měst.
JH: Tyto zásahy mají svá pro a proti. Budete-li se mě tázat, jestli bych podpořil skladovací prostory, velmi bych o tom přemýšlel – zda ano, či ne. Řeknete-li mi, jestli půjde o zařízení, které poslouží všem či půjde o zařízení vědeckotechnického rozvoje, které bude mít výraznou přidanou hodnotu, poté se začnu ptát: nemám náhodou nějaké pozemky ve městě, což znamená, jestli Lysá nad Labem nevlastní areál již nefungující továrny, což právě případ Lysé není.
MS: Máte nedaleko bývalé vojenské město, které se velmi rozvíjí, což jsou Milovice.
JH: Ano, tam se šedých zón nachází mnoho, ovšem jsem-li místostarosta Lysé nad Labem, mám se především starat o své město, a proto se snažím pracovat pro rozvoj svého města. Představa, že mi sem přijde vědecká instituce, jako se to přihodilo v Břežanech u Prahy, a já je poslal do Milovic, je mi cizí.
MS: Jak na tyto výzvy reaguje územní plán města?
JH: V plánu máme rozumně vytyčené územní plochy. Vedeme intenzivní diskusi, co jaké míry máme město zvětšit. Nám se nabízí jeho rozšíření v oblastech sušších půd, což je prostor na severu města, ne na západ, kde se nachází louky.
MS: Máte zájem o intenzivní – ne extenzivní rozvoj, aby půdy nebyly zabírány.
JH: Vše vychází z úvah o územním plánu. Určíte-li nějaký prostor k zastavění, máte k tomu dva přístupy. Jeden vám říká: zde postavíme dvacet rodinných domků a jiný říká: zde se jich může postavit 40. Vždy – pokud tam dáte koeficient zeleně v zastavěném území, říkáte tím, že to město bude „pouštět“ ven. Vše vychází z otázky, jaký přístup zvolit? Máme zahustit výstavbu tam, kde se již nachází, nebo zvolíme cestu rozrůstání města? První přístup nedonutí společnosti rozvíjet se do krajiny.
MS: Uvedu americký přístup: buď preferujete New York a Manhattan, kde máte mrakodrapy, nebo kalifornská města jako Los Angeles, která jsou rozsáhlá extenzivní. Jaký model je vám příjemný?
JH: Jsem zastáncem, abychom zahustili výstavbu v území, které je již schváleno, abychom se nemuseli rozrůstat do krajiny.
MS: Jinými slovy: s vaším přístupem by Praha rozhodně neexpandovala.
JH: Netroufnu si říci, že by se to nestalo. Nemyslím si, že by se to nestalo tímto rychlým způsobem, protože i v Praze naleznete místa jako Bubny či Holešovice, která se dají zastavět. Víme všichni, že stavět na zelené louce je jednodušší.
MS: Ano, ovšem to musíte mít také vnímavé developery, kteří jsou ochotni se se zátěží vypořádat.
JH: Zastupitelstvo stanovuje rozvoj města v kontextu územního plánu. Můžete určit přesná územní pravidla. Přiznávám, že právě to způsobuje boj a jde o velké politikum.
MS: Také byste měl mít odvážné lidi, kteří budou střežit hranice města, aby příliš neexpandovalo do míst, která ohrozí vodu i stabilitu města jako celku.
JH: Časem můžete dospět k posunutí hranice města, ale nejde to rychle. Uvedu příklad na našem městě. Lysá nad Labem měla původně 10 tisíc obyvatel, ale poté se začalo vylidňovat, poněvadž lidé se rozhodli odejít do Prahy. Dnes se k hranici zpětně blížíme. Dostáváme se do úrovně osmdesátých let 20. století. Lysá utrpěla také exodem do Milovic. Vlastně se nyní vracíme do období, které jsme tu již měli. Debatujeme, kolik obyvatel toto město snese? Máme spočítáno, že by město mohlo snést 2 500 obyvatel, jelikož jsme v minulosti připravili infrastrukturu. Překročíme-li tuto hranici, nastanou problémy. Jsme zasaženi stavem, že někteří z nás se snaží dostat na venkov. Lysá má dobré zázemí služeb, máte kousek k řece, do borku, dopravní spojení do Prahy je optimální. Vyvstává jiný problém: lidé, kteří se zde narodí, nemají dostatek peněz, aby si zde něco postavili či koupili nemovitost.
MS: Stáváte se obětí síly Prahy.
… Voda v Lysé nad Labem …
MS: Vraťme se k vodě – kdo dodává vodu v Lysé nad Labem? Nacházíte se na periferii nymburského okresu.
JH: Město Lysá nad Labem kompletně vlastní vodovodní i kanalizační infrastruktury, a to od prameniště až po čistírnu. Máme společnost, kterou jsme vysoutěžili v koncesním řízení, která nám dělá správce, avšak město vlastní vodovodní infrastrukturu, tedy má operace s vodou pod kontrolou.
MS: Jakou roli hraje společnost Vodovody a kanalizace Nymburk?
JH: Pouze nám dodávají vodu do Dvorců, což je část Lysé nad Labem. Kromě této smlouvy s nimi nemáme žádné vztahy. Nyní vznikl zájem na propojení soustav vodovodů a kanalizací, a proto se debatuje o využití suchovodu mezi Benáteckou Vruticí a Lysou nad Labem. V roce 2020 VaK Nymburk s VaK Mladá Boleslav propojují vodojemy z Ruské cesty do Vrutice. Samospráva v Lysé by umožnila využití suchovodu, aby došlo k propojení soustav. Zdůrazňuji: VaK Nymburk žije vedle nás, ale s ní nemáme žádné obchodní vztahy.
MS: Prospívá, aby si město řešilo vodovodní záležitosti samo, aby nemuselo využívat služeb regionálního dodavatele?
JH: S modelem správy vody v Lysé jsem spokojen, poněvadž vy nesete politickou odpovědnost za fungování vodovodní sítě, kvalitu vody a její čištění ve městě. Poté je jednoduché se „schovat“ za VaK Nymburk a říci: to dělá VaK. Víme, že potrubí stárne a chystáme jeho obnovu. Za sebe si myslím, že model, který jsme zvolili, je optimální. Město vlastní vodu, společnost, která provozuje zdejší služby, městu platí nájem, čímž do městské pokladny přiteče 14 – 15 milionu ročně. Tyto finance musí zpětně investovat do systému, aby sloužil. Jsem přesvědčen, že tento model je postaven na rozumném základě. Domníváme se, že jakmile něco zcentralizujete, systém neplní odpovídající funkci. Nesmíme zapomenout, že jsme v minulosti v okresní vodovodní společnosti měli svůj podíl, ale vystoupili jsme z něj.
MS: Můžete zmínit příčiny vystoupení?
JH: Primárně jsme se o to chtěli začít starat sami. Z hlediska města je to v pořádku. Větší společnost má však jednu výhodu, byť na ni doplácejí její největší akcionáři. Mají rozvody prakticky v každé vesnici a cena je prakticky pro všechny stejná.
MS: Máte tam některé rozdíly, jež souvisí například s budováním městského vodovodu.
JH: Náklady nese celek. My jsme do jedné části města přivedli vodu, ovšem odběr tam téměř není, pak ostatní řeknou: proč my zde na to doplácíme? A to se problému dotýkáme v jednom městě.
MS: Možná se tam objevuje fenomén černého pasažéra.
JH: Jste-li zvolen v Lysé nad Labem, máte se starat o své občany. Jak je obtížné jim vysvětlit, že doplácíte na vedlejší občany.
MS: Jak se řeší problém investic u malého města?
JH: Máme správcovskou firmu. Za posledních dvanáct let jsme dokázali dobudovat kanalizační síť a považujeme ji z hlediska města za kompletní, byť máme občany, kteří musí užívat alternativu v oblasti odpadní vody. Napojení na vodovod je podobné jako v kanalizační síti. Dostáváme se do problému postupného zastarávání sítě, a ta se musí začít obnovovat. Proto v okrajových částech již máme novou, ovšem hlavní rozvody budeme muset rekonstruovat. Tím, že na obnovu dáváme 15 milionů korun a máme možnost využití jiných zdrojů, může naše snažení být úspěšné. Líbil se mi postoj Evropské unie, která nám řekla: my vám peníze na infrastrukturu poskytneme, ale později musíte hospodařit tak, abychom vám opravy platit nemuseli.
MS: Domníváte, že období oprav „za své“ nastalo již nyní?
JH: Ano, a proto vodné, stočné je po snížení. Promítli jsme tam snížení DPH, a proto účtujeme 94 korun, což nám vynáší 15 milionů z nájmu soustavy. Pozvolna se její části obnovují a máme možnost využít některou dotaci – a to na nový vodojem.
MS: Co by muselo nastat, aby se Lysá nad Labem opět připojila do soustavy VaK Nymburk?
JH: Do okresní vodovodní soustavy jsme schopni se připojit, ale ne do akciové společnosti. Vytvoříme propojení vodovodních soustav, nicméně je stále nutné, mít věc pod kontrolou.
MS: Jste rezervovaný a ostatně proč nebýt vlastními pány?
JH: U VaK Nymburk se nestalo nic negativního, ale jen si vezměte vývoj ve Veolii Praha. Pokud vstoupíte do větší společnosti, pak například vývoj v oblasti vody nemáte pod kontrolou.
MS: Tento problém nastal u větších měst.
JH: Také máme případ malých měst, která vytvořila poté společnost Severomoravské vodovody a kanalizace – a tam k prodeji došlo, ovšem jako jeden z akcionářů nemůžete do vývoje zasáhnout.
… Vodní blahobyt …
MS: Dobrá, navrhuji, abychom se věnovali ještě tématu tzv. vodního blahobytu. Co si představit pod tímto pojmem? Naslouchám-li vám, říkám si: základní zdroje bychom měli mít pod vlastní kontrolou!
JH: Zeptejme se: v jakém státě se splachuje? V kterém státě pitnou vodou omýváte nádobí? Tyto otázky bychom si měli odpovědět. Vždyť neuvěřitelně plýtváme.
MS: Naše návyky trvají desetiletí.
JH: Neznamená to, že se naše zvyklosti nedají změnit. Přijdeme do koupelny, otočíme kohoutkem a teče voda. Chorvaté byli šťastní, že jim teče voda. Chlubili se, že jim byla z Dalmácie přivedena voda a konečně mají vodovod. Přiznejme si, že voda nepatří mezi levné záležitosti, ovšem my ji máme. Nestává často, aby se řeklo: není voda. U nás si lidé myslí, že mají právo na vodu, a proto ji musí správní celky zajistit. Byť se občané naučili s vodou šetřit, stále zde máme luxus, že si splachujeme pitnou vodou aj. Nevím, jak to vyřešit. Nevím, jak model funguje v jiných krajích.
MS: Doufám, že mýt vodou nádobí je snad dobré.
JH: Nebude vám na to stačit užitková? Mezi námi existují občané, kteří pitnou vodou zalévají zahrady, …
MS: … nebo plní bazény.
JH: Občan může získat i úlevu, pokud nahlásí odběr vody nad jistý objem, a proto platí pouze cenu vodného. Zeptejme se: je normální napouštět bazén z vodovodní sítě? Myslím si, že ne.
MS: Ať každý zájemce o bazénovou koupel má svou studnu, …
JH: … případně si objedná cisternu.
MS: Plánujete omezit plýtvání pitnou vodou – zalévání zahrad a plnění bazénů?
JH: Zatím jsme k tomu nepřistoupili – a to proto, že nejsme schopni to efektivně kontrolovat. Jedině se lze dostat k výši odběru, a to prostřednictvím kontroly spotřeby odečtem na měřidle. Ovšem vy spotřebu neznáte. Tím, že je smlouva mezi provozovatelem a majitelem, vy se k citlivým datům nedostanete. Vystává otázka vymahatelnost věcí. Spíše jdeme cestou apelu, aby je lidé zvážili, ovšem toto příliš nefunguje.
MS: Dobré občanství vychází z dobrovolného sebeomezení ve prospěch celku.
… Vodní solidarita …
MS: Zastavme se ještě u vodní solidarity. Nebude-li k dispozici voda v dostatečném množství, budete jako město volit možnost odběru vody od větších dodavatelů?
JH: Budeme-li mít zdroje a bude-li náš zdroj schopen pokrýt jejich potřebu, uděláme to. Jsem přesvědčen, že vodohospodářské společnosti kooperují v tomto ohledu velmi dobře. Oni jsou to, kteří tvrdí, že by se vodovody měly propojovat. Na tento přístup jsme všichni přichystáni. Smlouvy se k tomu připravují, projekty běží. Doufám, že je jedině dobře, máte-li náhradu odněkud, byť my jako prvek sítě budeme muset odebrat několik metrů krychlových, ale budeme mít rezervu pro případ akutního nedostatku.
MS: Pozorujete-li tuto oblast, domníváte se, že se jedná o dlouhodobé investice a podnikání, i když se této oblasti nevěnuje patřičná mediální pozornost?
JH: Nikoli, této oblasti se dostává zcela přiměřené pozornosti. Společnosti, které v oblasti podnikají, jsou poměrně odpovědné a solidární. Ty věci nenechají žít vlastním životem. Přiznám se, že občas si politická reprezentace říká: ono to chvíli vydrží, anebo se něco stane, a proto existují plány financování staveb, byť někdy nestačí a alespoň se něco děje. Zdůrazňuji, nyní je vodohospodářské oblasti věnována značná pozornost.
MS: Myslel jsem pozornost ze strany médií i politiků. Jistě uklidňuje, pokud vodohospodářské společnosti mají dlouhodobé plány.
JH: Opravdu se tomu nyní věnují. Pouze si neseme dluh podfinancování z dob minulého režimu. Nezapomínejme: užívaly se jiné technologie, jiné materiály jako azbestové i olověné trubky. Tehdy tato technologie vyhovovala, nyní ne.
MS: Prosím vás, jak nám může v této oblasti pomoci Evropská unie?
JH: Ona nám nemůže příliš pomoci, musíme si pomoci sami. Byl nastaven program financování, a pokud jej dokážeme prosadit, bylo by to skvělé! Měli bychom se učit, že rekonstrukce provádíme v jiných částech hospodářství, a proto i v těchto. Voda a kanalizace představuje to samé jako elektřina a plyn. Ty také nikdo nedotuje, pokud nepřijdete se specifickým zdrojem, jako jsou větrníky. Cílem by mělo být, aby si odvětví vody dokázalo vydělat na obnovu a rozvoj. Neměli bychom být závislí na vnějších zdrojích. Ty – nechť se použijí na důležitější věci.
MS: Voda představuje zásadní komoditu – pokud nebude dostupná, i ostatní sektory budou skomírat.
JH: Nyní jsme měli programy na rekonstrukce čistíren, ale nepřineslo by více užitku vynaložit peníze na projekty zadržování vody v krajině? Udělá se za ty peníze více menších a krajině prospěšnějších projektů. Vodní infrastruktura, jež by měla být schopna vydělávat jako plyn, elektrická energie, je schopna pokrýt zdroje pitné vody.
MS: Vaši voliči by úpravy vodovodní infrastruktury zřejmě přivítali.
JH: K tomu musíte dospět. Jelikož jsem přesvědčen o kvalitě názoru, nezahodím jej kvůli tomu, že si voliči myslí něco jiného. Mám úkol přesvědčovat další lidi o svém názoru.
MS: Politické prostředí v Lysé nad Labem je nakloněno k tomu, aby poblíž města vznikaly mokřady jako efektivní využití finančních prostředků?
JH: Ano, pokud by se to nekřížilo se zájmy města. Není vhodné měnit vydané územní rozhodnutí pro stavbu, a dát přednost mokřadu. Našli jsme jiná místa, jiné prostory, kde jsme přesvědčeni o prospěšnosti krajině. Musíme obnovit vodu v krajině v otevřených prostranstvích, ve velkých lánech. Právě tam tyto věci realizujme.
MS: Pro některé občany tyto věci jsou obtížně viditelné, vzdálené. Také je obtížné rekonstruovat, co je skryté, nicméně lidé to pocítí ve zvýšení vodního uživatelského komfortu.
… Strategie v oblasti vody …
MS: Potřebovala by naše vlast dlouhodobou strategii? Jak vnímáte fungování institucí?
JH: Dlouhodobé strategie mají ten problém, že nefungují. Před šesti lety jsme bojovali proti povodním. Nyní bojujeme proti suchu. Uvedu to vtipem: Víte, proč dnes prší?
MS: Analyticky: nad Českou republikou se dramaticky snížil letecký provoz.
JH: Je to proto, že vláda vyhlásila boj proti suchu a příroda se lekla, a proto začalo pršet. Jednu chvíli děláme strategie proti povodním, poté proti suchu. Jsem přesvědčen, že existují prostředky, které to zvládají obojí. Pro mě jde o otázku rybníka. Ten působí jak v suchu, tak i v povodni. Někdo by u nás měl začít přemýšlet o opatřeních, která fungují jak za sucha, tak i při povodních.
MS: Vzpomeňme si na krajinářskou praxi u nás v počátku renesance. Vždyť právě na jihu Čech se budovaly rybníky.
JH: Pozor, oni rybníky nebudovali, aby zadržovali vodu.
MS: Ano, jejich cílem bylo vysoušet krajinu.
JH: Spíše uvažovali ekonomicky – důležitým zdrojem peněz byly ryby. Rozhlížím-li se kolem sebe, nacházím doteky ekonomiky. Proto krajina na jihu vypadá, jak vypadá. Snad Lednicko – Valtický areál byl dělán pro okrasu. I Třeboňsko má ekonomický rozměr, protože tamní půda nebyla využitelná. Jen se podívejte na rybník Blato. Zjistili, že se jim vyplatí vysušit půdu, a proto z toho udělali zemědělskou oblast, a proto v Polabí mizely rybníky, neboť ekonomika rozhodla, že by se zde pěstování ryb nevyplatilo.